Ve tváři měl zmatený výraz, ale zůstal potichu.

Pch. Jaký otec, takový syn. Shaun si pomyslel, že chlapec zkrátka jen ztratil nervy.

„Tvůj tatínek mě požádal, abych tě prohlédl, protože dělal starosti kvůli tomu znaménku na tvé ruce. Říkal, že tam prve nebylo. Proto ti musím vzít trochu krve,“ vysvětlil Shaun rychle.

„Znaménko?“ Jasper zamrkal a zvedl paži, aby se po znaménku podíval. „Oh. Tohle...“ odmlčel se a zamračil se.

Najednou mu došlo, že se možná právě prozradil, a tak rychle změnil výraz, našpulil rty a podíval se na ně.

„No a co má být! Je to jen znaménko, ne?“ vykřikl.

Benjamin mlčel.

Když Shaun srovnal Jasperův klidný výraz s Benjaminovým, neubránil se tichému pousmání. Jakmile ho ale Benjamin sjel pohledem, úsměv mu rázem zmizel ze rtů.

„Gavine, bude to hned hotové. Doktor Bailey ti vezme jen trochu krve a prohlédne tě. Nechceš přece, aby si tatínek dělal starosti, viď?“ promluvil Edwin k Jasperovi laskavě.

Jasper zbledl, jakmile uviděl na svém malém prstu kapičku krve. Nemohl snést pohled na krev.

Benjamin se nad Jasperovou reakcí na krev zamračil. Co to s ním je? Dřív by tu bolest normálně vydržel, tak proč se najednou chová tak ustrašeně?

„Dělejte, ať mu to přestane krvácet!“ vrhl Benjamin na Shauna přísný pohled, který ho donutil pospíšit si směrem k Jasperovi.

„Gavine, vydrž to! Vezmu ti jen trošku krve... a je to!“ podotkl po tom, co Jasperovi zmáčkl prst. Když získal dostatečný vzorek krve do zkumavky, rychle mu na ránu přiložil vatový tampon. „Výborně! Za chvíli to bude dobré!“

Na druhou stranu měl Jasper po celou tu dobu pevně zavřené oči. Každému by ho muselo být líto, kdyby viděl, jak naštvaně a vystrašeně vypadá.

Edwin ho pohotově objal a zároveň jemně přitlačil na tampon, aby si Shaun mohl snadněji sbalit své věci.

„Gavine, už půjdu. Zastavím se a pohraju si s tebou někdy jindy!“ prohlásil Shaun a spěšně odešel, když uviděl, jak ho Jasper ignoruje. Aby byl upřímný, o Jaspera si také dělal starosti a chtěl testy provést co nejdříve.

„Gavine, nechceš si ještě chvilku pospat?“ snažil se ho Edwin dál chlácholit.

Je možné, že tatínek ví, že je něco v nepořádku? Jasper posmutněl.

Náhle ucítil, jak mu něčí ruka jemně hladí hlavu. Zvedl zrak a bez sebemenšího váhání spatřil Benjaminovu bezvýraznou tvář.

„Bolí to?“ zeptal se Benjamin rozpačitě. V utěšování ostatních nikdy zrovna nevynikal.

Takhle se tatínek chová normálně? Jak chladné... Tohle by nikoho neutěšilo, to ti povím.

„Co myslíš? Nechceš si to píchnutí taky zkusit?“ odfrkl si Jasper a dělal, jako by se s ním už dál nechtěl bavit.

Benjamin se na Jaspera na krátký okamžik podíval, aniž by cokoliv řekl.

„Gavine, máš hlad? Něco ti připravím, ano?“ nabídl se rychle Edwin ze starosti, když si všiml toho ticha mezi nimi.

Jasper neodpověděl, zato jeho kručící břicho ano.

Edwin pohladil Jaspera po hlavě jako milující dědeček a odstranil mu z prstu tampon. Jakmile se ujistil, že Jasperovi prst přestal krvácet, odvedl ho do postele. „Ještě si trochu odpočiň, Gavine! Připravím ti něco dobrého!“

Jasper ležel v Gavinově posteli a červenal se. Otočil se na druhou stranu pokoje, aby se vyhnul přímému pohledu na Benjamina, a teprve pak si všiml, že Gavinův pokoj je plný jeho oblíbených figurek robotů.

Páni! Je tu tolik figurek!

Náhle mu prolétla hlavou jedna myšlenka. Byla to zásadní otázka.

Jestli jsem tady místo Gavina, kde je potom on? M-Mohlo by to být tak, že se ztratil? Ne, to není možné. Pokud dokážu trefit domů já, jsem si jistý, že on to dokáže taky! Jsem si jistý, že můj bratr není žádný trouba! Ale jestli se vrátí domů, tak se prozradím!

