Zachary se na Gavina zlostně zadíval. „Proč ses předtím nepřiznal?“

Není divu, že s ním bylo něco v nepořádku. Nebyl to Jasper. Tss. To se nemůžeš prostě přiznat, když už ses prozradil?

„Bál jsem se, že to hned řekneš mamince, jakmile bys zjistil, že nejsem Jasper. Vzali byste mě ještě vůbec s sebou, kdybyste to věděli?“ zeptal se Gavin. Cítil se v rozporu, protože se také obával, že by ho Arissa nemusela mít ráda.

„Samozřejmě že ne!“ prohlásil Zachary bez obalu, čímž nechtěně ranil Gavinovy city.

„Ale proč?“ zeptal se Gavin.

Zachary začal panikařit, když si všiml toho ublíženého výrazu v Gavinově tváři. Rychle vysvětlil: „No, musíš to pochopit, ty bys měl být teď se svým tatínkem a my s maminkou. Kdybychom všichni následovali maminku, a to i včetně tebe, pak by po tobě tvůj tatínek začal pátrat na všech frontách, a to by nás prozradilo. Kdo ví, jestli by nás kvůli tomu nakonec nešel hledat!“

Gavinovi se ulevilo, když zjistil, že to nebylo kvůli tomu, že by jím Zachary opovrhoval.

„V tom případě pojďme přijít na to, proč jsme se vůbec rozdělili, a pak to tatínkovi povíme!“ navrhl Gavin.

Ačkoliv byl Gavin ještě malý chlapec, vyjadřoval se klidně a rozvážně. Zvláštní bylo, že se zdálo, že také vládne vrozenou schopností přimět ostatní, aby jeho žádostem vyhověli.

Zachary svraštil obočí. Přesto souhlasil, že Gavin má pravdu.

„Platí! Tak já zavolám Jasperovi, abych ho varoval, ať se neprozradí,“ prohlásil Zachary.

Hned vzápětí obdržel Jasper telefonát od Zacharyho, ve kterém mu Zachary vyčinil za to, že způsobil ten zmatek, ve kterém se teď ocitli.

Když Zachary skončil s kázáním, obrátil se ke Gavinovi s klíčovým dotazem. „Mimochodem, jak se jmenuje tvůj tatínek?“

„Benjamin Graham!“ odpověděl Gavin klidně. Upřeně se zadíval Zacharymu do očí a rty se mu zvlnily do úsměvu. „Který je i tvůj tatínek!“ pokračoval.

Zachary v šoku lapal po dechu. Počkat, cože? Náš tatínek je Benjamin Graham? Ten Smrťák, kterého se neodvážil naštvat nikdo v celém Dellmooru?

„Jo, mám tu tatínkovu fotku. Tady to je.“ Gavin vytáhl telefon, našel Benjaminovu fotografii a ukázal ji Zacharymu.

Zacharymu stačil na fotografii jediný pohled, aby si byl jistý, že ten muž je bez nejmenších pochybností jejich tatínek.

Muž na fotografii stál vzpřímeně v hrdém postoji, přičemž jeho vznešenost ho jasně odlišovala od ostatních. Jeho ostře řezané rysy navíc byly s těmi Zacharyho i jeho sourozenců natolik totožné, že byli prakticky jeho věrnou kopií.

Neříkala náhodou maminka, že neví, kdo je náš tatínek?

Zachary nemohl uvěřit, že Benjamin je jejich otec. Jméno toho muže sice v minulosti zaslechl, ale na internetu se mu jeho fotky najít nepodařilo. Když si uvědomil tuto nově odhalenou pravdu, naplnil ho úžas nad tím, že našel svého tatínka jen pár dní po návratu do země.

Zachary byl z toho zjištění naprosto nadšený, protože Benjamin nebyl nikdo jiný než šéf společnosti Graham Group. Jako slavná a vlivná osobnost měl nad ostatními obrovskou moc. Proto, pokud by byl ochotný je chránit, Zachary si byl jistý, že už by jejich maminku nikdo další nikdy nešikanoval.

