„Nic takového nepotřebuji.“

Sebastianův tón byl ledový a odmítavý, když štěkl: „Chci si odpočinout. Vy všichni, vypadněte!“

Přetáhl si přikrývku přes obličej, odřízl se od světa a odmítl se dále jakkoliv zapojovat.

Při jeho hrubém odmítnutí se Yasmin zaleskly v očích nepotlačené slzy. Grace ji urychleně vyvedla z pokoje a šeptem ji ujišťovala: „Yasmin, neber si to tak k srdci. Víš, jaký Sebastian je – teď má prostě příšernou náladu. Dej mu nějaký čas, aby vychladl, a pak ho můžeš navštívit znovu.“

„Teto, Sebastian se teď probudil, takže už není žádná ‚nevěsta pro štěstí‘ potřeba, že ne? Nemohla bys to zařídit tak, abych tady zůstala a starala se o něj místo ní? Ta ženská sem nepatří – přivádí mě k šílenství už jen to, když ji vidím!“

Yasmin vrhla nepřátelský pohled směrem k Caitlin, která seděla dole v obývacím pokoji. Z důvodů, které si Yasmin nedokázala vysvětlit, ji už samotná Caitlinina přítomnost nekonečně štvala.

„Trpělivost, Yasmin. Nech to na mně,“ odpověděla Grace a snažila se zahladit její podrážděnost.

Když sešly ze schodů, obě se zastavily u jejich úpatí a upřely zrak na Caitlin. S velitelským vystupováním matriarchy rodiny Vanderbiltů se k ní Grace obrátila: „Caitlin, ceníme si toho, co jsi pro Sebastiana udělala. Ale teď, když se úspěšně zotavuje, je možná načase, abys tuto záležitost přednesla Beatrice a rozloučila se.“

Caitlin zvedla obočí a na rtech jí pohrával křivý úsměv. Tito lidé očividně neměli ani tušení, že Beatrice už zařídila, aby ona a Sebastian byli zákonitě oddáni.

„Grace,“ začala Caitlin chladně, „jsem tady teprve jeden den. Říká se: ‚Když něco začneš, dotáhni to do konce.‘ Nechtěla bych odejít, dokud si nebudu jistá, že je pan Vanderbilt zcela uzdraven.“

Yasmin, která vycítila Caitlinino odhodlání zůstat, vyštěkla: „Caitlin, že ano? Rodina Vanderbiltů je vážená rodina. Vím naprosto přesně, o co se tady snažíš. Jsi tady, abys vyšplhala po společenském žebříčku a přisála se na Sebastiana jako mladá paní rodiny Vanderbiltů, že?“

Caitlinin výraz zledovatěl a její tón zněl kousavě. „Oh, jsem si velmi dobře vědoma postavení rodiny Vanderbiltů. Ale nezapomeňte, že rodina Lewisů na tom také není zrovna špatně. Můj otec je prominentní newyorský podnikatel. Opravdu si myslíte, že potřebuji někam šplhat?

„Zato vy,“ pokračovala Caitlin a zpražila Yasmin ostrým pohledem, „se zdáte být až příliš zoufalá na to, abyste mohla zůstat po boku pana Vanderbilta. Jaký je váš motiv?“

Yasminina tvář zrudla rozpaky. „Já... já jsem tu proto, abych se postarala o Howarda! Když je teď Sebastian v potížích, je mou povinností pomoci!“

Caitlinin smích byl chladný jako led. „Povinností? A copak je, prosím pěkně, vaší povinností? Tou ‚nevěstou pro štěstí‘ jste nebyla vy a Howard rozhodně není vaše dítě. Takže v čem přesně tkví ta vaše zodpovědnost?“

S rovnými zády a se zvyšujícím se hlasem Yasmin odsekla: „Já jsem specialistka na péči o děti rodiny Vanderbiltů! Starat se o Howarda je má povinnost!“

„Oh? Pak se vás tedy na něco zeptám, paní specialistko na péči o děti – jak je možné, že byl Howard pod vaším dohledem tak krutě šikanován? Když jste tak oddaná své ‚povinnosti‘, jak to vysvětlíte?“

Yasmin koktala a její sebevědomí se pod Caitlininým ostrým pohledem otřáslo. „Já... já jsem tu vůbec nebyla, když se to stalo! Kdybych tu byla, nikdy by k tomu nedošlo!“

„Skvělé! Tak proč se tedy nesoustředíte na svou skutečnou práci – péči o to dítě – a nepřestanete se plést do záležitostí pana Vanderbilta?“ vpálila jí zpátky Caitlin.

