Beatrice si všimla, jak Caitlin vchází, a bylo jí jasné, že zaslechla Sebastianova drsná slova. Atmosféra zhoustla a Beatrice už už otevírala ústa, aby to vysvětlila, ale Caitlin promluvila jako první.

„Pane Vanderbilte, nemusíte se obávat,“ řekla Caitlin pevně. „Ujasněme si to hned teď, tady před Beatrice. Jsem na panství Vanderbiltů jen proto, abych plnila povinnosti ‚nevěsty pro štěstí‘. Jakmile se uzdravíte, odejdu. Není důvod, abychom plnili jakékoli manželské povinnosti. Po dobu vašeho zotavování jsme manželé jen podle jména. Mou jedinou zodpovědností je starat se o vás, a to je vše. Neměl byste se cítit nijak zavázán.“

Tím, že se ujala iniciativy, Caitlin naplno odhalila své úmysly. Její příchod na panství Vanderbiltů měl dva cíle: splatit dluh a najít svého syna.

Až se Sebastian uzdraví, odejde – ale ne bez Howarda. Byl to její syn a ona byla odhodlaná získat ho do plné péče.

Sebastiana zalila vlna úlevy. Bál se, že by se mohla upnout na jméno Vanderbiltů a odmítnout odejít. Její prohlášení ho však uklidnilo.

Beatrice však v Caitlin viděla něco, co si ani jeden z nich nechtěl připustit: její sílu charakteru, neústupného ducha a jasný smysl pro to, co je správné a co špatné. Věřila, že Caitlin je přesně ten typ ženy, který rodina Vanderbiltů potřebuje, někdo, kdo by dokázal v jejím vnukovi probudit to nejlepší.

Navíc si Howard už k Caitlin vytvořil pouto a projevoval jí nevídanou náklonnost. Bylo to spojení, které Beatrice nemohla ignorovat.

„Caitlin,“ vložila se do toho jemně Beatrice, „nedělej tak unáhlené závěry. Náš Sebastian je výjimečný muž. Pokud si ho vezmeš, mohla bys prožít život v pohodlí a štěstí. Proč o tom trochu nepřemýšlet? Jeho stav se zlepší, tím jsem si jistá. A kromě toho, oddací list už byl vystaven.“

Caitlin vytřeštila oči. „Oddací list? Kdy se to stalo?“

Beatrice jí podala červený dokument a tvářila se přitom jako spokojená dohazovačka. Caitlin ho skepticky držela v ruce a říkala si, jestli je vůbec pravý.

„No, dala jsi mi přece svůj průkaz totožnosti, abych mohla ověřit tvou identitu a astrologický diagram, ne? Potvrdila jsem si, že je všechno pravé, a tak jsem si dovolila váš sňatek zaregistrovat. Jakmile se Sebastian uzdraví, můžete mít pořádnou svatbu.“

Beatriciny úmysly byly sice laskavé, ale Caitlin si připadala zahnána do kouta. *Když se budu muset rozvést, neudělá to ze mě nevěstu z druhé ruky?*

„Babičko! Dost! Jestli byl ten list vystaven, tak ho zruš!“

Sebastian byl nepříčetný vzteky. Praštil pěstí do postele, rozzuřený tím, jak se věci vyvinuly. Nikdy nestál o něčí péči, natož o nucené manželství.

Výbuch vzteku mu způsobil ostrou bolest hlavy a Beatrice se ho rychle snažila uklidnit. „Dobře, dobře, už nic neřeknu. Hezky odpočívej, drahý.“

Neměla sebemenší úmysl sňatek anulovat. V jejích očích měl Sebastian štěstí, že má Caitlin, ať už si to uvědomoval, nebo ne.

Jakmile Beatrice odešla, Caitlin se obrátila k Sebastianovi. „Pane Vanderbilte, vím, že o toto manželství nestojíte, a já také ne. Co kdybychom podepsali dohodu o rozvodu? Jakmile se uzdravíte, naše manželství bude automaticky anulováno a já odejdu. Co vy na to?“

„Fajn!“

Sebastian okamžitě souhlasil. Představa písemné smlouvy se mu zamlouvala – něco konkrétního, co zajistí, že Caitlin později nemůže couvnout.

Aby dohodu zoficiálnili, zavolal Sebastian svého asistenta Xaviho, aby ji sepsal.

