Isabelle vyšla ze svého pokoje.

"Isabelle, pojď se najíst." Její otec, William, jí už připravil misku a jídelní hůlky.

Obývací pokoj byl prázdný, bez jakýchkoliv cennějších předmětů. Zaprášená žárovka vyzařovala jen slabé světlo.

Pětičlenná rodina se sešla kolem malého čtvercového stolu prožraného červotočem. Isabelle se posadila na místo v rohu.

Ethan měl sklopenou hlavu a jedl. Když se k nim Isabelle přidala, mlčky si odsunul židli stranou, aby baculaté Isabelle udělal víc místa, a posadil se až na samý okraj stolu.

"Po dobrém spánku se určitě cítíš lépe. Najez se." William jí přidal do misky trochu masa a s nádechem studu řekl: "Nemůžeme si dovolit nechávat tě dál v nemocnici. Pořádně si doma odpočiň, než se vrátíš do školy. Zítra koupím kuře a udělám ti vývar."

"S jejími ubohými známkami je úplně jedno, jestli do školy chodí, nebo ne. Učitelé nejspíš doufají, že už se tam neukáže," ušklíbla se Layla.

"Laylo! Isabelle je tvoje sestra. Jak takhle můžeš mluvit?" pokáral ji rozzlobeně William.

"Proč na ni křičíš? Co řekla Layla špatného? Vážně nevím, co má v tom svém mozku. Z testů nosí pět nebo deset bodů. Dělá mi jen samou ostudu. A v tak nízkém věku si už dokonce začíná s klukama. Vůbec se nestydí." Eleanořina slova nabírala na obrátkách, jak mluvila.

Nespokojila se s tím, že vynadala Isabelle, a obrátila svůj hněv proti Williamovi. "Víš, jak se mi tvoji příbuzní smějí? Jak jsem si mohla vzít tak budižkničemu jako ty? Všichni tvoji bratři na tom kdysi byli bídně, ale dneska všichni jezdí v autech a žijí v nových domech. Jen ty pořád trčíš v tomhle starém baráku s manželkou a dětmi a používáš staré spotřebiče, které už tvoji bratři nechtějí. Kdybys byl aspoň trochu ambicióznější, tvůj syn by nekulhal. Opravdu lituji, že jsem si tě vzala."

Tváří v tvář stížnostem své ženy měl William sklopenou hlavu a mlčel. Jeho tvář, zestařená kvůli přepracování víc než tváře jeho vrstevníků, se zarděla studem.

Ethan klidně pokračoval v jídle, zdánlivě otupělý k této povědomé scéně. Když však uslyšel slovo "kulhal", sevřel své hůlky o něco pevněji.

"Tobě je to vážně úplně fuk, co? Naši rodiče se hádají kvůli tobě a ty tam jenom sedíš a čumíš na televizi. Jsi beznadějný případ. Nemůžu uvěřit, že mám takovou sestru." Layla na Isabelle vrhla nenávistný pohled a ještě víc tím přilila olej do ohně.

Jak se dalo čekat, vysloužila si Isabelle od Eleanor téměř nenávistný pohled.

Isabelle však s prázdným výrazem přesunula svůj pohled z televize na Laylu.

Její pohled byl chladný jako led.

"Co to má znamenat, tenhle pohled? Řekla jsem snad něco špatně?" Layla měla pocit, že na Isabelle je od jejího návratu z nemocnice něco divného. Obvykle by jen sklopila hlavu, schoulila se a byla by příliš vyděšená na to, aby vůbec jedla. Nikdy by se neodvážila se na ni takhle podívat.

Uhodila se do hlavy a poškodila si mozek?

"Ty malej spratku, jak se opovažuješ takhle zírat na svoji sestru! Rychle to dojez a jdi umýt nádobí. Je mi z tebe špatně, jen tě vidím." Poté, co Eleanor Isabelle pokárala, vzala svou misku a pustila se do jídla.

Isabelle pohlédla na Eleanor. V tuto chvíli se s nimi nechtěla dohadovat.

Znovu obrátila pozornost k televizi.

Televize byla stará a používaná už mnoho let. Byl to dávno zastaralý model.

Ve zprávách právě informovali o masivní explozi v Brookhavenu.

V Isabelliných očích problesklo chladné světlo.

Dark Shadow, já, Blood Shadow, s tebou tyhle účty dřív nebo později srovnám!

Odložila hůlky, zvedla se a zamířila zpět do svého pokoje.

"Jé, ty toho dneska jíš tak málo. Copak do sebe normálně nenatlačíš tři misky?" podívala se Layla na Isabellinu misku a posmívala se.

Eleanor Isabelle přikázala: "Než zalezeš do pokoje, umyj nádobí."

"Isabelle včera ošklivě upadla. Nemůže mýt nádobí. Laylo, Ethane, udělejte to vy," řekl William hrubým hlasem.

Layla odsekla: "Ale já nevím, jak se myje nádobí." Pak si zamumlala: "Spadla na hlavu, ne na ruce. Vždycky ho myje ona."

