Babička se jí v tom snažila zabránit, ale bylo už příliš pozdě.

Jakmile Sierra uviděla babiččiny nohy, krev v žilách jí zmrzla.

Obě nohy jí amputovali těsně pod koleny. Měla na sobě jen plenku pro dospělé a to, co jí zbylo ze stehen, pokrývaly hnisající rány páchnoucí infekcí.

"Sierro..." Babiččin hlas se třásl. "Jsem v pořádku."

Sierra neodpověděla. Vyhrnula babičce oblečení a odhalila její záda – pokrytá stejnými hnisajícími ranami. Proleženiny. Z toho, jak byla příliš dlouho upoutaná na lůžko bez řádné péče. Rány začaly hnisat a teď měla horečku.

Sierra okamžitě zavolala záchranku.

V nemocnici stála tiše a poslouchala doktorovu diagnózu a výčitky.

"Je zázrak, že je vůbec ještě naživu. Nohy jí amputovali, ale rány se pořádně nehojily. Jsou tam jasné známky infekce. Kdyby o ni bylo řádně postaráno, tohle by se nestalo. A tyhle proleženiny? Všechny infikované. Jak se o ni proboha staráte?"

Sierra se nehádala. Pouze prosila: "Prosím... Prosím, zachraňte ji. Zapřísahám vás."

Doktor na ni pohlédl a povzdechl si. "Uděláme, co bude v našich silách. Ale jedno si pamatujte – nečekejte, až bude na lítost příliš pozdě."

"Děkuji, doktore."

Sierra zůstala stát před pokojem a úzkostlivě čekala. Teprve když ji lékař ujistil, že její babička je mimo bezprostřední nebezpečí, konečně si s úlevou oddechla.

"Sierro, měla bys něco sníst." Když Yulia viděla, že vypadá o něco lépe, konečně se odvážila na ni promluvit.

Sierřiny oči zledovatěly, když se podívala na napařovanou bulku, kterou jí Yulia nabízela. "Takhle ses o ni starala?"

Yuliin hlas se třásl. "Já... já to nevěděla..."

"Tys to nevěděla?" Sierřin hnus byl zjevný. "Nevěděla jsi, že je takhle nemocná? Nevěděla jsi, že má celá záda pokrytá proleženinami? Tak co jsi sakra věděla?"

Ve srovnání s Jamesem nenáviděla Yulii ještě víc.

James jí působil jen fyzickou bolest. Yulia jí zničila duši.

Kam až jí paměť sahala, pamatovala si, jak James Yulii bije.

Sierra se sice bála, ale i tak se vždycky postavila před Yulii, malým tělíčkem chránila svou matku a prosila Jamese, aby přestal.

Uspěla.

James přestal Yulii bít. Místo toho všechny rány a kopance dopadaly na Sierru.

Křičela o pomoc, ale Yulia se jejímu pohledu vždycky vyhnula, schoulila se v koutě a tiše vzlykala.

Pokaždé to byla až babička, kdo zasáhl a Jamese zastavil.

A přesto ji Yulia pokaždé potom objala, plakala a pořád dokola se omlouvala.

A Sierra jí odpouštěla. Znovu a znovu.

Říkala si – máma je prostě jen moc vyděšená.

Až do jejích patnácti.

Toho roku James prohrál v hazardu obrovskou sumu peněz. Pokusil se použít Sierru, aby svůj dluh splatil.

Věděla, co to znamená.

Prosila o pomoc, křičela, aby ji někdo zachránil.

Yulia byla doma. Všechno to slyšela.

Ale předstírala, že ne.

Dokonce dveře zavřela – ještě pevněji.

Nikdo nevěděl, jaké zoufalství Sierra v té chvíli cítila.

Kdyby ji tajemník rodiny Xanderových nenašel včas, teď by tu nebyla.

Proto, když se dostala do domu rodiny Xanderových, dělala všechno pro to, aby se jim zavděčila.

Protože oni byli její skutečná rodina.

A protože už se nikdy nechtěla vrátit ke Colemanovým.

Když Yulia slyšela, jak vytahuje minulost, znovu se rozplakala. "Omlouvám se, Sierro. Nechtěla jsem. Byla jsem moc vyděšená... neodvážila jsem se..."

Tyhle slova slyšela Sierra už nesčetněkrát. Teď už neznamenala vůbec nic.

Ignorovala Yulii a zamířila rovnou na sesternu. Požádala sestřičky, aby babiččin pokoj bedlivě sledovaly. Pak si vzala taxík do Xander Group.

Na recepci ji zastavila recepční. "Slečno, koho hledáte?"

