Bez ohledu na to, co Caitlin říkala, Howard odmítal vylézt, a tak jí nezbylo nic jiného než předstírat, že odchází.

„Howarde, vím, že mě nenávidíš a nedokážeš mě přijmout. Pokud mě nechceš vidět, tak maminka teď odejde. Jdu pryč, ano?“

Když Howard uslyšel, jak zvuk jejích kroků slábne, zpanikařil. Rychle se vyškrábal z malé jeskyně, vyběhl na pěšinu, úzkostlivě se rozhlížel a bezmocně ji hledal.

Jeho drobné tělíčko se třáslo, jak frustrovaně plakal.

Myslel si, že maminka opravdu odešla.

Ale on nechtěl, aby odešla!

Chtěl, aby se vrátila!

Slzy mu nekontrolovatelně stékaly po malé tváři. Utíral si je rukávy, ale čím víc se je snažil setřít, tím víc slz padalo.

„Maminko… chci maminku…“

„Howarde!“

Najednou se za ním ozval Caitlinin hlas. Jakmile ji Howard uslyšel, prudce se otočil. Oči plné slz se mu rozšířily, když uviděl, že neodešla.

V tu chvíli nedokázal popsat, co cítí. Veškerá jeho potlačovaná frustrace a smutek se vyvalily ven.

Z nosu mu stále tekla krev, nepřetržitě kapala a barvila mu obličej, bradu i oblečení.

Cítil se naprosto hrozně. Co když maminka uvidí, jak je špinavý? Bude si myslet, že je odporný, a zase ho opustí?

Zoufale se snažil očistit, ale čím víc se otíral, tím to bylo horší.

Caitlin pukalo srdce. Bez rozmýšlení k němu přiběhla a vtáhla ho do náruče.

„Howarde… děťátko moje…“

Nestarala se o to, jak moc je špinavý.

Pevně ho svírala, jako by byl tím nejvzácnějším pokladem na světě, který konečně našla.

Howard ji neodehnal, ale ani nijak zvlášť nereagoval. Prostě tam stál a nechal se objímat.

„Bolí to?“

Caitlin uvolnila objetí a pohlédla na jeho umazanou, krví potřísněnou malou tvář. Opatrně mu kapesníkem setřela slzy a krev.

Howard zavrtěl hlavou. Co je to trochu bolesti?

Byl to muž, a muži se bolesti nebojí!

Aby mu zastavila krvácení, našla Caitlin v zahradě několik měkkých stébel trávy, srolovala je a jemně mu je vložila do nosních dírek.

Howard na ni zíral svýma velkýma, kulatýma očima a sledoval tu ženu – tu cizinku, která tvrdila, že je jeho maminka. Byla tak vřelá, tak laskavá, přesně jako maminka, kterou si vždycky představoval: něžná a krásná.

Její ruce mu hladily tvář, měkce a konejšivě. Být v jejím objetí bylo tak nádherné.

Opravdu se jeho maminka vrátila?

„Hotovo, broučku. Půjdeme domů a umyjeme tě, ano?“

Howard už se na ni nemračil, což bylo znamením, že ji možná začíná přijímat. Caitlin ho zvedla a odnesla zpět na sídlo Vanderbiltů.

---

Když Caitlin dorazila na sídlo s Howardem v náručí, služebnictvo u dveří zůstalo ohromeně zírat.

Všichni věděli, že Howard je malý postrach. Nikdy nikoho nenechal přiblížit se k sobě, natož aby se nechal chovat.

Jak se proboha téhle nově příchozí Caitlin podařilo nést ho, když tu nebyla ani hodinu?

Lucy, jedna ze služebných, přispěchala blíž. „Slečno Lewisová, co se Howardovi stalo? Proč tak moc krvácí?“

„Tekla mu krev z nosu. Přineste mi nějaké čisté oblečení. Jdu ho vykoupat,“ odpověděla Caitlin klidně.

„Ach, hned to bude!“ Lucy je vedla nahoru.

---

Když dorazili do druhého patra, z hlavní ložnice se ozvala hlasitá rána. Vybehla odtamtud služebná, držela si hlavu a vyděšeně křičela.

