Všechno se seběhlo tak rychle, že Hatcherovi neměli čas zareagovat.

Než Stephen vyběhl ven, uviděl Anthonyho nasedat do auta a chystat se k odjezdu. Uniklo mu však, jak Gilbert oprášil sníh z Lilly a zvedl ji z místa, kde klečela u brány.

„Panebože! To je pan Anthony Crawford!“ Stephen si na tvář nasadil zářivý úsměv a vesele ho pozdravil. „Co vás k nám přivádí? Je nám ctí, že jste navštívil náš skromný příbytek!“

V tu chvíli už ven spěchali Richard, Paula a někteří služební z domácnosti Hatcherových, aby se ke Stephenovi připojili, tváře plné přívětivých úsměvů.

Když spatřili Anthonyho přísný a odtažitý výraz, začali se podbízet a lísat ještě víc.

Anthony Crawford byl současnou hlavou obchodního impéria rodiny Crawfordových a generálním ředitelem společnosti Crawford Holdings!

Rodina Crawfordových byla jednou ze čtyř nejvlivnějších rodin v Clodstonu; každý se chtěl ucházet o jejich přízeň.

Skutečná aristokratická rodina, jakou byli Crawfordovi, se starým bohatstvím a hlubokými kořeny v Clodstonu, byla vzácností. Crawfordovi byli nepolapitelní a tajemní; raději zůstávali v ústraní. Jediná věc, kterou v Clodstonu každý s jistotou věděl, bylo to, že mají osm synů, ale jen málokdo je kdy viděl.

Anthony se občas dostal na titulní stránky finančních novin, a právě proto ho Hatcherovi poznali.

„Pane Crawforde, pojďte prosím dál! Je tu mráz. Byli bychom moc rádi, kdybyste se u nás chvíli zdržel, navzdory našemu skromnému prostředí,“ pronesl Richard s nadšením.

„Ano, prosím, pojďte dál a dejte si něco teplého!“ přidal se Stephen s úsměvem.

Nyní, když stáli v přítomnosti tak vážené osoby, se všichni Hatcherovi nedokázali ubránit snaze zalíbit se mu.

Společnost Ador Hatcher se nacházela v zoufalé situaci; pro rodinu Hatcherových to byla katastrofa.

Avšak jediné Anthonyho slovo mohlo jejich upadající štěstí vzkřísit!

Kdyby stálo štěstí na jejich straně, mohli by se dokonce stát jednou z deseti nejvlivnějších rodin v Clodstonu…

Anthonyho tvář zůstávala bezvýrazná, zatímco si Stephena měřil pronikavým pohledem.

Tohle byl otec Lilly?

Stále bez sebemenšího výrazu Anthony chladně a záhadně Richardovu nabídku odmítl. „Odvedl jste dobrou práci, pane Hatchere.“

Bez dalšího slova nastoupil do auta a odjel.

Hatcherovi tam stáli zmatení a omámení a sledovali, jak odjíždí.

Paula promluvila jako první. „Pan Crawford řekl ‚dobrá práce‘... Znamená to, že nám má v úmyslu pomoci?“

Richard se zamračil. „Vzhledem k jeho výrazu si nemyslím, že to myslel jako kompliment.“

Stephen nařídil služebnictvu, aby vysvětlilo, co se předtím stalo.

Vyprávěli, jak se Crawfordovi objevili u sídla Hatcherových a odvezli Lilly, a jak ji nějaký muž v černém zabalil do kabátu a vzal do náruče. Představil se jako její strýček…

Když to Stephen uslyšel, zůstal stát jako zasažen bleskem. Náhle mu začalo být všechno děsivě jasné.

Bylo všeobecně známo, že Crawfordovi mají osm synů a jednu dceru. Zdraví dcery však bylo chatrné a na veřejnosti se nikdy neobjevila.

Znamenalo to snad, že žena, kterou před čtyřmi lety zachránil, byla jedinou a drahocennou dcerou rodiny Crawfordových?!

Zbytek rodiny Hatcherových cítil, jak se jim svírá srdce. Jak jen svých činů litovali!

Línily se Paule rty. „Takže Jean byla dcera Crawfordových... musíme jít a získat Lilly zpátky...“

Nikdy by Lilly nenutili klečet ve sněhu, kdyby to byli tušili!

