To je divné. Jsem pryč už tak dlouho, ale ještě mi nezavolali. Normálně už by mě dávno splašeně hledali. Copak o mě maminka, Zachary, Oliver a Jesse nemají vůbec žádný strach?

S touhle myšlenkou Jasper zkontroloval svůj telefon, který vypadal jako hodinky.

Ouha. Vybila se baterie.

„Gavine, máš hotové jídlo!“ zavolal Edwin, když si všiml Jaspera, právě když mu chtěl jídlo přinést do pokoje.

„Dobře!“ odpověděl Jasper a běžel se posadit k jídelnímu stolu.

Když viděl, že je stůl plný jídel, která vypadala přímo lahodně, rychle popadl vidličku a šťastně se do nich pustil.

„Gavine, zpomal trochu. Prosím, rozžvýkej to jídlo pořádně!“ naléhal Edwin, kterého Jasperův způsob konzumace šokoval. Co se to děje? Normálně by před polknutím žvýkal pomaleji.

„Mhm!“ Chlapec během jídla zářil nadšením. Panečku! Tohle je prostě nebeské! Jessemu by to určitě chutnalo!

Najednou Jasper zpomalil, protože se začal cítit provinile. Už jedla maminka, Zachary, Oliver a Jesse?

„Pane Whitley, tohle je opravdu moc dobré!“

„Hehe! Bál jsem se, že už vás omrzí jíst každý den to samé! Přidejte si, pokud vám to chutná!“ navrhl Edwin a nandal mu na talíř další jídlo.

Jasper koutkem oka zahlédl, jak k nim kráčí Benjamin, a začal jíst tiše.

„Pane Grahame!“ Edwin rychle připravil příbor pro Benjamina, zatímco se muž posadil, aby povečeřel s Jasperem.

Jeho obočí se hluboce stáhlo, když viděl, jak Jasper polyká jídlo bez pořádného rozkousání.

„Třicetkrát to rozžvýkej, než to spolkneš!“

„A-Ale já mám hlad!“ vyhrkl Jasper překvapeně. Třicetkrát? To je hrozně únavný!

„Nejez tak hltavě! Bez ohledu na to, jak velký máš hlad, musíš jídlo třicetkrát rozžvýkat, než polkneš!“ Že by pořádně nejedl, když jsem byl pryč?

Benjamin se podíval na Edwina. „Pane Grahame, Gavin se v posledních dnech stravoval naprosto normálně! Možná jí dnes tak rychle proto, že měl prostě hlad,“ vysvětlil zdvořile Edwin se sklopenou hlavou.

Mezitím se pár malých očí díval na Benjamina i na Edwina. Jasper zpomalil žvýkání. Co má jako bejt tohle za pravidlo? Je až moc přísný! Maminka s tím nikdy nedělala takové cavyky jako on!

V následujících několika minutách ho Benjamin pokaždé napomenul, když Jasper nežvýkal alespoň třicetkrát. Tohle je to nejtěžší jídlo, co jsem kdy měl! Uf. To jídlo už ani tak dobře nechutná.

Když dojedl, rychle běžel do Gavinova pokoje a zamkl za sebou. Jakmile to bylo hotové, Jasper pokračoval v prohledávání pokoje, aby našel nějaké stopy nebo způsoby, jak se s Gavinem spojit.

Uf. Ještě štěstí, že Gavinovi nezavolali. Kdyby to udělali, byl bych nadobro prozrazen. Ne, musím najít způsob, jak Gavinovi zavolat, abych zjistil, jestli je v pořádku.

Ať hledal, jak hledal, Gavinovo číslo nikde nenašel. V tu chvíli zaslechl zaklepání na dveře. Jasper se rozzářil, když zjistil, že je to Edwin.

„Copak, pane Whitley?“ zeptal se a otevřel dveře.

„Gavine, tvůj tatínek mě požádal, abych pro tebe tohle připravil! Kdykoli bys to v budoucnu chtěl, stačí říct!“ oznámil Edwin a podal Jasperovi cukrovou vatu.

„Děkuji, pane Whitley!“ Jasper vesele převzal cukrovou vatu a kousl si. Jupí! Teď to můžu jíst každý den!

„Jo! Pane Whitley, mohl bych si na chvilinku půjčit váš telefon?“ zeptal se zčistajasna, když už se Edwin chystal k odchodu.

„Tady ho máš!“ Edwin sáhl do kapsy pro telefon a bez váhání ho Jasperovi podal.

„Pane Whitley! Vaše písmo je moc malé! Zvětším vám ho!“ Jasper natočil telefon do úhlu, aby Edwin neviděl na displej, a rychle v seznamu kontaktů hledal Gavinovo číslo.

