Danna si pohrdavě odfrkla. S nevysvětlitelnou nevraživostí se ušklíbla: „A teď běžte!“

Arissa vzteky popadala dech. Poté, co na Dannu vrhla poslední pohled, otočila se k ní zády a opustila místnost.

Vzhledem k tomu, že urazila snoubenku svého potenciálního šéfa, usoudila, že už pravděpodobně nemá šanci tu práci získat.

„I kdybyste byla skutečně jeho snoubenka, neměla byste být k ostatním tak hrubá a zlá!“ odsekla Arissa. V tu chvíli už se Danninými výhrůžkami nenechala zastrašit. Byla odhodlaná odejít z této situace se zachovanou důstojností.

„Ty!“ Dannina tvář se začala křivit vztekem.

Zabijáckým pohledem propalovala Arissinu mizející postavu, zatímco v ní vřely zlověstné myšlenky.

V tu chvíli už Arissa vyšla z Benjaminovy kanceláře a zamířila směrem k výtahu. Následně do něj okamžitě nastoupila.

Právě tehdy se otevřel soukromý výtah uvnitř kanceláře generálního ředitele. Z výtahu vystoupil Benjamin.

Muž měl vysoké a hrdé držení těla a mimořádně pohledné rysy. Vyzařoval z něj také vrozený smysl pro vznešenost, který by dokázal rozbušit srdce každého v jeho přítomnosti.

Když ho Danna spatřila, srdce jí začalo bušit. Při pohledu na Benjaminovu bezchybně pohlednou tvář se v ní probudil náznak šílenství. Tenhle muž patřil v její mysli jen jí, a kdokoli by se jí postavil do cesty, ten bezpochyby najde svou smrt.

Benjamin rychle přelétl místnost svýma dlouhýma, úzkýma, a přesto pronikavýma fénixovýma očima. Avšak místo toho, aby našel předpokládanou uchazečku o místo, uviděl Dannu. Při pohledu na ni se okamžitě zamračil.

„Benjamine, ty jsi tady! Přinesla jsem ti snídani,“ zvolala Danna poté, co rychle nasadila jemný výraz. Pak rázně přistoupila po Benjaminově boku a pokusila se mu ovinout ruku kolem paže. Benjamin se však tomuto jejímu pokusu hbitě vyhnul.

Místo toho zamířil ke svému stolu s výrazem chladným jako kámen.

„Co tu děláš?“ zeptal se mrazivě chladným hlasem, ve kterém nebyl ani náznak vřelosti.

Danně pokleslo srdce. Když se podívala na své osamělé prázdné ruce, úsměv na její tváři začal tuhnout. Přesto se vzpamatovala a rychle ho následovala, přičemž na tváři vykouzlila další úsměv.

„No, bála jsem se, že jsi ještě nesnídal. Tady, udělala jsem to pro tebe. Prosím, sněz to, dokud je to ještě teplé!“ odpověděla Danna, zatímco otevírala krabičku s obědem a pokládala ji na Benjaminův stůl.

Benjamin však na krabičku hodil jen jediný pohled, než monotónně odpověděl: „Prosím, jdi a nech mě o samotě. Mám na práci jiné věci.“

Benjamin se posadil a začal pracovat. Z toho jeho mrazivě chladného a apatického přístupu měla pocit, jako by jí srdce kleslo ke dnu spolu s těžkým kamenem. Po všech těch letech mi stále odmítá odpustit?

„Benjamine...“ zavolala Danna. V nose ucítila náznak lítosti. Když viděla, jak lhostejný a chladný Benjamin je, srdce se jí v panice rozbušilo.

Zejména po tom setkání s Arissou se Danna propadla do ještě hlubšího strachu. Kdyby to Benjamin zjistil...

„Právě jsem se najedl doma. Teď to polož a odejdi. Jsem zaneprázdněný!“ nařídil Benjamin.

Bez okolků ji přerušil, aniž by jí věnoval jediný pohled, a požadoval, aby okamžitě odešla.

„V tom případě si to prosím dej později, až budeš mít hlad!“ žadonila Danna. Vrhla na něj neochotný pohled, zdráhajíc se s ním rozloučit.

Brzy si však všimla, že Benjamin vytáčí interní klapku. Vypadalo to, že volá Ethenovi.

