Pohled Thaddeuse

Dvě Bety tváří v tvář.

Sledoval jsem, jak se navzájem popadli, oba se snažili získat převahu, ale mně je naprosto jasné, kdo z nich je silnější. Můj Beta, Xander.

Xander se ušklíbne, když ho druhý Beta roztočí a pak s ním praští o zeď.

Xander vydá zvláštní zvuk, když jeho tělo narazí do stěny.

Kroutím hlavou nad tímhle idiotem, co je mi jako bratr. Předstírá, že je zraněný. Užívá si s tím chlápkem až moc velkou zábavu. Nechává ho myslet si, že je silnější.

Najednou Xander vyjekne, když ho Beta chytí pod krkem a zavrčí. Xander se třese a na znamení kapitulace zvedá ruce.

„Prosím, neubližuj mi! Nejsem moc silnej!“

Sledoval jsem, jak se Beta usmívá, zatímco drží Xandera pod krkem. Tlačí se na mého Betu a Xander na něj zvedne obočí.

Beta znovu zavrčí a přirazí na něj boky.

„Ty vole, to je kurva nechutný!“

Řekne Xander a zavrčí. Zvedne ho pod krkem a pak ho odhodí přes celou místnost. Xander si rychle oprašuje kalhoty, jako by snad mohl nějak setřít to odporné otírání, kterého se mu právě od toho Bety dostalo.

„Kámo, viděls toho nechutnýho kreténa! Tyhle zkurvený kalhoty teď musím spálit! Bohyně, to bylo tak odporný!“

Beta zavrčí, když se postaví a odtlačí se od komody, do které narazil.

Zavrtěl hlavou, zavrčel a znovu se na Xandera vrhl.

„Tak jo, dohrál jsem si! Překročil jsi hranici, když jsi na mě natiskl ten svůj odpornej malej pták!“

Řekne Xander a pak zavrčí.

Sledoval jsem, jak se Betovi rozšířily oči, když mu Xanderova ruka projela hrudí.

Xander zavrčel, když vytáhl ruku ven, a postrčil Betu dozadu, zatímco jeho tělo padalo k zemi.

Znovu zavrčel a pak hodil srdce na Betovo tělo.

„Tohle už kurva nikdy nedělej! Do prdele!... Teď z toho budu mít noční můry!“

Řekne Xander a otřese se. Znovu si začne zoufale plácat po rozkroku a snaží se setřít to, co předpokládám, že je jen odporný pocit z toho, jak se na něj ten Beta tiskl svým ptákem. Ale při tom si po celých kalhotách rozmazává krev.

„Do prdele, tihle chlapi jsou tak nechutní!“ říká Xander, zatímco klesá na zem a dívá se pod postel.

Postaví se, pak vtrhne do koupelny a téměř vzápětí vyjde ven. S pobavením ho sleduji, teď je naštvaný... Jde do skříně, rozhrnuje věci a pak buší do zdí. Hledá jakékoliv tajné dveře.

„Tak jo, dostaň mě z tohodle zkurvenýho pokoje, je mi z toho úplně na blití!“

„Ty jsi ten, kdo se rozhodl předstírat, že je slabší.“

„Jo, a bylo to vtipný a šlo to dobře, dokud se na mě ten nechutnej parchant nenatiskl s tvrdým ptákem. Jak se mu kurva mohl tak rychle postavit, když se kolem děje tohle všechno?!... Ahhh!“

Zavrčel Xander, zakřičel a kopl do mrtvého těla.

„Jdeme, musíme zkontrolovat další pokoje.“

Řekl Xander a vyřítil se z místnosti. Sledoval jsem, jak jde přímo přes chodbu do dalšího pokoje. Zavrčel a vrhl se na bojovníka, který tam stál.

Slyšel jsem Xandera zavrčet ještě hlasitěji.

„Ty zkurvenej nechutnej parchante!“

Zařval.

Rychle jsem nahlédl do pokoje. Jen aby mi klesl žaludek, když jsem v rohu uviděl obrovskou klec pro psy s jedním zkurveným Omegou uvnitř.

„To si ze mě kurva děláš prdel!“ zařval jsem.

Xander neztrácel čas a zlomil vaz toho zvráceného parchanta.

„Ne, ne, ne, ne, ne!“

Uslyšel jsem zoufalý hlas jedné z mých válečnic, Samanthy.

Podíval jsem se do chodby a uviděl ji, jak nahlíží do každého pokoje a oči má plné slz. Nohy jí létaly, jak nahlížela do každé místnosti, sledovala pach.

Hlava se jí otáčela kolem dokola a chřípí se jí rozšiřovalo. Zoufale se snaží najít pach, který cítí. Couvnu, už mám docela dobrou představu, kam ji to dovede... A taky že jo.

Sleduji, jak vběhne do pokoje, ruce si přitiskne k ústům a zprudka se nadechne.

Trvá jí jen okamžik, než se vzpamatuje, pak vyběhne vpřed, padne na kolena před klecí a roztrhne ji.

