„Přestaň plakat!“ Benjamin svého syna ještě nikdy neviděl takhle usedavě brečet. Nevěděl, jak ho má uklidnit. „To si nikdo nemyslí!“

„Opravdu?“ Jasper se zabořil do Benjaminova objetí a pevně se ho chytil. Tělo se mu třáslo. Jeho žalostný hlásek by kohokoliv dojal k slzám.

Benjamin z jeho hlasu poznal, že se Jasper bojí odvržení. Srdce se mu sevřelo, když chlapce pohladil po hlavě. „Opravdu,“ řekl Benjamin s jistotou v hlase.

Danna se podívala na otce se synem a tajně si oddechla úlevou.

Ethen, který seděl vpředu, si však jejího výrazu všiml. V očích mu kmitl náznak podezření. Paní Adamsová a Gavin se v minulosti takhle nechovali. I když si nebyli tak blízcí jako jiné matky se syny, přesto by se takhle nepohádali.

Mezitím Arissa dorazila se čtyřmi dětmi domů a pustila se do úklidu.

Gavin se schoval v koupelně, aby se podíval na záznamy z bezpečnostních kamer vlastního domova.

Ulevilo se mu, když uviděl, že se Jasper vrátil s Benjaminem domů. Nakonec vyšel ven a šel pomoct s domácími pracemi.

Když se konečně usadili, byl už čas večeře. Matka s dětmi si objednali jídlo s sebou a společně jedli u jídelního stolu, takže to v domě jen žilo.

Gavin se bál, že by se nechtěně prozradil, kdyby mluvil moc. Proto se do rozhovoru, když se všichni bavili, zapojoval jen občasnými poznámkami. Nakonec se mu podařilo vyhnout jakémukoliv podezření, že sem nepatří.

Zachary byl jediný, komu připadalo, že se jeho bratr chová trochu jinak, ale už ho dál nezkoumal ohledně jeho identity.

Po večeři Arissa nařídila dětem, aby se osprchovaly a šly spát. I ona se rychle umyla a šla spát.

Na druhé straně Jasper po tom všem pláči cestou domů do sídla Grahamových s Benjaminem usnul.

Benjamin se podíval na chlapce ve své náruči, kterému ještě na řasách ulpěly slzy. Setřel mu je a vynesl ho z auta.

„Benjamine, já ti pomůžu!“ Danna chtěla jít s Benjaminem. Muž se však otočil a s odtažitým pohledem prohlásil: „Není třeba.“

Danna se cítila trochu bezmocně. Bylo jí jasné, že je Benjamin rozzlobený.

Benjamin nesl syna, udělal pár kroků a pak se zastavil. Otočil se na podpatku a vrhl na ni chladný pohled. „Příště, pokud si myslíš, že udělal chybu, kroť své chování a mluv s ním slušně! Můžeš jít!“ odsekl Benjamin a dal komorníkovi znamení, aby hosta doprovodil, a pak vešel do domu.

Danna se polekala. Sledovala mužovu siluetu, jak mizí v domě. Srdce se jí naplnilo bolestí. Už je to pět let. Proč je ke mně pořád tak chladný? Pořád mi vyčítá ten incident s tím omámením? Ale já to udělala, protože se mi líbil. Byla to chyba testovat jeho hranice? Vím, že nesnáší, když proti němu lidé intrikují. Byla jsem příliš zoufalá?

„Paní Adamsová, jeďte už prosím domů a odpočiňte si!“ promluvil komorník, zatímco předstoupil.

Danna se na komorníka podívala a usmála se. „Edwine, koupila jsem pro Benjamina v zahraničí tenhle dárek. Má to zklidňující účinky. Předtím jsem mu ho zapomněla dát, tak mu ho prosím předejte za mě!“

Sáhla do kabelky a vytáhla úhledně zabalenou krabičku, kterou pak podala komorníkovi spolu s další. „Tohle je pro vás!“

„Děkuji vám, paní Adamsová, ale tohle je příliš drahé. To si nemohu vzít!“ Edwin Whitley si převzal dárek pro Benjamina, ale ten, který chtěla Danna věnovat jemu, si nevzal.

„Nestálo to moc. Prostě si to vezměte. Já to stejně nevyužiju!“ Danna mu ji silou vtiskla do ruky, otočila se a nastoupila do auta. Poté se podívala na sídlo. V očích jí jen nepatrně zablesklo.

Vážila sem tak dlouhou cestu. Myslela si tedy, že ji Benjamin požádá, aby zůstala přes noc.

„Paní Adamsová, opatrně,“ řekl Edwin zdvořile a pak nařídil řidiči, aby jel pomalu. Sledoval, jak auto odjíždí, a pak se vrátil do domu.

