Poté, co Arissa vyšla z kanceláře Graham Group, otočila se, aby se podívala na nebotyčnou budovu. Bylo nepopiratelné, že se cítila trochu zklamaná z toho, jak pohovor dopadl.

Zpočátku si myslela, že pohovor proběhne hladce a že tu brzy začne pracovat. Kdo by ale tušil, že obrat událostí tuto trajektorii změní.

Vzhledem k tomu, že osud měl jiné plány, nezbývalo jí než hledat jiné příležitosti.

Koneckonců, kromě Graham Group je beztak spousta jiných společností.

Arissa si přivolala taxík, aby jela domů. Cestou zpět náhle přijala telefonát. Když viděla, že je to Ethen, přišlo jí zvláštní, že jí po tom předchozím setkání ještě dokáže zavolat.

Arissa nevědomky svraštila obočí. Přesto hovor přijala zdvořilým tónem. „Dobrý den, pane Franku!“

„Dobrý den, slečno Yorková!“ odpověděl Ethen, tajně se snažíc oťukat terén. „Slečno Yorková, je něco, s čím jste u Graham Group nespokojena? Pokud se vaše obavy týkají odměňování, vězte, že jsme otevřeni diskusi. Náš generální ředitel, pan Graham, si vašeho talentu opravdu váží. Upřímně doufáme, že zvážíte možnost s námi spolupracovat.“

Arissa byla Ethenovými slovy naprosto ohromena. O co se teď pan Frank snaží?

Arissa se pokusila situaci pochopit, než dospěla k závěru, že Ethen a ostatní pravděpodobně nevěděli, že ji Danna vyhnala.

Proto odpověděla: „Není nic, s čím bych u Graham Group byla nespokojena. Na dnešní pohovor jsem přišla s upřímným zájmem do společnosti nastoupit. Nicméně, jelikož se snoubence pana Grahama nelíbím a rozhodla se mě odehnat přívalem ošklivých a nezdvořilých slov, usoudila jsem, že už pro mě nemá smysl se k vaší společnosti připojovat. Místo toho zkusím štěstí u jiných společností.“

Když to Ethen uslyšel, byl v šoku. „Myslíte slečnu Adamsovou?“

Slečna Adamsová!

Arissino srdce poskočilo při zvuku toho jména. To jméno okamžitě vyvolalo hluboce zakořeněnou nenávist, kterou měla po mnoho let pohřbenou hluboko ve svém srdci.

Před pěti lety jí žena, které se také říkalo slečna Adamsová, násilím vzala její děti. Navíc nařídila, aby se s Arissou a jejími dětmi krutě zacházelo. Bylo obrovským štěstím, že je někdo našel. Jinak by ona i její děti zemřely bolestivou smrtí.

Je tahle slečna Adamsová stejná osoba jako ta žena z mé minulosti? Nebo je to jen náhoda, že mají stejné příjmení?

Dodnes Arissa nedokázala pochopit, proč jí ta žena chtěla vzít miminka. Neměly žádné spory z minulosti a ani se navzájem neznaly. Přesto ta žena Arissu tajně nachytala a zamkla ji v opuštěné budově, dokud neporodila své děti.

Zpočátku si Arissa myslela, že celá tahle věc je práce jejího otce. Postupem času si však uvědomila, že to nedává smysl.

Nikdy na ty temné dny nezapomene a zapřisáhla se, že tu ženu najde, aby se jí pomstila. Ale co je důležitější, potřebovala najít zpět své ztracené děti.

„Slečno Yorková?“ Když si Ethen uvědomil, že Arissa na chvíli přestala odpovídat, zavolal na ni, aby upoutal její pozornost.

Arissa se konečně probrala a odpověděla: „Jsem tady!“

„Slečno Yorková, takže říkáte, že vás vyhnala slečna Adamsová a neodešla jste z pohovoru proto, že by vaše vyjednávání s panem Grahamem selhalo?“ Ethen byl stále v šoku. Potřeboval, aby mu to Arissa výslovně potvrdila, protože ho stále trápila obava, že pohovor mohl selhat kvůli vyjednávání mezi ní a jeho šéfem.

Kdo by to byl tušil, že slečna Adamsová bude zasahovat do náborového pohovoru společnosti?

„Ani jsem neměla příležitost se s panem Grahamem setkat, než mě ta žena vyhnala. Ta žena řekla, že pokud ona nedokáže vidět můj potenciál, pan Graham ho neuvidí také.“ Arissina nálada byla ovlivněna vzpomínkami a uvědoměním, na které si vzpomněla. Protože nebyla v dobré náladě, neobtěžovala se Ethenovi dále něco vysvětlovat.

„Vaše společnost na mě beztak nemá. Sbohem!“ poznamenala Arissa a ukončila hovor.

Nejsem ohledně téhle záležitosti až příliš citlivá? Ta žena v kanceláři zněla předtím trochu jinak než žena před pěti lety. Ta žena, která mi vzala miminka, měla trochu chraptivější hlas.

Arissa se pak pokusila vybavit si setkání se slečnou Adamsovou v kanceláři. Vzpomněla si na to, jak byla slečna Adamsová šokovaná, když ji zahlédla.

Zpočátku si myslela, že ta žena byla jen překvapená, že v kanceláři svého snoubence našla někoho dalšího. Ale když o tom teď přemýšlela, zdálo se, že Arissu poznala.

