Vejdu do své ložnice a ze zadní části skříně vytáhnu kufry, položím je na postel a začnu si balit zbytek svých věcí. Ve skříni mi zbývá už jen pár sad oblečení a v koupelně jen věci každodenní potřeby.

Většinu věcí, které si chci vzít s sebou, už mám v kufrech. Rozhodnutí opustit Smečku Stínového údolí jsem udělala už na své oslavě šestnáctin a už vím, kam mám namířeno.

Pojedu za Staršími, abych se naučila všechno, co potřebuji k tomu, abych se stala tou nejlepší Betou, a najdu si Smečku, která mě ocení takovou, jaká jsem.

Zbraně mám v kufru auta. Pokaždé, když je potřebuji, je vytáhnu a po vyčištění je vrátím zpět. Zbývají už jen má zavazadla a pak se postarám o to, aby všichni pochopili, kdo je zodpovědný za můj odchod.

Dobře, pojďme si odbýt to představování. Jmenuji se Dallas, je mi osmnáct a má Lykanka, Charna, se objevila před rokem. Můj život nebyl zrovna procházka růžovým sadem a jediný důvod, proč jsem tu zůstala tak dlouho, byla naděje, že najdu svého Druha.

No, už víme, že to nevyšlo podle plánu. Oficiálně jsem skoncovala s lidmi ve svém životě i s vedením této Smečky.

Jdu zpátky nahoru na patro Alfů a k mému překvapení v tom Nico a Lucy pořád ještě pokračují, ale mně už to je úplně fuk.

„Nico, tvrději.“ slyším Lucy sténat. „Udělej mi Štěně, chci, ses do mě udělal.“ Slyším Nica zanaříkat, než vykřikne, že už bude.

Rozrazím dveře a Lucy spadne na podlahu, když ji Nico srazí ze svého ptáka, vyděšený mou přítomností. Oba udělají nepořádek sami ze sebe i z ložnice.

Nečekám na jeho reakci, jen se otočím na podpatku a kráčím chodbou ke dveřím.

„Prosím, Dallas. Zastav. Není to tak, jak to vypadá, prostě se to stalo.“ říká Nico a poskakuje na jedné noze, zatímco se snaží natáhnout si tepláky.

Neříkám nic, jen dál scházím ze schodů a vím, že Nico a Lucy jsou těsně za mnou.

V hlavní jídelně všichni ztichnou ve chvíli, kdy mě vidí vcházet, a slyším pár zašeptání v momentě, kdy za mnou vejdou Nico a Lucy. Všichni ve vzduchu cítí pach sexu.

„Já, Dallas, tě, Nico, odmítám jako svého Druha.“ pronesu, jakmile se k němu otočím čelem.

„Je mi jedno, jestli to přijmeš, nebo ne. Jen věz, že mi to nezabrání v tom, abych si našla vlastní štěstí, a ty poneseš následky, pokud mé odmítnutí nepřijmeš.“ prohlašuji.

„Dallas, proč odmítáš našeho syna?“ ptá se Alfa Leon a já se otočím, abych se na něj podívala.

„Protože jako obvykle, Lucy chtěla to, co je moje, a dostala to. Váš syn ošukal Lucy, i když věděl, že naše Pouto druhů je téměř zkompletované, a teď vím, proč nechtěl, abychom to někomu říkali.“ říkám a dívám se Alfovi Leonovi do očí.

Otočím se zpět na Lucy a Nica. On na mě pořád zírá a ruce si tiskne na hruď. Necítím žádnou bolest, ale to se může změnit, jestli mé odmítnutí přijme.

„Chtělas ho, máš ho mít. Můžeš mít všechno, co bylo kdysi moje. Doufám, že vy dva spolu budete velmi šťastní a že si své vítězství užiješ.“ řeknu Lucy, než kolem ní projdu a opustím hlavní jídelnu.

„Stůj, nemůžeš odejít. Jsi má Družka.“ říká Nico a já se otočím a vidím ho stát ve dveřích.

„Už nejsem tvá Družka. Vybral sis vyspat se s ní a teď si nes následky. Vždycky jsi dával Lucy přede mě, stejně jako tvoje rodina, rodina Gamy a dokonce i můj vlastní otec. Nikdy jsi nezapomněl připomenout, že ti Lucy připadá hezčí než já.

Naše Pouto druhů by ti ukázalo, že ses mýlil, že jsi mi svými slovy ubližoval, a já bych ti odpustila, právě kvůli našemu Poutu. Co ale nemůžu odpustit a co nikdy neodpustím, je, že sis vybral ošukat jinou ženu.“ říkám klidným, chladným hlasem.

Celá jídelna je zticha a všichni čekají, co přijde dál.

„Dallas, určitě pro to existuje velmi dobré vysvětlení...“ Ale nedám Alfovi Leonovi šanci větu dokončit.

„Jaké vysvětlení může mít váš syn pro to, že byl zabořený až po koule do Lucy? Kde v tomhle zatraceném vesmíru to mohla být nehoda?“ zavrčím jeho směrem.

V jídelně se shromáždilo více členů Smečky, všichni zvědaví na drama, které se před nimi odvíjí.

Můj otec konečně vstává ze židle a jsem sakra zvědavá, co k tomu řekne on.

„Dallas, jsi budoucí Beta. Už máš své postavení v rámci Smečky Stínového údolí, proč nedopřát status Luny Lucy?“ říká můj otec.

Charna mi v hlavě vrčí, ale drží se v pozadí mé mysli. Ani jedna z nás nechce, aby věděl, že už jsme se přeměnily, nebo že víme, že o naší matce lhal.

„SES ÚPLNĚ POMÁTL? CHCEŠ, ABYCH DALA LUCY SVÉHO DRUHA, PŘESNĚ TAK, JAKO JSI JÍ DAL POSLEDNÍ DÁREK, KTERÝ MI DALA MÁMA, NEBO RODINNÉ DĚDICTVÍ, KTERÉ JSI MI MĚL DÁT K MÝM ŠESTNÁCTÝM NAROZENINÁM.

VZPAMATUJ SE UŽ KONEČNĚ, Z DUŠE TĚ KURVA NENÁVIDÍM.“ křičím na otce a využívám jeho šoku.

„Nico, tohle je tvoje poslední šance, jak přijmout mé odmítnutí. Jakmile vyjdu ze dveří, možná už tu šanci nikdy nedostaneš.“ prohlašuji s pohledem na Nica a zdá se, že mu dochází, že mé rozhodnutí nikdo nezmění.

„Já, Nico, přijímám tvé odmítnutí.“ říká Nico, vědom si toho, že mu nikdy neodpustím.

Odcházím z domu Smečky bez ohlédnutí, nasedám do svého SUV, abych se odsud konečně dostala pryč a začala svůj nový život.