Sierra pohlédla na své zápěstí se lhostejným výrazem. „Aha. Zranila jsem se.“

Bradley otevřel pusu, ale nakonec neřekl nic.

Takové zranění nutilo člověka myslet na nejrůznější věci.

Vztek, který předtím cítil ze Sieřiných ostrých slov, mírně polevil. Odkašlal si. „I když jsi pořád v podmínce, podařilo se nám dosáhnout obnovení tvého statusu studenta. Zítra si vyřídíš papírování ohledně zápisu a vrátíš se do školy.“

Sierra byla trochu překvapená.

Přemýšlela, jak se dostat zpátky do školy, ale nečekala, že se o to rodina Xanderových postará za ni. Aspoň jí to ušetřilo nějaké starosti.

Nejdřív se dostane zpátky. Pak si podá žádost o změnu oboru.

Vždycky chtěla studovat biologii, ale kvůli Denise byla donucena jít na katedru literatury.

Rodina Xanderových nechtěla, aby tam byla Denise sama, takže Sieře obor změnili, aniž by se jí vůbec zeptali.

Aby zapadla, přibrala si tehdy druhý obor.

Znovu už takhle pošetilá nebude.

Čím dřív bude mít přístup k laboratornímu vybavení, tím dřív bude moct znovu začít pracovat na léčivech pod svým pseudonymem Tano.

Už tehdy se objevil někdo, kdo její práci obdivoval. Vyměnili si na internetu několik zpráv a měli se setkat, aby probrali její nástup do výzkumného týmu.

Pak ji ale zavřeli do vězení.

Když se Sierra chystala Bradleymu poděkovat, Denise najednou promluvila.

„Sierro, dostala jsem se na magisterské! Zůstanu na stejné univerzitě, takže budeme moct chodit na přednášky spolu.“

Ha. Takže takhle to bylo.

Na vteřinu si Sierra vážně myslela, že snad zamrzlo peklo – že k ní snad konečně začali být ohleduplní.

Ale samozřejmě, že to bylo jenom kvůli Denise.

Denise šla na magisterské, takže se teď najednou rozhodli obnovit zápis i Sieře.

Kdyby to bylo dřív, byla by prostě jen pouhý přívěsek, který se vleče za nimi, zatímco zlaté dítě by na sebe strhávalo veškerou pozornost.

A když si představí, že na jednu pitomou vteřinu skutečně uvěřila, že si konečně vzpomněli, že je taky součástí rodiny Xanderových.

Eleanor se usmála, když Sieře nandávala jídlo do misky, a něžně řekla: „Evan zůstává na univerzitě jako profesor, ale bude mít hodně práce. Měla bys na Denny dohlédnout.“

Sierra zírala na lepivá barbecue žebírka ve své misce a dělalo se jí nevolno.

Nikdy neměla ráda sladká a mastná jídla, přesto se na jídelním stole rodiny Xanderových objevovala každý večer.

Protože je měla ráda Denise.

Sierra položila vidličku a vstala. „Jsem sytá. Dobrou chuť.“

S těmi slovy se otočila a odešla do svého pokoje pro hosty.

Ještě si to s nimi nemohla otevřeně rozházet.

Musela přežít tyhle tři měsíce podmínky.

Její reakci nikdo nečekal.

Až když už byla nahoře, Sean si odfrkl. „Podívejte na ni. Co to má jako znamenat za chování?“

„Stačilo, Seane,“ okřikla ho Eleanor. „Sierra se právě vrátila. Dejte jí nějaký čas.“

Denise promluvila jemným hlasem: „Půjdu se na Sierru podívat. Měla bych si s ní promluvit o zítřku ve škole.“

Eleanořin výraz změkl. „Ano, vy dvě jste si byly vždycky blízké. Běž si s ní promluvit. Chová se poslední dobou čím dál tím zvláštněji.“

Zamračila se, ale rychle svou frustraci potlačila.

Sierra strávila tři roky na takovém místě – samozřejmě, že se změnila.

Nahoře seděla Sierra ve svém pokoji a plánovala si, že zítra najde čas a navštíví babičku.

Vtom se ozvalo zaklepání na dveře.

Než stihla odpovědět, dveře se otevřely.

Dovnitř vešla Denise.

Sieřin výraz okamžitě potemněl.

„Sierro…“ zavolala Denise tiše, jako by zkoušela, co si může dovolit. „Jen jsem se chtěla podívat, jestli něco nepotřebuješ. Můžu nechat někoho, ať ti to připraví.“

Sierra mírně pozvedla zrak, oči plné výsměchu.