"Bradleyho." Její hlas byl chladný.

Recepční si ji bezvýrazně prohlédla. "Máte sjednanou schůzku?"

"Ne. Řekněte mu, že ho hledá Sierra."

Úsměv recepční se nezměnil. "Omlouvám se, ale pan Xander je velmi zaneprázdněný. Nemůžeme ho rušit bez ohlášení."

Pak ji začali ignorovat, jen nařídili ochrance, aby ji hlídala, pro případ, že by dělala potíže.

Sierra chtěla Bradleymu zavolat, ale když vytáhla telefon, uvědomila si to – neměla na něj osobní číslo.

Jediný kontakt, který měla, byl na jeho tajemníka.

Nakonec to byl Cameron, kdo pro ni sešel dolů.

Rychle ji odvedli do Bradleyho kanceláře. Aniž by vzhlédl, zeptal se: "Včera jsem ti dal tři miliony dolarů. Neříkej mi, že už jsi je utratila?"

"Bradley, než jsi mě poslal do vězení, slíbil jsi, že najdeš doktora na babiččinu operaci."

Bradleyho ruka se zastavila. Jeho výraz ztemněl, když zvedl zrak. "Ty mě snad vyslýcháš? Kvůli nějaký nedůležitý starý ženský?"

Nedůležitý? Ne.

Babička byla jediná rodina, kterou měla.

"Bradley, promlčecí lhůta toho případu ještě neuplynula," řekla chladně.

Bradley ztuhl a pak na ni nevěřícně zíral. "Ty mi vyhrožuješ? Kvůli nějaký starý ženský?"

Ale když se podíval na Sierřin výraz, uvědomil si, že nežertuje.

Opravdu mu vyhrožovala.

Vzplanul v něm hněv. Vyštěkl: "Sierro, přivedl jsem tě zpátky. Můžu tě poslat přesně tam, odkud jsi přišla."

Místností se rozhostilo ticho.

Bradley svých slov okamžitě zalitoval, ale než je stihl vzít zpět, promluvila Sierra.

"Já vím, pane Xandere. Toho jste víc než schopen. Ale já se taky můžu udat a postarat se, aby skutečný zločinec zaplatil za své činy."

"Ty—"

Veškerý pocit viny, který Bradley cítil, se okamžitě vytratil. Jeho výraz zledovatěl, když na ni dlouze zíral, a pak stiskl tlačítko interkomu.

"Camerone. Ta stará žena od rodiny Colemanových – ty jsi pro ni nezařídil doktora?"

Sierra se posměšně zasmála.

Takže se o to postaral Cameron.

Bradleymu to bylo naprosto lhostejné.

Samozřejmě. Proč kdy vůbec věřila, že by to udělal?

Byla to od ní hloupost myslet si, že by se Bradley Xander přetrhl, aby pomohl její babičce.

Bradleyho vztek se při pohledu na její výraz ještě víc rozhořel. "Máš vůbec představu, kolik vydělávám za minutu? Co tě vede k přesvědčení, že si někdo jako ona zaslouží mou osobní pozornost?"

Cameron se rychle ozval. "Pane Xandere, opravdu jsem našel pro paní Lily toho nejlepšího lékaře. Ale nakonec to rodina Colemanových odmítla. Vybrali si amputaci."

"To není možné." Sierra ani nezaváhala.

Kdyby existoval způsob, jak by její babička mohla znovu chodit, proč by si vybrali amputaci?

"Je to pravda," řekl Cameron a v tónu mu zazníval náznak výsměchu. "Rozhodla o tom její dcera. Řekla mi, ať jim prostě dám peníze, že se o to postarají sami."

Sierra zachytila opovržení v jeho očích a zeptala se: "Zeptal jste se mé babičky, co chce ona?"

Cameronův zdvořilý úsměv ztuhl. Po krátké odmlce přiznal: "...Ne."

Sierra přejela pohledem mezi ním a Bradleym.

Mýlila se.

Tak moc se mýlila.

Jak kdy vůbec mohla věřit, že by se Bradley postaral o její babičku?

Neobtěžovala se s nimi dál dohadovat.

Otočila se a odešla.

Bradley ucítil na hrudi zvláštní nepohodlí. Nedokázal to přesně vysvětlit – jen to, že to byl pocit, jako by ji měl navždy ztratit.

"...Camerone. Zjisti, co se děje s tou starou ženou od Colemanů."

Jestli se má špatně, prostě jí dá nějaké peníze.

Bude to brát jako charitu.

Koneckonců, nebylo to tak, že by si to nemohl dovolit.