Čím víc se blížila, tím víc jí krvácelo srdce. Bolest v jejím srdci nelhala.

Tohle byl její syn!

Její vlastní krev a maso!

"Ten malej němoch krvácí! On krvácí!"

"Zdrháme!"

Oba kluci, kteří způsobili tyhle potíže, se právě chystali utéct, ale Caitlin jim vstoupila do cesty, zablokovala jim únikovou trasu a ostře křikla: "Stůjte!"

Ti dva baculatí chlapci ztuhli a s překvapením na Caitlin zírali. Jeden z nich vzdorovitě zvedl tvář a zeptal se: "Kdo seš? Proč nás zastavuješ?"

"Kdo vám dovolil ho šikanovat?" Caitlin ukázala na chlapce ležícího na zemi.

"My ho nešikanovali!" popřeli to ti dva baculatí chlapci.

"Viděla jsem to na vlastní oči a vy to pořád zapíráte? Podívejte se na něj! Celý od bláta, teče mu z nosu krev. A vy tvrdíte, že jste to nebyli vy?"

Caitlin chytila oba baculaté kluky za uši a donutila je, aby se otočili a podívali se na chlapce na zemi.

Howard se zvedl ze země a širokýma, zvědavýma očima vzhlédl k podivné ženě.

Náhlé zjevení této ženy ho přimělo na chvíli zapomenout na svůj vztek a ponížení.

Oba tlusťoši vykřikli bolestí, ale Caitlin jim přísně nařídila: "Omluvte se mu! Slyšíte mě?"

Baculatí chlapci se snažili vymanit a odmítali se omluvit. "Neomluvíme se! Co s tím uděláš?"

"Jo, kdo vůbec seš? Starej se o svý věci!"

Když Caitlin viděla jejich nestydatý vzdor, vzplál v ní hněv. Zvedla ruku a každého z chlapců uhodila přes tvář.

Oba dostali dvě facky. Normálně byli zvyklí dělat si, co chtějí, ale náhlý výprask je omráčil. Poté oba propukli v hlasitý pláč.

"Přestaňte brečet! Slyšíte mě? Omluvte se mu! Nebo vás uhodím znovu!"

Oba tlustí chlapci, vyděšení Caitlininou hrozbou, se zdráhavě obrátili k menšímu chlapci a zamumlali: "Pardon..."

Howard zamrkal svýma velkýma, zvědavýma očima, teď ještě víc zaujatý.

Kdo to byla za ženu?

Proč mu pomáhala?

Baculatí kluci se snažili utéct, ale Caitlin je znovu chytla za límce a varovala je: "Dobře poslouchejte, vy dva! Odteď už ho nesmíte šikanovat!

"A není to žádný kluk bez mámy! Jestli se někdo ještě někdy odváží nazvat ho němuchem nebo sirotkem, postarám se, abyste toho litovali!"

Oba baculatí chlapci zkameněli strachy a neodvážili se říct už ani slovo. Teprve až když je Caitlin pustila, rozběhli se s pláčem pryč.

Když se Caitlin otočila k malému chlapci na zemi, oči se jí zalily slzami a lámalo se jí srdce.

Tohle byl její syn!

Bylo mu skoro pět let, ale nezažil ani jediný den mateřské lásky!

Při pomyšlení na to Caitlin bolelo srdce ještě víc.

Rčení "dítě bez matky je jako stéblo trávy" bylo až bolestně pravdivé.

Ačkoli žil v bohaté rodině, stejně se nevyhnul šikaně, zvlášť když ho jeho otec nemohl chránit.

Teď, když svého syna konečně našla, nevěděla Caitlin jistě, jak se mu představit. Bála se, že ho vyděsí, takže mu hned neřekla, že je jeho matka.

Caitlin si klekla, zadržujíc slzy, a zeptala se: "Ty jsi Howard, viď? Bolí to? Nech mě, abych tě očistila, dobře?"

Caitlin vytáhla kapesník s úmyslem utřít mu z nosu krev, ale malý chlapec nakrčil obočí a jeho chladný pohled její ruku odstrčil, odmítaje nechat se od ní dotknout.

Otřel si nos rukávem a vzdorovitě zvedl bradu. Jeho oči říkaly, že je muž a trocha krve nic neznamená.

Tak mladý, a přitom tak silný. Caitlin to lámalo srdce.

