Z pohledu Dariuse

V okamžiku, kdy ta pozvánka dorazila, jsem věděl, že to bude znamenat problémy mezi mou matkou a mým bratrem dvojčetem.

A ano, říkám mou matkou z dobrého důvodu. Daxton sice může být mé dvojče, ale ona se k němu vždycky chovala hůř než ke mně a prvních deset let našich životů jsme dokonce věřili, že jsme od sebe o celý rok.

Až když náš bývalý Alfa zaslechl rozhovor mezi mnou a Daxtonem, bylo nám řečeno, že jsme dvojčata.

Vysvětlilo to spoustu věcí nám oběma a Daxton se od té doby naší matce odcizil; byla dokonce doba, kdy odmítal uznat, že je jeho matkou.

Stále nechápeme, proč upřednostňuje mě před Daxtonem, a oba pochybujeme, že na to někdy přijdeme.

Naslouchám slovům, která má matka pronáší, ale nereaguji a ani nemusím. Daxton se o sebe dokáže postarat sám, ale začíná mě rozčilovat to její neúprosné úsilí přimět Daxtona, aby si vzal vyvolenou Družku, nejlépe Daniellu.

Nikdo z nás nemá Daniellu rád, táhne se to už od našeho dětství a dodnes nám nedala žádný důvod, abychom názor změnili.

Daniella je vnučkou bývalého Staršího a vždycky naháněla Prestona. Bez ohledu na to, co jí kdo řekl, dál o něj usilovala, a my jsme si mysleli, že by ho mohla nějakým trikem vmanipulovat do svazku vyvolených Druhů.

Daxton, Rayden a já jsme byli vždycky s Prestonem a viděli jsme, jak se Daniella pokouší o pár zoufalých kousků, aby se Prestonovi dostala do postele, ale díky Bohyni se jí to nikdy nepodařilo. Znamenalo by to pád této Smečky a jeden z nás by byl obviněn z vraždy.

Matka na mě zírá, když navrhuji, že bych si vzal Daniellu za vyvolenou Družku. Vím, že si nemyslí, že je Daniella dost dobrá na to, aby byla Družkou Bety, a bude proti mému návrhu protestovat.

„Dariusi, to je absurdní. Daniella není stvořená k tomu, aby byla Družkou Bety, nikdy by tě nedokázala podporovat tak, jak potřebuješ, aby tě tvá Družka podporovala.“ odpovídá matka a v Raydenových očích vidím ďábelský záblesk.

„Tak to se nehodí ani na to být Daxtonovou Družkou, koneckonců jsou to dvojčata a díky tomu je Daxton také Beta.“ prohlašuje Rayden a normálně bych řekl, že s tím nikdo nemůže polemizovat, ale vím, jak matka vnímá slova Daxton a Beta ve stejné větě.

„Darius je Beta Smečky Stříbrného zatmění, Daxton nemá žádný titul. Daniella se může stát jeho vyvolenou Družkou, ale ne mého malého chlapce.“ zavrčí matka a já vím, že to Rayden vybalí.

„Co myslíš tím, že Daxton nemá žádný titul? Myslela jsem, že dvojčata vždycky sdílejí všechno, svou Družku i své postavení.“ ptá se Ruth, Raydenova Družka.

„Dobrý tah, Raydene.“ slyším Prestona přes naše myšlenkové spojení.

Rád bych slyšel, jak se má matka z téhle bryndy dostane, buď uzná, že je Daxton také Beta, nebo bude muset lhát.

Od chvíle, kdy Ruth zmínila, že dvojčata sdílejí Družku, má Daniella na tváři znechucený výraz. Zdá se, že tohle nevzala v potaz.

„Máš pravdu, Ruth. Dvojčata většinou sdílí Družku a postavení, ale Daxton si ve dvaceti letech zkazil život. Je to ostudné období a nerada si to připomínám. Řekla jsem Prestonovi, že Daxtonovo postavení bylo poškozeno a že právo na Betu Smečky Stříbrného zatmění má jen Darius.“ odpovídá matka Ruth.

Ruth se na Daxtona zadívá hodně dlouze a vím, že je mu z jejího pohledu čím dál víc nepříjemně.

„Omlouvám se, že tak zírám, Daxtone. Jen se snažím uvidět to monstrum, protože jen monstrum by si nezasloužilo své postavení nebo pravé Pouto druhů. Dám ti vědět, až to monstrum najdu, i když mám pocit, že se dívám špatným směrem.“ říká Ruth.

Daxton se snaží skrýt svůj smích, ale já se o to ani nepokouším. Ruth ví, co říct a kdy to říct; vždycky dokáže odlehčit napjatou situaci.

„Ruth, nelíbí se mi, co tím naznačuješ...“ začne říkat matka, ale Ruth prostě jen zvedne ruku a umlčí ji.

„Nic nenaznačuji. Je to jen výsledek informací, které jsi mi poskytla, a jediné, co mě napadlo, je, že cokoliv Daxton udělal, z něj muselo udělat monstrum a nic menšího. Já to monstrum v něm nevidím a pochybuji, že ho uvidí i jeho Družka.“ odpovídá Ruth a já vidím, jak se Daxton otřásá smíchy.

Naše matka není zvyklá na to, aby ji někdo přerušoval nebo jí říkal, co si o ní myslí, a Ruth nemá problém ani s jedním.

„Daxton své spojení po všech těch letech už nikdy nenajde, je načase, aby přijal fakt, že nikdy nebude mít pravé Pouto druhů.“ prohlašuje matka a já musím zatnout zuby, abych mlčel.

„Dobře, uvidíme, jestli to chápu správně. Věříš, že Daxton nikdy nenajde svou Družku, ale to také znamená, že Darius nikdy nenajde svou Družku. Protože Daxton svou Družku nenajde, chceš po něm, aby si vzal vyvolenou Družku, a to znamená, že si vyvolenou Družku musí najít i Darius.

Jsou to dvojčata, a to znamená, že Družku sdílí, možná je Daniella ochotná vzít si dva Druhy. Ach, moment. Její výraz tváře mi říká vše, ta představa dvou Druhů ji přímo znechucuje. Zůstává mi tak jedna poslední otázka, proč se spokojit s dvojčetem, které podle své matky nemá právo na Vysoké postavení?“ konstatuje Ruth, očima pevně zavěšená do těch mé matky.

Sakra, ta ženská je dobrá. Dokázala položit otázku, která mi celá ta léta unikala.

Matka vypadá trochu pobledle a Daniella vypadá, jako by měla každou chvíli zvracet. Proč je Ruthina dedukce tak znepokojuje? Unikalo mi celá ta léta něco?