Maddox

Všechny mé vzpomínky na Harper se vázaly k době, kdy to byla plachá a tichá dívka, co se vždy držela po Graysonově boku. Moje sestra si před rodinou neustále stěžovala, že její rande s Graysonem nikdy nevycházela podle plánu, protože jim Harper překážela.

I přesto se Tiffany Harper nikdy necítila ohrožená, protože Grayson se k ní vždycky choval úplně jinak, ale dnes jsem to u ní viděl poprvé. Znal jsem svou sestru moc dobře a to, že Harper vypadá tak úchvatně, ji rozhodilo. Kdo by nebyl v šoku? Tohle nebyla ta její tvář, kterou všichni znali.

Ačkoli se mi na ten pohled před sebou koukalo moc hezky, obzvlášť na její vypracované nohy, které v těch podpatcích plně vynikaly, nutkání konfrontovat ji ohledně její reakce na oznámení zasnoubení bylo mnohem silnější. Prostě jsem si nemohl pomoct.

Udělala krok blíž, s hlavou hrdě vztyčenou si dala ruku v bok a drze prohlásila: „Na téhle oslavě musíš být asi dost bezvýznamný, když jsi vyšel ven jen proto, aby ses mi mohl posmívat. Copak nemáš nic jiného na práci?“

Sakra. Nejenže teď byla krásná. Byla navíc pěkně ostrá, a to bylo to poslední, co bych čekal. Ani nemusela zvyšovat hlas, aby mě každé její slovo zasáhlo.

Harper, jakou jsem si pamatoval, by začala koktat, možná by i sklopila zrak a v slzách by utekla, ale tahle její verze stála přímo přede mnou, jako by se nebála vůbec ničeho, a už vůbec ne mě.

Uchechtl jsem se. „Netušil jsem, že v sobě máš tolik…“

„Zadrž,“ přerušila mě a zvedla mi dlaň přímo před obličej. „Právě jsem si uvědomila, že se tu spolu pořád bavíme.“

Naznačila mi právě nepřímo, že jí nestojím za to, aby se mnou ztrácela čas?

Pomalu kolem mě prošla, aby se vrátila dovnitř, jako by mě vyzývala, abych jí na to něco odsekl, ale já jsem se zmohl jen na to se za ní dívat.

Pak jsem se usmál. Ne proto, že by to bylo vtipné, ale proto, že už to byla pořádná doba, co se mnou někdo takhle mluvil. Jako by ho vůbec nezastrašovalo to, kdo jsem.

Všechno na ní teď bylo úplně jiné a probouzelo to ve mně zvědavost. Chtěl jsem zjistit, co všechno na ní ta vysoká škola změnila.

„Všichni zmlkněte! Začínáme hrát!“

Křičela Tiffany z obývacího pokoje a přeřvávala při tom hudbu.

Protočil jsem panenky. Žili jsme spolu pod jednou střechou spoustu let, a přesto jsem si nikdy nedokázal zvyknout na její hlas, kdykoli ho zvýšila.

~

Harper

Ačkoli se mě oznámení o zasnoubení pořád hodně dotýkalo, došlo mi, že když se někam zavřu, líp se cítit nebudu. Rozhodla jsem se proto, že se na zbytek večírku ještě ukážu.

Když jsem se vrátila za ostatními do obýváku, několik hostů už sedělo v kruhu, a Maddox byl mezi nimi. Pořád jsem se nedokázala srovnat s tím, jak do mě viděl.

Několik holek poblíž mě z něj šlo do kolen, když si šeptaly o tom, o kolik zbohatl poté, co zdědil otcovu multimiliardovou společnost.

Grayson stál u stolu s pitím a tvářil se, jako že hrát nehodlá, ale Tiffany o tom nechtěla ani slyšet. S našpulenými rty se ho držela za paži a dál se ho snažila přesvědčit, aby se přidal, dokud nakonec nepovolil.

Když se ti dva společně posadili, všimla si mě naproti, a v očích jí zablesklo – a ne zrovna v dobrém slova smyslu. Tenhle výraz jsem u ní viděla už tolikrát. Takhle se usmívala jen tehdy, když měla něco za lubem.

Zatímco z jedné strany měla Graysona, z druhé vedle ní seděla její nejlepší kamarádka Kate. U ní se toho moc nezměnilo, protože ani po tolika letech mě neměla ráda.

Jelikož to byla Tiffanyina hra, začala jako první. Znovu po mně loupla očima a pak se otočila ke Graysonovi.

„Pravda, nebo úkol?“ zeptala se.

„Pravda.“ Hravě na ni protočil panenky.

Zachichotala se. „Zamiloval ses do mě na první pohled?“

Překvapeně, ale potěšeně nadzvedl obočí, z čehož se mi srdce rozbušilo naplno, protože i já jsem napjatě čekala, co odpoví.

Políbil ji na hřbet ruky a řekl: „Ano, jakmile jsem tě uviděl, něco v mém srdci mi napovědělo, že ty jsi ta pravá.“

Opřela si hlavu o jeho široké rameno a vítězoslavně se na mě podívala, zatímco všem ostatním tenhle okamžik připadal neuvěřitelně sladký.

„Jsem na řadě!“ ohlásila Kate. „Harper, pravda, nebo úkol?“

Trochu jsem vykulila oči nad tím, jak mě tím svým dramatickým gestem vybrala.

„Ehm… pravda.“

„Jsi v současnosti do někoho zamilovaná?“

Zarazila jsem se a v duchu se vrátila ke své reakci z chvíle, kdy jsem dorazila právě v moment, co Grayson oznámil své zasnoubení.

