Benjamin si Jaspera přitiskl k sobě a ochranitelsky mu položil ruku na hlavu. K Danně se choval chladně. „Nikdo nesmí ublížit dítěti z rodiny Grahamů. Opovaž se ještě někdy ke Gavinovi přiblížit!“

„Benjamine, jsem Gavinova matka a on je mé milované dítě. Proč bych mu někdy ubližovala? On byl ten, kdo...“ Její oči se střetly s Benjaminovým chladným pohledem. Neodvážila se svalit vinu na Jaspera a okamžitě začala prosit o milost: „Neudělala jsem to naschvál. Chtěla jsem ho jen obejmout... Nikdy jsem neměla v úmyslu mu ublížit.“

„Máte mě za hlupáka, slečno Adamsová?“ odfrkl si Benjamin.

Danna v šoku otevřela ústa. