Ophelii se prudce zatajil dech v hrdle. Okamžitě sklonila hlavu tak nízko, že se prakticky dotýkala ledového mramoru, k smrti vyděšená.

Princ Arthur se nad ní tyčil jako starobylá socha války. Zbavený propracovaného, křiklavého zlata, které zdobilo jeho bratry, měl na sobě jednoduché, těžce poškrábané černé kožené kalhoty, silné boty a na předloktích nátepníky z dračích šupin. Jeho zastrašující, svalnaté torzo bylo obnažené pod obrovským, silným pláštěm z černé kožešiny, který mu těžce spočíval na širokých ramenou.

U jeho nohou si Ophelia připadala neuvěřitelně malá, jako odhozený hmyz čekající na zašlápnutí. Proč ji sem ten drak přinesl? Hodlal ji princ popravit sám za to, že údajně "očarovala" jeho jezdecké zvíře?

"Zblízka je opravdu docela nápadná," zašeptal jeden ze starších princů hlasem odkapávajícím povýšeností.

"Co říkáš, Arthure? Popravíš tu čarodějnici?" rýpl si další.

"Ale no tak, nech si ji, bratře. Další hračku na jedno použití pro své komnaty bys stejně vždycky mohl potřebovat. Prostě ji hoď k ostatním."

Ophelia se nekontrolovatelně třásla. Ze všech lidí, které mohla urazit, ji vesmír odhodil k nohoum Rytíře války – prince nechvalně známého svou brutální, nemilosrdnou povahou.

Nad plošinou se rozhostilo dusivé, mučivé ticho. Ophelia pevně zavřela oči a čekala na katovu čepel.

*Šššk.*

Ostrý sykot meče taseného z kožené pochvy prořízl vzduch.

Ophelia křečovitě zavřela oči, srdce jí v hrudi explodovalo. Je to tady. Bude veřejně sťata.

*TŘESK!*

Výbušná síla těžké čepele roztříštila tlusté železo spojující její krční obojek s pouty na zápěstích. Tíha, která ji táhla k zemi, okamžitě zmizela. Ophelia se horečně snažila zpracovat fakt, že stále dýchá, její oči se prudce otevřely a zírala na rozbitý kov roztroušený po mramoru.

Než ji mohla plně zaplavit úleva, obrovská, mozolnatá ruka se sevřela na zadní straně jejího železného obojku a brutálně ji vytáhla z kolen. Ophelia šokem vyjekla, když ji Arthur prakticky popadl jako hadrovou panenku a hrubě ji přitlačil k boku svého masivního zlatého trůnu.

Než vůbec stihla propadnout panice, Arthur těžce dosedl na své místo. Aniž by se na ni podíval, nenuceně přehodil polovinu svého obrovského černého kožešinového pláště zcela přes její chvějící se postavu.

Ophelia zalapala po dechu, její celý svět se okamžitě proměnil v temnou, dusivou obálku těžké kožešiny, vyzařující intenzivně drtivou vůni kůže, potu a borovice. Byla uvězněna v krabici – z jedné strany přimáčknutá na studené zlato jeho trůnu a z druhé se prakticky dotýkala jeho svalnatého stehna. Arthur ji záměrně umístil čelem k aréně a zcela ji tak odstínil od slídivých pohledů ostatních princů.

Co se to dělo? Byla přece otrokyně! Neměla sdílet plášť s členem královské rodiny. Byla jediným sluhou na celé plošině.

Její trhavé, panické nádechy se pod těžkou kožešinou hlasitě rozléhaly. Právě když se jí podařilo jakžtakž uklidnit třesoucí se ruce, na temeni hlavy jí jemně přistála neznámá váha.

Ophelia ztuhla. Velká, neuvěřitelně teplá ruka začala pomalu, rytmicky hladit její rozcuchané, nemyté vlasy. Dotek byl tak lehký, tak děsivě intimní, až přemýšlela, jestli úplně nepřišla o rozum. Nikdo jiný nebyl dost blízko, aby na ni dosáhl. Nejsmrtonosnější válečník Impéria si nenuceně hladil otrokyni, zatímco tisíce lidí sledovaly v krví zbarvené aréně dole soubor tanečníků.

