„Jak dlouho je Oliver vevnitř? Zachary, běž zkontrolovat, jestli nemá průjem,“ nařídila Arissa svému nejstaršímu synovi. Měla obavy, že se její děti nedokážou aklimatizovat na zdejší počasí.

„Dobře!“ Zachary odešel, aby svého bratra popohnal.

Arissa se rozhlížela po zmíněném stánku, ale nemohla ho najít. „Jesse, kam si šel Jasper koupit tu cukrovou vatu?“

„Mami, je to tamhle! Ten s tím modrým letadlem!“ ukázala Jesse tím směrem a promluvila s chybějícím předním zubem.

Arissa chvíli zkoumala okolí, než konečně ten stánek s cukrovou vatou zahlédla. Ke svému zděšení však po Jasperovi nenašla ani stopy.

Přes ten příval lidí pohybujících se po letišti pořádně neviděla. Arisse nezbylo nic jiného než počkat na Oliverův návrat, než mohla začít Jaspera hledat.

Nakonec z toalet vyšel Zachary s Oliverem. Po chvíli čekání vzala Arissa své tři ratolesti s sebou a táhnouc jejich zavazadla, vydala se hledat Jaspera.

Když však dorazili ke stánku s cukrovou vatou, nebyla po Jasperovi ani památka.

Arissa se o jeho bezpečnost nemohla nestrachovat. Přece jen její děti toto místo ještě neznaly.

„Kde je?“ zeptala se netrpělivě.

„Mohl si Jasper odskočit koupit něco jiného?“ zamračil se Zachary.

„Počkáme na něj ještě chvíli!“ uklidňovala Arissa děti a zároveň se snažila přesvědčit sama sebe, že se Jasper brzy vrátí.

Čas plynul a on se stále neobjevoval.

Je možné, že se nás vrátil hledat k záchodkům?

Zrovna když Arissa uvažovala o tom, že se vrátí Jaspera hledat, nečekaně se k nim rozběhla povědomá postava. S úlevou si oddechla a malého chlapce pevně objala.

Gavin Graham po objetí od láskyplné ženy, která pro něj byla naprostým cizincem, v šoku ztuhl.

„Ach, panebože! Málem jsi maminku vyděsil k smrti! Neříkala jsem ti, abys na mě počkal? Proč na takovém místě pobíháš dokola?“ pokárala ho Arissa.

„Přesně tak! Mysleli jsme si, že ses ztratil! Kdyby ses pořád nevracel, maminka by tě nechala vyhlásit letištním rozhlasem!“ vložil se do toho Oliver.

Maminka?

To slovo vyvolalo v Gavinově srdci záchvěv.

Když uviděl Oliverovu tvář, byl naprosto šokován. To proto, že vypadali jako přesné kopie jeden druhého.

Navíc vedle něj stály další dvě děti. Obě vypadaly stejně.

Kdo to je? A proč se mi tolik podobají? Mohli by to být...

Při pohledu na ty tři sourozence Gavin ztratil řeč. Přesto se mu podařilo zachovat nevýrazný pohled.

Arissa si myslela, že svého syna svými přísnými slovy právě vyděsila. Okamžitě chlapce objala a láskyplně ho pohladila po temeni hlavy.

„Maminka se jen bála, že ses ztratil. Kdepak jsi celou dobu byl?“ zeptala se mnohem mírnějším tónem.

„J-já...“ zakoktal Gavin v odpověď, protože se z toho šoku ještě nevzpamatoval.

„Nemohl jsem to najít...“ Gavin dlouho hledal. Polohu stánku s cukrovou vatou našel až po pomoci jednoho kolemjdoucího. Ani v nejmenším nečekal, že ho po příchodu obejme nějaká cizí žena.

Gavinovi se zrychlil tep, když si uvědomil, že na něm spočívá Arissin láskyplný pohled.

Je to moje maminka?

Gavin těkal pohledem mezi Arissou a svými třemi sourozenci, kteří se mu podobali. Byl přesvědčený, že ho instinkt neklame.

Tamta máma není moje skutečná maminka. Tahle paní je ta pravá – jsem si jistý, že je to ona. A navíc to vypadá, že mám i několik bratrů.

Gavin ve svém srdci pocítil vlnu překvapení smíšeného se vzrušením.

Arissa na chlapci nepozorovala žádný rozdíl, natáhla ruku a znovu mu prohrábla vlasy.

„Tak dobře, teď když jsi zpátky, je všechno v pořádku. Maminka vám všem koupí cukrovou vatu!“ prohlásila šťastně.

Arissa se otočila a vyrazila koupit svým dětem tu sladkost. Pozorný Zachary si však u svého mladšího bratra všiml nepatrné změny a zkoumal Gavina od hlavy až k patě.

Proč mám pocit, že tenhle kluk přede mnou vůbec nevypadá jako Jasper?

Zachary byl v šoku, když mu něco došlo.