Naopak, zacházeli by s ní jako s bohyní a uctívali by zem, po které kráčela!

I Stephen svých činů litoval; když si vzpomněl, jak přísně Lilly trestal, udělalo se mu nevolno.

Zlostně odsekl: „Jak ji asi dostaneme zpátky? Myslíte, že tam můžeme jen tak napochodovat a odvést si ji?“

Richard svraštil obočí tak silně, že vypadalo jako scvrklá švestka. Po dlouhém přemýšlení řekl: „No, ať je to, jak chce, pořád jsme Lillyini pokrevní příbuzní. Jsme přece její prarodiče! Crawfordovi to nemohou popřít, bez ohledu na to, jak moc jsou naštvaní. A na druhou stranu, Lilly zapříčinila Debbiin potrat, to je prostě fakt…“

Chtěli jen Lilly naučit, aby z ní nebyla nezodpovědná malá lhářka!

Bohužel, Stephen se neudržel a ztrestal ji přísněji, než měl…

Hatcherovi byli přesvědčeni, že se jim podaří jakákoliv nedorozumění s Crawfordovými urovnat. Stačilo jen podat uspokojivé vysvětlení. Jakmile bude to vyřízeno, mohli by se těšit na budoucnost plnou bohatství a prestiže…

…

Místo aby se po záchraně Lilly vrátili do Clodstonu, zamířili Crawfordovi rovnou do nejbližší nemocnice.

Dříve prázdný VIP apartmán v nejlepší nemocnici v South City byl nyní úlem zběsilé aktivity.

Nikdo se neodvážil zvýšit hlas. Atmosféra byla extrémně napjatá, přerušovaná pípáním nemocničních přístrojů a spěchajícími lékaři s ošetřovatelkami.

Hugh Crawford přecházel sem a tam s pomocí vycházkové hole. „Proč tam ještě pořád jsou?“ mumlal úzkostlivě.

Anthony se podíval na čas a pak otci jemně řekl: „Tati, měl byste se posadit.“

Lilly okamžitě po příjezdu do nemocnice převezli na pohotovost. Gilbert šel s ní a ani jeden z nich dosud nevyšel ven.

Na pohotovosti Gilbert třesoucíma se rukama prohlížel Lillyino pohmožděné tělo.

Zlomeniny kostí byly tím nejhorším následkem v případech těžkých omrzlin. Podrobnější vyšetření ukázalo, že Lilly byla surově zbita; měla zlomené paže, žebra a holeně.

Po celém těle měla četné ložiska omrzlin. Některé oblasti byly tak vážně poškozené mrazem, že budou vyžadovat chirurgický zákrok.

Lilly byly teprve tři nebo čtyři roky a musela snášet takové utrpení…

Gilbertovi se do očí draly horké slzy. Naklonil se k ní a zamumlal: „Lilly, to jsem já, tvůj strýček Gilbert. Slyšíš mě? Jestli ano, prosím, vydrž to. Zvládneš to, to ti slibuju…“

Lilly měla oči pevně zavřené, ale měla zvláštní pocit, jako by její tělo bylo lehké a ze všech stran ji hřálo. Bylo to poprvé, co se cítila tak příjemně.

Všechno bylo velmi tiché, až na hlas u jejího ucha, který neustále šeptal: „Lilly... Lilly, drahoušku... malý Tulipánku... Vidíš mě? Slyšíš mě?“

Kdo byl ten záhadný člověk?

Lilly se moc snažila otevřít oči, ale nedokázala to.

Chtěla odpovědět, že toho, kdo na ni mluví, taky slyší, ale bez ohledu na to, jak zoufale se snažila, nevydala ani hlásku.

...

Trvalo tři hodiny chirurgických zákroků, než byla Lilly mimo nebezpečí, a všichni lékaři to považovali za zázrak!

Malou holčičku převezli do nemocničního pokoje, tělo pokryté kapačkami.

Gilbertova tvář zůstávala bezvýrazná, když Anthonymu podával zprávu o Lillyině vyšetření. Když si ji Crawfordovi přečetli, zmocnila se jich zuřivost.

