Louisa se náhle otočila a usmála se: "Zdá se, že tuhle rybu nakonec nesníme. Nevadí – necháme si od restaurace připravit novou.

"Ačkoli jsem slyšela, že všechny ryby, které dnes v restauraci ulovili, jsou dost velké. Obávám se, že tenhle talíř nebude stačit. A restaurace pravděpodobně nemá větší podnosy na ryby."

Její narážka byla zřejmá: ačkoliv Capulet Group možná nebyla pro Taylor Group ideální volbou, požadavky Taylor Group byly příliš rozsáhlé. Kromě Capulet Group neměla žádná jiná společnost kapacity na to, aby zvládla celý projekt.

Přesně z tohoto důvodu si Taylor Group původně vybrala Capulet Group.

Louisino poselství bylo jasné – pečlivě se na Taylor Group připravila. Capulet Group pro ně byla jedinou schůdnou možností, takže by se neměli snažit situaci zneužít.

George se konečně uvolnil. Přece jen věděla, co dělá.

Davidův výraz se změnil v rozpačitý, když skrz zatnuté zuby procedil: "Vypadá to, že jste se připravila důkladně."

Louisa mu úsměv oplatila a pozvedla sklenici. "Pane Fostere, vy mi lichotíte. Na zdraví!"

Poté už schůzka probíhala bez dalších komplikací a smlouva byla úspěšně podepsána.

Louisa cítila, jak se její stav rychle zhoršuje. Žaludek měla jako v ohni, pálil tak silně, že byla ve tváři smrtelně bledá. Vidění se jí neustále rozostřovalo, na čele jí vyvstaly krůpěje potu a halenka byla brzy úplně propocená.

Další sklenička by ji pravděpodobně zabila.

Ale David jí neustále doléval. Jeho úmysly už byly bolestně zřejmé.

Jelikož z Capulet Group nedokázal vymámit lepší podmínky, donutí Louisu zaplatit vlastním tělem.

Vivian to bylo také jasné.

Všimla si Louisina zmučeného výrazu a chladně se usmála se zlomyslným zábleskem v očích. Ráda by viděla, jak z tohohle Louisa bez Georgeovy ochrany vyvázne.

S touto myšlenkou se otočila k Georgeovi a okamžitě se proměnila v nevinnou, ubohou mladou ženu. "Georgi, jsem unavená. Z toho zápachu alkoholu se mi dělá špatně. Mohl bys mě odvézt nejdřív domů?"

"No..." zaváhal George a instinktivně pohlédl směrem k Louise.

Vivian ho okamžitě chytila za ruku, prosebně se na něj podívala a v jejím tónu zazněl čistý koketní šarm. "Georgi."

George zvážil situaci. Louisa bude pravděpodobně potřebovat ještě dalších dvacet minut, aby všechno uzavřela – přesně tolik času potřeboval, aby odvezl Vivian domů.

David vycítil příležitost a řekl Georgeovi: "Pane Capulete, jen běžte a odvezte svou asistentku domů. Slečna Forbesová tu může zůstat a dát si se mnou ještě pár skleniček."

George chladně přikývl a řekl Louise: "Nechávám to tu na tobě. Odvezu ji nejdřív domů."

Než stačila Louisa odpovědět, vzal si kabát a odešel s Vivian.

Úplně mu unikl triumfální pohled, který Vivian vrhla na Louisu, když se nedíval – nehorázný výsměch: 'Louiso, nemůžu se dočkat, až uvidím, jak tady umřeš!'

Louisa pevně zaťala pěsti. Když se za nimi zavřely dveře, cítila, jak jí v žilách tuhne krev.

Copak George neviděl, že ji David opíjí, protože ji chce zneužít?

Sakra! Proklatý George!

Kvůli Vivian mu bylo naprosto jedno, i kdyby zničila jeho projekt.

Pokud tomu tak bylo, čeho se ještě měla bát?

Její tělo dosáhlo svého limitu. Zdálo se, že ji opustila veškerá síla, a ze žaludku jí do krku stoupala kovová sladkost.

Přinutila se polknout krev zpět.

Čas se krátil. Musela se rychle zachránit.

Ale teď v soukromém salonku zbyla jen ona a David. V přímé konfrontaci neměla šanci na útěk.

Když už nebyl nikdo jiný přítomen, David přestal své úmysly skrývat.

Přiblížil se k Louise, svýma malýma očima si ji chlípně prohlížel, olízl si zadní zuby a usmál se. "Pan Capulet se zdá být mladý, ale ví, jak to chodí. Viděl, že o vás mám zájem, takže mi vás v podstatě nabízí."

Když se David přiblížil, Louisa zůstala navenek klidná. Ruka jí klesla ke kabelce, pevně sevřela ucho, zatímco nenápadně prozkoumávala místnost a hledala jakoukoli možnou únikovou cestu.

Její výraz však zůstal vyrovnaný a dokonce se na Davida dokázala usmát. "Ano, pan Capulet odešel, ale paní Fosterová je stále tady."

"Co tím myslíte?" nechápal David.

Louisin úsměv se rozzářil. "Copak se se svou ženou nebavíte? Copak jste nevěděl, že se dnes domluvila se svými blízkými přítelkyněmi na večeři v klubu Dreamscape? Zjistila jsem to pro vás – paní Fosterová je na tomto patře, v salonku D. Neměl byste ji jít pozdravit?"

Louisa si klub Dreamscape vybrala záměrně, protože tam bude Davidova žena – nechala si tak zadní vrátka.

David se do bohatství přiženil a většinu života strávil pod kontrolou a dohledem své ženy.

Tentokrát se ale odmítl nechat zastrašit. Zlostně se na Louisu podíval. "I kdyby tu ta stará rašple dneska byla, stejně si tě vezmu. Neunikneš mi!"

Natáhl ruku, aby ji chytil.

Louisa pohotově uhnula a náhle zavolala směrem ke dveřím: "Paní Fosterová!"

David, vycvičený lety manželství, instinktivně otočil hlavu ke dveřím.

V tom okamžiku Louisa sebrala poslední zbytky sil a rozběhla se k východu.

David si uvědomil, že se nechal napálit, zaklel a okamžitě se za ní vrhl.

V tu chvíli Louisa sotva stála, natož aby běžela. Zoufale se modlila, aby narazila na kohokoliv z personálu, kdo by ji mohl zachránit.

Ale k její smůle nebyla po opuštění salonku nikde ani noha. Krátce nato ji David dohonil.

S dravčím úsměvem si chlípně prohlížel její tělo a olízl si rty. "Děvko, schválně, jak mi utečeš tentokrát."

Než to vůbec dořekl, popadl ji za zápěstí a vlekl ji zpátky k salonku.

Instinktivně se druhou rukou zoufale zachytila okraje okenního parapetu.

Dnes večer ale vypila už příliš mnoho alkoholu a její žaludeční potíže se naplno projevily, takže měla pocit, jako by jí útroby stravoval oheň.

To málo síly, co jí v těle zbývalo, rychle vyprchávalo.

Nezbyly jí už žádné síly na odpor. Zaplavil ji pocit zoufalství.

Její prsty postupně pouštěly parapet a David ji se zlomyslným úšklebkem táhl zpět k salonku.