Isabelle neodpověděla.

"Ten příklad jsi zase vyřešila." Ethan tomu nedokázal uvěřit. Opsal další zapeklitý příklad, aby ho Isabelle vyřešila.

Isabelle si zadání přelétla očima, zmlkla a vůbec nepohnula perem.

Když Ethan uviděl Isabelle v tomhle stavu, ušklíbl se. Pomyslel si, že asi předtím musela vidět jeho nákresy a řešení si našla na internetu.

Jaká ztráta času!

Bylo překvapující, že si se svou inteligencí vůbec dokázala zapamatovat tak složitý postup řešení.

Zrovna když se ji Ethan chystal poslat zpátky do pokoje, protože si potřeboval udělat úkoly, Isabelle promluvila: "Rovnice plochy je z=x²+y²."

Ethan zareagoval: "Cože jsi to řekla?"

Isabelle odvětila: "To je výsledek."

Ethan na okamžik strnul. Pak si s určitou skepsí vyhledal výsledek na internetu. Když uviděl, že odpověď se do puntíku shoduje s tím, co řekla Isabelle, zůstal oněmělý úžasem.

Podíval se na postup řešení, který zabíral dvě a půl stránky, a pak pohlédl na svou sestru, kterou matka i prostřední sestra už přes deset let nazývaly hlupačkou, jako by to bylo nějaké monstrum.

Ona ten příklad skutečně spočítala z hlavy.

To je ale fenomén!

"Máš tu ještě nějaké další příklady, které neumíš vyřešit?" Isabelle si prohlížela jeho šokovaný výraz a přišlo jí to docela zábavné.

V téhle rodině byl pro její oči alespoň trochu snesitelný jen tenhle mladší bratr.

Ethan se z toho šoku ani po dlouhé chvíli nevzpamatoval a pořád mu to přišlo příliš neuvěřitelné. Zcela logicky se zeptal: "Když to umíš, proč máš pak u zkoušek tak ubohé výsledky?"

"Byla jsem zkrátka moc líná se pohnout." Vymyslela si Isabelle ležérní výmluvu.

"A to jako kdy s tou svou leností přestaneš? Budeš líná udělat si i přijímačky na vysokou?"

"Samozřejmě, že ne." Pomyslela na svou minulou slávu jakožto Blood Shadow, kdy se stala legendárním mýtem. Kdy vůbec byla tak ubohá a sklízela tak opovržlivé pohledy?

Ať už měla jakoukoliv identitu, i kdyby to byla tělesně postižená osoba, tamti lidé k ní mohli vždy jen vzhlížet a poslouchat ji na slovo.

Mohla stát jedině na tom nejvyšším místě a pohlížet na ně svrchu.

Skutečnost, že jeho sestra, která byla přes deset let považována za hlupačku, záměrně skrývala svou vysokou inteligenci, Ethanovi ještě nějakou dobu nedala spát. Nicméně, ačkoliv nevěděl, kde se v něm ta důvěra vzala, těšil se na to, jaké výkony předvede, až "nebude líná".

"Nad čím přemýšlíš?"

Ethan zavrtěl hlavou, vylovil z kapsy bonbón a podal jí ho. Řekl: "K večeři jsi toho moc nesnědla. Budeš mít pak hlad. Tady máš."

Blood Shadow byla zvyklá být na všechno sama. Podívala se na bonbón v jeho dlani a na malý moment se ani nepohnula.

Po dvou vteřinách ticha si ho vzala.

"Měla bys trochu zhubnout. Ty nevíš, jak hrubě o tobě tihle lidé mluví. Copak to tobě není nepříjemné, když to slyšíš?"

Isabelle pohlédla na bonbón, který držela v ruce, a nemohla si pomoct, pocítila k tomuhle "vyženěnému" bratrovi určitou náklonnost.

"Dřív jsem byla prostě moc líná se s nimi hádat. Ale protože jsou tak troufalí a opovážliví, nemám už jediný důvod být k nim slušná. Srovnám si účty s těmi, co mě šikanovali," řekla Isabelle s ledovým klidem.

Ethan si pomyslel, že si vážně poškodila hlavu a plácá nesmysly.

"Jdu zpátky do pokoje." Než odešla, pohlédla Isabelle na Ethanovu zraněnou levou nohu.

Dokázala by mu tu nohu vyléčit.

Jak tak ležela na posteli a jedla bonbón, mračila se na pavučiny zakrývající stropní trámy a na ty myriády mikroorganismů vznášejících se ve vzduchu.

Až na pár náročných misí, Blood Shadow se nikdy předtím nezdržovala v tak příšerném prostředí. Ačkoliv byla zabijákem, vždy si žila v luxusu, dokonce marnotratněji než většina špičkových byznysmenů.

V hlavě se jí stále ozývala Eleanor, jak neustále mluví o penězích.

Blood Shadow se proslavila už v útlém věku a disponovala penězi, mocí i vlivem. S těmi penězi, které měla k dispozici, by její bohatství mohlo hravě konkurovat celému státu.

Naneštěstí byla nyní její duše uvězněna v tomhle těle. Nemohla využít jedinou z jejích identit, peníze ani moc, natož si vybrat hotovost.

Na tom nesešlo. Pokud by tyhle věci chtěla, mohla je získat jako lusknutím prstu.

Isabelle se velmi rychle přizpůsobila novému prostředí i identitě. Po dvou dnech odpočinku doma byla připravená jít do školy.

Hned s úsvitem vyrazila ven na ranní běh.

Blood Shadow se dokázala smířit se vším novým, s výjimkou přebytečného tuku na svém těle, který odmítala akceptovat.

Nejenže to bylo nepraktické, ale i sebemenší nebezpečí by se v tomhle stavu těžko řešilo. Musela co nejrychleji získat zpět svou původní kondici.