„Chová se k tobě tvůj tatínek hezky?“ zeptal se Zachary Gavina opatrně, v naději, že o Benjaminovi získá víc informací.

„Ano, chová, ale možná není tak něžný jako maminka ke mně!“ Gavin k Benjaminovi skutečně vzhlížel. Nebylo však možné popřít, že vztah mezi nimi byl tak trochu neohrabaný a odtažitý.

Jakmile to Zachary uslyšel, okamžitě zpozorněl. Prohlédl si Gavina od hlavy až k patě. Se zamračeným výrazem se zeptal: „Jsi si jistý, že se k tobě chová dobře? Prosím tě, neříkej mi, že tě bije, když zlobíš.“

Gavin vycítil, že ho Zachary špatně pochopil, okamžitě zavrtěl hlavou a vysvětlil: „Tatínek mě nikdy nebije, ale kdybych něco provedl, musel bych stát v koutě na hanbě!“

Zachary přikývl. To je docela normální. Maminka nás to nutí dělat taky. A to ani nemluvím o tom, že se na nás vždycky ještě naštve.

Oba malí chlapci dál potichu rozmlouvali a probírali nejrůznější detaily, především o Benjaminovi.

Dalšího dne Arissa vstala brzy ráno, aby připravila snídani, než půjde vzbudit děti.

Poté, co si s dětmi vychutnala snídani, nakázala jim, aby zůstaly doma, a spěchala do sídla společnosti Graham Group.

Podařilo se jí dorazit do kanceláře dříve, než bylo dohodnuto. Tam ji Ethen osobně doprovodil do Benjaminovy kanceláře, aby tam mohla na jeho příchod vyčkat.

„Slečno Yorková, počkejte tu prosím chvíli. Jakmile dorazí náš generální ředitel, provede s vámi pohovor,“ sdělil jí Ethen.

„Jistě, žádný problém. Já jsem ta, kdo dorazil dříve, než bylo dohodnuto. Máte tu čekárnu, že ano? Dovolte mi raději přesunout se tam a počkat na pana Grahama,“ odpověděla Arissa. Měla na sobě elegantní kostýmek a působila vysoce profesionálně.

Koneckonců to byla Benjaminova osobní kancelář. Připadalo jí nevhodné na něj čekat tady, když tu nebyl.

„Ne, to je v pořádku. Prostě se tu posaďte,“ odvětil zdvořile Ethen s úsměvem. Potom pověřil sekretářku, aby Arisse udělala kávu, a následně informoval Benjamina o Arissině příchodu.

Arissa se posadila na pohovku v zóně pro hosty. Rozhlédla se po Benjaminově kanceláři a uvědomila se, že její design je laděn především do odstínů šedé, což prostoru dodávalo sofistikovaný a elegantní vzhled. Na jedné ze stěn se tyčila knihovna plná odborné literatury z oblasti podnikání.

Vzhled téhle kanceláře ji naprosto uchvátil. Opravdu to odpovídalo představě o pracovně vlastněné nejbohatším mužem světa. Ačkoli to tu bylo prostorné a velkolepé, přesto z prostoru vyzařoval nepopsatelný pocit nadřazenosti. Arissa měla dokonce pocit, že i ten svůj šálek kávy musí pokládat s maximální opatrností.

Najednou se od dveří ozvalo klapání podpatků. Arissa okamžitě otočila hlavu směrem ke zdroji toho zvuku.

Právě v tu chvíli vešla do kanceláře Danna. Obě na sebe upřely zraky a byly přítomností té druhé zaskočeny.

Netrvalo dlouho a Danna začala poznávat, kdo Arissa je. Postupně se jí v očích objevil výraz naprostého šoku a paniky.

Ona žije! Co tady dělá? Už se setkala s Benjaminem?

