„Omlouvám se! My se fotit nechceme! Děkujeme za váš zájem o nás, ale raději přestaňte fotit,“ prosil Zachary.

Poté, co odmítl žádost davu, přistoupil k Jasperovi a poklepal mu na rameno, aby ho varoval, ať se nenechá fotit cizími lidmi.

Jasper na svého staršího bratra vyplázl jazyk. Nicméně uposlechl Zacharyho radu a poslušně zanechal svých póz.

Nejenže se veřejnost na odmítnutí nezlobila, ale ohromila ji i Zacharyho zdvořilost, s jakou situaci zvládl. Nadále čtyřčata se zájmem sledovali.

Jak se kolem nich začínalo shromažďovat více zvědavých diváků, Arissa na své děti spěšně zavolala: „Pojďte, děti! Jdeme rychleji!“ Nemohli si dovolit zdržet se déle, aby nezpůsobili na letišti zácpu.

Čtyři malé děti okamžitě následovaly příklad své matky a vzdálily se od davu. Vtom však Oliver York na Arissu zavolal: „Mami, chce se mi čůrat. Měl jsem teď v letadle moc džusu.“

Oliver svíral nohy k sobě a zoufale hledal jakoukoli značku toalet. Jakmile značku uviděl, chtěl se k ní rozběhnout.

„Dobře, vezmu vás tam!“ pobídla je Arissa.

Sama si také potřebovala odskočit, takže nechala děti vejít jako první a hlídala jim zavazadla.

„Zachary, mně se chce kakat!“ řekl Oliver svému staršímu bratrovi a vřítil se do prázdné kabinky.

„Ach jo, ty jsi takový potížista. Pospěš si!“ napomenul ho Zachary, než vyvedl Jaspera a Jesse ven poté, co si umyli ruce.

„Mami, my už jsme. Můžeš jít dovnitř. A Oliver je ještě vevnitř.“

„Dobře, buďte hodní a počkejte tu na mě. Nezapomeňte, že nesmíte nikam sami odbíhat!“ připomněla Arissa dětem, než vešla na dámské toalety.

„Sakra! Zajímalo by mě, kdy Dani dorazí. Čekám tu už od čtyř hodin. Ale po ní pořád ani stopy!“

„Od čtyř? Já tu čekám už od včerejšího večera, jen pro případ, že bych zmeškal její let!“

„Tamhle! Danino letadlo konečně dorazilo! Pojďte za mnou!“

„Cože? Počkejte na mě!“

Někdo v davu vykřikl a zvenku byly slyšet uspěchané kroky, které mířily ke vchodu.

Arissu zaskočila reakce davu na opakované zmínky o osobě jménem Dani.

Kdo je to? Nějaká celebrita? Zněli jako skupinka mladých fanoušků. No, jenom fanoušci dokážou po svém idolu takhle šílet.

Zachary stál u rodinných zavazadel spolu se svými dvěma mladšími sourozenci. Z dámských toalet se najednou vyřítila skupina lidí a všichni zamířili stejným směrem. Tři sourozenci v leknutí uskočili. Běžící dav jim povalil některá zavazadla.

Zachary ty dva rychle odtáhl stranou, aby je řítící se dav nesrazil.

„Co to dělají? Ani se neobtěžovali omluvit za to, že nám srazili věci! Jak hrubé!“ Jasper rozzlobeně zíral na vzdalující se postavy dívek.

„Hloupí fanoušci!“ protestoval Zachary. Jesse pomohla svému bratrovi zvednout zavazadla a přizvukovala: „Že jo? Jsou tak hloupí!“

„Kdyby jejich rodiče věděli o jejich strašném chování, určitě by litovali, že je přivedli na svět!“ odfrkl si Jasper a poslušně čekal na Arissu.

Jesse stála vedle svých starších bratrů a zvědavě se rozhlížela po okolí. Pak se její pohled zastavil u několika dětí s cukrovou vatou v rukou. Polkla a ukázala: „Podívejte! Tamhle mají cukrovou vatu!“

Jasper se tím směrem rychle podíval a našel stánek, na který jeho mladší sestra ukazovala. Pak vzrušeně zatahal Zacharyho za lem košile a řekl: „Půjdu nám tam koupit cukrovou vatu!“

„Maminka nám řekla, ať tu počkáme. Takže nikam sám neodbíhej!“ poradil mu Zachary, i když i on by tu sladkost rád ochutnal.

V zámoří cukrovou vatu neměli. Dozvěděli se o ní od Arissy teprve poté, co ji viděli na internetu.

„Ale no tak! Až koupím tu cukrovou vatu, hned se vrátím. Maminka a Oliver jsou ještě na záchodě. Budu zpátky cobydup!“

S těmi slovy se rozběhl ke stánku a Zachary neměl šanci svému bratrovi to rozmluvit. „Dávej pozor!“

„Já vím!“ jásal Jasper a sprintoval ke svému cíli.