Propocená na kost se Isabelle vrátila domů naprosto vyčerpaná.

Rychle se osprchovala, převlékla se do školní uniformy a vyrazila.

Jakmile vyšla ze dveří, spatřila Ethana, jak na ni čeká před domem se školní taškou na zádech.

Co si původní majitelka pamatovala, tohle bylo poprvé, co na ni Ethan čekal cestou do školy.

Ethan byl navíc vůbec poprvé poněkud v rozpacích a trochu neohrabaně prohlásil: "Jdeme." Načež vykročil kupředu.

Během těch dvou dnů, co Isabelle odpočívala, jí Ethan několikrát přinesl do pokoje matematické příklady.

Poté, co byl opakovaně svědkem Isabelliných neobyčejných schopností, zcela uvěřil tomu, co prve řekla. Byla zkrátka jen líná!

Pro Isabelle byly tyhle příklady hračkou, jakmile se na ně jen trochu soustředila.

Ne, k řešení vlastně vůbec nepotřebovala ruce. Stačil jí jediný pohled, aby věděla výsledek.

Jak tehdy řekla: "Napsat jen ‚řešení‘ je zkrátka jen způsob, jak je neuvádět do rozpaků. Takovéhle otázky jsou čistá ztráta času a inkoustu."

Ethan nejednou zapochyboval, zda je ta osoba vůbec jeho sestra.

Zná snad historie případ, kdy se z někoho po pádu stal rázem génius?

To sice ne, ale kdosi v zahraničí byl považován za "boha" za to, že desítky let předstíral němotu, jen aby se vyhnul sociální interakci a otravné manželce.

Zdálo se, že jeho sestra zřejmě spadá do té druhé kategorie.

Isabellina výjimečná inteligence Ethana naprosto uchvátila.

"Co bude k snídani? Nemám žádné peníze," zeptala se Isabelle.

"Máma mi... nám dala pětasedmdesát centů. Můžeme si potom koupit nějaké buchty." Ethan vytáhl z kapsy pětasedmdesát centů a podal jí je. "Jestli chceš, můžeš si dát i něco jiného," řekl.

Samozřejmě, že Isabelle věděla, že se s ní v těch penězích na snídani vůbec nepočítalo.

Nic si z toho nedělala a odvětila: "Koupíme si buchty."

"Byla sis dneska ráno zaběhat?" zeptal se Ethan.

"Jo. Chci zhubnout."

"Budeš vypadat hezky, až trochu zhubneš," řekl Ethan. Pak zlehka zahanbeně odvrátil zrak.

Isabelle se podívala na jeho zrudlé uši a usmála se.

Tenhle její malý bratříček byl docela roztomilý.

Po průchodu školní bránou se jejich cesty rozdělily a každý zamířil do své třídy.

Pro Isabelle, která celý život žila na hraně, byla pulzující intelektuální škola zcela novou zkušeností.

Jakmile vstoupila, v hlučné třídě se rozhostilo až nepřirozené ticho. Všechny pohledy se stočily k ní.

A pak se spustil šepot.

"Podívejte, kdo tu je, naše buclatá. Vůbec to nevypadá, že by si nějak vážně ublížila."

"Víte vůbec, jak spadla? Byla tak nervózní v přítomnosti toho populárního kluka, že šlápla vedle a zkutálela se ze schodů."

"Jo, taky jsem u toho byl. Byla to taková rána, až jsem myslel, že je zemětřesení. Haha... "

"Být na jejím místě, hanbou bych do školy radši vůbec nelezla."

"Hej, ona se na nás dívá. Po tom pádu se z ní stala nějaká drsňačka. Dala si ofinu z očí a opovažuje se s námi udržovat oční kontakt."

"Nechte toho. Ta buclatá holka má vlastně docela pěkný rysy. Nikdy předtím jsem si toho nevšiml."

"Nedělej se mi zle."

Šepot posléze přerostl v hlasité diskuse a výsměch.

Isabelle přejela očima celou místnost.

Všichni tihle lidé předešlou majitelku jejího těla do jisté míry šikanovali.

Isabelle, já tě pomstím!

Posadila se do lavice. Její oči sálaly chladem, když si prohlížela ten zlomyslně počmáraný povrch stolu. Znovu se na ty lidi podívala.

Ti, kdo se s ní setkali pohledem, pod náporem jejích hrozivých očí okamžitě zmlkli. Na zátylku pocítili nevysvětlitelné mrazení, jako by se začali dusit.

Všichni si vyměnili pohledy, tušili totiž, že se dnešní ztroskotankyně chová nějak divně. Od svého obvyklého zbabělého a nahrbeného postoje se k nepoznání změnila.

Začalo ranní čtení.

Isabelle si vytáhla svou úmyslně roztrhanou učebnici, ale nedělala z toho žádnou vědu.

Poté, co bez jakýchkoliv incidentů dokončila ranní čtení, zvedla se a odešla na toaletu.

Když byla uvnitř kabinky, zaslechla za dveřmi jakési šustění. Ve chvíli, kdy se pokusila otevřít dveře, byly už zvenčí zablokované.

Při představě, jak zoufale musí vypadat zamčená v kabince, se ti venku neubránili smíchu.

"Ta baculka se nikdy nepoučí. Odváží se vůbec chodit na školní záchody. Zřejmě se vůbec nebojí, že ji tu někdo zamkne."

"Rychle přineste kbelík s vodou!"

"Voda je tady."

Dvě postavy zdvihly kbelík s vodou a připravily se vylít ho do kabinky, aby Isabelle celou zmáčely. Zrovna když se ho chystaly vylít...

Dveře se zničehonic prudce rozletěly, vykopnuté mohutným úderem zevnitř.