Pohled Kaleba

Navzdory oceánu mi bylo všude nesnesitelné horko. Baileyiny ztvrdlé bradavky se vtiskly do mé hrudi, její srdce divoce bušilo a ladilo s tím mým, její paže se ovinuly kolem mého krku a její dech mě ovíval na tváři.

Její mokré vlasy se jí lepily na obličej a po klíčních kostech jí stékaly třpytící se kapky. Malá vlnka ji postrčila blíž a můj rozkrok ztvrdl ještě víc. Zasténal jsem a přitáhl si ji k sobě.

„Doháníš mě k šílenství,“ zamumlal jsem, má ústa se nebezpečně přiblížila. Můj dech se dotkl jejích rtů a ona zavřela oči.

Neměl bych,

Políbit ji jednou se dalo považovat za chybu, udělat to podruhé už by bylo záměrné, ale nedokázal jsem se ovládnout.

Zoufale jsem rty přitiskl k jejím. Zasténala a já ztratil veškerou kontrolu. Přitáhl jsem si ji pevněji a polibek prohloubil.

Každé varování v mé hlavě zmizelo a věděl jsem jen, že ji chci.

„Bailey!“

Ztuhl jsem, když zazněl Davidův hlas.

Bailey se rozšířily oči a pokusila se odtáhnout, ale já ji držel blíž a odmítal ji pustit.

„Bailey!“ zavolal David znovu, tentokrát už blíž.

„Pusť mě,“ zašeptala.

Ponořil jsem ji do moře a obtočil jí nohy kolem pasu, abych ji udržel nahoře. Ruka zavadila o její prso, když jsem jí pod vodou zapnul podprsenku, a pak jsem ji vzal pod paží a vynesl ji nahoru.

Kašlala a prskala, a tak jsem ji vytáhl z vody.

„Co se stalo?“ David k nám běžel. Položil jsem ji na písek, klekl jsem si a naklonil se nad ni.

„Dostala křeč; vytáhl jsem ji ven právě včas.“ Řekl jsem drsně.

Bailey znovu zakašlala a přetočila se na bok. Obličej jí zrudl a oči upírala do písku, kamkoli, jen ne na mě.

David si klekl vedle ní. „Jsi v pořádku?“ Jeho ruka se vznášela nad jejím ramenem.

„Jsem v pořádku,“ zachraptěla Bailey.

Pomalu se posadila, pohnula nohou a já se trochu odtáhl.

„Jak to cítíš teď?“ zeptal jsem se. Trochu sebou trhla, ale přikývla.

„Půjdu pro ručník,“ řekl David.

Ve vteřině, kdy se otočil, jsem se postavil. Byl jsem pořád tvrdej jak skála a choulil se nad Bailey, aby si toho nevšiml.

Skočil jsem zpátky do vody a odplaval. Chladné moře moje myšlenky nijak neuklidnilo.

V mém plánu na léto nebylo toužit po Bailey. Chtěl jsem strávit klidné léto v domě na pláži a zjistit si věci, kterým jsem se celá ta léta vyhýbal, ale s Bailey tady to vypadalo, že všechny mé plány vzaly za své.

Když jsem ji viděl naposledy, bylo jí třináct. Každé léto, když její rodina přijela na dovolenou do Jižní Karolíny, mě všude pronásledovala.

Pamatuju si, jak jí poskakoval culík, když se mi snažila stačit, ptala se mě úplně na všechno a prosila, abych ji všechno naučil.

Ale to bylo před pěti lety.

Od té doby jsem se sem nevrátil. Ne od toho, co se stalo.

Bailey už nebyla dítě. Vyrostla z ní krásná, půvabná slečna a byla tak sakra lákavá.

Všechno na ní mě přitahovalo, a to bylo kurva špatně, protože Bailey nebyla jen tak někdo.

Byla to sestra mého nejlepšího kamaráda a někdo, s kým jsem si nemohl zahrávat.

Když jsem se vyškrábal z vody, byli pryč. Moje paže a boky byly bolavé z toho, že jsem plaval několik hodin.

Vzal jsem si z křesla ručník, vydrhl si z kůže sůl a vyrazil zpátky do domu.

Našel jsem Bailey u jídelního stolu s otevřeným notebookem. Byla nad ním shrbená, napjatá a prsty se jí vznášely nad klávesnicí.

Ani se nepodívala, když jsem vešel, a pochybuju, že si vůbec všimla, že jsem zpátky.

„Jsi v pořádku, prcku?“ zeptal jsem se,

Její oči na vteřinu vyletěly vzhůru a pak klesly zpět k obrazovce. „Jo.“

Zamračil jsem se. „Kde je David?“

„Odjel, šel do obchoďáku něco vyzvednout,“ řekla stručně a její hlas byl úsečný.

Přikývl jsem a chtěl se otočit k odchodu. Musel jsem si udržovat odstup, nemohl jsem se kolem ní dál zdržovat.

„Počkej... Kalebe?“

Srdce mi poskočilo při zvuku mého jména. Otočil jsem se zpět. „Ano?“

Nervózně se kousla do spodního rtu. „Potřebovala bych tvou pomoc.“

Pomalým krokem jsem šel k ní a snažil se to příliš nepromýšlet. „O co jde?“

„Výsledky přijímaček na vysokou jsou venku. Potřebuju vědět, jestli jsem se dostala na Brown.“ Řekla, postavila se a přisunula mi židli.

„Vážně.“

„Jo, nemůžu se donutit na to kliknout, mám takový strach.“

„Dobře,“ zamumlal jsem a naklonil se, abych se podíval na obrazovku.

V okamžiku, kdy jsem to udělal, slabě vykřikla a popadla mě za ruku, kterou pevně stiskla. Celá paže mi po jejím doteku zabrněla a já těžce polkl.

Její tvář se najednou objevila hned za mým krkem, její dech mě hřál na kůži. Snažil jsem se soustředit na notebook, ale všechny mé smysly na mě křičely, abych ji políbil.

Vůně jejího šamponu mi naplnila nos a zhluboka jsem se nadechl.

„K...“

„Jo,“ probral jsem se a přejel kurzorem po obrazovce.

„Pospěš si!“ zašeptala a stiskla mi ruku ještě víc.

Nakonec jsem na ten odkaz klikl, byl jsem z toho taky nervózní. Na obrazovce se jasně rozblikala slova.

„Gratulujeme,“ přečetl jsem první slovo.

„Gratulujeme!“ zaječela a celým tělem vystřelila vpřed. Obtočila mi ruce pevně kolem krku a objala mě a pevně mě držela.

Na půl vteřiny jsem ztuhl a z toho šoku, že se na mě tiskne, mě pálil každý nerv v těle.

Pak jsem ji objal taky, přitáhl jsem si ji blíž, ruku jsem jí položil na pas a ona si mi sedla na klín.

„Gratuluju, Bails,“ řekl jsem a byl jsem na ni pyšný. Odtáhla se jen tak daleko, aby se na mě mohla podívat, oči jí zářily.

„Děkuju.“ Zářivě se usmála. Její obličej byl blízko, zelené oči jí svítily.

„Bails,“ zamumlal jsem, její jméno mi vyklouzlo ze rtů dřív, než jsem se stihl zastavit.

Její úsměv pohasl a na jediný úder srdce jsme na sebe jen zírali.

„Kalebe... Já“

„Co se to tu děje?“ vešel David.

Zvedl jsem hlavu a uviděl ho ve dveřích, oči mu těkaly od jejích paží kolem mého krku k mým rukám, které stále držely její pas.