Malý Omega vykřikne a snaží se stočit do co nejmenšího klubíčka.

„To je v pořádku, zlatíčko, už jsem tady! Jsi v bezpečí!“

Řekne a natáhne se dovnitř, ignorujíc kňučení, když se jí snaží uniknout. Ovine kolem něj ruce a vytáhne ho ven.

Vykřikne, ale ona ho jen obejme, zatlačí mu tvář do svého krku a svůj obličej zaboří do jeho.

Sedí na zemi, houpe ho sem a tam a pláče.

Nestává se moc často, abych viděl dominantní samici, natož takovou, která si najde samce Omegu.

Tohle je vlastně teprve podruhé, co to vidím, a vůbec poprvé v mé vlastní smečce.

„Nicku, pomůžeš jí dostat ho zpátky do našeho sídla?“

Řekl jsem svému válečníkovi, který tam stál a sledoval, jak se celá scéna odehrává. Jakmile jsem vyslovil jeho jméno, okamžitě se probral z transu.

„Ano, Alfo!“

Řekl, ustoupil stranou a čekal, až vyjde z pokoje. Sledoval jsem, jak Xander dokončil prohlídku pokoje. Podíval se pod postel, do koupelny a do skříně.

„Tyhle dveře mi nechte!“

Řekl jsem Richardovi, který se právě chystal položit ruku na kliku.

Ty dveře byly luxusní, lišily se od všech ostatních. To jsou rozhodně dveře Alfy!

Pomyslel jsem si, když jsem k nim kráčel. Sledoval jsem, jak zbytek mých válečníků prochází kolem těchto dveří a pokračuje ve své misi, jak se dostávají do každé místnosti.

Natáhl jsem se a otočil klikou, samozřejmě že bylo zamčeno. Udělal jsem krok zpět, zavrčel a vrazil ramenem do těch zkurvených dveří.

Ozvala se hlasitá rána, jak praskly a rozpadly se. Části dveří se rozletěly a narazily do zdi, zatímco další kusy letěly vzduchem.

Podíval jsem se vpřed a uviděl toho kreténa, jak tam stojí u zdi s dveřmi a zírá na mě.

Udělal jsem pár kroků do místnosti a zavrčel na něj. Jen se na mě ušklíbl a krouživě míchal obsah své sklenice. Přiložil si sklenici k ústům, kopl do sebe zbytek pití a pak ten pohár po mně hodil. Uhnul jsem a slyšel, jak se rozbil o zeď za mnou.

„No tak, chlapečku, na co kurva čekáš?“ zavrčel Alfa Nicholas.

„Možná jsem mladší než ty, starochu, ale rozhodně nejsem malý chlapeček!“

Řekl jsem, když jsem k němu kráčel a díval se svrchu na toho malého hajzla, který mě právě nazval chlapečkem.

Ten idiot se pokusil o útěk, uhnul doleva, když jsem si myslel, že půjde doprava. Byla to jediná logická úniková cesta, aby nemusel lézt přes postel.

Ale on si vybral prolézt přes postel, s čímž jsem nepočítal.

Naštěstí jsem rychlejší, než se dokázal plazit ten jeho starý zadek. Chytil jsem ho za kotník, trhl jím zpět a hodil ho proti zdi.

Zavrčel, když narazil do zdi, a pak sjel na zem. Zavrčel znovu, odrazil se od podlahy a vrhl se na mě.

Konečně! Pomyslel jsem si, když jsem ho chytil pod krkem, zvedl ho a praštil s ním na záda.

Ušklíbl jsem se, když jsem slyšel, jak z něj vyrazil dech. Snažil se do mě kopnout, ale chytil jsem ho za nohu, zavrčel a trhl zpět, pak ho zvedl, roztočil ho a pustil ho, když jsem ho mrštil proti zdi. Tentokrát narazil do zdi a dopadl na vršek komody. Všechno se rozbilo a roztříštilo, včetně zrcadla.

Zavrčel, sáhl dolů a popadl velký střep skla. Odrazil se od komody a běžel ke mně se zvednutou rukou.

Skoro bych se smál tomu, jak je pomalý. Bylo to, jako bych to všechno sledoval zpomaleně. Chytil jsem jeho ruku, když se mě s ní pokusil bodnout.

Pravou ruku jsem měl na jeho zápěstí a levou jsem udeřil zevnitř do jeho lokte, čímž jsem mu ohnul ruku.

Zároveň jsem zatlačil směrem k němu a sledoval, jak mu sklo projíždí přímo hrdlem.

Oči se mu rozšířily, snažil se nadechnout, ale to ho jen nutilo kašlat. Samozřejmě to všechno jen zhoršilo a z úst mu vystříkla krev. Ustoupil jsem a sledoval toho kreténa, jak padá k zemi a pomalu umírá.

Xander kráčel ke mně, ale oběma nám najednou vystřelily hlavy vzhůru, když jsme uslyšeli křik a pláč. Bylo to blízko, znělo to velmi mladě.