Nemluvě o tom, jak arogantně se k Arisse chovala a o té nevysvětlitelné nevraživosti, kterou vůči ní měla. Zdálo se, že má naspěch Arissu z kanceláře vyhnat.

Čím víc o tom Arissa přemýšlela, tím víc se otřásala.

Mohla by to být ta samá žena z toho incidentu před pěti lety? Pokud ano, nebyly by teď mé děti s ní?

Arissa rychle vytáhla telefon a zadala do vyhledávání: snoubenka Benjamina Grahama.

Pokud je ta žena snoubenka pana Grahama, pak o ní musela v minulosti psát média. To asi jen já s námahou hledám její informace. Je možné, že pan Graham skryl veškeré osobní a soukromé informace, které s ním souvisí? Vzhledem k tomu, jak jedinečná je jeho identita, je pravděpodobně normální, pokud se média rozhodnou neinformovat ani o něm. Možná bych mohla požádat Ethena o křestní jméno slečny Adamsové. Tím by se mi moje pátrání značně zjednodušilo.

Při té myšlence se Arissa rychle pokusila zavolat Ethenovi. Ethen však u sebe v tu chvíli telefon neměl. Byl právě na cestě do kanceláře generálního ředitele, aby našel Benjamina. V kanceláři Ethen chvíli pečlivě Benjamina studoval. Přesto nedokázal zjistit, co Benjamin cítí. „Mluv, jestli máš co říct. Pokud ne, vypadni a vrať se do práce!“ zařval Benjamin poté, co na Ethena vrhl ostrý pohled.

„Pane Grahame, j-já jsem právě mluvil se slečnou Yorkovou...“ Přestože na něj Benjamin zíral, Ethen sebral zbytek své odvahy, aby dokončil větu. „Řekla, že to byla vaše snoubenka, kdo ji před chvílí vyhnal!“

Ve vzduchu zavládlo hrobové ticho. Ethen následně zavřel oči, aby se nemusel na Benjamina dívat.

„Moje snoubenka?“ Benjamin si skepticky odfrkl. Benjamin nikdy o Danně nepochyboval. Naopak věřil, že Arisse nelze věřit.

Co to s Ethenem je? Nechal se snad tou uchazečkou zmanipulovat? Proč mluví v její prospěch zas a znovu?

„Je docela dobrá ve vymýšlení výmluv, že? Tak co kdyby ji vážně někdo vyhnal? K čemu je kandidátka jako ona, když ji ani nenapadlo si s tebou věci ověřit?“ Přísným hlasem Benjamin pokračoval: „Přestaň s ní plýtvat časem a najdi někoho jiného. Není to tak, že by se Graham Group bez ní rozpadla. A teď vypadni!“

Benjamin měl hroznou náladu. Po tom pokárání si Ethen promnul nos a odešel z místnosti.

Ach jo. Slečna Yorková je skutečně vzácný talent, který Graham Group potřebuje. Nemůže být pan Graham trochu chápavější? Neuvědomuje si, jak těžké je najít dalšího vhodného kandidáta? Chci říct, hledáme toho nejlepšího IT inženýra v oboru, a ne jen tak ledajaké obyčejné inženýry.

Mezitím Danna dorazila na podzemní parkoviště. S lítým a nemilosrdným pohledem v očích vzala do ruky telefon a někomu zavolala.

Příjemce hovoru se chvěl strachy, když jej přijal. „S-slečno Adamsová!“

„Takže si mě opravdu pamatuješ!“ Dannin hlas byl zlomyslný a hrubý. Naprostý rozdíl oproti tomu, jak se prezentovala před Benjaminem.

„Samozřejmě, že si vás pamatuji, slečno Adamsová. Kdyby nebylo vás, neměla bych život, jaký mám dnes,“ odpověděla žena středního věku se strachem a vděčností.

„Mohu vám s něčím pomoci, slečno Adamsová?“ Danna ji nekontaktovala už několik let. Proto žena středního věku hned poznala, že když se jí Danna z ničeho nic ozvala, nevěstí to nic dobrého. Srdce se jí rozbušilo neklidem.

Danna si odfrkla, než ženu středního věku začala vyslýchat: „Proč jsi nezahladila stopy u té věci, o kterou jsem tě požádala před pěti lety, ty huso? Zrovna jsem tu ženskou viděla živou a zdravou přímo před sebou!“

„Živou a zdravou? To je nemožné! Všichni byli zaživa sežráni šelmami!“ zvolala žena středního věku nevěřícně.

Ta žena žije? Ale to je nemožné.

„Viděla jsi na vlastní oči, jak ji zaživa sežraly?“ tlačila na ni Danna. Musela zjistit, co se tehdy přesně stalo.

Pokud Arissa opravdu zemřela, tak žena, se kterou se Danna předtím setkala v kanceláři, to nemohla být. Jenže Danna věřila více vlastním očím. Byla si jistá, že si Arissu nespletla s někým jiným.

„M-my... Tehdy jsme viděli, jak se k nim vrhla smečka vlků a roztrhala je na kusy. P-pak jsme odjeli. Nedokázali jsme se přimět dívat se na zbytek,“ zašeptala žena středního věku. Je pravda, že jsme neviděli na vlastní oči, jak byli sežráni zaživa. V té smečce bylo tolik vlků. Báli jsme se, že na nás také zaútočí.

Kdyby se na ně vlci vrhli, jen stěží by se z místa dostali, i kdyby seděli v autě, což byl důvod, proč se rozjeli pryč poté, co viděli, jak se vlci z dálky k rodině přibližují.