Debbie pevně svírala Lillyina plyšového králíčka. "Nebojte se, tati, mami. Lilly si nechala svého králíčka doma. Určitě se pro něj vrátí."

Jen Debbie chápala, jaký má ten králíček význam. Byl to jediný dárek, který Jean své dceři zanechala. A tak ho Lilly chovala v lásce každičký den. I když jí ubližovali, nedokázala se ho vzdát. Debbie si pamatovala, jak Lilly neplakala navzdory neustálému štípání a křiku. Ale když jí králíčka sebrala a ustřihla mu ucho, holčička se okamžitě rozplakala.

"Jsi si jistá, že se vrátí?" Stephen se skepticky podíval na ošoupanou hračku. Na tom špinavém králíčkovi neviděl nic cenného.

Debbie se sebevědomě usmála a řekla: "To bys nevěděl, že je to její nejoblíbenější hračka, protože jsi s Lilly moc času netrávil, Stephene. Má v jejím srdci zvláštní místo, protože jí ho nechala její máma."

Paula se na chvíli zamyslela, než s Debbiinou analýzou souhlasila. Vzpomněla si, jak Lilly brala králíčka všude s sebou, dokonce i na záchod.

"To je skvělé! Doufám, že se vrátí!" zvolala Paula nadšeně. Byla si jistá svou schopností přesvědčit malou holčičku.

Debbie se zablesklo v očích, když si pomyslela: Lilly se vrátí pro králíčka a papouška. Nevím jistě, komu ten papoušek patří, ale žije v lese za Hatcherovým sídlem. Nikdo se k němu nemůže přiblížit kromě Lilly. Takže si pro papouška přijde osobně. Je nemožné požádat někoho jiného, aby jí ho vyzvedl.

"Právě teď jsem králíčka zašila a vyčistila. Lilly bude štěstím bez sebe, až ho uvidí v pořádku," podělila se Debbie.

Stephen objal svou ženu a šťastně řekl: "Debbie, jsi ta nejlepší! Jsi na Lilly tak hodná, i když ti způsobila tolik bolesti. Nejenže jsi jí odpustila, ale také jsi jí opravila králíčka. Oplatím ti tvou laskavost, až rodina Hatcherových znovu získá svou bývalou slávu."

Debbie se o muže opřela a předstírala obrovskou radost. "Chci ti pomoci jakkoli to jen půjde, Stephene."

"Rychle, pojďme to tu uklidit!" nařídila Paula Debbie. Služebnictvo bylo ze sídla propuštěno poté, co Hatcherovi zkrachovali. Takže tu nezbyl nikdo jiný, komu by mohla rozdávat pokyny, kromě Debbie. Ačkoli žena udělala, co se jí řeklo, když se nikdo nedíval, zableskla se jí v očích nenávist.

Před verandou Hatcherova sídla zastavilo několik černých Maybachů. Každý by byl překvapen, kdyby viděl těch osm okouzlujících mladých mužů, jak po boku mocného Hugha Crawforda vystupují z aut. A přesto byl všechen ten rozruch jen kvůli vyzvednutí plyšového králíčka.

Debbie se naopak rozhodla zůstat ve třetím patře a pozorovat dění z balkonu. Cítila závist, když viděla osm bratrů Crawfordových, a přemýšlela, jak by se její život změnil, kdyby si dokázala získat srdce jednoho z nich.

Debbie se zastavilo srdce, když uviděla muže v černé hedvábné košili. Posunul si zlatě obroučené brýle na nos, zatímco s jednou rukou v kapse přelétl pohledem místnost. Ten muž se sebevědomým držením těla nebyl nikdo jiný než Jonas Crawford!

Debbie byla v extázi, že vidí muže svých snů. Jonas byl jedním z nejslavnějších herců v zemi. Bylo to poprvé, co ho viděla takhle zblízka. Zakryla si ústa, aby potlačila výkřiky; srdce jí bušilo a tvář jí zčervenala vzrušením.

Hatcherovi si pospíšili k bráně, aby Crawfordovy okamžitě přivítali.

"Zdravím, moji příbuzní. Vítejte, pane Anthony!" zvolal vřele Stephen a natáhl ruku k potřesení. Jeho nadšení se bohužel setkalo s vlažnou odezvou, když po něm Anthony jen koutkem oka šlehl pohledem a nechal ruce v kapsách.

"Jste v Jižním Městě poprvé? Říkal jsem si, proč je dnes tak nádherné počasí. To musí být tím, že jste se rozhodli navštívit naše město. Pojďte dál!" řekl Richard vesele Hughovi.

"Počasí je vskutku skvělé. Je dostatečně chladno na to, aby to mou vnučku poslalo do nemocnice. Hatcherovi jsou opravdu jedineční," zasyčel v odpověď Hugh.