Trvalo nám docela dlouho, než jsme našli vypínač, který otevíral dveře. Dveře vypadaly, jako by byly součástí stěny.

Vešli jsme do temné místnosti, která páchla krví, chcankami a sračkami.

„Co to kurva je?“

Řekl Xander, když jsme se oba rozhlíželi po místnosti. Všude viselo tolik mučicích nástrojů. Řetězy, biče a mnoho dalšího.

Uprostřed podlahy stála červená lavice, byla pokrytá krví a na horní i spodní straně měla řetězy.

Což jasně naznačovalo, že k této lavici někoho přivazoval, a soudě podle opotřebení poměrně často.

„Do prdele!“ řekl Xander, jakmile na něm spočinul náš zrak.

„Ach bohyně, co to to monstrum udělalo?!“

Řekl jsem a z toho, co jsem viděl, se mi okamžitě udělalo nevolno.

Jeho ubohé tělíčko se třáslo, zatímco plakal. Očička měl pevně zavřená.

Je tak vyzáblý, ach bohyně. Je tak vyzáblý! Doslova na něm vidím každou kost!

Je pokrytý krví. Vypadá to, že na něj použil bič s kovovými ostny.

Když takový bič zasáhne vaši kůži, kov se do ní zaboří. A když s ním trhne zpět, strhne to kůži.

A je jasné, že tohle udělal téměř na každém centimetru jeho těla s výjimkou obličeje. Vypadá to, že na obličej použil pěsti.

Ale jeho nohy, trup a garantuji vám, že i záda vypadají úplně stejně.

Vypadá tak mladě, má bohyně, jak moc je asi starý?

Pomalu se k němu blížím a on zakňučí ještě víc. Tělo se mu začne ještě víc třást.

I přes všechnu tu krev a špínu vypadají jeho paže bledě a mají namodralý odstín.

Vypadá to, že tu visel tak dlouho, že mu ze všech paží vyprchala krev. Zajímalo by mě, jestli je vůbec ještě cítí.

„Hej, maličký, neublížím ti.“

Řekl jsem, když jsem k němu přistoupil.

Bál jsem se ho vůbec dotknout, každý centimetr na něm vypadal tak bolestivě. Jeho ubohý obličej je oteklý a hraje všemi možnými odstíny fialové, modré a červené.

Natáhl jsem se, ale jakmile se ho mé ruce dotkly, začal křičet a tělo se mu roztřáslo ještě víc. Vypadalo to, jako by se snažil odtáhnout, házel sebou ve snaze uniknout mi.

Ale je tak slabý, že se sotva dokáže pohnout.

„Hej, hej, uklidni se. Přísahám, že ti neublížím!... Jsem tu, abych tě zachránil, dostanu tě odtud. Potřebuju, abys mi věřil, ano.

Kdekoliv se tě dotknu, bude to bolet, protože ti tak hrozně ublížil. Ale když se budeš zmítat, až tě chytím, bude to bolet ještě víc.“

Řekl jsem a slyšel, jak se mi při pohledu na něj láme hlas. Zoufale jsem se snažil přijít na to, jak se ho dotknout, aniž bych mu ublížil. Obešel jsem ho a žaludek se mi sevřel, jeho záda vypadají ještě hůř než zepředu.

Neexistuje způsob, jak se ho dotknout, aniž bych mu způsobil bolest.

„Je mi moc líto, že ti ublížil, nechci ti ublížit, ale tohle bude asi bolet.“

Řekl jsem a prostě do toho šel. Ovinul jsem kolem něj paže, natáhl se nad něj a chytil řetěz. Zatáhl jsem dolů vší silou a uslyšel, jak řetěz praskl a přetrhl se.

Xander byl okamžitě po mém boku a natahoval se, aby přetrhl druhý řetěz.

Vykřikl, jakmile jsem ho popadl. Jeho paže mu bezvládně klesla k boku. Ani se nepokusil ji zvednout nebo s ní pohnout. Upřímně řečeno, ani si nejsem jistý, jestli vůbec může. Jakmile praskl druhý řetěz, hlava mu bezvládně klesla na mou hruď.

Slyším, jak praskly další dva řetězy, když je Xander přetrhl, ty, které měl kolem kotníků.

Volně mi visel v náručí a ani se nepokoušel pohnout. Jen plakal.

To mi definitivně něco potvrdilo, on doslova nemá ani sílu s tím bojovat.

Xander se vrací s malou dekou, opatrně ho do ní zabalíme a já ho teď mohu lépe držet.

Když ho nesu dolů ze schodů, konečně mu vidím do tváře. Pomalu otevírá oči a jeho modré oči se rozhlížejí kolem, zatímco sestupuji dolů.

Vypadal zděšeně, vypadal tak vyděšeně, když se rozhlížel. Uslyšel hlasitý zvuk, trhl sebou a zakňučel. Jeho obličej znovu klesl proti mně a zavřel oči.

„Neboj se, maličký, už jsi v bezpečí.“

Řekl jsem a vyšel s ním předními dveřmi ven.