Mike ten rozhovor náhodou zaslechl a zamračil se. Pak se otočil a podíval se na Isabellu, přičemž přemýšlel, jestli na něj nezkouší nějaké triky, aby upoutala jeho pozornost. Nicméně, ať už by zkoušela jakékoli triky, všechny by byly marné.

Během celé hodiny byl Ethan poněkud nesoustředěný. Jeho mysl byla plná výjevu, jak Isabelle popadla toho chlapce za límec a donutila ho k omluvě. Ethan byl tajně nadšený.

Po vyučování se kolem něj shluklo několik chlapců.

"Ethane, ta tlustá holka z třeťáků ze třetí třídy je tvoje sestra? Vážně? Jak to, že jsme tě nikdy neslyšeli zmínit, že máš tak tlustou sestru?"

"Když tvoje sestra tolik jí, vaše rodina na tom musí být finančně dobře, ne? Proč nemají peníze na to, aby ti vyléčili nohu? Jsou vaši rodiče zaujatí?"

"Já myslím, že jeho sestra projedla všechny peníze na jeho léčbu. Jen se podívejte na jejich oblečení a boty. Nejspíš svou rodinu projedla až k chudobě. Haha!"

Ethan seděl na svém místě a pevně zatínal pěsti.

"Hej, jste vy dva opravdu sourozenci? Jak to, že tobě jde učení tak dobře a tvojí sestře tak špatně? Slyšel jsem, že z testů dostává jen pět nebo deset bodů. Já bych jich se zavřenýma očima nasbíral víc."

Ethan si málem rozedřel kůži na dlani do krve.

"Hej, jak to můžeš říct? Měl bys říct, že kdybys ten test položil na zem a šlápl na něj, trefil bys čtyři nebo pět správných odpovědí. Jak mohla tvoje sestra dostat tak nízké skóre? Haha!"

"Moje sestra není hloupá!" Ethan už to dál nedokázal snášet a zvedl hlavu.

"No, není hloupá. Je to idiotka! Haha!" Chlapci se zasmáli a odešli.

Ethanova tvář zrudla. Nebylo jasné, zda to bylo ze vzteku, nebo z rozpaků.

Isabelle seděla na svém místě, ztracená v myšlenkách.

Neměla ani mobilní telefon, takže nejdřív potřebovala sehnat nějaké peníze.

Bez peněz nemohla spoustu věcí dělat.

Když o tom tak přemýšlela, uvědomila si, že všechny způsoby, jak by mohla přijít k penězům, se tak trochu pohybovaly na hraně zákona.

Učitel zrovna vášnivě přednášel, a když uviděl Isabellu, jak nepřítomně zírá z okna, okamžitě se rozzlobil.

"Isabelle?"

"Isabelle!"

Učitele rozzuřilo, že mu Isabelle neodpovídá. "Někteří lidé se i přes své špatné rodinné a osobní poměry odmítají snažit o zlepšení a jen plýtvají časem a životem. Nejenže tím ovlivňují celou třídu, ale také stahují dolů celkový prospěch. Jsou to prostě škůdci třídy."

"Mluvíte o mně?" Isabelle otočila hlavu.

Všechny oči ve třídě se upíraly na ni. O kom jiném by asi mohl mluvit?

"Je dobře, že máš alespoň nějakou sebereflexi. Pojď sem a vyřeš tohle." Učitel poklepal na tabuli a bez čekání na Isabellinu odpověď se ušklíbl: "Nech to plavat, prostě si sedni. Tvůj mozek to stejně nedokáže pochopit."

Isabelle vstala.

"Co to děláš? Opravdu si myslíš, že to zvládneš? Pospěš si zpátky na místo a neztrácej čas nás všech."

"Pane učiteli, prostě ji nechte. Když se nebojí ztrapnit sama sebe, proč bychom se měli bát my?" Všichni studenti chtěli vidět, jak ze sebe Isabelle udělá blázna.

Isabelle si jich nevšímala. Pak došla ke stupínku, vzala křídu a začala psát.

Oproti Isabellinu původnímu krasopisu bylo písmo Krvavého stínu úderné a rázné. Vyznačovalo se energickými a ladnými tahy a její rukopis byl desetkrát úhlednější než učitelův.

Pod úžasným pohledem všech Isabelle zaplnila tabuli řešeními, která byla ještě jednodušší a srozumitelnější než to, co učitel vykládal v hodině. Jednotlivé kroky k vyřešení problému byly jasné a stručné. V tu chvíli dav, který čekal, že ze sebe udělá blázna, pomalu utichl a všichni na Isabellu nevěřícně zírali.

Učitel zíral na tabuli a upravil si brýle.

Jakmile padl poslední tah, Isabelle odhodila křídu a řekla učiteli: "Jelikož jste učitel, měl byste mít lepší vnitřní kvality."

Pak se vrátila na své místo.

Učitel zůstal beze slova, s obličejem zalitým nachem.

Po chvíli prohlásil: "To bylo jen čiré štěstí!"

