Moana

Probudila jsem se do slunečního světla a svěžího, teplého letního vánku, který proudil dovnitř velkými otevřenými francouzskými okny. Jakmile jsem pootevřela oči, mé uši naplnil zvuk městské ulice pod námi a pocit mé pulzující hlavy na nadýchaném polštáři mě upozornil na fakt, že nejsem ve vlastní posteli.

Se sténáním jsem se pomalu zvedla na loktech a očima přejela po místnosti, zatímco mi mysl začaly zaplavovat útržky toho, co se stalo předchozí noc. Vzpomínala jsem si, že jsem byla v baru, v hedvábných černých šatech, které jsem si vybrala... Pamatovala jsem si, že jsem pila gin s tonikem a že mě obtěžoval muž středního věku se zlověstnými úmysly...

Začaly se mi však vybavovat i jiné vzpomínky.

Pamatovala jsem si, že jsem byla na zadním sedadle auta s nějakým hezkým mužem. Jeho krk byl hřejivý a jemný, když jsem na něj tiskla své rty. Zpočátku se snažil skrýt své vzrušení, ale nakonec se poddal svým tužbám, když mě vedl k výtahu, kterým jsme vyjeli nahoru do drahého hotelového pokoje, jenž si zarezervoval. Cestou k pokoji jsme se na chodbě pravidelně zastavovali, abychom se vášnivě líbali a dotýkali se jeden druhého. Pamatovala jsem si, jak elektrizující byl pocit jeho rukou na mém těle, když mi přes hedvábné černé šaty svíral pas, a jak rychle ty šaty sundal, jakmile jsme byli bezpečně uvnitř hotelového pokoje.

Odnesl mě k posteli, zatímco jsem ho líbala na krku a jemně ho kousala do uší, jeho tělo se tisklo na mé, když mě pokládal na měkké přikrývky. Držela jsem se jeho hrudi, jako by na tom závisel můj život, a nemotorně se mu snažila rozepnout košili; nakonec ho přestalo bavit čekat, až mé nešikovné prsty rozepnou knoflíky, a udělal to sám, čímž po svlečení košile odhalil silné, vypracované svaly.

Strávili jsme noc v extázi a v měsícem zalitém hotelovém pokoji jsme se pohybovali jako jedno tělo.

Když jsem si plně uvědomila, co se minulou noc stalo, pomalu jsem otočila hlavu k muži, který vedle mě spal. I ve spánku byl ten muž stále stejně pohledný a přitažlivý jako dřív, a prostěradla měl shrnutá až k pasu, čímž odhaloval své vyrýsované torzo a vrchní část slabin, z čehož mě polilo horko a celá jsem zčervenala.

Ale... Byl to Edrick Morgan. Byl to nový šéf mého bývalého přítele, co mě podvedl.

Skousla jsem si ret a tiše vylezla z postele, abych si našla kalhotky.

„Ehm.“

Prudce jsem se otočila s kalhotkami v ruce a uviděla Edricka, jak sedí na posteli, zatímco jeho chladné šedé oči byly upřené přímo na mě. Beze slova se postavil – čímž mě donutil k ruměnci, když zcela odhalil své nahé tělo – a přešel k místu, kde na zemi ležely jeho kalhoty. Rychle jsem si oblékla kalhotky a podprsenku, zatímco on si natahoval boxerky, a pak jsem ho sledovala, jak zvedá kalhoty a loví v kapse peněženku.

„Tady,“ řekl temně, sáhl do peněženky a vytáhl silný balíček bankovek. Došel ke mně a natáhl s ním ruku k mé osobě. „Vezmi si to, ale pamatuj na to, že tohle je jednorázová záležitost.“

Udělala jsem několik kroků dozadu, můj rozpačitý výraz se změnil na výraz plný hněvu a hořkosti.

„Ty... ty si myslíš, že jsem prostitutka?“ zasyčela jsem.

Edrick jen pokrčil rameny a hodil peníze k mým nohám. „Je mi jedno, jestli jsi, nebo nejsi,“ řekl chladně, odvrátil se, oblékal si kalhoty a byl ke mně otočený zády. „Nikdo se mnou nespí, aniž by nečekal, že za to dostane něco navíc. Tvoje odměřené chování včera večer vyprchalo docela rychle ve chvíli, kdy jsem tě oblékl a zaplatil ti pití, takže vím, o co ti jde. Prostě si ty peníze vezmi a odejdi.“

Zamračila jsem se a přimhouřila oči. „Nikdy jsem tvé peníze nechtěla,“ prohlásila jsem, zatímco se mi třásl hlas vzteky, když jsem sebrala šaty ze země a oblékla si je. Kdybych pořád měla vlastní oblečení, nechala bych šaty ležet na zemi, ale v tuhle chvíli jsem netušila, co se s mým zašpiněným outfitem stalo.

