Danielle

Zamračila jsem se a postavila se, došla ke dveřím a vykoukla kukátkem. S povzdechem jsem zavěsila a otevřela dveře. „Co tady děláš?“

Austin si očima přeměřil celé mé tělo, pak se usmál a nechal ruku sklouznout na můj krk. Postrčil mě hlouběji do místnosti, nohou zabouchl dveře, sklonil se a přitiskl své rty na mé. Palcem mě hladil na místě, kde mi tepala krev, zatímco druhou paží mě pevně objal kolem pasu a přitiskl si mě k sobě. Jazykem mi zatlačil na rty, a jakmile jsem pro něj pootevřela ústa, srdce se mi rozbušilo a kolena se mi podlomila. Jediné, na co jsem se zmohla, bylo chytit se jeho bundy a nechat se unášet.

Trvalo mi minutu, než jsem se vrátila do reality, a k svému naprostému zděšení jsem si vzpomněla, co mám vlastně na sobě. Tmavě modrou košilku se všitou podprsenkou, která mým příliš velkým prsům neposkytovala naprosto žádnou oporu, jedny obnošené kostkované pyžamové kalhoty, vlasy stažené do rozcuchaného drdolu na temeni hlavy a ani špetku make-upu. Neměla jsem vyčištěné zuby, z pusy mi nejspíš páchlo víno, a přitom jsem se tu líbala s tím nejvíc sexy chlapem na planetě, kterého jsem poznala před necelými třemi hodinami.

Zatlačila jsem mu do hrudi. Do té hrudi, která pod mými konečky prstů působila jako žula, chápete? Ani se nehnul, tak jsem zatlačila znovu.

„Ještě jsem neskončil, zlato,“ řekl s úsměvem přímo na mých rtech.

„Ale měl bys,“ zašeptala jsem – i když, popravdě, poněkud nepřesvědčivě.

Ruka mu sklouzla na mou tvář, když se odtáhl a zamračil se. „Neměl jsem pocit, že bych měl přestat, miláčku.“

Olízla jsem si rty a přikývla. „Ale stejně musíš.“

Austin s úsměvem ustoupil.

Překřížila jsem si paže na hrudi ve snaze skrýt, jaký vliv na mé tělo měl. „Co tady děláš?“

Pokrčil rameny a rozhlédl se po mém bytě. „Pěkný místo.“

„Děkuju.“

„Tady bydlíš od doby, co ti ten hajzl ukradl tvoje peníze?“

Zavrtěla jsem hlavou. „Ne. Musela jsem se přestěhovat z mého předchozího bytu. Tady je to mnohem levnější.“

„A doma bydlet nechceš?“

„Ne,“ odpověděla jsem. „Nebudu utíkat k rodičům jen proto, že jsem špatně odhadla situaci. Vychovali mě k samostatnosti, a být dospělý prostě znamená, že život někdy stojí za houby. Dělají, co můžou, za což jsem velmi vděčná, ale tohle si musím vyřešit sama.“

„Jak se ti podařilo tenhle byt sehnat?“

„Znám majitele.“

Jeho oči se znovu upřely na mě. „To znamená?“

Povzdechla jsem si. „To znamená, že ví, že nájem bez problémů splatím, takže mi odpustil prověřování úvěrové historie.“

Austin se zamračil. „Řekni mi jeho jméno.“

„Toho správce?“

Udělal krok ke mně. „Ne.“

Protočila jsem panenky a pokusila se mezi námi vytvořit trochu prostoru. Zády jsem narazila do zdi mé malé předsíně. „Stevenovo příjmení ti neřeknu, Austine.“

Jemně mě chytil za paži a přitáhl si mě zpět k sobě. „Neodejdu odsud, dokud to neuděláš.“

Ušklíbla jsem se. „V tom případě doufám, že rád spíš na gauči.“

Austin na mě znovu nasadil svůj úsměv, ze kterého padaly kalhotky. „Tvoje postel mi bude bohatě stačit.“

„V mé posteli spát nebudeš, Austine.“

Zasmál se. „Uvidíme.“

„Co tady děláš?“ zeptala jsem se znovu, snažíc se ignorovat jeho palec, který mě hladil po tepu na zápěstí.

„Kurva, nemám tušení.“

„Koukám, že jsme zase u těch hrubostí.“

Zasmál se. „Do prdele, ty jsi vtipná.“

„Nesnažila jsem se být vtipná.“

„Já vím, zlato.“

Nedokázala jsem potlačit zachvění. „Neříkej mi ‚zlato‘.“

„Líbí se ti to.“

„To neznamená, že bys to měl dělat,“ namítla jsem. „Jsi nádherný chlap, ty sám víš, že jsi nádherný, ale faktem zůstává, že tě neznám a vlastně ani nevím, proč jsi tady.“

Jeho úsměv se rozšířil. „Jsem nádhernej, jo?“

„Zjevně špatná volba slov.“

„Tak radši přestaňme mluvit.“ Sklonil se a znovu mě políbil a já s tím nedokázala nic udělat. Chápejte mě správně, mohla bych, kdybych chtěla, ale buďme k sobě upřímní – ještě nikdy mě nikdo takhle nelíbal, natož aby se na mě někdo díval tak, jak se na mě díval on. Nebyl to typ muže, do kterého bych kdy řekla, že mě bude považovat za přitažlivou. Byla jsem mnohem víc školní knihovnice než motorkářka a běžně o mě projevovali zájem jenom šprti.

„Jak zní jeho příjmení?“ zeptal se, když polibek přerušil.