Hugh zlostně zavrčel: „Ti Hatcherovi jsou ale vážená rodinka! Měli tu drzost ublížit tři a půl roku starému dítěti!“

Anthony si už na rodinu Hatcherových udělal prověrku. Chladným hlasem odpověděl: „Zboží společnosti rodiny Hatcherových je podezřelé z pašeráctví. Jejich firma je v zoufalé situaci. V poslední době se snažili najít nějaké spojení s námi, abychom jim pomohli.“

Hugh se pohrdavě zasmál. „Pomohli jim? Měli by se považovat za šťastné, jestli je rovnou úplně nezničím!“

Starý pán byl tak rozzuřený, že chtěl celou rodinu Hatcherových roztrhat na kusy přímo tam a tehdy.

„Nebojte se, tati,“ uklidňoval ho Anthony. „Dlouho už nevydrží.“

Hugh se kousl do spodního rtu a odmlčel se. Po chvíli zamumlal: „A co Jean... co se jí stalo...?“

Anthony mlčel a neřekl vůbec nic.

Clodston a South City byly od sebe vzdáleny přibližně 1900 kilometrů.

Před čtyřmi lety se Jean nějakým způsobem dostala do South City, těžce nemocná a bez paměti. Stephen ji našel a přivedl domů.

Zatímco rodila Lilly, málem zemřela, ale zázračně se zotavila a vydržela další dva roky, než své nemoci podlehla a nechala Lilly na světě samotnou.

Milovaná sestra bratrů Crawfordových tiše skonala v zapadlém městě bez jakéhokoliv uznání svého postavení, aniž by se někdo vůbec zmínil o jejím jméně...

Anthony pevně zatnul pěsti, jak v něm rostl hněv; jeho výraz zkameněl ještě víc.

Hugh se neodvážil dál ptát; bál se, že by tu pravdu nezvládl.

Gilbert se zeptal: „Proč by Lilly takhle ubližovali?“

Anthony mrazivým hlasem odpověděl: „Manželka Stephena Hatchera, Debbie, spadla ze schodů a potratila. Stephen věřil, že ji Lilly strčila.“

Ostatní Crawfordovi se při těch slovech nedokázali ubránit mračení.

Zatímco probíhala tahle diskuze, Hatcherovi konečně vypátrali Lilly v nemocnici.

Anthonyho asistent spěšně vstoupil do pokoje a tichým hlasem řekl: „Pane Anthony, Hatcherovi jsou tady. Chtějí vidět svou vnučku...“

Anthony se opovržlivě zasmál a pak nařídil: „Vypněte na tomto patře topení a otevřete okna. Ať si počkají.“

**

Stephen, Richard a Paula čekali venku na chodbě v nejvyšším patře velmi dlouho.

VIP apartmány na tomto podlaží se nacházely za dveřmi s kontrolovaným přístupem, takže Hatcherovi se nemohli dostat dovnitř.

Anthonyho asistent dorazil už dříve, požádal je, aby chvíli počkali, a pak odešel. Od té doby ho Hatcherovi neviděli.

Paula si stěžovala: „Proč nás nepustí dovnitř? Lilly je přece naše vnučka! Proč nás nechávají čekat tady venku?“

Stephen na ni vyštěkl: „Buď prostě trpělivá!“

Nechtěně zbil Lilly surověji, než měl v úmyslu, takže bylo pochopitelné, že Crawfordovi budou naštvaní.

Brzy si však Hatcherovi uvědomili, že něco není v pořádku. Na chodbě se rychle ochlazovalo. Nejen to, jejich čekárna byla hned vedle oken a dovnitř foukal mrazivý zimní vítr, který je nutil se choulit a třást se chladem!

„Tohle počasí je hrozné! Takhle přece nikdo nemůže čekat!“ Paula, která byla celý život hýčkána a chráněna, to už déle nedokázala snášet.

„Stephene, měl bys někoho najít a zeptat se, co se to děje!“ souhlasil Richard se svraštěným obočím.

Kdyby byli Crawfordovi naštvaní a záměrně nechali Hatcherovy chvíli čekat, dalo by se to pochopit. Jenže oni už čekali půl hodiny, a to bylo přece jen trochu moc.

Nikdo nemohl snést čekání v takovém mrazu.