Danna okamžitě poznala, co má v úmyslu udělat dál. V panice se rozhodla udeřit jako první.

„Ach, mimochodem, Benjamine, když jsem dnes ráno dorazila do kanceláře, seděla tu na pohovce nějaká dáma. Vypadalo to, že přijala telefonát z jiné společnosti, která ji zvala na pohovor. Požádala mě, abych ti to vyřídila. Zřejmě se té druhé společnosti podařilo nabídnout jí lepší platové podmínky než Graham Group. Celkové ohodnocení nabízené společností Graham Group pro ni bylo teď v porovnání s nimi příliš nízké. Takže si vybrala tu druhou firmu a rozhodla se tento pohovor předčasně ukončit.“

Benjaminova tvář okamžitě ztemněla. Ten mrazivý chlad, který vyzařoval už předtím, ještě zintenzivněl.

Když Danna viděla, jak se rozzuřil, tajně se samolibě usmála.

Už nebudeš mít žádnou šanci připojit se ke Graham Group, Arisso Yorková. Jediná věc, kterou Benjamin nenávidí nejvíce, jsou lidé, kteří nedodržují své sliby. Také nenávidí náhlé změny předem domluvených plánů.

„Rozumím.“ Benjamin položil telefon. Dannu nadále ignoroval a vrátil se k práci.

Při pohledu na svého dokonalého muže Danna doufala, že se zdrží trochu déle. Tváří v tvář Benjaminovu chladnému nepřátelství se k němu však už neodvážila přiblížit. Nezbylo jí tedy nic jiného než opustit kancelář.

Danna právě dorazila ke vchodu do kanceláře, když narazila na Ethena. Jakmile Ethen Dannu spatřil, ohromeně ztuhl.

„Slečno Adamsová!“ oslovil ji Ethen.

„Hmm,“ zamumlala Danna. Opět nasadila svůj chladný a odměřený postoj, načež se vztyčenou hlavou zamířila k výtahu.

Toto krátké setkání přimělo Ethena, aby si pro sebe zabručel. Slečna Adamsová umí být občas pěkně neuctivá a nevychovaná, co?

Krátce nato Ethen odvrátil zrak a vydal se směrem k Benjaminově kanceláři. Když viděl, že Arissa tam není, zůstal v rozpacích.

Že by si slečna Yorková odskočila na toaletu?

„Pane Grahame, už jste se setkal se slečnou Yorkovou?“ zeptal se Ethen, zatímco kráčel k Benjaminovu pracovnímu stolu. Na oplátku však od Benjamina schytal jen pronikavý a zlostný pohled.

Ethen se cítil naprosto zmatený. Při pohledu na svého šéfa, který byl zjevně rozzuřený, se pokusil opatrně zeptat znovu: „Vy jste se s ní už viděl?“

„Příště neztrácej můj čas s lidmi, kteří nemají o firmu zájem!“ zařval Benjamin. Která zpropadená společnost si může dovolit nabídnout lepší ohodnocení než Graham Group?

„Dejte tu uchazečku na černou listinu a už nikdy neuvažujte o jejím přijetí!“ pokračoval.

Bože. Myslíš si, že mé firmě chybí tak mocná bytost, jako jsi ty?

Když to Ethen uslyšel, zmateně zamrkal. Neměl tušení, co se stalo. Arissa byla kandidátkou, s níž strávil spoustu úsilí, aby ji kontaktoval. Byla to jen pouhá náhoda, že plánovala návrat do země, a tudíž byla ochotná nabídku práce přijmout. Pane Grahame, to nevíte, jak těžké je v dnešní době sehnat slibné talenty?

„Pane Grahame, nevadilo by vám, kdybych se zeptal, co se stalo?“ Ethen byl odhodlán přijít tomu na kloub.

„Ty se ptáš mě?“ Benjaminův pronikavý pohled přelétl po kanceláři. Když zahlédl krabičku s obědem na stole, jeho vztek vybuchl do ještě hroznější podoby.

No, tak koho jiného bych se měl ptát? Copak jste ji neviděl vy?