Princovy mozolnaté konečky prstů kopírovaly pomalou, mučivou cestu po svahu jejího krku a vysílaly jí po páteři prudkou kaskádu mrazení. Žádný muž se jí nikdy nedotýkal s tak záměrným soustředěním. Mužští otroci byli biti; ženské otrokyně si křečkovaly žárlivé konkubíny a bránily tak šlechticům, aby na ně byť jen pohlédli. Ophelia byla nedotčenou relikvií křehké krásy, ukrytou ve špíně. Navzdory děsivé podvýživě její přirozené křivky, jemná kůže a dechberoucí struktura tváře krutost ministra nějakým zázrakem přežily.

Hodiny se rozplývaly ve zmateném, smyslovém oparu. Ophelia zůstala bezchybně nehybná a zcela se poddala princovu hypnotizujícímu laskání pod kabátem.

Když slunce konečně začalo klesat, Arthur prudce vstal a plášť strhl.

Nepromluvil. Jen odešel a očekával, že ho bude následovat. Ophelia se vyškrábala na nohy a zoufale se snažila nezůstat pozadu s jeho nevyzpytatelnými bratry. Následovala ho závratným bludištěm opulentních chodeb a s šokem si uvědomila, že Arturovy soukromé komnaty jsou zcela izolovány v nejzazším, nejodlehlejším křídle rozlehlé Rudé bašty.

Když silou rozrazil těžké dvojité dveře, Ophelia zamrkala nad překvapivě strohou místností. Kromě masivní, děsivě velké postele s nebesy zahalené v jemném hedvábí, stolu z červeného dřeva a velké měděné vany byla zbavena veškerých absurdních dekorací, které byly k vidění jinde. Horší bylo, že tu na něj nečekal ani jeden sloužící.

Arthur nedbale odhodil svůj kožešinový plášť na židli a zakroužil širokými rameny, až to slyšitelně křuplo. Vydal ze sebe tichý, vyčerpaný povzdech. "Chci se vykoupat."

To byla úplně první slova, která k ní pronesl. Z hlubokého, dunivého barytonu fyzicky nadskočila. Aniž by čekala na druhý rozkaz, Ophelia vyběhla z místnosti a vystopovala vyděšeného palácového sluhu, aby pro třetího prince požadovala horkou vodu a léčivé byliny. Sluha zpočátku zvedl ruku, aby jí za její opovážlivost uštědřil pohlavek, ale pouhá zmínka o Arturově jméně ho v čiré hrůze poslala do pozoru.

O pár minut později Ophelia pilně nalévala vařící vodu do měděné vany a drtila do lázně aromatické byliny. Otočila se, aby se zeptala, zda mu teplota vyhovuje, a srdce se jí úplně zastavilo.

Princ se svlékal přímo před ní.

Odhodil kožené kalhoty stranou a nesnažil se nijak zakrýt. Ophelia zachytila letmý, oslepující záblesk válečníkovy naprosto velkolepé, těžce zjizvené postavy, než svůj pohled prudce strhla dolů a její tvář se zalila tak silným ruměncem, až to fyzicky pálilo. Nikdy v celém svém životě neviděla nahého muže.

"Pojď sem," přikázal a nenuceně vstoupil do vařící vody.

Opheliiny nohy byly jako z olova. Přiblížila se k okraji vany, vyděšená, že by se na něj mohla omylem znovu podívat.

"Masíruj mě," nařídil, opřel si hlavu o okraj a zavřel oči.

Její třesoucí se ruce se váhavě dotkly jeho neuvěřitelně širokých ramen. Samotná hustota jeho ztvrdlých svalů ji děsila, ale roky ošetřování neduhů konkubín jí dodaly zručnost. Plně se soustředila na uvolňování hlubokých uzlů z jeho krku a bicepsů a nacházela zvláštní útěchu, když se jeho dech pod jejím dotykem začal zpomalovat a uvolňovat.

S pocitem jistoty, že byliny pomáhají, instinktivně pohlédla pod hladinu vody, aby se ujistila, že teplota drží.

Zalapala po dechu tak prudce, až se zadusila vlastními slinami.

Teplo, které se rychle vytrácelo z její tváře, bylo okamžitě nahrazeno infernem nekontrolovatelného ruměnce. Zcela viditelná pod čirou vodou stála vzpřímeně a úplně ztuhle princova obrovská erekce.

"Nepřestávej," zavibroval tichou místností Arthurův hlas a jeho tmavé oči se prudce otevřely a zavrtaly se přímo do její zpanikařené tváře.