~ ENRIQUE ~

Vůně parfému a alkoholu mi plní nos, zatímco sedím na pohovce v boxu VIP salonku v klubu. Je to místo, kam chodím docela často, abych se trochu rozptýlil od vlastní mysli, povinností a démonů.

Kroužím nápojem ve sklenici a sleduji tři ženy, které na sobě nemají nic než tanga a šperky zakrývající bradavky, jak tančí kolem tyčí a smyslně se o sebe třou těly.

Na chvíli se jim podaří upoutat moji pozornost, když se dvě z nich o sebe třou prsy a rukama si přejíždějí po plných zadcích. Jsou to samé křivky, mají na sobě pořádný kus masa přesně tak, jak to mám rád, ale dnes večer to nestačí.

Dokonce i když se na mě podívají předtím, než se začnou líbat, nedokáže mě to úplně rozptýlit. Pohled na ně sice uspokojí, ale nic to se mnou nedělá.

Jedna z nich je má obvyklá a další dvě jsem si vybral cestou sem, ale dnes večer nedokážu vyhnat práci z hlavy.

Vedle mě sedí dvě ženy, hladí mě po hrudi a stehnech a slibují mi dobrou noc, pokud jim to dovolím.

„Uvolni se, my to vyřešíme,“ řekne můj beta a přítel Jose a do sebe kopne sklenku alkoholu, oči upřené na ženu, která mu předvádí klínový tanec. Carlos, můj delta, je tu taky, ale i když nemá družku, odmítá, aby ho nějaká žena obsluhovala.

Cabrón... Proč se vůbec obtěžoval přijít?

Nalijí mi další skleničku, zatímco dál bez emocí pozoruji ženy před sebou. Moje tvář je chladná a bezvýrazná jako vždy.

„Dnes večer tě můžeme uspokojit, alfo,“ zašeptá smyslně jedna z žen, která sedí vedle mě, a přejede mi rukou nahoru po stehně. Vědí, že nemají tlačit na pilu, pokud k tomu sama nedám svolení...

Ignoruji ji a ona se už neodváží opakovat. Všichni vědí, kdo jsem, a respekt je prvořadý.

„Máš nějaký plán?“ zeptá tiše Carlos.

Zatnu čelist, podívám se ven směrem k prosklenému oknu, které směřuje do hlavního klubu, a snažím se ovládnout hněv, který cítím.

„Co myslíš? Najdeme ho a toho hijo de puta zabijeme. Je to kurva jednoduchý.“ Můj hlas zní výhružně a hluboce. „Tohle je moje území a každý, kdo se o něj jen pokusí vznést nárok, byť jen na jediný palec, se dočká bolesti a smrti.“

V mém hlase je síla a vztek, kvůli kterému znejistí každá žena v místnosti. Strach je zahalí stejně silně jako jejich parfémy.

Ne nadarmo se mi říká bezcitný.

Nakloním hlavu a přes sklo pozoruji ženu, jak kráčí klubem dole. Její světlé kudrliny se pohupují s každým krokem, který udělá, a už se chci odvrátit, když vystoupí k baru a mně se naskytne pohled na její tělo.

Tělo, které vysílá vlnu potěšení přímo do mého ptáka.

Tak tohle je přesně ta žena, kterou chci pod sebou...

Má dokonalé tělo, prsa, se kterými se dá hrát na mnoho způsobů, a její zadek je přesně ten typ, který chcete šukat zezadu a sledovat, jak se natřásá, když ji budete tahat za ty bujné vlasy.

Oči mi zablesknou hladem, který schvaluje i můj vlk. Jsem zvíře a málokterá žena mě zvládne, ale je mi to fuk.

Ženy jsou stvořené pro naše potěšení...

„Kampak ses zakoukal?“ vyptává se Jose, ale neodpovídám mu, a on brzy najde to, co upoutalo moji pozornost.

„Kurva, sakra práce, tak tohle je to, co ty-“

„Cabrón, esa es mía,“ prohodím tiše, a přesto majetnicky. ,Ta je moje.‘

Vznesl jsem tu svůj nárok, ale venku jsou další, kteří ji sledují, a z toho mi podrážděně bleskne v očích.

‚Luisi, ta žena u baru. Chci ji,‘ spojím se telepaticky s majitelem klubu.

‚Ach, alfo... Lo siento, ale ta není jedna z mých...‘ odpoví omluvně a zní vyděšeně.