Potlačila slzy, usmála se a pochválila ho: "Howarde, byl jsi teď velmi statečný. Výborně! Teta je na tebe pyšná!"

Caitlin na něj zvedla palec, ale Howard její pochvalu nepřijal. Věnoval jí chladný pohled a prošel přímo kolem ní.

Howard byl odměřený a neměl rád kontakt s ostatními. Přestože mu tato žena pomohla, nechtěl s ní mluvit víc, než bylo nutné.

Během několika minut Caitlin poznala, že její syn je hrdý a chladný, velmi podobný svému tvrdohlavému otci.

Caitlin ho dohonila. "Howarde, přišla jsem sem, abych tě našla. Nechceš vědět, kdo jsem?"

Howard naklonil svou malou hlavičku, vrhl na ni úkosný pohled a pak kráčel ještě rychleji, jako by byla únoskyně.

Když Caitlin sledovala jeho tvrdohlavá, hrdá malá zádíčka, cítila se bezmocná. Zvolala: "Howarde, říkají ti lidé malej bastard?"

Když to Howard uslyšel, zastavil se na místě. Když se otočil, jeho malá tvář byla plná rozhořčení.

Její slova zasáhla citlivé místo!

Jako malý naštvaný tygr se rozběhl na Caitlin a vrazil jí hlavou do nohy.

Kdyby mohl mluvit, řekl by jí, jak moc nesnáší, když se mu říká dítě bez matky nebo bastard!

Nebyl žádný bastard!

Caitlin udělala dva kroky dozadu, než získala rovnováhu. Chytila ho za malé zápěstí, sklonila se k němu a řekla: "Nechtěla jsem tě naštvat. Chci ti jen říct, že nejsi bastard. Ty máš mámu!"

"Hmph..."

Howard si odfrkl a podíval se na ni s chladným opovržením. Věděl, že má matku, ale nevěděl, kde je.

"Teta je tvá máma. Ty jsi můj syn. Maminka je zpátky! Odteď tě bude maminka chránit, ano?"

Caitlinina slova nechala Howarda na dlouhou dobu omráčeného. Jeho velké černé oči na ni zíraly, jako by se ji snažil prohlédnout, přijít na to, jestli mluví pravdu.

Nemohl tomu uvěřit. Opravdu to byla jeho matka?

Jeho pochybovačné malé oči si ji znovu a znovu prohlížely, přecházely od šoku k podezření a pak k ublížení a hněvu.

Kvůli tomu, že neměl matku, ho jeho bratři šikanovali, spolužáci si z něj dělali legraci a dokonce i dospělí si za jeho zády šeptali, že ho někdo opustil nebo že ho jeho otec odněkud sebral.

Nenáviděl svou matku za to, že ho opustila!

Zároveň však po matce toužil. Každý den si přál, aby se pro něj jeho maminka vrátila.

Nyní mu tahle krásná žena říkala, že je jeho matka, ale on tomu nemohl uvěřit.

Poprvé se Howardovy oči naplnily slzami. Náhle do ní strčil a s pláčem utekl.

"Howarde... Howarde..."

Caitlin spěchala za ním, až ho nakonec našla schovaného v malé jeskyňce v zahradní skalce.

Byl schoulený v malé jeskyni, objímal si kolena, nechal slzy a krev mísit se a stékat dolů, a odmítal vyjít ven.

Caitlinino srdce tak moc bolelo. Před ostatními se její syn choval jako malý ježeček, ostrý a defenzivní, ale když byl sám, byl jako zraněné zvířátko, schovávající se ve své osamělosti.

"Howarde, je mi to líto. Maminka tě měla přijít najít mnohem dřív.

"Když jsem tě porodila a nechala tě u tvého tatínka, měla jsem pro svůj odchod své důvody. Ale věř mi, nikdy jsem tě neopustila.

"Howarde, tak moc jsi mi chyběl. Po všechny ty roky se mi o tobě zdálo a nebylo jediného dne, kdy bych na tebe nemyslela.

"Tentokrát jsem se vrátila, abych tě našla, a už se od tebe nikdy nechci odloučit."

Caitlinino srdce pukalo lítostí, když plakala a její pohled byl plný lásky k jejímu synovi. "Howarde, můj milý chlapečku, pojď k mamince, viď?"