Na druhé straně letiště se skupina bodyguardů zběsile rozhlížela a někoho hledala.

„Ach ne! To je zlé. Gavin zmizel!“

„Rychle ho najděte! Jestli na to pan Graham přijde, stáhne nás zaživa z kůže!“

Bodyguardi se spěšně rozprchli do různých směrů a doufali, že Gavina najdou dříve, než se vrátí Benjamin.

Letiště bylo průměrně velké. Nicméně vzhledem k tomu, že bylo přecpané lidmi, bylo by pro kohokoli hledání pohřešovaného dítěte skličujícím úkolem.

Po chvíli hledání zahlédl jeden z bodyguardů s ostřížím zrakem před jedním stánkem povědomou postavu s cukrovou vatou v ruce.

„Našel jsem ho! Gavin je tamhle a kupuje si cukrovou vatu.“ Oznámil bodyguard nadšeně ostatním kolegům.

Za necelou minutu se rychle shlukli kolem Jaspera.

„Gavine, konečně jsme tě našli! Prosím, už nás takhle neděs! Na letišti je příliš mnoho lidí. Je příliš nebezpečné odbíhat si sám. Pojď, rychle se vrátíme! Pan Graham každou chvíli vyjde.“

Na Jasperovu odpověď nečekali a ani si nevšimli odlišností ve vzhledu toho malého chlapce. Jeden bodyguard vzal cukrové vaty, zatímco druhý ho popadl do náruče a uháněl s ním jinam.

Jasper oněměl, ohromený jejich náhlým zásahem. Co se to děje?

Přesto se brzy vzpamatoval.

„Hej! Co to proboha děláte? Okamžitě mě pusťte! Nebo začnu křičet!“ varoval Jasper zuřivě skupinu černě oděných bodyguardů. Nechtěl jim dát najevo, jak moc je v tu chvíli vyděšený.

„Gavine, přestaň už prosím blbnout! Tvůj tatínek by se zbláznil strachy, kdyby zjistil, že jsi zmizel!“

Bodyguardi usoudili, že si z nich ten prcek vystřelil. Dál ho přemlouvali, zatímco bez dalšího prodlení pádili k Rolls-Royce.

Jasperovy oči se strachy rozšířily.

To mě jako unášejí?

„Pomoc! Mmmf!“

Jasper se vzpouzel, aby se vymanil, a snažil se přivolat pomoc, ale bodyguard mu okamžitě zakryl ústa, aby jeho hlas ztlumil.

Na oplátku bodyguarda zběsile kousl do dlaně. Naneštěstí pro Jaspera ho ten chlap nepustil a dál šel kupředu.

„Gavine, prosím, nezlob se na nás. Až budeme zpátky v autě, tak tě pustím.“

Bodyguard na Jaspera nebyl zuřivý za to, že ho kousl do ruky, a dál ho trpělivě přemlouval.

Tihle bodyguardi se toho dne poučili. Z obavy, aby jim zase nepláchl, by se ho neodvážili spustit z očí.

Koneckonců to nebylo poprvé, co se před nimi Gavin schoval.

„Gavine, je tu příliš mnoho lidí. Prostě nám řekni, jestli chceš něco jíst, a my ti to koupíme. Co kdybys narazil do lidí a ublížil si?“

Ostatní bodyguardi se mu neustále snažili domluvit.

Cože? Kdo je Gavin?

Jasper oněměl náhlým prozřením.

Ti muži ho tak oslovovali od chvíle, co ho odvedli. Navíc se před chvílí zmiňovali o nějakém tatínkovi.

Jasper mlčky pozoroval asi tucet dobře vycvičených bodyguardů kolem sebe. V jejich tvářích nebyl ani náznak zlomyslnosti. S tímto ujištěním jeho úzkost rychle opadla.

Jasper z nich nespouštěl zrak a přemítal o současné situaci.

Ti muži se chovají tak, jako by mě znali. Já je určitě neznám! Možná si mě spletli s někým jiným?

Jasper si frustrovaně povzdechl. Rozhodl se, že prozatím s nimi bude hrát hru.

I kdyby ho tito cizinci unesli, šance, že by z jejich spárů unikl, se blížila nule.

Mezitím Arissa po východu z toalet viděla pouze Zacharyho a Jesse. „Oliver ještě nevyšel? Kde je Jasper?“ zeptala se.

„Mami, Jasper šel koupit cukrovou vatu. Oliver je ještě na záchodě.“ Zachary pohlédl na stánek s cukrovou vatou.

Výhled mu však blokovalo moře lidí. Zachary se zamračil, když se mu nedařilo najít svého mladšího bratra. Neslíbils náhodou, že se brzy vrátíš?

„Kam jen mohl odběhnout?“ mlaskla Arissa jazykem. Navzdory svému reptání se na Jaspera nezlobila.

Věděla, že její třetí syn má vynikající orientační smysl. Bez ohledu na to, jak neznámé místo to bylo, vždycky si k ní našel cestu zpět.