Zatímco se Richard stále snažil vzpamatovat ze svého zahanbení, Paula se zasmála a řekla: "Jste vtipný člověk, pane Crawforde. Vždycky jsme se o Lilly dobře starali. Onehdy měla záchvat vzteku a pohádala se s Debbie. Její otec se rozhodl dát jí lekci, aby nezapomněla na slušné vychování." Láskyplně se otočila k Lilly. "Dáš babičce pusu? Neviděla jsem tě celé dny. Tolik se mi stýskalo!" Holčička si kousla do spodního rtu a chytila se Gilbertovy košile.

"Nepřipadá vám to jako zvláštní způsob, jak učit slušnému chování? Kvůli vám měla má vnučka zlomené kosti a musela klečet ve sněhu v pyžamu," zasyčel Hugh.

Hatcherovi nasadili ustrašené výrazy, jako by se báli i jen nadechnout. Měli pocit, že se jim dostalo spravedlivého trestu teď, když zkrachovali a Stephen byl brutálně napaden.

"Prosím, pojďte dál! Konec konců, Stephen je Lillyin otec. Dítě potřebuje mít při dospívání otcovskou přítomnost." Richard postrčil Hugha do domu, vědom si důležitosti udržení srdečných vztahů s příbuznými.

Stephen pochopil starcův signál a dodal: "To je pravda. Omlouvám se, že jsem ti ublížil, Lilly. Odpustíš tatínkovi? Neměl jsem být tak přísný, i když jsi udělala chybu." Když se přiblížil k Lilly, tvářil se provinile a ztrápeně. Bodyguardi ho však zastavili dřív, než se mohl přiblížit.

Holčička nespouštěla oči z Gilberta a odmítala se na Stephena podívat. Ten si zoufale pomyslel: Co to s ní je? Copak si neuvědomuje, jak důležitá je tahle schůzka pro rodinu Hatcherových? Proč tu vyvádí?

"Lilly," řekl Stephen hlubokým hlasem. Vždy uposlechla jeho pokynů, když použil výhružný tón. Holčička se při zaslechnutí toho povědomého tónu mírně zachvěla.

Zášť bratrů Crawfordových rostla, když viděli Lillyin strach. Nadávali si, že onehdy projevili Stephenovi milosrdenství.

"Není třeba o tom dál diskutovat. Jsme tu, abychom vyzvedli pár věcí," řekl Gilbert.

Hugh pevněji stiskl svou vycházkovou hůl a řekl chladně: "Kde je Lillyin králíček?"

Paula přikývla. "Je tady. Poškodil se však, když byl vhozen do sněhu. Naštěstí ho Lillyina teta sebrala a opravila ho pro ni. Proč nejdeme všichni dál a neposadíme se!"

Několik mužů v černém vtrhlo do domu poté, co Anthony zvedl ruku. Stephenovým prvním instinktem bylo zakrýt si hlavu z obavy z dalšího výprasku. Když si však uvědomil, že muži vcházejí do domu, rozpačitě vzhlédl.

"Máš strach?" vyzval ho Anthony. Ten muž neprojevoval žádný strach, když trestal Lilly.

"Je to má chyba. Všechno je to moje chyba. Lilly, nepůjdeme si promluvit dovnitř?" přemlouval ji Stephen.

Právě když se Gilbert chystal jeho nabídku odmítnout, Lilly zatahala za jeho rukáv a řekla: "Strýčku Gilberte..." Smutně pohlédla do domu a myslela na svého papouška.

Hatcherovi byli její reakcí potěšeni, protože předpokládali, že to už vzdala. Je to jen malá holčička a tohle je její domov. Jak by mohla zavrhnout svého otce a odmítnout se vrátit domů?

"Pojďte dál. Vítejte v Hatcherově sídle!" řekli Paula a Richard nadšeně, plni vzrušení z přivítání Crawfordových.

Anthony se podíval na Lilly, zmatený, proč by se chtěla vracet do Hatcherova sídla. Ať už k tomu však měla jakýkoli důvod, plně by její rozhodnutí podpořil.

Ačkoli sídlo Hatcherových bylo poměrně velké a dobře zařízené, bohatým Crawfordovým připadalo pod jejich úroveň. Vešli do domu se znechuceným výrazem, když pomysleli na to, jak tu Lilly trávila své dny v tak zchátralém prostředí.

Ochranka prohledala dům a přinesla všechny hračky do přízemí. Lilly se vymanila z Gilbertova objetí a rozběhla se, aby z hromady zvedla toho nejšpinavějšího plyšového králíčka.

Jsem tu pro tebe, Zajíčku. Nikdy tě neopustím. Lilly se usmála, když se na svou hračku láskyplně podívala. Kromě plyšového králíčka měla ještě jednoho dobrého přítele - Pollyho.

Lilly se rozběhla na dvorek, ale v půli cesty se zastavila a vrátila se, aby chytila Gilberta za ruku.

Debbie se schovávala na dvorku a trpělivě čekala na Lillyin příchod. Věděla, že malá holčička udělá vše pro to, aby papouška našla, protože se bál cizích lidí. K uskutečnění jejího plánu tedy stačilo jen to, aby se Lilly objevila...