„Mills,“ odpověděla jsem, oči stále zavřené a dech zrychlený. „Sakra!“ vyštěkla jsem, když jsem přišla k rozumu a vzhlédla k němu. Opět se zubil. „Totiž, Millson,“ zaimprovizovala jsem.

„Dobrý pokus.“ Pohladil mě po tváři. „Brzy se uvidíme.“

„Opravdu?“

Přikývl. „Dobrou, zlato.“

Ještě jednou mě políbil a pak vyšel ze dveří. Nechal mě tam jen tak stát v naprostém šoku. Zavřela jsem dveře, zamkla a cestou do kuchyně popadla své víno. Když jsem obsah skleničky vylila do dřezu, vytočila jsem Kim.

„Ahoj, holka.“

„Panebože.“

„Co je?“ zeptala se.

„Nikdy neuhádneš, co se právě stalo.“ Zasvětila jsem ji do celého svého večera, včetně detailů o Austinu ‚Bookerovi‘ Carverovi.

„Prostě se tam ukázal a pak ti dal polibek, ze kterýho ses málem složila?“

Přikývla jsem a vzápětí si uvědomila, že mě nemůže vidět. „Ano. Dva,“ řekla jsem... no, vhodnější by asi bylo říct ‚zašeptala zalykající se touhou‘. „Možná tři.“

„A on je jakože motorkář?“

„Ano.“ Bože, a zase ta zalykající se touha. Už jsem z toho blbla.

„Ach, zlato, jsi v háji.“

„Do prčic. Jsem?“ zeptala jsem se.

„Proč chtěl znát Steveovo jméno?“

„Nemám tušení, Kimmie. Ale vypadal naštvaně. Což je divné, protože Stevea vůbec nezná... a mě taky ne.“

Kim si broukla, ale nic dalšího neřekla.

„Co je?“ domáhala jsem se.

„Myslím, že sis našla chlapa, kterej se rozhodl, že si tě přivlastní.“

„Cože?“ zeptala jsem se. „Co to má znamenat?“

„Myslím, že bys měla Elliotovi říct, ať toho chlápka prověří.“

„Kim! Přestaň mluvit v hádankách.“ Strčila jsem sklenici od vína do myčky a zabouchla dvířka o něco silněji, než bylo nutné. „Víš, že v těhle věcech neumím chodit.“

„Prostě ať na něj tvůj brácha mrkne do záznamů, Dani. Pak se uvidí.“

„Proč do toho musím zatahovat Elliota?“

„Budeš prostě poslouchat svou nejlepší kamarádku a věřit jí, že na tebe dává pozor?“ zeptala se Kim. „Byla jsi zatím jen s jedním chlapem, kterej tě navíc docela slušně oškubal, takže jsi vůči sexy chlapům naivní a zároveň plachá.“

„Nejsem dítě, Kim,“ upozornila jsem ji.

„Netvrdím, že jsi, Dani. Ale jsi milá a v každém vidíš to dobré. Dokonce i u Stevea máš většinou pocit, že si zaslouží presumpci neviny.“

„To teda ne.“

„Ale jo, přesně to děláš,“ oponovala. „Je to tvoje jediná neřest.“

Odfrkla jsem si. „Trhni si, Kimmie.“

„Oooch, kéž bych mohla.“

„Ty a ta tvoje obsese orálním sexem.“

„Náhodou, felaci si fakt užívám,“ pronesla.

Zasténala jsem. „Kim…“

„No, tobě snad vadí, když říkám, že ráda kouřím péra…“

„Ježiš, to je nechutný. Kimmie, prosím tě!“

„Prostě si promluv s bráchou.“

„Ne.“ Zamířila jsem do ložnice a nařídila si budík. „Tenhle chlap o mě nemá zájem. Pravděpodobně jen zkouší, jestli mě nedokáže oblafnout a dostat do postele. Ale na to jsem moc chytrá. Promluvím si s tátou o nákladech na opravu a pak se uvidí. Toho chlapa už nejspíš nikdy neuvidím.“

„Tak jo, slečno Nevšímavá. Uvidíme.“

„Ano, to uvidíme. Mám tě ráda, ale musím jít spát. Zítra mě čeká milion věcí a už je dávno po mé večerce.“

Kim se zasmála. „Dobrá, má drahá, sladká, nevinná kamarádko. Já tebe taky.“

„Dobrou.“

„Dobrou,“ odpověděla Kim a zavěsila.

Vyčistila jsem si zuby, vlezla do postele a zavřela oči, ale jediné, co jsem před sebou viděla, byla Austinova tvář, jak se usmívá a naklání se k polibku. Přetočila jsem se na druhý bok a zkusila to znovu, jenže tentokrát ležela Austinova hlava na polštáři hned vedle mě.

„K čertu.“ Svalila jsem se na záda a sjela si rukama po obličeji. Podívala jsem se na hodiny, ukazovaly půl dvanácté, a já si povzdechla. Šest hodin. Jestli usnu hned teď, budu mít šest hodin spánku.

O půlnoci jsem se na hodiny podívala znovu, a tak to pokračovalo, dokud jsem kolem druhé konečně neusnula. Když zazvonil budík, byla jsem si jistá, že se mi podařilo urvat si sotva dvacetiminutového šlofíka, takže jsem ho zamáčkla. Problém byl, že jsem si ho odkládala až do šesti do rána, což znamenalo, že jsem po bytě pořád pobíhala ve spěchu, když mě bratr přijel vyzvednout. Naštěstí mě nedusil otázkami, proč jsem tak unavená. Když jsem mu řekla, v kolik mě má vyzvednout, vysadil mě u školy a jel si po svých. Zaplaťpánbůh aspoň za to.