Když se Tank přesunul na místo, které uvolnila, uvažovala o tom, že by vzala nohy na ramena, zdrhla k výtahu, popadla své věci a zmizela z povrchu zemského. Jeden pohled směrem k zasedací místnosti a kanceláři prezidenta společnosti jí však prozradil, že Bastiano Verrilli jménem svého Dona sleduje každý její pohyb. Lozano nebyl Donem její rodiny, ale věděla, že nemá jinou možnost než uposlechnout pokynů spojence rodiny svého otce.

Odehrnula si z čela zbloudilou kudrlinu a vydala se směrem, o kterém byla přesvědčena, že znamená její zkázu.

„Džíny nejsou vhodným oblečením do kanceláře.“ Genevra vystrčila hlavu ze zasedačky, aby ji probodla pohledem.

„Neustále se plazím po čtyřech pod stoly, průlezy a v mizerných místnostech. Byla byste radši, kdybych u těchto činností nosila sukni?“ odsekla jí.

„Ty jedna...!“

„Dámo, už jsem dala výpověď. Nemůžete mi říct nic, co by ovlivnilo mé chování. Zůstala jsem tady jako laskavost a abych získala doporučující dopis od prezidenta. Váš názor na mě, na to, co nosím, nebo jak dělám svou práci, je naprosto irelevantní.“

Když se žena nadechla s rukou zvednutou k ústům, Bastiano ji popadl za paži a přitiskl jí ji k tělu. „Víš vůbec, kdo to je?“

Genevra pokrčila rameny: „Nějaká nerdka z IT oddělení.“

„Tato nerdka, jak jí říkáš, je jedinou princeznou rodiny Marianiových. Pokračuj v tom, že jí budeš nadávat a urážet ji, a uvidíš, jak dlouho potrvá, než na tebe Don Mariani nebo jeho syn Mercurio pošlou zabijáka a nikdo z nás tomu nezabrání.“

Druhá žena se na Alcee šokovaně podívala: „Ne! Neexistuje, že by tady pracovala oblečená takhle... takhle...“ otřásla se. Šeptem dodala svému bratrovi: „Vždyť mají peníze!“

Alcee protočila panenky: „Už má na mě čas?“

Bastiano ukázal směrem ke kanceláři prezidenta: „Pojďte. Převléká se v Kylenově koupelně. Čekali jsme na jeho kufr, a ten dorazil teprve před chvílí.“

V kanceláři prezidenta společnosti, v prostorách, kde nebyla od chvíle, co Tyrell odešel do důchodu, se rozhlédla kolem sebe a zhodnotila, že Kylenova kancelář je strohá a chladná, bez jakýchkoliv upomínkových předmětů, cetek nebo fotografií. Byl tam jen psací stůl, pohovka, pár křesel a výhled na New York z okna za ním. Jako bývalý mariňák a bezpečnostní specialista měl pravděpodobně někde zastrčené evakuační zavazadlo, a ona to věděla.

Dveře do koupelny byly na štírbinku pootevřené a ona přešla k oknu s pocitem zjevného nepohodlí. Být v místnosti, kde se zrovna převlékal muž, bylo zvláštní. Její rodina nepatřila k těm troufalým lidem, kteří by byli v pohodě s nahotou.

„Alcee,“ hlas z koupelny ji přiměl se zachvět. Byl stejně děsivý jako pověst, která ho předcházela. Přistihla se při uvažování, jestli je tak zjizvený a znetvořený, jak o něm tvrdila média a různé řeči. Věděla, že je nemilosrdný, protože roli svého otce převzal s kulkou ve stehně poté, co chladnokrevně zabil otcova consigliere. Znala celé to drama s rodinami z New Yorku, New Jersey a Bostonu, i když by si přála opak. Jeho příběh byl velkolepý – děsivý, ale velkolepý.

„Ano, pane?“ odpověděla a popošla blíž ke dveřím.

„Řekni mi, co se stalo v den, kdy jsem zrušil naše zasnoubení.“

To nebyla otázka, kterou očekávala.

„Ráno jsem se vrátila domů. Matka na mě čekala ve dveřích a na hodinu mě zavřela v pokoji, dokud nedorazil otec. Během té hodiny, co jsem byla zamčená, dostal otec zprávu, že jste to zasnoubení zrušil. Byla jsem vlastně překvapená, když jsem se dozvěděla, jak rychle se k vám ta novinka donesla.“

„Jaká novinka?“

„Že už nejsem panna.“

„Cože?“

„Večer předtím jsem se s někým vyspala. Copak to nebyl ten důvod, proč jste tu dohodu zrušil?“ Je to snad ta chvíle, kdy dostane kulku do hlavy za to, že mu projevila neúctu?

„Ty jsi s někým šukala?“

„Ano.“ To slovo bylo pouhým zašeptáním. „Vy jste to nevěděl?“

„Ne. Neměl jsem tušení, abych byl upřímný. Zrušil jsem to zasnoubení, protože jsem neměl žádnou touhu si tě vzít. Potkal jsem někoho jiného, s kým jsem se hodlal oženit, a tak jsem to s tvou rodinou odvolal.“

„Aha,“ opřela se čelem o sklo. „No, to je hloupé.“

„Jak to myslíš?“

Jeho hlas na druhé straně dveří byl proložen zvukem toho, jak naskakuje do kalhot. Alespoň doufala, že to byly kalhoty a ne spodní prádlo. Pomyšlení, že by na druhé straně dveří mohl být nahý, bylo přinejmenším znepokojující.

„Myslím tím, že jsem úmyslně vyrazila ven a přišla o panenství, abych se vyhnula oznámení zásnub. Chcete mi říct, že jste opravdu nevěděl, co jsem udělala?“

„Ne. Nevěděl.“

„Můj otec trval na tom, že to je projev neúcty, a náležitě mě potrestal za porušení smlouvy.“ Modlila se, aby to u toho nechal.

„Co ti tvůj otec udělal?“

„Vyhodil mě.“

„To je ten důvod, proč tady pracuješ?“

„Během vysoké školy jsem tu byla na stáži a hned mě přijali.“

„Co ti tvůj otec udělal za trest kromě toho, že tě vyhodil? Měl pravdu. Bylo to zneuctění dohody, že ses s někým pelešila, ale mně to bylo opravdu úplně u prdele. Co ti udělal?“