Oči mi podrážděně blýsknou, když vstanu. Dojdu si pro ni sám. Žádná žena mě neodmítne...

Vyházím z místnosti, projdu kolem svých mužů a zvuk hudby je tu venku hlasitější.

Silně mě udeří vůně sexu, potu a alkoholu, ale potlačím ji a zamířím k baru. Dav se rozestoupí s přesným vědomím, kdo jsem, a s lehkostí mě nechá projít.

Tohle je ta žena, kterou si dnes večer vezmu domů.

Posadím se na sedadlo po její pravici ve chvíli, kdy se k nám přiblíží barman.

„Co vám mohu nabídnout?“ ptá se a s respektem skloní hlavu.

Pohlédnu na ženu. Není z mojí smečky, a ani není místní... do nosu mi vklouzne svůdná vůně třešňových květů a hluboce se zamračím.

„Dám si mojito. Co si dá tahle sexy dáma?“ odpovím tiše.

Ztuhne, zvedne zrak od mobilu, se kterým si předtím hrála, a já se přistihnu, že se dívám do nádherných tmavých očí lemovaných hustými řasami. Drobný nos a plné rty, které budou vypadat skvěle ovinuté kolem mého ptáka.

Nejenže má tělo, které chci ošukat, ale má i tvář, která k němu dokonale ladí.

„Ne, děkuji, nic nechci...“ odmlčí se. Její hlas zní jako uklidňující melodie, ale je to ten přízvuk, co spouští každé vlákno v mém těle a vyvolává ve mně vztek; připomíná mi to místo, kterým až do morku kostí opovrhuji.

Je to zasraná Britka.

Srdce jí divoce buší, jak ke mně vzhlíží, a já cítím, jak se ve mně jako přílivová vlna zvedá má vlastní nenávist a vztek, když se mi vracejí vzpomínky na to odporné místo.

Podívám se před sebe na sklenici, kterou barman právě položil, popadnu ji a kopnu ji do sebe na ex a snažím se uklidnit tu zášť, která hrozí, že mě pohltí.

Část ze mě ji chce prostě popadnout a vyjebat tu myšlenku přímo ze své hlavy, zatímco ji budu brát, jenže další část ze mě je s každou vteřinou rozzuřenější.

Před očima mi probleskují záblesky vzpomínek, které jsem pohřbil, a zatnu čelist. Její pískově blond vlasy jsou bolestnou připomínkou někoho, na koho jsem nikdy nechtěl vzpomínat. Odvrátím se, když mi zápěstím projede mučivá bolest. Přízrak minulosti... Bolest dávno minulá... Vzpomínka, na kterou bych si přál zapomenout...

„Vy-“

„Na tomhle místě se to vážně plní odpadem,“ vyhrknu ostře, když se postavím a zpražím ji pohledem. Na zlomek vteřiny mi pohled sklouzne na její prsa.

Dech se jí zadrhne a já na ni znovu pohlédnu. Její velké, nádherné oči jsou plné bolesti z mých slov, ale mně to nemůže být víc ukradené.

„Ubohé,“ zamumlám a zamířím ke vchodu. ‚Vypadneme odsud,‘ nařídím svým mužům přes spojení. Pro dnešní večer už mám tohohle místa dost.

‚Odchod tak brzy?‘ zeptá se Jose. ‚Snad tě ta krásná bomba neodmítla?‘

‚Nechci ji.‘

‚Takže je volná k lovu?‘ naléhá Jose, a ve mně z toho zavlní otrávenost.

‚Ne, cabrón, přestaň kurva blbnout a jdeme,‘ zavrčím. Při pomyšlení, že by ho přijala, mnou probleskne podráždění. ‚Mám chuť na krev. Vybereme si nějaký hijos de putas, který si dneska večer podáme.‘

Jsem už skoro u dveří, když ke mně přistoupí Ruby, jedna ze striptérek, které tu pracují, a zamrká na mě těmi svými hustými falešnými řasami.

„Alfo, jsi nějaký napjatý...“ zašeptá a přejede mi po hrudi jedním ze svých červených nehtů s kamínky. „Potřebuješ, abych tě obsloužila?“

Neodpovídám, natáhnu se a na pár vteřin jí stisknu zadek, který obepínají titěrná červená tanga. „Dneska ne,“ odpovím, uštědřím jí prudké plácnutí, pustím ji, vyjdu ze dveří a vnořím se do noci, připravený vypustit celé své potlačované peklo na nějaké ztroskotance.