Bella

Stála jsem na chodbě a snažila se dýchat, přemýšlejíc, co to dělám? Mám jít dovnitř? Moje sebevědomí kolísalo.

Ale chtěla jsem otevřít dveře a křičet na ně, přinutit je podívat se mi do očí. Chtěla jsem se zeptat proč, od kdy a jak mě mohli takhle zradit. Chtěla jsem se podívat na Mayu a říct: „Ukradla jsi mi snoubence.“

Moje kroky zakolísaly, protože jsem taky věděla, jaká Maya je. Před naším otcem by všechno popřela. Řekla by, že žárlím a že lžu. Stejně jako minule. Plakala by, jak to dělala dřív. Těsně před odchodem z domova zahrála na city jako oběť, čímž ze mě udělala zloducha svého života.

Ale chtěla jsem se Craiga zeptat, jestli těch posledních pět let vůbec něco znamenalo. Sebrala jsem odvahu, otřela si slzy a vešla do bytu.

Zrovna když jsem dorazila přede dveře ložnice, uslyšela jsem Mayin jemný a samolibý hlas. Řekla: „Tys to držel v tajnosti čtyři roky. Jsem na tebe tak pyšná, Craigu. Jsi úžasný! Chtěla jsem jen dokončit vysokou a pak si tě vzít. Nemohla jsem snést pomyšlení, že by ti moje nevlastní sestra porodila děti.“

Craig se zasmál. „Bella je pitomá,“ řekl. „Je do mě tak slepě zamilovaná, že si nikdy ničeho nevšimne. Bylo snadné s ní manipulovat.“

Manipulovat se mnou? Zůstala jsem stát a zatajila dech, z očí mi tiše sklouzly další slzy.

Maya se uchechtla a znovu promluvila smyslným hlasem: „Čekám na tvůj rozvod. Pak budeme moct začít s vlastním byznysem. Snila jsem o tom tak dlouho!“

Craig zněl potěšeně. „Samozřejmě, lásko. Rozvedu se s Bellou za měsíc. Po svatbě získá své dědictví dvaceti milionů. A pokud se rozvede do šesti měsíců, peníze připadnou jejímu manželovi. To napsal její dědeček ve své závěti. Takže to všechno připadne nám, zlato. Musím ji snášet už jen měsíc.“

Opřela jsem se dlaní o zeď, protože jsem měla pocit, že možná upadnu. Srdce mi bušilo v uších. O svém dědictví jsem věděla. Všichni v rodině věděli, že ho dostanu po svatbě a ztratím ho, pokud se do šesti měsíců rozvedu.

Maya se zahihňala. „Jsi chytrý, Craigu Jonesi. Bože, jak já nesnáším pohled na její obličej. Chodí po domě, jako by jí patřilo všechno. Ta děvka neví, jak rychle se její svět zhroutí. Pak vykonám svou pomstu. Až přijde o dědictví, otec ji ze své závěti taky vyškrtne,“ uchechtla se.

Craig se hlasitě zasmál. „Jsi zlá, Mayo. Měj strpení ještě pár týdnů, zlato. Pak budeme mít všechno!“

Tak dlouho pečlivě plánovali můj pád. Kdybych se jim postavila, byla by to ta nejhloupější věc, jakou bych mohla udělat.

„Pojď, projeď se na mně, zlato!“ řekl Craig. „Pojďme oslavovat!“

Hněv ve mně vybuchl jako sopka. Oslavovat můj pád? Chtěla jsem jim teď hned uštědřit lekci. Takže jsem vytáhla telefon a začala je nahrávat. Kdybych tohle video poslala otci, byla jsem si jistá, že by svatbu zrušil.

„Ach zlato, jsi tak dobrá!“ řekl Craig, když se Maya na něm pohybovala.

Ruka se mi vzteky třásla tak silně, že mi o pár vteřin později telefon vyklouzl. Craig ke mně trhl hlavou. „Bello!“ vydechl a oči se mu rozšířily.

Maya se taky prudce otočila, aby mě viděla, a spadla jí čelist. „Sakra!“

Zvedla jsem telefon a vyběhla ven.

Craig ze sebe Mayu shodil a vyrazil za mnou. „Bello, Bello!“

„Nechci od tebe slyšet ani slovo!“ křikla jsem, zatímco jsem se horečně snažila poslat to video tatínkovi.

