Sierra zvedla hlavu a s náznakem chladu v očích sledovala Bradleyho vzdalující se záda.

Dobře… Bylo jedině dobře, že už od nich dávno přestala cokoli očekávat. Jinak by se možná znovu cítila zraněná.

Šla za Bradleym do domu. Přesně jak řekl, byli tam všichni kromě Franklina Xandera.

Její bratři, Evan a Sean, seděli na pohovce a povídali si s Denise.

„Seane, tenhle outfit vypadá tak dobře. Dej mi ho.“

„Jasně, bez problémů. Zavolám do té značky a nechám si poslat celou jejich sezónní kolekci,“ řekl Sean Xander velkoryse.

„Evane, nemůžu dokončit svou diplomku. Podíváš se mi na ni pak? Prosím, Evane?“

„Samozřejmě,“ odpověděl Evan Xander shovívavě.

Sieřina matka, Eleanor, seděla vedle nich a s něžnou náklonností ty tři sourozence pozorovala.

Jaká hřejivá a láskyplná scéna.

Tohle místo nikdy nebylo Sieřiným domovem.

Stejně jako před šesti lety, když ji sem přivedli poprvé, byla stále cizinkou, vždycky tak nějak nepatřičná.

Tehdy Denise mohla oči vybrečet a celá rodina se kolem ní semkla a utěšovala ji.

Sierry si nikdo ani nevšiml a nechali ji tam stát samotnou víc než hodinu.

Tentokrát alespoň nemusela čekat tak dlouho.

Eleanor si jich brzy všimla a s nadšením vstala.

„Sierro, ty jsi zpátky!“ S viditelným dojetím Sierru chytila za ruku. „Pojď, ať si tě můžu pořádně prohlédnout. Zhubla jsi! Ale pleť máš teď mnohem světlejší.“

Sierra jemně stáhla ruku a zdvořile řekla: „Paní Eleanor, děkuji za vaši péči.“

„Už dost!“ Bradley zadržoval svou frustraci celou cestu domů, ale teď už vybuchl.

„Celá rodina na tebe čekala, abychom tě přivítali doma, a ty tu nasazuješ takovýhle tón, k čemu to má jako být? Na koho si tu hraješ, že jsi tak chladná a odtažitá?“

Eleanor pohasla tvář a vypadala zraněně. „Sierro, vyčítáš nám to?“

Jakmile Eleanor vypadala rozrušeně, celá rodina k ní přispěchala, aby ji utěšila. Denise strachy zrudly oči.

„Mami, nebuď smutná.“

„Sierro, je to všechno moje vina! Vyčítej to mně, jestli chceš, ale nechovej se takhle. Máma tě za ty tři roky tolik postrádala. Myslela na tebe v jednom kuse. Když se budeš takhle chovat, zlomí jí to srdce.“

Sierra chladně sledovala scénu před sebou.

Jak naprosto směšné.

Byla to ona, kdo byl tři roky zavřený.

A oni se teď přesto tvářili, jako by byla nějaký nevděčný zločinec.

„Tak už toho nechte. Sotva jsi vkročila do domu, a už kazíš náladu. Můžeš s tím přestat?“ obořil se na ni netrpělivě Sean. „Pohni a omluv se mámě.“

Sierra stáhla rty do lehkého úsměvu a podívala se na Seana. „Neoznámil snad pan Xander veřejnosti už ve chvíli, kdy mě odsoudili, že se mnou přerušuje veškeré styky? Proč bych se měla omlouvat?“

Takže, co bylo špatného na tom oslovovat ji paní Eleanor?

Ve chvíli, kdy Sierra domluvila, padlo na celou místnost hrobové ticho.

Eleanor se dívala na Sierru, jako by chtěla něco říct, ale nevěděla, jak začít.

Nakonec to byl Bradley, kdo promluvil.

„Akcie společnosti se tehdy propadaly. Táta neměl jinou možnost, než udělat dočasné rozhodnutí. Všechno to zase urovnáme, neboj se.“

Pak pokračoval: „Dobrá, musíš být unavená. Běž nahoru, dej si sprchu a pak přijď dolů na večeři.“

V porovnání s předchozí chvílí Bradleyho tón výrazně změkl. Kdyby to Sierra nezmínila, možná by na to byl úplně zapomněl.

Když tehdy propukly zprávy o tom, že je jejich rodina zapletena do smrtelné nehody odjeté bez řidičáku, akcie společnosti se střemhlav propadly. Franklin vydal veřejné prohlášení o přerušení vztahů se Sierrou, s čímž tehdy přišel sám Bradley.