"Layla a Ethan si musí dělat úkoly. Co když si zhorší známky? Každý Nový rok, když sedíme s příbuznými, všichni se chlubí svými auty a domy. My můžeme být hrdí jen na Layliny a Ethanovy známky." Když Eleanor domluvila, začala na Isabelle naléhat, aby šla umýt nádobí.

Isabelle stála u dveří obývacího pokoje a pohlédla na Eleanor. Mírně přimhouřila oči, jako by se snažila ovládnout.

Nikdy nebyla známá pro svou dobrou povahu. Zvěsti o její bezcitnosti nebyly přehnané ani nepodložené.

Kdyby se Eleanor a Layla opovážily říct ještě jediné slovo, nemohla zaručit, že neudrží nervy na uzdě.

Právě v tu chvíli Ethan dojedl a v tichosti posbíral misky a hůlky.

"Polož to. Proč to myješ? Běž zpátky do pokoje a dělej si úkoly." Eleanor by nikdy nedovolila svému synovi dělat takové práce. Domácí práce vždycky nechávala na Isabelle.

Isabelle pracovala každý den bez ustání, ale její porce jídla zůstávala stále stejná.

Ethan Eleanor ignoroval. Vzal nádobí a šel ho umýt.

Layla se lehce zamračila, neschvalovala to, ale byla příliš líná na to, aby svému zamlklému bratrovi domlouvala. Vstala a vrátila se do svého pokoje. Neměla sebemenší tušení, jak těsně právě unikla "bouři".

Eleanor pražila Isabelle pohledem. Šla do kuchyně vyštvat syna zpátky do pokoje a sama umyla nádobí.

Po dni spánku se Isabellin fyzický i duševní stav poněkud zotavil. Procházela se po dvoře, aby si prohlédla místo, kde rodina žije.

Starý dům zdědili už po dvou předešlých generacích. Ačkoliv byl zchátralý, byl dostatečně prostorný, měl dvůr, zdi a samostatnou kuchyň.

Na dvoře rostl sladce vonící osmantus.

Bylo tam několik místností, které původně obývala široká rodina. Později, když Williamovi bratři vydělali nějaké peníze, odstěhovali se a nechali je tam.

Ethan vyšel z kuchyně a pohlédl na Isabelle na dvoře. Na okamžik se jejich pohledy střetly. Pak odkulhal zpátky do svého pokoje.

Isabelle se mu dívala na záda a vydala se za ním.

Ethan vytáhl složitý matematický příklad, který si včera opsal z internetu. Zamračeně se posadil ke stolu a pokračoval v jeho řešení.

Náhle pocítil něčí přítomnost. Vzhlédl a spatřil Isabelle, jak se s překříženýma rukama opírá o zárubeň jeho dveří. Objevila se tam jako duch.

Její mohutná postava zcela zablokovala vchod.

To bylo poprvé, co Isabelle vstoupila do jeho pokoje. Obvykle se hned po návratu ze školy uklidila do svého pokoje bez ohledu na to, kolik bylo hodin, kromě doby, kdy musela dělat domácí práce.

Ethan si všiml, že se jeho sestra dnes zdá být jiná.

Isabelle přistoupila blíž a nakoukla mu do sešitu. Nadzvedla obočí a zeptala se: "Neumíš to vyřešit?"

Ethan se na ni mlčky podíval.

Isabelle mu vzala pero a bez váhání začala psát do jeho sešitu.

Než stihl Ethan jakkoliv zareagovat, jeho sešit se zaplnil jejím písmem. Náročná úloha, která dalece přesahovala školní osnovy, byla vyřešena.

Byla vyřešena bezchybně!

Postup byl jasný a originální.

Když si to Ethan přečetl, připadal si, jako by mu někdo otevřel oči. Dokonce mu i zlehka zčervenaly tváře vzrušením.

Po počátečním šoku pohlédl na Isabelle s nevěřícným výrazem a zeptal se: "Jak jsi to udělala?"

To byla úplně první věta, kterou jí její takzvaný bratr kdy řekl.

"Copak tenhle jednoduchý příklad nevyřeší každý, kdo má ruce?" odpověděla Isabelle upřímně.

Ethan opáčil: "To je příklad vysokoškolské úrovně, který jsem našel na internetu."

Chodil do druhého ročníku střední školy, o rok níž než Isabelle a Layla.

Isabelle na to: "No a co?"

Ethan podezíravě zíral na neobvykle inteligentní Isabelle a pronesl: "Obvykle míváš z testů pět nebo deset bodů. Tvoje dosavadní maximum bylo pětadvacet. Kromě tipování ABCD v testových otázkách dokážeš napsat jediné slovo: ‚řešení‘."

Jak by to proboha mohla s tou svou úrovní inteligence vyřešit?

Blood Shadow, která zdědila vzpomínky po původní majitelce, moc dobře věděla, jak hloupá předchozí dívka byla.

Isabelle si bez váhání odfrkla: "Napsat jen ‚řešení‘ je zkrátka jen způsob, jak je neuvádět do rozpaků. Takovéhle otázky jsou čistá ztráta času a inkoustu."

Ethan tomu nemohl uvěřit a zeptal se: "Takže... tys to celou tu dobu jenom předstírala?"