Torquato Lozano. Pro obchodní svět to byl tvrdý, nekompromisní byznysmen, ale pro ty, kteří věděli, co znamená *la famiglia*, to byl Don rodiny Lozanových. Troufale a brutálně svrhl svého vlastního otce a uzmul si titul pro sebe ve chvíli, kdy jeho děd odstoupil. Bylo mu dvaatřicet, když převzal kontrolu nad svou rodinou.

Udělal to pouhý rok poté, co jeho rodina zrušila předmanželskou smlouvu, jakmile zjistili, že ona už není panna.

Teď mu mohlo být zhruba sedmatřicet let, už pět let byl Donem a udělal si opravdu sakra velké jméno. Byli stejně staří jako její bratr, a i když s ní její bratři stále mluvili a udržovali ji v obraze ohledně věcí, o kterých musela vědět pro svou vlastní ochranu, jedna věc, kterou její nejstarší bratr vždycky s jistotou tvrdil, byla, že ho Don Lozano kurevsky děsí. A to přitom vyrůstali s otcem jako byl Edgardo Mariani.

Dodnes neexistovala jediná přímá fotografie Dona rodiny Lozanových. Na rozdíl od svého otce, který se pro svou proslulost a publicitu často předváděl a prsil, Torquato operoval zásadně ve stínech. Kolovaly zvěsti, že je ohyzdný, obličej má posetý jizvami a tomu přesně odpovídá i jeho zlá povaha.

To byl samozřejmě ten hlavní důvod, proč zašla tak daleko, aby se vyhnula sňatku s ním. Poslední, co chtěla, bylo stát se nedobrovolnou nevěstou sadisty, který je o deset let starší než ona a touží po manželce, jež nebude ničím jiným než pouhou chovnou klisnou, kterou by mohl znásilňovat a připouštět dnem i nocí, dokud nevytlačí dědice jeho trůnu.

Tím, co udělala, podstoupila obrovské riziko, ale vyplatilo se to. Vydražit své panenství na dark webu byl čistý záchvat šílenství. Nikdo nemohl vypátrat, kdo je, protože byla zatraceně dobrá hackerka, takže by Bruno nikdy nemohl zjistit o nic víc než to, co tvořilo tu pečlivě propracovanou krycí historku, k níž zanechávala jen občasné falešné stopy. Její rodina by nikdy nezjistila, komu přesně se zaprodala, protože všechny důkazy po této zkušenosti smazala dočista a to vlastní rukou. Jakmile ji matka zavřela do jejího pokoje, aby počkala na otcův příjezd, byla během několika vteřin u počítače. Vymazala všechny své záznamy z bezpečnostních kamer hotelu a okolních semaforů, převedla přijaté peníze na offshore účet a odstranila každý digitální otisk té noci, jako by se nikdy ani nestala.

Věděla, že prokazuje velkou laskavost i Brunovi, protože tím, že z počítačového systému odstranila všechny stopy po své osobě, zbavila se také všech důkazů o tom, jak jeho muži odklízeli ta tři mrtvá těla.

Vynořila se ze vzpomínek a svraštila nos na Tanka: „Omlouvám se, cos to říkal?“

„Potřebuju, abys šla se mnou nahoru a pomohla mi zařídit ty dvě kanceláře. Zvládnu naprogramovat bezpečnostní systémy, které musíme zprovoznit, ale potřebuju druhé ruce, abychom to měli z krku.“

„Tanku, musím zapojit ty další stoly. Už tak dělám přesčas.“

„To není můj problém. Zůstaneš tu dýl.“

„A zařídíš mi snad chůvu?“ vyštěkla na něj naštvaně a postrčila si brýle zpátky na kořen nosu. „Pro případ, žes zapomněl, mám doma dítě a ráda bych ho aspoň na pár minut viděla, než půjde spát.“

Tank si povzdechl: „Hele, pojďme zařídit ty kanceláře nahoře a pak sem spolu slezeme a doděláme tohle.“

„Kterou část z toho nechápeš? Moje chůva tam bude už jen dvě hodiny. Ani o minutu déle. Jestli přijdu o chůvu, dám výpověď a ty přijdeš o jednoho člena svého IT týmu.“

„Fajn. Můžeš přijít zítra dřív ráno.“

„Říkají ti Tank proto, že po lidech šlapeš naprosto bezohledně jako tank?“ Tuhle poznámku utrousila v průběhu let už nesčetněkrát.

Zasmál se. „Zavolám někomu z kluků, ať zítra přijde dřív. Platí?“

„Platí.“ Nechala toho, co dělala, a následovala ho chodbou k výtahu. Žaludek měla pořád jako na vodě. „Když jsi říkal, že jsou nahoře, nejsou přímo v těch kancelářích, že ne? Vždyť tam ještě není nic zařízené.“

„Zatím pracujou ze zasedačky. Objevili se úplně bez ohlášení, respektive, podle Kylena mu dali vědět s hodinovým předstihem. A navíc, ta sekretářka, administrativní asistentka nebo jaký je teď zrovna společensky korektní název pro ženskou, co mu nosí kafe a věci z čistírny, to je teda pořádný kvítko. Má patnácticentimetrový podpatky, víc rtěnky než holka na obálce Vogue a já si vedle ní připadám do puntíku stejně nejistě, jako když se do mě na střední navážela kapitánka roztleskávaček. Přísahám, že je to nejhorší noční můra každýho šprta.“

„Tys byl šprt, Tanku?“

„Vyrostl jsem a nabral svaly až v armádě, Alcee. A ty tlustý brýle jako dna od lahví jsem vyměnil za kontaktní čočky, ale tady uvnitř,“ poklepal si na hruď, „ten patnáctiletej vyzáblej Ezekiel, co hrál radši šachy proti počítači, než aby se bavil s lidma, pořád nemá rád mrchy, který takový malý kluky rozžvýkaj a vyplivnou.“

Zasmála se. „Nemůže být tak zlá.“

„Jednou se na Kylena podívala a on se postaral o to, aby mezi nimi po zbytek času zůstala celá délka jednacího stolu. Znám ho už dlouho a můžu ti říct, že i on se jí vyhýbá obloukem. Jmenuje se Genevra a je ztělesněním důvodu, proč se vůbec začal používat termín protivný sprostý holky.“ Zmáčkl tlačítko do nejvyššího patra a vrazil si pěsti hluboko do kapes. „Tohle jsou přesně dny, kdy se mi stýská po čištění minových polí.“

Když se dveře v nejvyšším patře otevřely, musela mu z hloubi duše dát za pravdu. Zmocnil se jí svíravý pocit, že riziko plynoucí z její přítomnosti v tomhle patře nebo z plnění úkolu, o kterém se právě zmínil, by mělo stejně zničující následky, pokud by rodině Lozanových vadilo, že pracuje v jejich budově.