Plán byl přijmout ji zpět do rodiny, jakmile se věci uklidní.

Jenže nakonec prostě zapomněli.

Bradley pohlédl na Sierru s neznámým pocitem viny.

Co ho ale zneklidňovalo víc, byl její výraz.

Ten známý obdiv, ta touha v jejích očích – obojí bylo pryč.

Teď se na ně dívala s ničím.

Ta prázdnota v jejím pohledu v něm vyvolávala zvláštní pocit neklidu.

Sierra si jich nevšímala a šla za sluhou po schodech nahoru do svého pokoje.

Nemohla se dočkat, až ze sebe smyje ten prach a špínu.

Ale když uviděla oblečení, které pro ni připravili, ztichla.

Byl to přesně styl, jaký nosila Denise. Volánky, krajky, roztomilosti – věci, které nikdy neměla ráda.

Od chvíle, kdy do tohoto domu přišla, vypadal její šatník vždycky takhle.

Zprvu si bláhově myslela, že to je maminčin způsob, jak projevit náklonnost.

Takže i když se jí nelíbily, nosila je.

Později zjistila pravdu.

Byly to jen vyřazené kousky od Denise.

Každou sezónu se nejnovější kolekce kupovaly nejdřív pro Denise.

Cokoli, co Denise nechtěla, se pak posunulo Sieře.

Tentokrát už obnošené oblečení nosit nebude.

Po sprše se Sierra převlékla zpátky do oblečení, které měla na sobě předtím.

Když sešla dolů, rodina Xanderových už seděla u jídelního stolu.

Nazvali to večeří na její přivítanou.

Přesto na ni nikdo z nich nepočkal.

Místo toho měli všichni plné ruce práce s tím, aby nandali jídlo na talíř Denise.

Teprve když se Sierra posadila, si Eleanor konečně uvědomila, že na ni úplně zapomněli.

Pro tentokrát se v Eleanořiných očích mihl záblesk viny. Když uviděla, že má Sierra na sobě pořád svoje staré oblečení, rychle se zeptala: „Proč ses nepřevlékla? Byla to špatná velikost?“

„Jo,“ odpověděla Sierra prostě a neobtěžovala se nic vysvětlovat.

„Ach, to je moje chyba! Říkala jsem si, že ty a Denny jste zhruba stejně velké, tak jsem myslela, že ti to padne.“

Zhruba stejně velké?

Sierra byla o půl hlavy vyšší než Denise.

To si Eleanor nikdy nevšimla, že jí to oblečení bylo vždycky moc krátké?

Sierra se neubránila lehkému uchechtnutí. „Paní Eleanor, to není vaše chyba. Ve vězení jsem dobře jedla a spala. Určitě jsem vyrostla. Je pochopitelné, že jste to nemohla vědět.“

V jídelně se okamžitě rozhostilo ticho.

Cink.

Denise vyklouzla vidlička z ruky a s rachotem dopadla na zem. Ve tváři zbledla a oči se jí zalily strachem.

Eleanor ji začala okamžitě utěšovat. „To je v pořádku, Denny.“

Bradleyho hlas zledovatěl. „Nemluv o tom místě. Denny to děsí.“

Pouhá zmínka o vězení vyvolala v Denise úzkost.

Všichni o ni měli starost.

Ale napadlo je někdy, jak ty tři roky přežila Sierra?

Sierra stáhla rty do posměšného úsměvu.

Takže takhle zaujaté dokáže být srdce.

Podívala se na rodinu Xanderových, všichni se soustředili na utěšování Denise.

Očima jí prolétla vlna ironie.

Aniž by řekla cokoli dalšího, zvedla vidličku a pustila se do jídla.

Jídlo za to nemohlo.

Už to byla dlouhá doba, co měla pořádné jídlo.

Když se rodina Xanderových probrala z omámení, naskytl se jim tento pohled – Sierra jedla závratným tempem, naprosto nerušená, jako by se jí jejich ignorování vůbec nedotklo.

Tahle verze Sierry jim připadala cizí.

V minulosti vždycky hyperaktivně vnímala jejich nálady.

Když se byť jen zamračili, začala panikařit a neustále se jim snažila zavděčit.

Neuvolnila se, dokud neviděla, že se usmívají.

Tahle její změna působila znepokojivě.

Bradley už chtěl něco říct, když mu zrak padl na její zápěstí.

Přes kůži se jí táhla dlouhá, ošklivá jizva.

Bez přemýšlení vyhrkl: „Co se ti stalo s rukou?“