Protože už Gavin udělal něco podobného i předtím, Edwin se usmál a trpělivě čekal u dveří bez sebemenšího stínu podezření.

Bez větších potíží Jasper po chvíli posouvání našel Gavinovo číslo. Rychle si ho zapamatoval, změnil velikost písma a pak Edwinovi telefon vrátil. Ještě že pan Whitley nemá v seznamu moc kontaktů.

„Tahle cukrová vata je výborná!“ zvolal Jasper se širokým úsměvem na tváři.

„Gavine, nezapomeň si před spaním vyčistit zuby!“ připomněl mu Edwin s láskyplným úsměvem.

„Jo! Dobře! Udělám to! Dobrou noc, pane Whitley!“ Jasper zamával a zavřel dveře.

Edwin pohlédl směrem ke Gavinově pokoji a pak sešel dolů.

Jasper okamžitě připojil kabel, aby si nabil svůj telefon. Ještě párkrát si kousl cukrové vaty a dojídal ji, zatímco čekal, až se mu zařízení plně nabije. Potom si šel vyčistit zuby a dát si vanu. Když vylezl, indikátor ukazoval, že je baterie plně nabitá, a tak začal psát Gavinovi zprávu.

Zajímalo by mě... Je Gavin s maminkou, nebo někde uvízl?

Jasper mu napsal: Jsi Gavin? Já jsem Jasper!

Gavin, který už skoro usínal, sáhl po svém telefonu, když uslyšel povědomý zvuk příchozí zprávy. Když si zprávu přečetl, rozšířily se mu oči.

To je Jasper! Spojil se se mnou!

Gotovo okamžitě obdržel Jasper od Gavina odpověď. Gavin napsal: Jo. To jsem já. Ty jsi u mě doma?

Jasper se zamračil. Cože? Jak ví, že jsem u něj doma?

Jasper odpověděl: Jo. Ale jak jsi to poznal? Kde teď jsi? Jsi v bezpečí?

Gavin napsal: Jsem s maminkou. Tatínek na tebe ještě nepřišel, viď?

Jaspera jeho odpověď šokovala, ale pak si s úlevou oddechl. Tak on je fakt s maminkou! To bylo rychlé. Rozhodně mu netrvalo dlouho začít někoho, koho zrovna poznal, oslovovat maminko.

Jasper se zeptal: Jsme paterčata?

Gavin odpověděl: Asi jo? Vypadáme úplně stejně! Ví tatínek, že nejsi já?

Jasper odepsal: Ne, ale všiml si toho znaménka na mém zápěstí. Bude nejlepší, když si na ruku namaluješ falešné znaménko, až se vrátíš domů. Jestli uvidí, že ho nemáš, určitě na to přijde!

Gavin odpověděl: Zato maminka neměla vůbec žádné podezření! Ještě se nechci vracet. Mohl bys ze mě předstírat ještě chvíli? Tatínek má hodně práce, takže by to mělo být v pohodě, když s ním nebudeš moc dlouho ve stejné místnosti. Jo, a neměl bys moc mluvit.

Oba dva si dál psali a vyměňovali si o sobě informace.

„Co to děláš, Jaspere? Přestaň používat telefon! Rychle spi!“ řekl Zachary, když uviděl Gavina, jak stále něco dělá na telefonu.

„D-Dobře!“ Gavin si spěšně schoval telefon a šel do koupelny.

Zacharymu to připadalo divné, tak sáhl po Gavinově telefonu.

Když se Gavin vrátil, uviděl, že Zachary čte zprávy, které si vyměnil s Jasperem.

„Ty nejsi Jasper!“ Zachary na něj upřeně hleděl.

„Jsem Gavin,“ přiznal Gavin s přikývnutím. Když už na to přišel, nemá cenu dál lhát.

Zachary pokračoval ve čtení zpráv. Nemůžu uvěřit, že se Jasper vážně ztratil. A jak to tak vypadá, je s tatínkem!

Ty... Proč jsi kontaktoval Gavina a ne mě? Jsem ten nejstarší, pamatuješ?

Zachary si Gavina prohlédl důkladněji. On vypadá vážně úplně přesně jako my.

V tu chvíli si byl Zachary jistý, že jsou paterčata.

Ale proč nám to maminka neřekla?

Gavin se bál, že by ho Zachary mohl kvůli všemu tomu zírání začít nenávidět.

Přišel k Zacharymu a řekl: „O-Omlouvám se. Nechtěl jsem ti lhát. Já-Já jsem tě jen chtěl víc poznat a zjistit, proč mě maminka nechtěla...“

Čím déle byl však s Arissou, tím více měl pocit, že by Arissa něco takového neudělala.

Maminka je opravdu jemná a laskavá. Určitě to muselo být nějaké nedorozumění!

„Není možné, aby maminka opustila své dítě!“