„Ne!“ zavrčím frustrovaně na starší smečky.

„Buďte rozumní,“ štěkne nazpátek Jonas, jeden z těch starších. Vozí se po nás kvůli tomu, abychom si vzali vyvolenou družku, ode dne, kdy nám bylo osmnáct.

„Buďte rozumní! Chcete, abychom si vzali vyvolenou družku! Co je na tom rozumného?“ dožaduji se odpovědi, má frustrace s každou poznámkou roste.

„Markusi,“ zavelí Calyx, hlas má sotva nad šepot, ale i tak si dokáže zjednat v místnosti respekt. „Chápu, o co vám všem jde, ale souhlasím se svým bratrem. Nebudeme si brát vyvolenou družku. Víme, že je tady, a my ji najdeme.“

„Tuhle pohádku nám tu vykládáte už od svých osmnácti,“ povzdychne si na nás Allison. Je jednou ze dvou žen mezi staršími, které tu máme. Svého osudového druha našla před lety. Čekal bych, že nás bude v hledání naší družky víc podporovat. „Chápu, že chcete najít svou osudovou družku, ale už jste se setkali a mluvili s každou ženou, kterou tu máme.“

„Dochází nám čas,“ pronese náš otec, když si nás dva zpraží pohledem. „Čelíme den ode dne více útokům odpadlíků. Smečka začne slábnout, pokud to brzy nepřevezmete.“

„Otče, jsi stále dost silný na to, abys nás vedl, zatímco my budeme hledat,“ podotkne Cal.

Ani jeden z nás o tom nerad mluví, ale sledovali jsme, jak otcova síla s přibývajícími lety slábne. Naši matku zabili před dvěma lety při útoku odpadlíků. Byl zázrak, že náš otec nepřišel o rozum, když se to pouto přetrhlo. Alfové v naší linii cítí věci hlouběji než normální vlci. Máme silnější spojení s naší družkou, ale to se také přenáší do toho, že dokážeme cítit členy naší smečky a máme s nimi silnější spojení.

„Otče, prosím,“ začnu prosit, „jen ještě trochu času?“

„Příští týden vám bude třiadvacet, oznámíte svou družku, nebo se vzdáte nároku na titul alfy,“ zavrčí na nás otec.

„Alfo Mathewe!“ vykřikne hned několik starších, v hlasech je jasně slyšet šok.

„Ti kluci potřebují ultimátum,“ zavrčí náš otec a pak vyrazí z místnosti.

Zbytek starších ho následoval. Jonas a další starší nás při odchodu ani neberou na vědomí. Zbylí čtyři se s námi při odchodu rozloučí.

„No, to dopadlo dobře,“ zasměje se James, když se vloudá do zasedací síně. James je náš beta. Je to skvělý přítel a ještě lepší beta.

„Mohlo to dopadnout i líp,“ zasyčí Sam. Je náš gama. Sam je po Calyxovi, velmi vážný, velmi hloubavý.

„O co jsem přišel?“ zeptá se Nick, když vběhne do místnosti. Nick je z naší skupiny nejmladší. Je mu osmnáct ve srovnání s našimi dvaadvaceti, Jamesovými třiadvaceti a Samovými jednadvaceti.

„O nic bys nepřišel, kdybys čekal venku před zasedací síní,“ napomene ho Sam.

„Promiň, musel jsem dopsat test. Není to moje chyba, že jsem ještě na střední,“ zabrblá Nick na svou obranu.

„To je dobrý, Nicky,“ povzdechnu si, když se posadím ke stolu.

„Takže, jaký je plán?“ ptá se James a sedá si vedle mě.

„Nejsem si jistý,“ povzdechnu si poraženecky.

„Stále je tady,“ pronese Cal, když zírá z okna.

„Kámo, já vím! Ale my už hledali všude! Prohledali jsme dokonce i domy během schůzí smečky. Jestli je Amalie stále na našem území, drží ji hodně dobře schovanou,“ říkám. Mám o ni strach. My dva jsme věděli, že je naše družka, hned když jsme nastoupili na střední. Čekali jsme, až dostane svého vlka, abychom to mohli oznámit. Cítím, že je stále v našich hranicích, ale ne kde přesně. Bohyně, tohle je tak frustrující. Kéž bychom měli volnou ruku a mohli použít náš alfa příkaz na smečku, abychom ji našli.

‚Měli jsme si ji přivlastnit ve chvíli, kdy jsme se projevili,‘ zavrčí mi v hlavě Aziz. Aziz je můj černý vlk, který se tyčí nad většinou smečky. Výjimkou je Zviad, Calyxův vlk, a otcův vlk, Samson.

‚Víš, že jsme to udělat nemohli. Máma a táta měli pravdu. Dát světu vědět, že naše linie dostává svého vlka v mladším věku, je nebezpečné,‘ povzdychnu si. I když jsem to nerad přiznával, snažili jsme se Amalii chránit.

‚Je mi to jedno, naše družka je v pasti a my jsme ji mohli ochránit,‘ zavrčí nazpátek.

Trhnu sebou, jak začíná být hlasitý.

„Azizi?“ zeptá se Cal a mne si spánky, jako by měl migrénu.

Přikývnu. „Hádám, že ti Zviad taky způsobuje bolest hlavy?“ zeptám se.

„Říká, že je tady,“ zavrčí a sevře parapet.

„Přemýšleli jste o tom, že byste se podívali na její rodinu?“ ptá se Nick.

„Páni, proč nás tohle nenapadlo už před lety?“ utrousí sarkasticky James.

„Ne, ty idiote!“ vykřikne Nick a vpadne Jamesovi do tváře. Vzhledem k tomu, že je nejmladší, snaží se pořád dokazovat, že za něco stojí. „Myslím tím pach jejích rodičů nebo její sestry. Pokud jsou kolem ní, měli by na sobě mít stopy pachů Amalie.“

Všichni čtyři se zarazíme. Je to opravdu tak jednoduché, zajít za nimi a zjistit, jestli na sobě mají její pach? Během těch let jsme tam párkrát byli. Ale vždycky jsme jim dali předem vědět, že přijdeme, protože nám rodiče říkali, abychom jim prokázali základní slušnost. Poprvé to bylo hned po tom, co odešla. Dům jí pořád voněl, takže jsme se nikam nedostali. Podruhé to bylo na výročí jejího zmizení. Melissa na sobě měla tolik parfému, že se nás držel ještě další dva dny. Potřetí a počtvrté tam byl jen její otec. Byl opilý a celý dům páchl alkoholem. A pak to byli Sam, Nick a James, kteří se tam vraceli a hledali během schůze smečky a dalších akcí.

„To je vlastně docela dobrý nápad,“ prohlásí Sam a rozhlédne se po nás.

„Neublížilo by to,“ podotknu. Její matka, Marie, parfém nenosila. Kdybychom se k ní dostali dost blízko, pravděpodobně bychom poznali, jestli na sobě má Amin pach.

„Zítra, až Nick skončí ve škole, tam zajdeme a promluvíme si s nimi. Když nás bude pět, měli bychom to zjistit najisto,“ pronese Cal konečným tónem.

„Zítra ji najdeme,“ souhlasím.