„Ne! Já se chci starat o Sebastiana!“ vyhrkla Yasmin frustrovaně a konečně odhalila své skutečné úmysly. „Miluji Sebastiana! Patříme k sobě! Nikdo nemůže vstoupit mezi nás!“

Caitlin se ušklíbla a opřela se, jako by sledovala nějakou zábavnou divadelní hru. „Ach tak, o tohle tu jde. No, nebojte se – pokud vás Sebastian opravdu miluje, nikdo vás od sebe nedokáže odtrhnout. Až se uzdraví a vy dva se vezmete, nezapomeňte mi poslat pozvánku. Konec konců, byla bych to já, komu byste měli děkovat za to, že jsem mu navrátila zdraví, no ne?“

Yasmin nebezpečně přimhouřila oči. „Takže ty odmítáš odejít?“

Caitlin se neobtěžovala tu otázku poctít odpovědí. Místo toho Howard, který všechno tiše pozoroval, dal najevo své pocity tím, že se přikolébal k Caitlin a ovinul své paže kolem její nohy.

„Howarde!“ zvolala Yasmin a vztáhla k němu náruč. „Pojď ke mně a ke své babičce!“

Howard chvíli stál bez pohnutí, pak se odvrátil od Yasmin a zabořil se do Caitlinina objetí. Caitlin ho zvedla a ochranitelsky si ho přitiskla k sobě.

Když to Yasmin uviděla, tvář jí ztemněla zuřivostí. Bez ohledu na to, kolik úsilí vložila do toho, aby si koupila Howardovu náklonnost dárky, vždycky ji ignoroval. A teď se místo toho věší na tuhle ženskou?

I Grace začínala ztrácet trpělivost. „Caitlin, i když tě má Howard rád, měla bys vědět, že být macechou není snadná práce. Doufám, že znáš své místo.“

Caitlin došla trpělivost. „Grace, máte naprostou pravdu. Ale pokud se někdy stanu macechou, nebude to stejným způsobem jako vy.

„Otec pana Vanderbilta, pokud si dobře vzpomínám, měl manželku už předtím, než jste se objevila vy. Vyštípala jste ji a stala se z vás druhá manželka – tedy automaticky macecha.

„Co se týče mě, pan Vanderbilt nikdy ženatý nebyl. Pokud bych s ním měla být, byla bych první manželkou – Howardovou matkou, prostě a jednoduše. Pro mě by žádný titul ‚macecha‘ neexistoval.“

Gracina tvář nabrala sytě rudý odstín, jak svůj vztek sotva potlačovala. „Jak se opovažuješ!“

Yasmin se přidala s tónem odkapávajícím rozhořčením. „Caitlin, Grace je Sebastianova matka v každém slova smyslu. Musíš jí projevovat úctu!“

„Úctu?“ odfrkla si Caitlin. „Řekla jsem snad něco, co není pravda?“

Napětí mezi nimi by se dalo krájet a v propletených pohledech se odehrával neviditelný souboj vůlí.

„Nejsi nic víc než hrubá, nevychovaná ženská!“ odplivla si Grace. „Copak tě tvoje matka nikdy nenaučila, jak se chovat?“

Na Caitlininých rtech se zformoval krutý úsměv. „Máte naprostou pravdu – moje matka Kelly už bohužel zemřela. Ale kdo si myslíte, že jste, že ji urážíte?“

Caitlinin hlas zchladl a přiostřil. „Grace, možná byste měla strávit nějaký čas v lázních – obličej vám začíná povadat. A když už v tom budete, zamyslete se nad tím, jestli by s vámi Raymond nechtěl rozvod, kdyby viděl, jak ve skutečnosti vypadáte.

„A Yasmin,“ dodala Caitlin a obrátila svůj jed na mladší ženu, „vždycky tak dáváte na odiv svou krásu, že? Proč si nesetřete ten make-up a neukážete Sebastianovi svou přirozenou tvář? Nebo ještě lépe, když je slepý, tohle je vaše šance – jeďte si nechat spravit obličej do Jižní Koreje! Možná můžete jet spolu a rozdělit si účet!“

„Ty—!“

„Jak se opovažuješ—!“

Obě ženy se třásly vztekem a tváře jim rudly ponížením. Yasmin si vyhrnula rukávy, připravená na Caitlin vyrazit.

Caitlin neochvějně stála na svém a vzdorovitě zvedla bradu. „Copak se děje? Chcete se prát? Jen do toho. Zkuste to!“