Když polibek přerušil, málem zapomněla na to, co se událo ve vedlejším pokoji.

„Už jsem ti říkal, že jsem velmi bohatý muž. Víš, proč jsem si tě včera v noci koupil, miláčku?“

Zavrtěla hlavou. „Bohatí muži dělají šílené věci pořád.“

„Moje poslední milenka mě nakazila pohlavní chorobou.“ Její oči v hrůze střelily k jeho a on zvedl ruku. „Teď už jsem čistý, jak dokládá lékařská zpráva, na jejímž předložení jsi před naší schůzkou trvala, ale to, že jsem před rokem chytil chlamydie, mě přimělo zkusit něco úplně jiného. Panna mi měla zaručit, že budu v bezpečí před machinacemi zvrácené, podvádějící mysli milenky. Nečekal jsem ale, že budeš tak...“ odmlčel se a hřbety prstů jí přejel po spodním rtu, „...vnímavá a vášnivá, jak se ukázalo. Chci, abys zůstala. Když budeš hodná holka a posedíš tu a počkáš, dokud moji muži nedokončí svou diskuzi,“ protáhl to slovo, „můžeme navázat tam, kde jsme přestali. Jelikož jsem tvůj první, doufal jsem, že bychom se mohli dál vídat.“

Konečně se mu podívala do očí. „Zaplatil jsi mi milion dolarů za jednu noc, Bruno. Nemyslela jsem si, že z toho bude něco víc. Mám přednášky na univerzitě a moje rodina na mě už určitě čeká.“ Podívala se mu na hodinky. „V neděli máme vždycky rodinný brunch. Nemůžu tam chybět.“

„Rád bych tvou rodinu poznal. Nenechám tě odejít, děvenko. Včerejší noc byla bez nadsázky tou nejnádhernější v mém životě a vědomí, že se tě nedotkl žádný jiný muž, ve mně probouzí ty nejprimitivnější pudy nechat si tě jen a jen pro sebe.“

Teď už byla opravdu vyděšená. „Nerozumím.“

„Chci, abys byla mou milenkou. Dlouhodobě. Budeme spolu šukat každou noc a pravděpodobně i každé ráno,“ jeho tmavé oči žhnuly, když si ji prohlížel, „a já se na oplátku postarám o každičkou tvou potřebu. Tobě ani tvé rodině nebude nic chybět. Pokud chceš pokračovat ve studiu, nemám s tím sebemenší problém. Kam chodíš do školy?“

„Na NYU.“

„Co studuješ?“

„Grafický design.“ Celá ta historka, kterou si vyfabulovala, když s touhle hrou začala, jí teď naskočila s naprostou lehkostí. Trénovala si ji dostatečně dlouho.

„Takže v tom budeš pokračovat. Nechám ti zaplatit školné. Tvou rodinu to nebude stát vůbec nic.“ Zamračil se. „Proč jsi prodávala své panenství na internetu? Co tě k tomu vedlo?“

Alcee na okamžik zarazilo, jak vůbec dokáže vést takhle poklidnou konverzaci, když má ve vedlejším pokoji mrtvolu, ale pak jí to došlo: rozptyloval ji, zatímco jeho muži tu situaci odklízeli.

„Potřebovala jsem peníze.“

„Na co?“

Nervózně si mnula prsty a pokrčila rameny. „Škola je drahá a rodiče mají tři děti, včetně mě. Můj obor stojí šedesát tisíc dolarů na čtyři roky. Mám dluhy ze studentské půjčky a až odpromuju, chci si založit vlastní firmu, což je na začátek obrovský výdaj. Jedna moje kamarádka mi navrhla zkusit tenhle černý trh formou aukce. Udělala to její sestřenice, aby splatila studentské půjčky, místo aby šla dělat striptérku. Šlo mi jen o těch šedesát tisíc na studium, ale tys přihodil milion, a tak jsme tady.“

„Pocházíš z velké rodiny.“

„Ano.“

Její skutečná rodina se skládala z pěti dětí, přičemž ona měla čtyři starší bratry. To byla další lež, kterou vypustila z úst. Všichni čtyři měli domluvené zásnuby a sňatky. Její nejstarší bratr Mercurio se před sedmi lety, když mu bylo pětadvacet, oženil s dcerou otcova Consigliereho, Panfila. Panfilo byl otcův bratranec z druhého kolena, což znamenalo, že se bratr oženil v rámci rodiny. Ona sama si nedokázala představit, že by měla sex s někým, s kým sdílela společnou DNA, ale aby se udržela krevní linie, její bratr srazil paty. Pokud se chtěl jednoho dne stát Donem, udělal prostě to, co od něj jejich otec vyžadoval.

„O tvou rodinu se postarám,“ řekl, když vstal, stoupl si před ni a natáhl k ní ruku.

Zpoza dveří vystrčil hlavu muž. „Bruno, pane, přesunuli jsme naše hosty. Pokud byste chtěl se svou společnicí zamířit na snídani, apartmá přes chodbu je připravené.“

„Děkuji,“ kývl na muže. „Pojď. Posnídáme spolu a probereme naši budoucnost.“ Zvedl její trenčkot ze stolu na terase a přehodil jí ho přes ramena.

Ovinul jí paži kolem ramen a vedl ji pokojem kudy předtím leželo tělo. Bedlivě dbala na to, aby měla zrak upřený úplně jinam. Za jedenadvacet let života coby princezna rodiny Marianiů se moc dobře naučila, kdy má držet oči a pusu zavřené.

Zrovna když ji doprovázel do pokoje naproti přes chodbu, vynořil se zničehonic další muž s nepřehlédnutelným pouzdrem na zbraň a ona sebou trhla.

„To je můj šéf ochranky. Jak jsem řekl, jsem docela bohatý a mám mnoho nepřátel.“

„Pane, můžu na slovíčko?“ naznačil ten muž Brunovi, aby se vrátil do apartmá, které právě opustili.

Neztrácela ani vteřinu. V okamžiku, kdy oba muži zmizeli v pokoji a zavřeli za sebou dveře, vzala za kliku apartmá, ve kterém stála, rozrazila dveře a rozběhla se na druhý konec chodby k nouzovému schodišti.

Poté, co seběhla několik pater, se zastavila, aby nabrala dech, a sípala jako astmatik, kterému došel inhalátor. „Ty vole, Alcee, musíš víc cvičit,“ sykla na sebe.

Nakonec dorazila do přízemí a odtud zamířila do podzemních garáží. Netrvalo dlouho a dostala se do brzkého ranního provozu, kde si odmávla žlutý taxík.

Nadiktovala řidiči adresu sídla svých rodičů. Vystoupila před branami a pomalu se vydala nahoru po příjezdové cestě.

Její matka stála hned za komorníkem, který otevřel vchodové dveře. Hrůzou si přikryla ústa rukou, jakmile si změřila dceřinu uličku hanby. „Alcee, co jsi to udělala?“

Zhluboka se nadechla a podívala se matce přímo do očí. „Jestli měl někdo prodat moje panenství, tak já sama. Můžeš tátovi říct, že pokud Don Lozano nestojí o nevěstu, která už není čistá, jsem oběma rodinám k ničemu.“

Když se kolem ní rozpoutalo naprosté peklo, poškádlila ji letmá vzpomínka na vášeň uplynulé noci. Proběhlo jí hlavou, že možná měla přece jen raději zůstat s tím vraždícím pracháčem jménem Bruno.