Během té krátké chvíle, kdy Jasper před Benjaminem stále předstíral nevinnost, se v jeho malé mysli rodily nápady a strategie.

Zdálo se, že si Benjamin všiml Jasperova pohledu upřeného na figurky, a tak řekl: „Koupím ti, cokoliv si budeš přát, ano?“ Svému synovi takhle obvykle nenadbíhal — to byl vzácný úkaz.

Po pravdě řečeno, Benjamin Gavinovi ty figurky koupil jen proto, že si posledně všiml, jak na ně Gavin zírá v televizi. Naštěstí si chlapec jeho dárky zamiloval.

Jaspera to ohromilo, když to slyšel. Jasně. Tyhle patří Gavinovi, ne mně.

„Opravdu? Cokoliv?“ zeptal se Jasper, zatímco pokukoval po Benjaminovi.

„Samozřejmě.“ Benjamin nebyl člověk, který by bral svá slova zpět.

Jasper se krátce usmál, ale pak se přestal smát, aby ho Benjamin neprokoukl. „Tatínku! Chci ještě jednu takovou sadu!“ prohlásil Jasper. Jupí! Budu si s tím moct hrát se Zacharym a ostatními, až se vyměníme zpátky!

Když se mu od Benjamina nedostalo odpovědi, srdce se mu zastavilo. Zlobí se tatínek kvůli mému přání? I když, ty figurky vypadají dost draze... Opatrně se k Benjaminovi otočil.

„Jsi si jistý, že chceš ještě jednu zrovna takovou?“ Benjamin se na něj podíval se zmateným výrazem. Nechtějí lidé obvykle různé věci? Proč by chtěl to samé?

Když Jasper uviděl, že se Benjamin nezlobí, přikývl a zároveň na něj kradmo pokukoval. Benjaminovo srdce, chladné jako led, roztálo, když viděl, jak roztomile se Jasper chová.

„Dobře. Ale některé z nich jsou unikáty a některé jsou z limitovaných edic, takže mi může chvíli trvat, než je seženu,“ řekl Benjamin láskyplně. Dokud to miluje, můžu klidně zařídit, aby výrobce vyrobil ještě jednu.

„Děkuji, ma—“ Jasper zakašlal a pak se rychle opravil: „Tatínku!“

Když Benjamin uviděl, jak šťastně Jasper vypadá, v očích mu kmitlo a v srdci se mu rozlilo teplo a něha.

„Jak je na tom ten tvůj prst? Ukaž mi ho,“ zeptal se, zatímco stál vedle Gavinovy postele.

V tu chvíli Jasperovo tělo ztuhlo. Navzdory svému strachu natáhl ruku.

Benjamin Jasperovu ruku jemně vzal, aby si ji prohlédl, a pak mu na malíček foukl.

Jasperovi se při jeho činu rozbušilo srdce a pocítil ohromnou radost. Eh? Tohle je... hezké. I když je tatínek chladný jako led a vždycky vypadá strašidelně, zdá se, že mu na mně záleží.

V tu chvíli Benjaminovi zazvonil telefon.

„Pan Whitley potřebuje ještě trochu času na přípravu jídla. Proč si ještě na chvíli nezdřímneš?“ navrhl Benjamin předtím, než opustil pokoj, aby hovor přijal.

Jakmile Jasper uviděl, že Benjamin odešel, začal s obdivem prozkoumávat Gavinův pokoj. Občas vzal pár figurek do ruky, aby si je prohlédl blíž.

Co ale nevěděl, bylo, že Benjamin je stále před pokojem a může ho pozorovat mezerou ve dveřích. Co to Gavin dělá? Nicméně ta myšlenka zmizela stejně rychle, jako se objevila. Aniž by nad tím Benjamin víc přemýšlel, zamířil do své pracovny.

Když Jasper dokončil prohlídku Gavinova pokoje, vyšel ven a začal se toulat po sídle.

Páni! Tohle místo je obrovské a krásné jako zámek! Vůbec bychom se tu nemačkali, i kdyby tu s námi bydlela maminka a ostatní!

Jasper se choval jako zvědavé kotě, když prozkoumával horní patro, než si všiml nepatrného světýlka odrážejícího se od hladkého povrchu. Tělo mu lehce ztuhlo. V další vteřině už pelášil ze schodů dolů. Sakra! Skrytá bezpečnostní kamera! Počkat, je jich tu víc! Ach ne. Neprozradil jsem se, že ne? Měl bych si dávat větší pozor, než se Gavin vrátí domů.