„Mimochodem,“ zamumlal Edrick, ignorujíc to, co jsem řekla, a zapínal si košili se zády stále obrácenými ke mně, „měla by ses naučit nebrat si drinky od cizích lidí. Můžeš být ráda, že jsem tam byl, abych tě před tím chlápkem zachránil. Pro příště se pouč zdravým rozumem.“

Odmlčela jsem se, zaťala zuby a natáhla si šaty až do konce, než jsem mu odpověděla.

„Jsi přesně tak chladný a bezcitný, jak se o tobě povídá.“

Edrick mi neodpověděl a já neměla zájem tam postávat a zjišťovat, jestli nějakou odpověď vymyslí. S odfrknutím jsem popadla páskové podpatky ze včerejška a bosá jsem vypochodovala ke dveřím. Moje ruka na okamžik spočinula na klice, zatímco jsem soptila, a když jsem pak prudce otevřela dveře, ještě jednou jsem přes rameno zavolala.

„Nemůžeš prostě na každého házet peníze, když máš výčitky svědomí,“ zavrčela jsem předtím, než jsem odešla a práskla za sebou dveřmi.

…

Jakmile jsem dorazila domů, servala jsem ze sebe šaty a sundala boty, mrštila s nimi do rohu a nechala průchod svému hněvu vůči Samovi i Edrickovi. Zamračeně jsem pro sebe mumlala, a jen ve spodním prádle jsem rázovala k lednici, vytáhla z ní mléko a nasypala si misku cereálií. Cereálie byly tak jediné, co jsem doma měla k jídlu, ale představa, že si po zážitku na jednu noc vezmu peníze Edricka Morgana, ve mně vyvolávala mnohem horší pocity, než jaké pramenily z hladu.

Právě ve chvíli, kdy jsem se chystala vložit si první sousto cereálií do úst, mi začal zvonit telefon. Protočila jsem oči s očekáváním, že to bude Sam, který se mě bude snažit přesvědčit, abych se vrátila, ale když jsem si všimla, že je to neznámé číslo, trochu jsem mhouřila oči.

„Haló?“ pronesla jsem a zamíchala své cereálie lžící, přičemž jsem napůl očekávala, že se na druhém konci ozve nějaký nevyžádaný telemarketing.

„Dobré ráno. Je to Moana Fowlerová?“

„Ano,“ odpověděla jsem.

„Jmenuji se Nancy Graceová. Volám z Agentury Au Pair.“

Široce se mi rozevřely oči a upustila jsem lžíci, aniž by mi vadilo, že celá klesla do mléka. Snažila jsem se přes Agenturu Au Pair najít práci chůvy už měsíce, ale dosud pro mě nenašli žádnou vhodnou pracovní pozici. Trvalo to tak dlouho, že jsem v této fázi už zcela ztratila naději.

„Našli jsme pro vás pozici,“ řekla Nancy zpěvavým hlasem. „Jedná se o pozici na plný úvazek spojenou s bydlením u svobodného alfa otce. Máte čas dnes odpoledne přijít na osobní návštěvu přímo do jeho domu, seznámit se s rodinou a absolvovat pohovor?“

„A-ano,“ odpověděla jsem a vynaložila veškerou svou energii na to, abych udržela klid. „S radostí.“

„Skvělé,“ odvětila Nancy. „Očekáváme vás dnes ve dvě hodiny. Adresu vám pošlu zprávou, jakmile ukončíme hovor.“

„Moc vám děkuji,“ odpověděla jsem.

„Nemáte zač. Oh, a Moano – měla byste vědět, že na tuto pozici nebudete jediná uchazečka. Doporučila bych vám věnovat zvýšenou péči tomu, abyste udělala dobrý první dojem; práce pro tuto rodinu je životní příležitost a plat je bezkonkurenční.“

Při Nancyiných slovech jsem pocítila, jak se mi svírá srdce, a otevřela jsem ústa, abych se zeptala, o jakou rodinu se jedná, ale než jsem stihla něco říct, Nancy zavěsila a na druhém konci se ozvalo jen ticho.

Stáhla jsem obočí k sobě kvůli náhlému ukončení hovoru, položila telefon na stůl a zírala na něj, zatímco se na mé obrazovce objevilo upozornění s detaily adresy.

Jaká rodina by takhle nadstandardně platila chůvu?