Když uviděla Caitlin, popadla ji za paži a prosila: „Slečno Lewisová, musíte se podívat na pana Vanderbilta! Má další záchvat!“

Caitlin s Howardem v náručí vešla do hlavní ložnice. Ve chvíli, kdy vstoupila dovnitř, letěla směrem k nim lampa. Caitlin se rychle otočila, aby Howarda zaštítila, a nechala lampu, aby ji zasáhla do zad.

„Uf…“ zanaříkala Caitlin bolestí.

Howard pevně svraštil své drobné obočí, vycítil, že jeho maminka byla zraněna.

Caitlin předala Howarda Lucy přede dveřmi a vrátila se, aby čelila Sebastianovi. Její hlas byl chladný, když se zeptala: „Už toho máš dost?“

Sebastian byl uprostřed dalšího záchvatu, zmítal se na posteli a divoce třásl věcmi, jako by chtěl roztrhat svět na kusy. Ignoroval veškeré pokusy o domluvu.

Caitlin přistoupila blíž a vlepila mu tvrdou facku.

*PRÁSK!*

Zvuk se rozlehl pokojem, Sebastianova hlava trhla do strany a na tváři se mu objevila zřetelná červená skvrna.

Ta facka ho šokem probrala ze šílenství.

V očích mu vzplál hněv. „Ty bláznivá ženská! To jsi mě právě uhodila?“

„Ano, uhodila! Uvědomuješ si vůbec, co děláš? Víš vůbec, jestli tam venku tvého syna někdo nešikanuje? Jediné, co děláš, je, že se vztekáš a děláš ze života peklo všem ostatním!“

Caitlinin hlas se třásl hněvem, když pomyslela na Howardovo utrpení.

„Do toho ti nic není! Vypadni!“ zařval Sebastian.

„Jediné, co kdy děláš, je, že na mě řveš, abych vypadla! To je to jediné, k čemu jsi dobrý? Nejsi ani tak schopný jako dítě. Zasloužíš si vůbec říkat si muž? Jestli v tom hodláš pokračovat, tak si prostě shnij ve své ubohosti!“

vyjela na něj Caitlin a práskla za sebou dveřmi s ohlušujícím *BUM*.

Sebastian seděl v ohromeném tichu, celé jeho tělo vyzařovalo nelibost.

Cítil se ponížený.

Neměla se o něj tahle žena starat? Proč má horší povahu než on?

Opovážila se ho uhodit ne jednou, ale hned dvakrát!

Neuvěřitelné.

Dobrá, ať si užije svou chvilku slávy. Až se uzdraví, postará se, aby za tuhle drzost zaplatila.

---

Před hlavní ložnicí si služebnictvo vyměňovalo nervózní pohledy. Všichni viděli, jak Caitlin vlepila panu Vanderbiltovi facku.

Páni.

Nikdo se ho předtím nikdy neodvážil ani dotknout.

Kdo je tahle divoká žena?

Caitlin je ignorovala. Vrátila se k Howardovi, zvedla ho a následovala Lucy do dětského křídla.

---

V Howardově koupelně Lucy připravovala vodu na koupání, zatímco Caitlin klečela a vyčesávala mu hlínu z vlasů. „Podívej se na sebe – tak špinavý! Pojďme tě umýt, broučku.“

Howardovy velké, tmavé oči na ni zíraly a uvažovaly, proč je na něj tahle maminka tak jemná, a přitom na jeho tatínka tak drsná.

Caitlin mu pomohla ze špinavého oblečení. Howard zůstal nezvykle klidný.

Lucy byla ohromená. Normálně Howard nedovolil, aby se ho kdokoli dotkl.

Když ho svlékla, Howard se stydlivě zakryl, jeho malá tvář plná hrdosti a vzdoru.

„Dobrá, nebudu se dívat. Budu ti jen pomáhat ze strany, zatímco se budeš koupat,“ řekla Caitlin s úsměvem.

Malý chlapec vlezl do vany a jeho špinavé tělo rychle zkalilo vodu. Caitlin stisklo u srdce, když viděla jeho křehkou postavu.

Howard byl prvorozený ze čtyřčat, přesto byl tak hubený, že mu byla jasně vidět žebra.

Caitlin se tiše zeptala: „Lucy, proč je Howard tak hubený?“

Když se k ní Howard otočil zády, Caitlin si všimla jizev na jeho zádech a nohách. Zlomilo jí to srdce a po tvářích jí stékaly slzy.

„A tyhle jizvy… Odkud se vzaly?“