Lilly přelétla očima zahradu a zavolala: "Polly!"

Ozvalo se hlasité zakřehotání a z lesíka se vynořil pestrobarevný papoušek. Jakmile však Lilly jednou obkroužil, rychle se stáhl zpět do korun stromů.

"Polly se tě bojí, strýčku Gilberte," zašeptala holčička a naznačila Gilbertovi, aby zůstal zticha. Její velké, slzami zalité oči a roztomilá gesta působila neuvěřitelně sladce. Pohlédl do zahrady a navrhl: "Lilly, co kdybych pro Pollyho někoho poslal, aby ho chytil a my ho mohli vzít domů?"

Zamračila se a zavrtěla hlavou. "Ne." V obavě, že by je papoušek mohl poslouchat, zkontrolovala okolí a dodala: "Nemůžeme Pollyho chytat, protože by se bál. Je to hodný ptáček."

Ačkoli Lillyino uvažování Gilberta pobavilo, přikývl a s jejím plánem souhlasil.

"Nehýbej se, strýčku Gilberte," poklepala mu holčička na rameno s instrukcí. Pak vešla do zahrady a znovu na Pollyho zavolala.

"Hlupák! Hlup-hlupák! Hlupák!" seděl Polly na větvi stromu a štěbetal.

Lilly ho pokárala: "Strýček Gilbert není hlupák, Polly."

"Zlý pes! Zlý pes!" zakejhal Polly znovu.

"Strýček Gilbert není zlý pes," vysvětlovala holčička. Gilbert nad tou absurdní konverzací oněměl.

Navzdory Lillyinu ujišťování Polly odmítal opustit větev. Lilly se odvážila hlouběji do zahrady. Najednou uslyšela zvuk. Když se otočila, aby to prozkoumala, všimla si páru známých očí, které na ni zíraly. Právě když se Lilly chystala k útěku, Debbie ji popadla za ruku a řekla: "Konečně jsi tady, Lilly."

Žena jí zakryla ústa, aby potlačila její výkřiky. "Copak mě nevidíš ráda, Lilly?"

Debbie netušila, že Gilbert je na zahradě. Štípla holčičku do tváře a výhružně řekla: "Nelíbí se mi tvůj přístup, Lilly. Jsem pořád tvoje matka, víš?"

Holčička se snažila vymanit z Debbiina sevření. Debbie si v duchu říkala: od kdy je ten malý spratek tak silný?

"Zabila jsi mé dítě, Lilly. Proč se ke mně takhle chováš, když jsem pořád ochotná se o tebe starat?" zasyčela Debbie. Vypadala jinak, než když Lilly v minulosti bila.

Když Debbie viděla, jak Lilly úzkostlivě kroutí hlavou, pokračovala: "Říkala jsi, že jsi do mě nestrčila. Ale proč bych spadla, nebýt tvého náhlého objevení se? Měla bys přijmout zodpovědnost za smrt mého dítěte. Jsem na tom bídně. Pokud se tvoji strýčkové budou na ten incident ptát, musíš říct, že jsi mě shodila ze schodů. Rozumíš?"

Debbie se snažila holčičku přemluvit, protože si myslela, že bude snadné ji donutit k poslušnosti. Lilly však kousla do rtu a zůstala zticha. Odmítala se přiznat k chybě, kterou neudělala.

Debbie se zamračila a pomyslela si: Lilly zkouší mou trpělivost. Je to tak k ničemu spratek, který odmítá poslouchat. To je tak frustrující!

Vyhrožovala: "Jsi neposlušné dítě, Lilly. Jestli se budeš dál chovat tak tvrdohlavě, uhodím tě."

Z incidentu neexistoval žádný záznam a nikdo nebyl svědkem toho, co způsobilo můj pád. Crawfordovi bezpochyby uvěří Lillyině historce. Nemůžu jí dovolit, aby zničila mou pověst; stále plánuji svést svůj idol.