Ani jsem se jeho směrem nepodívala, když jsem řekla: „Ano, jsem.“

„Kdo je ten šťastlivec?“ naklonila se Kate dopředu s falešnou zvědavostí.

„Je to Grayson?“ vložila se do toho Tiffany ještě dřív, než jsem stihla vůbec odpovědět.

Téměř všichni přítomní věděli, jaký vztah jsme s Graysonem měli i poté, co do jeho života vstoupila ona.

„To už stačí,“ vyštěkl Grayson, který stále seděl po jejím boku.

Pokrčila rameny, jako by o nic nešlo. „Co je? Je to oprávněná otázka a…“

„Nech toho.“

Podruhé už zněl jeho hlas hlasitěji, ale ona necouvla.

„Všichni víme, že jsi dřív Graysona milovala. Jen si myslím, že pravda bude osvěžující.“

Tiffany nebyla jediná, kdo byl zvědavý. Všichni se naklonili mým směrem v napjatém očekávání mé odpovědi. Nemohla jsem utéct, ani kdybych chtěla.

Grayson dokonce přestal mrkat. Už nechtěl hru zastavit, chtěl slyšet, co odpovím.

Chladným a jasným hlasem jsem pronesla: „Ne, Grayson to není.“

Výraz v jeho tváři se nedal přečíst, zatímco si ostatní mezi sebou začali šuškat.

Řekla jsem to tak přesvědčivě, a přitom jsem dobře věděla, že opak je pravdou. Bolelo mě to natolik, že jsem po zbytek hry už nechtěla zůstat. Přesně proto jsem se omluvila a kradmo pohlédla na kluka, kterého nikdy v životě nezískám, ať se děje, co se děje. Když jsem odcházela, ani se na mě nepodíval, byl příliš soustředěný na Tiffany, která ho líbala na tvář.

Znovu jsem vyšla na zadní dvorek a hluboce litovala svého rozhodnutí zúčastnit se té hry. Vážně jsem čekala, že Tiffany s Kate budou hrát fér?

Chvíli jsem tam byla sama a v duchu si opakovala, ať nebrečím. Pak jsem zaslechla kroky, ale neotočila jsem se, abych zjistila, kdo to je. Část mého já si dokonce přála, aby za mnou přišel Grayson a promluvil si se mnou, ale když jsem zaslechla ten hlas, patřil Maddoxovi. Zaťala jsem čelist.

„Myslel bych si, že poté, co jsi mojí sestře a Kate na tyhle otázky dala takové odpovědi, tu zůstaneš i na zbytek hry. Proč jsi odešla?“

Neotočila jsem se k němu hned tváří v tvář. „Nemáš se snad vracet k nějaké hře?“

„Ne. Tady venku s tebou se mi rýsuje něco mnohem zajímavějšího.“

S přimhouřenýma očima jsem se nakonec otočila. „A to je co?“

„Tak za prvé – to, co se tam uvnitř před všemi odehrálo s těmi dvěma, to jsi zvládla dokonale.“

Zavrtěla jsem hlavou a nevěřícně se usmála. „Jsi vždycky takhle okouzlující?“

„Stává se mi to jen tehdy, když se snažím přimět holku, aby zapomněla na jinýho kluka.“

Úsměv mi pohasl. „Měl bys odejít.“

Jeho pohled mi sklouzl po těle a pak pomalu vystoupal zpátky nahoru. „Viděl jsem, jak jsi při odchodu sevřela prsty v pěst. To pro mě znamená, že jsi lhala ohledně toho, že do Graysona nejsi zamilovaná. Myslím, že jsi naštvaná. Dusíš v sobě tyhle city už celé roky a já ti můžu pomoct na něj zapomenout.“

Naklonila jsem hlavu na stranu. „Fakt?“

Udělal krok blíž a sklouzl pohledem k mému plnému výstřihu. „Je to docela jednoduché. Já už s touhle párty skončil. Pojďme ke mně a zbytek nech na mně. Bude to ta nejlepší noc tvého života a tím to vůbec nemusí končit.“

Zpěnila se ve mně krev. A nebylo to jen tím pomyšlením, že Grayson a Tiffany budou už navždycky spolu, nebo jejím vítězoslavným úšklebkem. Mohlo za to i to, jak se na mě Maddox díval, jeho slova a ta jeho drzá pusa.

Přes všechnu tu bolest v hrudi ve mně najednou něco prasklo. Ve vteřině jsem smazala tu vzdálenost mezi námi, jednu ruku jsem mu nechala sklouznout nahoru po jeho poodhaleném hrudníku, druhou mu položila na rameno a vpila se mu pohledem do očí.

Zaskočilo ho to, a než vůbec stihl říct jediné slovo, odvážně jsem přitiskla své rty na jeho.

Okamžitě mi položil ruce na pas, netrpělivě s nimi sjel na mé boky a přitáhl si mě k sobě tak blízko, až mezi námi nezbyl žádný prostor. Jeho jazyk byl horký a divoký, jako by na takový moment čekal celý večer. Pevně jsem se chytila límce jeho košile a tiše vyjekla, když mě natlačil na tu část zdi, kam nedosahovalo žádné světlo.

Začal mi vykasávat šaty, jen aby měl lepší přístup k mým stehnům, a můj dech se zadrhl přímo na jeho rtech.

V okamžiku, kdy jsem ho ucítila, jak je tvrdý a tiskne se k mému vnitřnímu stehnu, zrovna když už se mě chystal nadzvednout, jsem se odtrhla od jeho rtů a odstrčila ho tak, že zavrávoral dozadu.

„Co je?“ zeptal se, zatímco ztěžka oddychoval.