Truman dokonce uvažoval, jestli si ty věci kvůli nedostatku spánku jen nepředstavuje. "Co tím myslíš?"

Katherine se ani nesnažila skrývat své znechucení. "Vyjádřila jsem se naprosto jasně. Nezaměňuj moji trpělivost za slabost."

Truman na ni ohromeně a mlčky zíral.

Katherine, kterou si pamatoval, byla vždycky tak poddajná, tak dychtivá se mu zavděčit.

Dokonce ani během jejich nedávných hádek ohledně Rachel se na něj nikdy nedívala s tak chladným opovržením ani s ním nemluvila tak ostře.

,Počkat, to včera večer myslela vážně?‘ přemítal. ,Vážně měla v úmyslu přetrhat všechny vazby a zrušit naše zasnoubení? To přece ne.

,Dřív se ponižovala jen proto, aby posloužila mé matce. Není možné, že by teď ode mě prostě odešla. Asi se mě jen snaží donutit, abych povolil první.‘ Už jen ta myšlenka ho rozčilovala ještě víc.

"Dost, Katherine. Tlač na mě ještě trochu a budeš v tom sama," varoval ji Truman.

Téměř se zasmála nad tou jeho takzvanou pomocí – vždycky po ní chtěl, aby spolkla svou hrdost a snášela urážky. S tím už nadobro skončila.

Litovala, že na něj vůbec plýtvala slovy. Někteří lidé za hádku prostě nestáli.

Otočila se k Jeremymu. "Odjíždíme, Jeremy."

Po posledním odmítavém pohledu na onen pár Jeremy otevřel dveře auta.

Katherine vklouzla na sedadlo, aniž by se ohlédla.

Truman stál jako přimrazený a uvažoval, co do ní asi tak mohlo vjet.

Zůstal přikovaný na místě, naprosto ohromený.

Za ním to Rachel se zamračením sledovala.

Jméno "Jeremy" z Katherininých úst upoutalo její pozornost.

Její mentor zmínil, že se k laboratoři připojí nový geniální starší student jménem Jeremy. ,Mohl by to být on?‘ Ta možnost roztočila její myšlenky na plné obrátky.

Než si však stihla smysl toho všeho utřídit, tupá rána jí trhla hlavou nahoru.

Zjevil se tam Yves, vynořil se jako ze vzduchu a jeho pěst letěla k Jeremyho obličeji.

Jeremy byl rychlejší a ráně uhnul s nacvičenou lehkostí.

Yvesovy klouby tvrdě dopadly na kapotu auta, kůže už tmavla do hluboké podlitiny.

"Drž se dál od mojí sestry," zavrčel Yves, setřásl ze sebe bolest a připravil se k dalšímu úderu.

"Yvesi, to stačí." Rachel se vyřítila vpřed a chytila ho za paži.

"Uklidni se. Byla jen přátelská k novému členovi laboratoře. Děláš si špatné závěry," dodala.

Řekla to jen proto, aby obhlédla situaci. Když nikdo nenamítal, usadila se v její mysli pravda – tohle skutečně byl ten nadaný starší kolega, kterého jí její mentor slíbil.

Podle toho, co Rachel slyšela, byl Jeremy zázračné dítě, které přeskakovalo ročníky, získalo řadu patentů a pocházelo z bohaté rodiny. S těmito výhodami byl jeho potenciál nebetyčný.

Představa, že by Katherine a Jeremy pracovali spolu, byla pro Rachel hluboce znepokojující.

Zamyšleně se odmlčela, než pokračovala: "Katherine v poslední době žádná ocenění nezískala, takže by jí navázání kontaktů s talentovanými lidmi mohlo pomoci růst. Yvesi, prosím tě, uklidni se a nech ji, ať si svoje záležitosti vyřeší sama."

Yves cítil, jak z jeho ramen opadává napětí a vztek chladne.

Když viděl Katherine nasedat do auta s mužem, vyvolalo to v jeho mysli všelijaká temná podezření. Okamžitě si o ní pomyslel to nejhorší.

Jako její bratr ale cítil, že musí zasáhnout, a proto to udělal.

Teď, když slyšel tohle vysvětlení, mu začalo docházet, že se v Katherine možná zmýlil.

Odmítal ale cítit vinu. Vzhledem k tomu, že zůstala venku celou noc a teď za úsvitu nasedala do auta k cizímu muži, byla jeho reakce naprosto pochopitelná.

Yvesovy oči se zúžily, když poznal Jeremyho. Rachel neustále mluvila o svém geniálním kolegovi, o muži, který náhodou také hodnotil jejich laboratorní projekt.

Kousky skládačky do sebe zapadly a jeho výraz ztvrdl, když se otočil ke Katherine.