Tahle věta zcela vyjasnila jejich pozice.

Jak k smíchu.

Byla pravou dcerou rodiny Xanderových, a přesto se k ní chovali jako k hostovi.

Ne, dokonce hůř než k hostovi.

Sieřin hlas byl ledově chladný. „Už před třemi lety jsem ti řekla – už se ke mně nikdy nepřibližuj.“

Kvůli Denisinu omylu strávila Sierra tři roky ve vězení.

Takovou sestru nepotřebovala.

„Sierro…“ Denise zrudly oči. „Já vím, že mi to dáváš za vinu. Vím, že jsem ti dlužná. Vážně ti to chci vynahradit. Já—„

Sierra ji přerušila.

„Když tě to opravdu tak mrzí, tak zaplať.“

Denise ztuhla. Slzy v jejích očích se zachvěly, jako by si nebyla jistá, jestli je má nechat stéct.

Sierra se chladně zasmála. „Neříkala jsi náhodou, že se cítíš provinile a chceš mi to vynahradit? Tak co třeba tohle – jeden milion ročně. Tři roky, tři miliony dolarů. Férová dohoda, ne?“

Denise byla úplně ohromená.

Nečekala, že po ní Sierra bude chtít peníze.

Po dlouhém tichu nakonec vykoktala: „Tř-tři miliony jsou moc. Já… já takové peníze nemám.“

Denise sice byla rozmazlovaná a dostávala spoustu kapesného, ale několik milionů? To bylo nad její poměry.

Pár set tisíc, možná.

Ale ani ty v úmyslu dát neměla.

„Moc?“ Sieřin chladný pohled se zabodl do Denise. „Seděla jsem za tebe tři roky ve vězení. Myslíš si, že tři miliony nejsou férové?“

„N-ne, tak jsem to nemyslela…“ Denise si kousla do rtu a tvářila se utrápeně. „Já… já něco vymyslím.“

S tím spěšně opustila pokoj.

Netrvalo dlouho a dveře do Sieřina pokoje se rozletěly – tentokrát je někdo rozkopl.

Dovnitř vtrhl Bradley s tváří temnou hněvem.

„Jsi tu jediný den a už jsi obrátila dům vzhůru nohama. Nemůžeš se chovat slušně? Víš, že Denny na tom není zdravotně dobře – proč ji šikanuješ?“

Sieřin výraz zůstal prázdný, když se dívala na Bradleyho.

Takže tohle byl její starší bratr.

Žádné otázky. Žádné váhání.

Rovnou přešel k obviňování.

„Bradley,“ řekla Sierra pomalu, „říkáš, že jsem ji šikanovala. Ale proč se nezeptáš, jak jsem ji šikanovala?“

Podívala se přes něj na Denise, která stála za ním s ubohým, uplakaným výrazem.

„Urazila jsem tě? Uhodila jsem tě? Nebo jsem to na tebe našila a poslala tě do vězení?“

Denise zběsile zavrtěla hlavou. „Ne, ne…“

Už jen z toho, že Sierra zmínila vězení, se celá třásla.

„Bradley, Sierra mě nešikanovala. Pojďme radši dolů.“

Bradley se podíval na Denise a ustrnulo mu srdce. Rychle ji uklidňoval: „Neboj se. Jsem tu já. Nebude ti moci ublížit.“

Sierra si založila ruce na prsou, opřela se o zeď a s narůstající nudou sledovala to jejich sourozenecké představení.

„Jestli tu nejsi od toho, abys mi dal ty peníze, tak vypadni. Chci si odpočinout.“

„Peníze? Jaké peníze?“ dožadoval se Bradley vysvětlení.

Denise za ním předtím přišla s červenýma očima, ale nic mu nevysvětlila.

Když viděl, že je rozrušená, zkrátka usoudil, že problémem je Sierra, a vřítil se sem.

„Denise říkala, že mě odškodní – třemi miliony dolarů.“

Když poprvé přišla do téhle rodiny, dal jí Franklin kartu se sto tisíci dolary.

Ona mu ji vrátila.

Tehdy si myslela, že se vrátila kvůli rodině, a ne pro peníze.

Teď už tak naivní nebude.

Hrdost na stůl jídlo nepřinese.

Když se nabízeli, tak proč by to nevzala?

Ostatně, ty tři miliony byly její.

Zasloužila si je.