_

Po večerním samostudiu si Ethan myslel, že na něj Isabelle počká, ale nestalo se tak.

Když už byla skoro doma, uviděla před sebou kráčet Ethana. Kulhal. Vzhledem k tomu, jak ho dnes ve škole nazývali mrzákem, bylo zřejmé, že Ethana šikanovali ve škole neméně, než ji jako tlustou holku.

Bohužel teď neměla žádné peníze ani stříbrné jehly. Jinak by jí vůbec nevadilo bratrovu nohu vyléčit.

Isabelle zrychlila krok, aby Ethana dohnala.

Když ji Ethan uviděl, pohlédl na ni a pak odvrátil hlavu.

Isabelle to nevadilo. Ti dva toho stejně moc nenamluvili.

"Budeš brát přijímací zkoušky na vysokou školu vážně?" zeptal se náhle Ethan.

"Samozřejmě." Jak by vůbec mohla ona, Krvavý stín, skončit na chvostu?

Když dorazili domů, Isabelle se převlékla a chystala se vyrazit na večerní běh, když ji Eleanor požádala, aby umyla nádobí.

Eleanor většinou nechávala nádobí z večera a čekala na Isabellu, až ho umyje po návratu ze samostudia.

Isabelle se na ni otočila, přelétla ji pohledem a pak ji ignorovala.

"Ty nevděčná holko!" zaklela Eleanor v hněvu.

Ethan odložil školní tašku a mlčky vešel do kuchyně umýt nádobí.

Když Isabelle vyšla z domovních dveří, stále slyšela Eleanor, jak křičí na svého syna, ať se vrátí do pokoje dělat úkoly, a jak u mytí nádobí reptá.

Isabelle si hlídala stravu a vytrvale běhala každé ráno a večer. Výsledky byly už po několika dnech ohromující. Znatelně zhubla a dokonce i její brada se stala ostřejší.

Její stravenková karta byla bez peněz, takže se Isabelle rozhodla večeři úplně vynechat. Neměla v plánu žádat Eleanor o peníze, protože si nebyla jistá, zda by uprostřed jejího neustálého reptání dokázala ovládnout svůj temperament.

*

Po večerním běhu a sprše se vrátila do svého pokoje spát. Zároveň přemýšlela, kde by mohla rychle sehnat nějaké peníze.

Náhle Isabelliny uši zachytily zvuk.

Okamžitě se v reakci na to vykulila z postele.

Do dělnické kolonie zahalené tmou vnikla skupina cizinců.

Muž, svírající si střelné zranění, pobíhal po staré zástavbě a utíkal jako o život.

Pak klopýtl a padl k zemi.

Lidé za ním ho ještě nedohnali, takže si muž na chvíli odpočinul.

Ve světle měsíce prošla Isabelle přední halou a objevila se na dvoře.

Byl konec dubna, a tak vonokvětka na dvoře byla v plném květu a plnila vzduch svou vůní.

Muž, nedbaje na svou image, se zhroutil ke zdi. Jeho břicho bylo potřísněné krví a jeho dýchání bylo nepravidelné.

Náhle muž něco vycítil a prudce zvedl hlavu, jakmile se dveře domu rozletěly dokořán.

Když Isabelle zahlédla mužovu tvář, povytáhla obočí.

Zdál se jí povědomý.

Rychle zapátrala v paměti a z bohatství informací se jí podařilo muže úspěšně identifikovat.

Isabelle pak vyšla ze dvora a dřepla si k němu.

Muž si svíral břicho a zasípal: "Vrať se dovnitř, jestli nechceš zemřít."

K jeho překvapení se ta tlustá dívka klidně zeptala: "Potřebuješ pomoct?"

Muž se na ni ohromeně podíval, ale zároveň zůstal ostražitý.

"Nejsi kriticky zraněný, takže nezemřeš. I když nemůžu zaručit, co se stane, pokud se krvácení nezastaví do půl hodiny," řekla Isabelle a nonšalantně pohlédla na jeho zranění.

Blížila se řada pravidelných kroků, které jasně patřily dobře vycvičeným jedincům.

Isabelle měla výjimečný sluch a muž to slyšel také. Proto okamžitě zpozorněl a byl ve střehu.

K mužovu překvapení však Isabelle zůstala pozoruhodně klidná. Z kapsy mužova obleku vytáhla pero a pod jeho zmateným a ostražitým pohledem jím vyhrnula jeho rukáv, aby odhalila malou část jeho zápěstí. Chovala se přitom, jako by se jí krev na jeho ruce hnusila.

Poté Isabelle perem na mužovu paži napsala řadu čísel.

Pak pero zavíčkovala a vrátila ho na původní místo.

Isabelle řekla: "Vejdi tudy a odejdi zadním vchodem. Jestli přežiješ, nezapomeň mi převést peníze na můj účet."

Muž na Isabellu zíral.

Než však o tom mohl dál přemýšlet, kroky pronásledovatelů se přiblížily. Ztěžka se tedy postavil na nohy a vešel do Isabellina dvora.

Právě když odešel, dorazilo několik mužů oblečených v černém.