„Zastav!“ zařval. „Nedělej to!“

Otevřela jsem dveře. „Oba si zasloužíte být odhaleni!“

„Nech těch keců, Bello!“ zařval. „Nikdo si tě nevezme, kromě mě! Tvoje svatba se mnou je vytesaná do kamene!“

„Radši bych umřela, než abych si tě vzala, ty podvodníku!“ křičela jsem zpátky přes slzy. Stiskla jsem tlačítko a odeslala video svému otci.

Craig šel po mně. Ale to už jsem byla ze dveří venku. Stál nahý ve dveřích svého bytu a sledoval, jak odcházím. „Bellooooo!“ zařval. Několik lidí vyšlo ze svých bytů, když slyšeli ten rozruch. Dobře. Uvidí ho nahého, mokrého od jejích šťáv.

Co nejrychleji jsem opustila bytový dům a šla ke svému autu. Na silnici se světla města trochu rozmazávala. Zamrkala jsem a snažila se zaostřit zrak. V mysli se mi přehrávala slova, která jsem právě slyšela. ‚Bylo to tajemství pět let‘. ‚Rozvod za měsíc‘. ‚Dvacet milionů dědictví je pryč‘. ‚Musím ji snášet už jen měsíc‘. Třela jsem si hruď, protože ta zrada bolela hluboko.

Svírala jsem volant. Myslela jsem na Lucy a na to, jak mi pevně zakázala se s Craigem setkat. Věděla to? Pomáhala jim držet mě dál, abych nic neviděla? Aby jejich plán proběhl hladce?

Pak jsem pomyslela na svého otce. Kdybych mu teď zavolala a řekla mu, co jsem viděla a slyšela, uvěřil by mi? Ne, neuvěřil. Proto jsem mu poslala ten video důkaz. Miloval mě, ale myslel si, že jsem „rozmazlený spratek“.

Kdybych je nenahrála při činu, Maya by mu bezostyšně lhala do očí jen proto, aby získala peníze. Craigovi jsem taky nevěřila. Raději by se díval, jak trpím, a udělal by to manželství ještě ubožejším.

Vzpomněla jsem si, jak před čtyřmi lety, po střední škole, Maya po jedné hádce odešla z domu. Všem řekla, že jsem toho důvodem. Dům byl plný napětí celé týdny. Můj otec se rozhodl uklidnit Lucy a Mayu místo mě. Ale i přes jeho snahu Maya odešla a už se nikdy nevrátila. Od té doby se ke mně tatínek choval, jako bych mohla každou chvíli způsobit další problém. Sledoval mě, jako bych byla riziko, které je třeba zvládnout. Často mi kvůli Maye nadával.

Pamatovala jsem si tu hádku, jako by se to stalo včera. Maya ten den tolik plakala, její vzlyky plnily každý kout domu. Stála před mým otcem a její matkou a hrála si na oběť. Řekla, že vždycky bude jen nevlastní sestra a že ji nikdy nedokážu přijmout. Pak se třesoucím se hlasem nabídla, že odejde z domu, abych mohla žít „pohodlně“. Lucy se naplnily oči slzami, ale neprotestovala. Jen sklonila hlavu a tiše trpěla, jako by jí Mayina oběť lámala srdce.

Ale pravda byla jiná. Hádka začala, protože poslední den naší školy jsem načapala Mayu s Lukem. Týden předtím jsem se jí svěřila, že se mi Luke líbí.

Viděla jsem ji, jak sedí těsně u něj, tulí se k němu a líbá ho na rty. Když jsem s ní později o tom mluvila, usmívala se způsobem, jako by se vůbec nestyděla. Naopak, dávala na odiv své „vítězství“. „Nikdy jsi se mu nelíbila!“ řekla tehdy a pohodila vlasy.

Zrada od Luka nebyla nic ve srovnání s tou od Mayi. „Můžeš si ho nechat,“ odpověděla jsem.

Hned potom jsem v sobě své city k Lukovi potlačila, aby s ním Maya mohla být. Ale nevím, proč Maya přišla domů a udělala to drama, přičemž mě obvinila z pravého opaku? Řekla našim rodičům, že to já jsem políbila jejího přítele Luka a že ji nenávidím za to, že je šťastná. Můj otec jí uvěřil a vynadal mi, abych byla přizpůsobivější. Ale Maya stejně odjela na vysokou školu a po celou dobu mě tak uvěznila v pocitu viny.

Právě v této bolestné době zasáhl Craig, Lukův přítel. Utěšoval mě, nadbíhal mi a pomalu jsem se do něj zamilovala. Ale teď Maya zaťala drápy i do Craiga. Vypadalo to, jako by mi chtěla vyrvat všechno, co jsem měla ráda.