Debbie si kdysi přečetla novinový článek o učiteli, který týral studenta a vyhrožoval mu, že ho bude sledovat dalekohledem. Student byl k smrti vyděšený a myslel si, že učitel slyší vše, co řekne. Díky tomu se učiteli dařilo držet rodiče v nevědomosti. Zaujatá tímto nápadem ji varovala: "Varuju tě, Lilly. Nezáleží na tom, jestli tvoji strýčkové slíbí, že tě ochrání. Použiju své magické schopnosti, abych zjistila, kde jsi."

Lilly ji silně kousla do ruky, k Debbiinu velkému úžasu. Žena vyjekla a okamžitě dívce vlepila facku. Právě když její dlaň dopadla na Lillyinu tvář, červená šňůrka kolem jejího zápěstí se rozzářila.

Když Debbie viděla, jak se holčiččina ruka přibližuje, v duchu se ušklíbla: její končetiny jsou tak krátké a slabé. To si myslí, že mi může ublížit?

Najednou se Debbie, dřív než si to uvědomila, ocitla vymrštěná do bláta. Gilbert dorazil a okamžitě Lilly zvedl. Ta se podívala na svou dlaň a pak na Gilberta, uvažujíc, kdo může za Debbiinu strašlivou situaci.

Gilbert si položil stejnou otázku, protože neměl pocit, že by kopl dostatečně silně na to, aby Debbie srazil k zemi. Zajímalo ho, jestli ho neklamou oči.

"Jak se opovažuješ uhodit Lilly," zahučel Gilbert. Uprřel zrak na Debbie, zatímco nesl Lilly a blížil se k ní.

Žena zpanikařila, protože netušila, že je Gilbert přítomen. Zamávala rukou a pokorně řekla: "To musí být nedorozumění, pane Gilberte. Proč bych Lilly bila? Jsem také její matka..."

Gilbertův výraz ztvrdl, když křikl: "Nejsi hodna být Lillyinou matkou!" Zakryl Lilly uši a přitiskl si ji k hrudi, aby nebyla svědkem toho, co se stane dál.

"Pane Gilberte, prosím..." škemrala Debbie a s hrůzou zírala na blížícího se muže. "Aaa!" vykřikla bolestí, když jí Gilbert svou botou přišpendlil obličej k zemi. Hrubé okraje jí drásaly kůži a zařezávaly se do masa.

"Zlý pes! Zlý pes!"

"Hlupák!"

I když byla Debbie na pokraji slz, Gilbert nejevil žádné známky toho, že by k ní chtěl být shovívavý.

"Pane Gilberte, prosím, nechte mě jít! Prosím, zapřísahám vás! Omlouvám se! Omlouvám se!" Vzlykala a děsila se, že jí ta obrovská mužova síla rozdrtí lebku.

Když se Gilbert rozhodl, že je nevhodné používat násilí před dítětem, rozhodl se Debbie pustit. Nemohl si však pomoci a naposledy do ní kopl, což mělo za následek zlomený nos.

"Zmiz!" poručil.

Debbie si zakryla zraněný obličej rukama a beze slova běžela do svého pokoje. Po tvářích jí stékaly tiché slzy, když se snažila odstranit střepy skla, a její frustrace rostla. Zírala na sebe do zrcadla, zkoumajíc svůj zlomený nos a zakrvácenou tvář.

Jak mohl Gilbert snést uhodit ženu! A s takovou brutalitou! Myslela jsem, že dokážu Lilly zastrašit, aby pro mě lhala. Nikdy jsem nečekala, že se věci vyvinou takhle. Nejenže se mi nepodařilo přinutit toho bastarda, aby vzal vinu na sebe, ale ještě mě Gilbert takhle zřídil.

Když se jemně dotkla svého nosu, ucítila mučivou bolest. "Oh ne! Můj obličej! Můj obličej!" Vždy byla pyšná na svou bezchybnou pleť. Nyní však zůstane znetvořená, protože ty rány nepochybně zanechají trvalé jizvy.

V záchvatu zoufalství Debbie vydala výkřik a vší silou mrštila zrcadlem o podlahu. Jednoduše se nedokázala smířit s tím, že její kdysi krásná tvář je nyní zničena.