Když byla dohoda hotová, Sebastian nechal Xaviho, aby na ni otiskl jeho pečeť. Oba, on i Caitlin, k ní připojili své podpisy a otisky prstů, čímž se stala právně závaznou.

Xavi odešel se splněným úkolem a Caitlin se o chvíli později vrátila s podnosem jídla.

„Pane Vanderbilte, připravila jsem večeři. Dáte si?“

„Ne.“

Sebastianův hlas byl chladný. Nevěřil ničemu, co připravila, a obával se, že by do jídla mohla něco přimíchat.

„Jak myslíte,“ řekla Caitlin bez zájmu a položila podnos.

Nakrátko odešla a vrátila se s Howardem v patách.

Poté, co chlapce posadila na lavici a uvázala mu kolem krku ubrousek, Caitlin řekla: „Howarde, je čas jíst. Maminka udělala hovězí se zeleninou, kukuřicí a mrkvičkou. Nevypadá to roztomile?“

Když Sebastian slyšel, jak si říká „maminka“, zamračil se.

„Nejste Howardova matka,“ odsekl. „Přestaňte si tak říkat. Nepleťte mu hlavu.“

Nesnášel pomyšlení, že by si Howard na Caitlin zvykl. Kdyby se někdy vrátila Howardova biologická matka, všechno by to pro dítě jen zkomplikovalo.

Howardova malá tvářička se nafoukla rozhořčením. *Kdo říká, že to není moje maminka? Je!*

Caitlin se obrátila k Sebastianovi a nedala se nijak vyvést z míry. „Poslouchejte, pane Vanderbilte, dokud platí naše dohoda, mám povinnost jednat jako Howardova matka. To, jak se k němu chovám, vás nemusí zajímat. Nepodkopávejte mou autoritu.“

Z jejího břitkého tónu Sebastian přímo pěnil. Přísahal si, že jestli se někdy uzdraví, převezme zpět kontrolu nad svým domovem – i nad svým synem. Právě teď měla ta žena až příliš velký vliv.

Howard mezitím zíral na talíř před sebou, který vypadal jako rozkošné umělecké dílo. Rýže měla tvar zajíčka, obklopeného pestrobarevnou zeleninou a křehkým hovězím masem. Bylo to to nejkouzelnější jídlo, jaké kdy viděl.

„Otevři pusu,“ řekla Caitlin a natáhla k němu lžíci. „Tohle maminka udělala jenom pro tebe. Ochutnej a řekni mi, co si o tom myslíš.“

Howard nejprve váhal, ale otevřel pusu, když mu Caitlin připomněla, že musí jíst, aby vyrostl a byl silný.

Jakmile se jídlo dotklo jeho jazyka, jeho velké oči se úžasem rozšířily. Bylo to vynikající – lepší než cokoli, co kdy předtím ochutnal.

Howard tomu nemohl uvěřit. Vaření jeho maminky bylo kouzelné.

„Je to dobré, viď?“ usmála se Caitlin. „Maminka ti dá ještě.“

Howard dychtivě jedl sousto za soustem a vychutnával si každý kousek. V polovině ale přestal žvýkat a zíral na talíř, přičemž se výraz v jeho tváři náhle změnil.

„Copak se děje, Howarde? Proč nejíš?“ Caitlin se k němu ustaraně naklonila. Všimla si slz, které se mu hromadily v očích.

„Howarde, proč pláčeš?“

Rychle odložila talíř stranou a setřela mu slzy. „Je ti špatně? Řekni mamince, kde tě to bolí.“

Howard zavrtěl hlavou, s tvářemi nadmutými nespolknutým jídlem. Neměl bolesti. Měl strach.

Strach, že tato chvíle je jen sen.

Strach, že když dojí, jeho maminka zmizí.

Zatímco se Caitlin strachovala o Howarda, místností se prořízl Sebastianův suchý hlas.

„Ha! Věděl jsem, že to tvé vaření musí být příšerné. Podívej se na něj – pláče, protože je to tak odporné!“

Za svou kousavou poznámku si Sebastian vysloužil ledový pohled.

„Zmlkněte!“ vyštěkla Caitlin.

Ale než vůbec stačila zjistit, co se stalo, udělal Howard něco, co oba ohromilo.