,Vyčetl jsem jí, že se nemá čím pochlubit, a teď se na něj lepí,‘ pomyslel si. ,Pravděpodobně tu z něj chce dostat pomoc s hodnocením.

,Žádný mozek, jen zkratky. Máma a táta by za ni mohli utratit jmění, ale ona by si stejně našla cestu, jak selhat. Někteří lidé jsou prostě beznadějní.‘

"Takže jejím skutečným projektem je lísat se k porotci, aby mohla shrábnout zásluhy za tvou práci?" řekl Rachel hlasem tak silným, aby ho Katherine slyšela.

"Dobře mě poslouchej, Katherine," pokračoval ledovým tónem. "Jestli Rachel zase něco ukradneš, skončili jsme. Potom už moje sestra nebudeš."

Jeremy se obrátil ke Katherine s nevěřícným pohledem, jako by chtěl říct: ,Co je to za blázna?‘

Yves však jeho výraz pochopil jako znamení, že Jeremy Katherine konečně prokoukl.

"Jako jejich bratr bych se do toho neměl plést," prohlásil Yves, "ale když už jejich práci hodnotíte vy, ujistěte se, že víte, kdo je tady skutečně schopný."

Jeremy žasl nad tím, jak málo toho Katherinina rodina ví o její průlomové práci v medicíně.

"Vím, co dělám," ujistil ho Jeremy.

Rachel si tiše povzdechla. "Prosím, nezlobte se, Jeremy. Katherinin výzkum se ocitl ve slepé uličce, a tak hledá vedení. Doufám, že jí pomůžete."

Její slova však působila neupřímně, jako by chtěla říci víc, ale nedokázala se přimět k tomu, aby řekla, co si opravdu myslí.

Kdykoli Rachel vypadala rozrušeně, lidé se kolem ní přirozeně seběhli a ptali se, co se děje.

Pokud by se Jeremy jen zeptal, co se stalo, mohla by snadno pošpinit Katherininu pověst. Poté by už jejím výsledkům nikdo nevěřil, ani kdyby ve svých experimentech uspěla.

Jeremyho zaskočilo očekávání, že by měl Katherine pomáhat. Vzhledem k jejím vynikajícím schopnostem byla představa, že by jí měl asistovat on, naprosto nelogická.

Když ale viděl, že Katherine už co nevidět s těmito lidmi ztratí trpělivost, předstoupil a s nádechem výzvy řekl: "Nu, když to říkáte takhle, určitě jí pomohu se vším, co bude potřebovat."

Rachel zůstala stát jako přimrazená, na tento zvrat událostí, který rozmetal všechna její očekávání, nebyla vůbec připravená.

Katherine, jež odmítala plýtvat na tyhle otravné lidi dalším dechem, se okamžitě otočila, nasedla do auta a naprosto je tak odstřihla.

Jeremy nastoupil hned po ní, přikázal řidiči odjet a auto zmizelo v dálce, aniž by se někdo jedinkrát ohlédl.

Tři lidé, kteří zůstali stát na místě, stále zpracovávali to, co se právě stalo, zatímco auto už ujíždělo a zanechávalo je v oblaku výfukových plynů.

Rachel cítila, jak se jí hroutí vyrovnanost.

Blesklo jí hlavou – pokud by se Jeremy postavil na Katherininu stranu, všechno, na čem pracovala, by se rozpadlo. To nesměla dovolit.

Rychle vytáhla telefon a vyťukala rychlou sérii zpráv do skupinového chatu.

Když viděla záplavu podporujících odpovědí ze skupiny, konečně si úlevně vydechla.

Dala si chvíli na uklidněnou, než promluvila. "Jsem prostě ráda, že Jeremy není naštvaný a je stále ochoten Katherine pomoci," řekla hlasem plným předstírané úlevy.

Pak se otočila k Trumanovi a Yvesovi, její tón zjemněl. "Nevařme se tak chmurně. Všechno, o co se Katherine snaží, nakonec přinese hrdost všem, kterým na ní záleží."

Yves sledoval odjíždějící auto s opovržlivým úšklebkem. "No, když je tak talentovaná, uvidíme, jak si poradí bez podpory rodiny Jensenových. Odstřihnu ji od všech zdrojů."

Byl přesvědčený, že ani sebevíc mocných kontaktů nedokáže zachránit někoho, kdo postrádá skutečné schopnosti.

Říkal si, že až ten neúspěch přijde, ani její slzy ho už nedonutí změnit názor.

Truman mlčel, jeho pohled byl vzdálený a jeho výraz se stále víc zachmuřoval.

Přestože věděl, že mu Katherine ve skutečnosti nebyla nevěrná, v hrudi se mu usadil neklidný pocit – znepokojivý dojem, že ztrácí něco důležitého, něco, co už bylo těsně mimo jeho dosah.