„Já... já nevím, jestli to dokážu,“ vykoktala.

Zhluboka se nadechl a pomalu vydechl. „Chceš odejít.“

„Ne... Já...“ Gen zavřela oči a usoudila, že nejlepším přístupem bude upřímnost. „Nedokážu to, aniž bys mi o sobě řekl alespoň jednu věc. Nemůžu... mít sex s někým, koho neznám,“ vysvětlovala Gen.

Matteo si přitáhl kolena k hrudi. „Už v baru jsem ti říkal, že nehledám sex. Měl jsem těžkých pár... let,“ řekl s těžkým povzdechem. Vzhlédl k ní a jeho oříškové oči ve světle lampy vedle něj zlatavě zazářily. „Chci jen, abys tu ležela se mnou. Možná tě mohl chvíli držet, abych se na pár hodin vyspal.“

„To je... vlastně snad ještě intimnější? Prosím? Jednu věc.“

Matteo se nadechl a sevřel ruce v pěst, než vydechl a stisk zase uvolnil. Jeho oči se setkaly s jejími. „Dneska byl pohřeb mojí matky a bratra.“

„Ach... Panebože, to mě...“

Zvedl ruku. „To je v pořádku. Prostě pojď a lehni si, prosím,“ řekl. Nadzdvihl přikrývku na její straně.

*Na její straně?* Genino srdce se začalo prudce odrážet o její žebra, když udělala těch pár zbývajících kroků k jeho posteli.

„Ty o mně nechceš něco vědět?“ zeptala se a zdržovala, když se zastavila na kraji postele.

Matteo sjel níž, dokud neměl většinu hrudi schovanou pod přikrývkou. Levou paži si dal za hlavu a vzhlédl k ní s těžkými víčky. „Chci o tobě vědět spoustu věcí, ale spokojím se s jednou,“ souhlasil.

Gen se na okamžik zamyslela a snažila se najít něco na podobně osobní úrovni, co odhalil on. „Moje malá sestra se zítra vdává. Stačí to takhle?“

Matteo znovu nadzvedl přikrývku, aby si k němu vlezla. Zhluboka se nadechla a vklouzla do toho pohodlného obláčku, kterým byla jeho obří postel. Hedvábné povlečení na jejích hladkých nohách působilo přímo božsky. Natáhla je a zase stáhla, vychutnávajíc si ten pocit. Pak se však její prsty u nohou otřely o drsné ochlupení jeho nohy a ona ztuhla.

„Teď už se nestyď, máš na sobě proboha moje spodní prádlo,“ zamumlal Matteo.

Než stihla cokoliv namítnout, posunul se k ní blíž. Jeho pravá paže dopadla za ni a přitáhla si ji na svou horkou kůži. Zalapala po dechu a její ruka mu padla na hruď, zatímco si ji přitiskl k boku. Šťouchl do ní, aby si schovala hlavu do ohybu mezi jeho ramenem a hrudníkem. Dlouze vydechl, když se zavrtěla, aby se uložila pohodlněji.

„Vlastně mám na sobě svoje vlastní spodní prádlo,“ dodala, aby rozbila to nepříjemné napětí, které cítila, když byla přitisknutá k jeho tvrdému tělu.

„Tím líp,“ zamumlal jí do temene vlasů.

Uplynulo pár chvil ticha, ale věděla, že nespí. Ještě se nedokázala uvolnit a nervózně si pohrávala s povlečením mezi prsty. Mezitím mu prsty zlehka přejížděly po jejích vlasech a dolů po zádech.

„Moje máma umřela, když mi bylo čtrnáct,“ vyhrkla bez přemýšlení. Ztuhl pod ní a jeho prsty se zastavily podél její páteře.

„Fakt se jmenuju Matteo,“ pronesl.

„Nemusíme si dělat čárky, kdo komu co svěří,“ uklidnila ho. Zahučel nad ní a ona by přísahala, že ucítila, jak se jeho rty zlehka otřely o její čelo. Její prsty mu pročesávaly krátké chloupky na hrudi. „Ty... Můžeš brečet... jestli chceš. Zní to hloupě, ale mně to hrozně moc pomohlo. Ze začátku jsem byla v tak obrovském šoku, ale když jsem konečně tu bolest nechala jít ven, bylo jednodušší posunout se dál.“

„Já nebrečím.“

„Jasně, jen jsem to chtěla říct, kdybys náhodou...“

„Já nebudu brečet,“ zopakoval.

„Dobře... tak dobrou noc.“

„Dobrou noc.“

Za rytmického hlazení jeho prstů po jejích vlasech a tepla jeho těla prostupujícího do toho jejího Gen zjistila, že upadá do spánku mnohem rychleji, než by vůbec považovala za možné. O něco později se však probudila tím, že se kůže pod ní mírně třásla. Několikrát zamrkala a snažila se zorientovat. Ztuhla, když si uvědomila, že jí zvlhly vlasy. Gen uvažovala, jestli by to neměla ignorovat. Dospělý muž, který si přivedl domů ženu, aby se s ní podělil o postel, by přece určitě nechtěl, aby ho viděla takhle zranitelného, ne?

Genina mysl se vrátila k noci, kdy se pro ni matčina smrt stala konečně skutečnou. Nekontrolovatelně tehdy vzlykala. Vzduch se jí odmítal dostat do plic, protože ty vzlyky byly tak intenzivní a dlouhé. Málem omdlela, než vtrhl do pokoje její otec a ze zoufalství ji pevně stiskl v náručí. Nemusel dokonce říkat ani slovo. Udělal jen to, že ji držel a dovolil jí procítit její zármutek v celé jeho příšerné síle, dokud ji vzlyky neuspaly.

Gen se rozhodla zariskovat. Vzepřela se na rukou a ignorovala jeho zesilující stisk, kterým se ji snažil udržet dole. Překulila se, dokud se mu neposadila obkročmo na boky. Matteo odvrátil tvář. Gen nechtěla ustoupit, položila obě ruce na jeho tváře a přinutila ho otočit hlavu zpět k ní. Oči měl oteklé, podlité krví a ztěžklé. Plakal už velmi dlouho. Kousal si spodní ret, aby se pokusil potlačit ten trhavý způsob, jakým dýchal.

Gen se naklonila vpřed a pevně mu ovinula paže kolem krku. O okamžik později se nadzvedl a omotal ruce kolem jejích zad. Sevřel ji silně. Hrudník měla přitisknutý k jeho, až se jí ztěžka dýchalo. Zabořil tvář do jejího krku a jeho pláč přešel ve vzlyky. Prsty se jí zabořily do zad a zoufale se snažily najít opěrný bod ve světě, který se obrátil vzhůru nohama. Oplatila mu jeho železný stisk a dala mu tak najevo, že je tam, aby ho držela nad vodou. Matteo plakal do jejího ramene, dokud se jeho mikina nepromáčela slzami. I poté, co ustaly, ho dál objímala. Někdy v průběhu toho na jeho rameni znovu usnula.