Danna byla naprosto ochromená. Okamžitě očima prohledala místnost a hledala Benjamina. Jakmile zjistila, že tu není, rychle se vzpamatovala a nasadila chladný výraz z kamene. S ohromnou dávkou hrdosti a arogance zamířila k Arisse.

„Kdo jste? A co tu děláte?“ vznesla Danna dotaz.

Arissu, kterou ženin tón zaskočil, zůstala opařená.

Rychle se postavila a pak zdvořile pronesla: „Jsem zde na pracovní pohovor a právě teď čekám na pana Grahama.“

Danna pocítila nezměrnou úlevu, když se dozvěděla, že se Arissa s Benjaminem dosud nesetkala. S opovržením si Arissu prohlédla od hlavy k patě. Když si uvědomila, jak je Arissa krásná, potichu zaťala zuby.

Hned poté se pokusila Arissu vyhodit. „Nemá smysl, abyste na něj čekala. Už teď jste předvedla, že vám chybí i základní znalost etikety. Cožpak nevíte, že Benjamin nesnáší, když v jeho kanceláři čekají cizí lidé, obzvlášť když tu není on sám? Už odejděte!“

Arissa byla Danninou kritikou zmatená. Okamžitě se snažila vysvětlit: „Ale to pan Frank mě požádal, abych tu počkala!“

Kdo to k čertu ta ženská je? Proč si tak záměrně zasedla právě na mě?

Danna si nepřestávala Arissu měřit opovržlivým pohledem. Potom si odfrkla: „No a co má být? Když se nelíbíš mně, nebudeš se líbit ani Benjaminovi. Takže zmiz a přestaň mi tu být na očích!“

Danna byla odhodlaná vyhnat Arissu dříve, než se Benjamin vrátí.

„Mimochodem, před chvílí jsem s Benjaminem mluvila po telefonu. Říkal mi, že má dneska jiné starosti a už sem nedorazí, tak už vypadněte! Graham Group by nikdy nepřijala kandidátku, jako jste vy, která absolutně neví, co se sluší a patří!“ vyštěkla Danna.

Arissa byla chováním téhle arogantní a drzé ženy naprosto zkoprnělá, obzvlášť vzhledem k tomu, že neustále trvala na tom, že to Arissa nezná dobré mravy.

Bože. Nejsi snad ty tou, kdo nezná dobré mravy? Přišla jsem do Graham Group na pohovor, a ne proto, abych se tu nechala ponižovat od osoby, jako jsi ty.

Uražená Arissa okamžitě přešla do protiútoku. „Jelikož mě tu o to požádal pan Frank, hodlám tu čekat dál! Jsem tu na schůzce s panem Grahamem, ne s vámi. Kdo vůbec jste? Kdyby pan Graham na dnešní pohovor dorazit nemohl, jeho asistent by mě o tom pochopitelně informoval. Proč bych měla odcházet jen proto, že to říkáte vy? Kdybych skutečně odešla, pak by to teprve bylo ode mě neslušné!“

Danninýma očima probleskl zlověstný pohled. Odhodila si vlasy dozadu a pak se její rty stočily do sardonického úsměvu. „Kdo jsem já? Jsem jeho snoubenka. Jak se vůbec opovažujete vy, pouhá kandidátka, mluvit se mnou tímto tónem? Uvědomujete si vůbec následky toho, když mě urazíte? Vzhledem k tomu, že jste asi jen naprosto neinformovaná o tom, jak to tu chodí, nechám to protentokrát plavat. Tak už prostě zmizte!“

Arissa byla vytočená k nepříčetnosti. Proč by pan Graham stál o takovou snoubenku? Jak může mít tak mocný a vlivný člověk, jako je on, tak příšerný vkus?

Arissa si začala balit své věci. Chladným pohledem se zahleděla přímo do Danniných očí a pak pronesla: „Prosím, vyřiďte toto panu Grahamovi: Společnost Graham Group je nad mé poměry. Vyřiďte mu, ať si na tuto pozici najde někoho schopnějšího a vhodnějšího!“