Kam se Arthur rozhodl Jennifer vzít, už Chloe nezajímalo. Její celý svět se zúžil na jedinou osobu – Roberta. Potřebovala odhalit pravdu skrývající se za Jenniferinými jedovatými tvrzeními.

Její mysl zabloudila zpět k té osudné noci před lety. Charles jí zavolal v panice – Arthur se opil v hotelu a bylo nutné ho vyzvednout. V oparu onoho večera vedlo jedno k druhému a skončili spolu intimně propletení. Z oné jediné noci vzešel Robert.

Charles byl bez sebe radostí. Osobně zařídil jejich svatbu a právně ji připoutal k Arthurovi.

Rodina Myersových byla nesmírně bohatá a s Arthurem, jakožto s generálním ředitelem Myers Group, se zacházelo jako s firemní šlechtou. Neustále cestoval, zřídkakdy byl doma, a tak mezi nimi nikdy nevykvetl hluboký vztah. Aby mu nekomplikovala pracovní život, souhlasila s utajeným sňatkem a veškerou svou energii vložila do toho, aby byla poslušnou manželkou a matkou.

Dělala to všechno z hluboko zakořeněného pocitu vděčnosti. Charles byl důvodem, proč byla přivítána zpět v rodině Lewisů, důvodem, proč mohla být její matka konečně důstojně uložena k odpočinku. Cítila, že mu dluží všechno.

Teď Chloe zírala na výsledky testů otcovství DNA Roberta a Arthura a vydala ze sebe dutý, hořký smích.

Pravda byla nepopiratelná.

Robert skutečně nebyl Arturův syn.

Takže... celé její manželství s Arthurem bylo od samého počátku fraškou.

Šest let jejího života obětovaných tomuto muži a této rodině – to vše naprosto postrádalo smysl.

Robert se zadíval na čísla ve zprávě, pak naklonil svou malou hlavičku vzhůru ke Chloe. „Mami, vypadá to, že můj tatínek je někdo jiný!“

Chloe cítila, jak se přes ni přelila nová vlna ticha.

Test potvrdil Jenniferinu krutou narážku – Robert nebyl Arturův, což znamenalo, že jeho biologickým otcem byl úplně jiný muž.

Ale kdo?

Kdo byl ten muž z hotelu oné noci před šesti lety? Její nejjasnější vzpomínkou bylo, jak se druhého dne ráno probudila a přímo vedle ní ležel spící, kocovinou zmožený Arthur.

Byla celou tu dobu klamána? Nebyl to tehdy vůbec Arthur?

Věděl o tom Charles?

Zoufale ho s tím chtěla přímo konfrontovat, ale před třemi měsíci hrůzně spadl ze schodů a udeřil se do hlavy. Zůstával v nemocnici v hlubokém kómatu.

S mrazivou jasností si vzpomněla – za tři měsíce Charles podlehne selhání orgánů a zemře. A Arturova moc uvnitř rodiny se jen dále upevní.

Charles byl v celé rodině Myersových jediným člověkem, kterému na ní kdy upřímně záleželo.

A co se týče ostatních...

Naprostý a dokonalý výsměch.

Chloe zaťala zprávu s výsledky testu v pěsti, klouby jí zbělely, jak bojovala s tím, aby uklidnila dech.

Robert, vycítivší její zmatek, vzhlédl a zašeptal: „Mami, co budeme teď dělat?“

Chloe pohlédla dolů na upřímnou, ustaranou tvář svého syna a její hlas zjemněl. „Rozvedu se s Arthurem.“

Tentokrát nedovolí, aby ten slepý, bezcitný muž před ní hrál další divadýlko. Nedovolí, aby nějaká pletichářská ženská, hrající si na nevinnou oběť, ubližovala lidem, které miluje. Skončila s přetvářkou. Nastal čas vzít si svůj život zpět.

Jakmile to Robert uslyšel, okamžitě spustil potlesk.

„Konečně, mami! Vždycky jsem si myslel, že si zasloužíš něco lepšího. On není jediný chlap na světě. Nemusíš trčet s někým, kdo je takhle chladný. I kdyby byl můj táta, řekl bych ti, ať ho pustíš k vodě! Nemluvě o tom, že ani není můj táta!“

Chloe si nemohla pomoct a usmála se nad Robertovými nečekaně dospělými slovy.

„Přesně tak!“

Robertův úsměv se rozšířil. „Takže, mami, měli bychom se pokusit zjistit, kdo je můj opravdový táta?“

„Rozhodně.“ Chloëin hlas byl pevný, lemovaný nově nabytým chladem. „Musíme.“

„Až ho najdeme, donutíme ho, aby byl můj tatínek?“ zeptal se Robert a v očích mu jiskřila zvědavost.