Ethen si povzdechl. Cítil, že je taková škoda, že toto náborové úsilí nevyšlo. Benjamin už dříve viděl Arissin životopis. Také souhlasil s tím, že její dovednosti a zkušenosti jsou pro tuto roli a společnost vhodné.

„A teď to odnes!“ přikázal Benjamin panovačně.

„Dobře, rozumím!“ Ethen rychle zvedl krabičku s obědem ze stolu. Opatrně nakoukl na svého šéfa, než poznamenal: „Slečna Adamsová se o vás dobře stará, co? Snažit se vám uvařit hned, jak se vrátí, je skvělé.“

Upřímně řečeno, Ethen neměl Dannu jako člověka moc v lásce. Bez ohledu na to mu však nezbývalo nic jiného než o ní mluvit hezky, protože byla vyvolenou jeho šéfa. Kdo ví, jestli nepřijde den, kdy se stane manželkou jeho šéfa? Bylo bezpečnější a moudřejší mluvit o ní hezky už teď.

Benjamin vrhl na Ethena další zlostný pohled. Ethen překvapeně a instinktivně polkl.

Pak se rozpačitě usmál a řekl: „Hned to odnesu, jestli se vám to nelíbí. Ale pane Grahame, slečna Yorková je vzácný talent. Jste si jistý, že své rozhodnutí nepřehodnotíte? Nedošlo někde k nějakému nedorozumění?“

Ethen si jen odskočil na toaletu a na malou chvíli ji opustil. Proto nemohl pochopit, proč Arissa do doby, než se vrátil, odešla.

Ach jo. Kdybych tak býval neodešel. Nic z toho by se nestalo.

„Ta žena prohlásila, že podmínky, které jsme jí nabídli, nenaplnily její očekávání,“ odfrkl si Benjamin. „Máš ještě něco dalšího?“

Když Ethen viděl, v jak špatné náladě jeho šéf je, jen zavrtěl hlavou a rozhodl se, že další záležitosti týkající se jejich práce nebude hlásit. Počká, až bude mít Benjamin zase lepší náladu, než mu podá zprávu o zbytku pracovních detailů. Se staženým obočím se Ethen otočil a opustil kancelář. Nesouhlasila snad slečna Yorková s podmínkami naší společnosti, když jsme spolu naposledy mluvili po telefonu? Proč by si to na poslední chvíli rozmyslela?

Ethen se nemohl zbavit svého zmatku. Když dorazil ke dveřím kanceláře, otočil se zpět na Benjamina, než se ho zeptal: „Pane Grahame, řekla vám slečna Yorková osobně, že naši nabídku odmítá proto, že pro ni byla neatraktivní?“

Ethen prostě cítil, že je něco v nepořádku. Obvykle i v případě, že vyjednávání o zaměstnání nedopadlo dobře, kandidáti většinou odmítali nabídku nepřímo. Nezačali by jen tak dělat povyk a stěžovat si na nabídku práce, zvláště když jejich potenciálním zaměstnavatelem byl Benjamin Graham. Nerozmysleli by si to dvakrát, než by se rozhodli urazit pana Grahama? Jen pitomec by byl tak hloupý, aby to udělal, ne?

„Řekla mi o tom ona!“ prohlásil Benjamin stroze. Chtěl, aby Ethen tuhle záležitost opustil. Takhle se mohl vrátit ke čtení svých dokumentů.

Poté, co byl Ethen na chvíli v šoku, mu došlo, že Benjamin mluví o Danně. Rty mu v reakci na toto zjištění cukly.

Slečna Adamsová mohla za panem Grahamem přijít kdykoli během dne. Přesto dorazila shodou okolností zrovna v době pohovoru slečny Yorkové. Navíc slečna Adamsová neodpověděla na můj pozdrav, když odcházela. Je možné, že to ona slečnu Yorkovou vyhnala?

Ethen pohlédl na Benjamina, ale neodvážil se už nic dalšího říct. Zamířil zpět do své kanceláře. Poté, co se nad věcí zamyslel, se rozhodl Arisse zavolat a pochopit, co se stalo.

Koneckonců to byl on, kdo Arissu vyhledal. Instinkt mu říkal, že za jejím dnešním nepříjemným setkáním musí být nějaký důvod. Arissa by společností Graham Group nemohla opovrhnout jen tak pro nic za nic.