Benjamin vynesl syna po schodech do Gavinovy ložnice a opatrně ho položil na postel.

„Maminko...“ zakňoural Jasper, otočil se a nohy položil na postel.

Benjaminovi v očích kmitlo. Naklonil se, aby synovi sundal boty a upravil mu polohu na spaní. Když ho přikrýval dekou, všiml si mateřského znaménka na Jasperově zápěstí. Jeho pohled zvážněl. Tenhle kluk přece žádné mateřské znaménko neměl, nebo ano?

Benjamin vzal Jasperovu ruku do své, aby se podíval zblízka. Stále si nebyl jistý. Otec a syn spolu přece jen nebyli tak často v kontaktu. Proto takovým detailům nevěnoval pečlivou pozornost.

Položil Jasperovu ruku zpátky, zadíval se na chlapcovu spící tvář, natáhl se a pohladil ho po hlavě, než vstal k odchodu.

Když komorník uviděl, že Benjamin vyšel ven, zdvořile mu podal dárek. „Pane Grahame, paní Adamsová vám tohle přinesla. Prý to má zklidňující účinky!“

Benjamin se letmo podíval a nejevil nejmenší úmysl si to vzít. Potom se podíval na komorníka a řekl: „Příště už jen tak nic nepřijímejte!“

Komorník ztuhl a přikývl: „Zajisté!“ Vztah pana Grahama k paní Adamsové byl v minulosti dobrý. Poté, co se jim narodil Gavin, k ní byl ale stále chladnější a chladnější. Nikdo s jistotou neví proč. Všichni očekávali, že se pan Graham s paní Adamsovou ožení. Jejich vztah se však za posledních pět let nijak neprohloubil. Místo toho se sobě navzájem ještě více vzdálili.

Komorník se podíval na Benjaminovu lhostejnou tvář a nemohl si pomoct, aby si v duchu nepovzdechl. Zajímalo by ho, kdo by mohl vstoupit do Benjaminova srdce a přimět ho k úsměvu.

Benjamin se otočil a chtěl se vrátit do své ložnice. V půli kroku se ale zastavil, otočil se a podíval se na komorníka. „Edwine, má Gavin na zápěstí mateřské znaménko?“

„Znaménko?“ Komorník byl naprosto zmatený. Nechápavě se na Benjamina podíval. „Myslím, že ne!“

Jelikož se o Gavina staral vždycky on a často mu pomáhal s oblékáním, žádného znaménka si nikdy nevšiml.

Benjamin se zamračil. Žádné znaménko. Takže to, co jsem předtím viděl...

Edwin byl v rozpacích, když uviděl, že to Benjamin myslí vážně. Vběhl do pokoje, podíval se Jasperovi na zápěstí a zjistil, že tam skutečně viditelné znaménko je.

Zkusil ho setřít, ale nezmizelo to. Komorník svraštil obočí. „To tu... předtím nebylo! Ledaže by mu vyrostlo nedávno?“

Protože Benjamin chtěl, aby byl Gavin samostatný, nedovolil už komorníkovi, aby mu pomáhal s oblékáním, a trval na tom, aby se Gavin oblékal sám. Takže to už byla nějaká doba, co se komorník staral o Gavina v takové blízkosti.

Benjamin přimhouřil oči a srdce se mu zalilo obavami. „Zavolejte doktora!“ Předtím tu žádné znaménko nebylo. A najednou se tu jedno objeví. To není dobré znamení.

„Ano!“ Edwin spěchal zavolat rodinnému lékaři. Přikázal doktorovi, aby okamžitě přijel do sídla Grahamových.

Shaun Bailey přispěchal, protože se domníval, že se něco stalo. Ukázalo se ale, že ho jen žádají, aby se podíval na Jasperovo znaménko. Provedl rychlou prohlídku a zjistil, že na něm není nic špatného. „Vy dva děláte z komára velblouda. Takové znaménko se může objevit i později v životě. Gavin je ještě malý. Objevení znaménka je naprosto běžné!“

„Udělejte mu krevní test!“ Benjamin jeho rychlé prohlídce nevěřil.

Shaunovi zacukalo v koutku úst. Pod Benjaminovým nátlakem byl nucen vzít Jasperovi z konečku prstu trochu krve.

„Au!“ Jasper se probudil bolestí a uviděl, že ho někdo píchá do prstu. Zlostně se na muže podíval a kopl ho.

Shaun, který byl zastižen nepřipravený, dostal přímý zásah. Zapotácel se a upadl na zem.

„Gavine, to jsem já...“

„Proč jsi mě píchl do prstu?!“ vykřikl Jasper vztekle a pevně si sevřel ruku. Tenhle chlap je hrozný, píchat do mě, když spím.

Shaun zůstal po Jasperově otázce beze slov. Vstal a otočil se na Benjamina.