Z pohledu Dallas

O šest měsíců později

S cestou ke Smečce Šarlatového půlměsíce jsem nespěchala. Potřebovala jsem čas pro sebe a chtěla jsem si vyhradit chvíli na sepsání všech otázek, které jsem měla už celé roky.

Do cíle jsem dorazila po téměř týdenní cestě.

Charna si užívala pobíhání po neznámém území a ani jedna z nás se nelitovala.

Je to skoro, jako by mezi mnou a Nicem nikdy žádné pouto nebylo; po přijetí našeho odmítnutí nenásledovala žádná bolest a ani jedna z nás necítila pocit ztráty.

Ke Smečce Šarlatového půlměsíce jsem dorazila brzy ráno a byla jsem ráda, že jsem si dopis od Starších vytiskla, ušetřilo mi to spoustu problémů u brány.

U hlavní budovy na mě čekal Kapitán oddílu; v budově, kde sídlí Starší a kde se mi dostane vzdělání.

Dostala jsem rozvrh na první týden a pak mi ukázal území, na kterém jsme pobývali.

Možná žijeme na území Šarlatového půlměsíce, ale nesmíme vstoupit na území, které obklopuje Palác. Alespoň ne bez povolení od Starších nebo na žádost Krále.

Zbytek dne jsem měla volno a využila jsem ho k zabydlení. Můj pokoj se nachází v nejvyšším patře budovy A. Je zatraceně větší než můj pokoj doma a mám tu i malý balkon.

Položila jsem notebook na stůl vedle balkonových dveří, vybalila si kufry a pak se vydala hledat něco k snídani.

Můj první opravdový den se Staršími se skládal z testů, které měly zjistit úroveň mých znalostí Zákonů a mé bojové schopnosti.

Zvládla jsem každý test, který mi dali, na jedničku, a to postavilo Starší před výzvu: kam zařadit někoho, kdo sotva potřebuje základní výcvik?

Po konzultaci s Kapitány oddílů jsem byla přiřazena k jednomu z Oddílů a byl mi vypracován studijní plán na míru.

Moje studium se více zaměřovalo na Zákony smeček a důsledky, které by pro Smečku mohly mít. Bylo to něco, co mě ve Smečce Stínového údolí nenaučili, dokonce jsem ani nevěděla, že Alfa může na svém území vytvářet vlastní Zákony.

Tyto Zákony nesmí porušovat naše hlavní Zákony, obvykle jsou jejich přísnější verzí, a já se je všechny budu muset naučit.

Cestou jsem narazila na několik překvapení a studium mě vlastně bavilo, bylo to velmi poučné.

Dnes se ze mě stane plnohodnotný člen Oddílu kapitána Jordana a budu moci s Oddílem jezdit na mise. Mou hlavní prioritou je zajistit, abychom znali Zákony smeček z území, na která nás pošlou.

„Dobré ráno, Dallas.“ říká kapitán Jordan, když vcházím do obývacího pokoje v domě našeho Oddílu.

Ostatní členové Oddílu mě zdraví úsměvem nebo mávnutím a já jdu ke kávovaru, abych si udělala latté.

Kapitán Jordan mým směrem posune složku, jakmile se posadím nedaleko něj, a já ji zdráhavě otevřu. Vím, co v ní je, a nenávidím to pokaždé, když mi takovou složku podá.

Kapitán Jordan byl první, kdo se dozvěděl o mé minulosti, našel mě, jak nadávám a klnu na telefon, který ležel na stole v mém pokoji.

Bylo to třetí den mého působení v jeho Oddíle a já ještě nešla dolů, tak mě šel hledat. Konečně jsem zapnula starý telefon se svou SIM kartou a měla jsem tam spoustu textových i hlasových zpráv od otce.

Žádná z nich neobsahovala omluvu za to, jak se ke mně choval. Ne, v každé mi jen sděloval, že jsem dětinská, sobecká a nezralá.

Kapitán Jordan mi telefon zabavil a jednou měsíčně dostávám složku s přehledem zpráv, které mi přišly, společně se jménem toho, kdo mi je zanechal.

Otec mi stále nechává zprávy, ve kterých mi tvrdí, že se chovám dětinsky, sobecky a nezrale. Nico mě prosí, abych se vrátila a dala mu další šanci, a stejně tak i jeho rodiče. Jediný, kdo se mi neozval, je Lucy, a doufám, že to tak i zůstane.

Když si přečtu jinou zprávu od otce, oči se mi rozšíří, a slyším, jak se Charna v mé hlavě směje. Na tohle jsem úplně zapomněla.

„Něco k smíchu, Dallas?“ slyším zeptat se kapitána Jordana a potřebuji chvilku, než mu dokážu odpovědět.

„Omlouvám se, ale je to ta poslední zpráva od mého otce.“ odpovídám a kolem sebe zaslechnu pár zavrčení.

„Zapomněla jsem, že jsem změnila heslo do programu pro fondy Smečky. Nikomu jsem to neoznámila a úplně mi vypadlo z hlavy, že za pár dní se koná výroční schůze k těmto fondům.“ vysvětluji, ale očividně to nedává žádný smysl.

„Každá Smečka sestavuje roční rozpočet na různé záležitosti Smečky. Dělám to už od svých patnácti let a můj otec je vždycky vydával za své. Do toho programu přístup nepotřeboval, takže nepotřeboval ani nové heslo, a teď k němu mají přístup už jen Alfa Leon a jeho Družka.“ vysvětluji.

Kapitán Jordan má ve tváři ohromený výraz a když se rozhlédnu kolem, vidím, že není sám.

„To si tvůj otec nemůže o to heslo říct Alfovi Leonovi?“ slyším se zeptat Staršího Jensena.

„A říct Alfovi Leonovi, že neudělal žádný z těch finančních úkolů, které měl na starosti?“ odpovím otázkou.

Slyším, jak se skoro všichni kolem mě smějí. Chápou, že pro Betu by to znamenalo ztrátu tváře, a před svým Alfou by tvář nechtěl ztratit nikdo.

„Kromě toho, můj otec by nikdy nepřiznal, že udělal chybu. Bez ohledu na to, jaké důkazy by proti němu byly.“ dodávám.