„Až ho najdeme,“ Chloe pevněji sevřela zprávu a v očích se jí nebezpečně zablesklo, „nejdřív si to s ním vyřídím.“

Ať už to byla úmyslná léčka, nebo kolosální, tragická nehoda, byla odhodlaná si to s mužem z doby před šesti lety vyřídit. I kdyby byl mrtvý, dohlédne na to, aby jeho popel rozprášili do všech čtyř světových stran.

*****

Kolona černých SUV hladce odjela z letiště.

„Pane Rosewoode, tady jsou předběžné informace o všech významných rodinách v Capaville. Od chvíle, kdy se roznesla zpráva o expanzi Cosmos Group sem, všechny soupeří o příležitost s vámi spolupracovat.“ Bruce Brooks podal muži na zadním sedadle tlustou složku.

Eugene Rosewood seděl ponořený do finančních zpráv na svém tabletu. Od platinových manžetových knoflíčků až po jeho bezchybně střižený oblek, každý detail vyzařoval auru hrozivé moci.

„Pane Rosewoode, na základě našeho úvodního zhodnocení se jako nejsilnější místní uchazeč jeví Myers Group. Pokud si zde musíme vybrat partnera, zdají se být nejživotaschopnější. Jejich generální ředitel, Arthur Myers, se obzvláště vytrvale snažil zajistit si s vámi schůzku. Pravděpodobně se o vašem příjezdu brzy dozví.“

„Hmm.“ To byla jediná mužova odpověď.

Bruce pochopil význam skrývající se za touto jedinou slabikou a dál nenaléhal.

Najednou zazvonil telefon a roztříštil ticho. Bruce pohlédl na jméno volajícího a okamžitě to zvedl.

„Copak?“ Bruceův výraz zvážněl. „Rozumím.“

Otočil se zpět k muži na sedadle za ním. „Pane, základna hlásí, že se ,Pan Caesar‘ znovu pokusil nabourat do naší interní databáze.“

Pan Caesar – záhadný hacker známý v podsvětí jako Duch ve stroji.

Před třemi měsíci se Pan Caesar naboural do soukromého účtu Stínů (Shadow) a odčerpal sto milionů dolarů. Místo aby si peníze strčil do kapsy, daroval Pan Caesar celou sumu anonymně agenturám pro odstraňování následků katastrof, přičemž veřejně připsal tento dar „Stínům“.

Byl to drzý akt výsměchu, přímá výzva jejich autoritě.

Jakožto jedna z nejmocnějších sil v podsvětí nemohly Stíny takovou urážku jen tak přejít.

Jejich systém na dark webu byl údajně neproniknutelný. Jak se to nějakému darebáckému hackerovi podařilo? Ten dluh musel být splacen.

Stíny vypsaly na hlavu Pana Caesara tučnou odměnu, ale po třech měsících stále neexistovaly žádné pevné stopy.

Nyní, když se Pan Caesar znovu objevil, byl Eugenův zájem nepopiratelně probuzen.

„Podařilo se vám vysledovat ten signál?“ Eugenův pohled byl chladný jako led.

„Snažíme se. Spojení trvalo jen několik vteřin. Po posledním incidentu jsme systém upgradovali a vylepšili naše bezpečnostní protokoly, včetně implementace modulu pro zpětné sledování. Pan Caesar je ale... výjimečně bystrý. Zjistil sledování téměř okamžitě a spojení přerušil.“ Bruceův hlas byl napjatý.

„Jednu věc jsme však zjistili – tentokrát se Pan Caesar pokoušel získat přístup do naší genetické databáze.“

Při zmínce o genetické databázi proběhl Eugenovýma očima temný stín.

Genetická data uložená na jejich serverech na dark webu patřila vlivným osobnostem z celého světa. Úspěšné prolomení by nejen roztříštilo pověst dark webu o jeho bezpečnosti, ale také by zničilo postavení Stínů.

„Zintenzivněte pátrání. Nezajímá mě cena ani metoda – najděte ho.“ Eugenův hlas byl tak mrazivý, že se zdálo, jako by přímo zmrazil vzduch v autě.

„Ano, pane Rosewoode.“ Bruce se neodvážil pohlédnout mu do očí. Rychle předal příkazy dál a zavěsil.

*****

Na panství Myersů seděl Robert soustředěně před počítačem, jeho malé prsty poletovaly po klávesnici. Proudy dat, které mu blikaly přes obrazovku, by pro většinu lidí byly nerozluštitelnou šmouhou, ale pro něj to byla dětská hra.

Teď, když Chloe věděla, že Arthur není jeho biologickým otcem, vzal Robert na sebe úkol tajně vypátrat identitu svého skutečného táty.

A pro zázračné dítě jako on... bylo nabourání se do nejrozsáhlejší genetické databáze tou nejrychlejší a nejpřímější cestou k odpovědím, které hledali.