„Kampak jsi to jenom odešel?“ pošeptal Gavinovi do ucha.

Zacharyho podezření rostlo od chvíle, kdy Gavin řekl, že nemohl stánek s cukrovou vatou najít.

„Já... Bylo tu prostě moc lidí!“ Gavin se ještě ze svého dřívějšího šoku neuklidnil.

Byl chladnější a odtažitější než Jasper, který byl vždycky živý a plný energie.

Proto si Zachary nemohl pomoci a nedůvěřoval podvodníkovi před sebou.

Nejstarší bratr podezřívavě přimhouřil na Gavina oči, když si všiml odlišného potisku z kreslených pohádek na jeho tričku.

„Ty nejsi Jasper!“ zašeptal a přiblížil se ke Gavinovi.

Oliver i Jesse šli za Arissou koupit cukrovou vatu. Byli tak nadšení, že si té podivné konverzace mezi svými dvěma sourozenci vůbec nevšimli.

Gavinovi se zastavilo srdce, protože uvěřil, že ho Zachary odhalil jako falešníka.

Museli si mě s někým splést! To znamená, že existuje jiný kluk, který je mi podobný a z nějakého důvodu zmizel. To je ten důvod, proč si myslí, že jsem on. Jsme paterčata!

„Děti, pojďte sem! Pro každého z vás jedno!“ Arissa rozdala čtyřčatům cukrové vaty.

Jesse si okamžitě vzala obrovské sousto a zašvitořila: „To je ale mňamka!“ Lepkavá cukrová vata se jí rozmazala po celém rozesmátém obličejíku.

Oliver se neubránil chichotání při pošetilém pohledu na svého nejmladšího sourozence. „Jesse, ty teď vypadáš ale příšerně!“ dobíral si ji.

„Jezte pomalu,“ zasmála se Arissa. Pak Jesse utřela obličej a teprve potom dala ostatním dětem jejich pamlsky.

Každá cukrová vata měla jinou barvu.

„Držte to opatrně!“ radila jim.

„Díky, mami!“ zvolal Gavin vesele, když si vybral modře zbarvenou cukrovou vatu.

„Copak jsi ke mně pořád tak zdvořilý?“ zeptala se Arissa překvapeně. Pohladila ho po hlavě a vedla je k východu.

Zachary znovu pohlédl na Gavina.

Věděl, že Jasperova nejoblíbenější barva je zelená a že modrou nemá rád.

Proč mi nechal tu zelenou?

Nicméně poté, co viděl na Gavinově tváři spokojený úsměv, nemohl Zachary s jistotou říct, jestli je ten člověk opravdu podvodník.

Bylo to proto, že jeho úsměv vypadal úplně stejně jako ten Jasperův.

Zachary o skutečné totožnosti svého bratra přesto stále pochyboval. Měl tušení, že tu něco nehraje, a tak přistoupil ke Gavinovi, zatímco táhl zavazadla.

„Co se ti stalo s tričkem?“ zjišťoval dál.

„Mně se tenhle vzor hrozně líbil, tak jsem si s jedním klukem vyměnil tričko!“ usmál se Gavin skrz svou lež.

Uvědomil si, že všichni mají na sobě stejné oblečení. Jediný rozdíl byl ve vzoru z kreslených pohádek. Navíc on jako jediný neměl čepici.

„A co tvoje čepice?“ pokračoval Zachary ve svých otázkách.

„Rozhodl jsem se tomu klukovi dát svou čepici, protože se mu moc líbila! Jinak by si se mnou tričko nevyměnil,“ vysvětlil Gavin.

Gavin si vzal další sousto cukrové vaty a spokojeně se uculoval přesně tak, jak by to dělal Jasper.

Náhle mu v očích probleskl ocelový záblesk.

Moji bodyguardi si pro mě museli splést Jaspera a odvezli ho domů. Tam by mu mělo být dobře. Prozatím budu hrát Jaspera.

Gavin chtěl zjistit, jestli tahle žena není jeho biologická matka.

Proč by si v takovém případě vzala mé další čtyři sourozence, zatímco by mě nechala u tatínka? Je možné, že moje pravá maminka byla nahrazena tou druhou? Když už mluvíme o té druhé, tu opravdu nemám rád.

„Můžeš si sáhnout na můj obličej, jestli mi nevěříš!“ dodal.

Aby rozptýlil Zacharyho pochybnosti, strčil Gavin svůj obličej přímo před něj.

Zachary se na něj upřeně podíval a snažil se utřídit si myšlenky.

Mohl bych se v něm mýlit? Neměly by přece existovat žádné jiné děti, které by nám byly tak podobné. Dokonce i jeho oblečení a boty jsou stejné. To nemůže být jen tak náhoda.

Avšak při pohledu na Gavinovu známou tvář se Zacharyho pochybnosti začaly rozplývat. A usoudil, že by to bylo nemyslitelné.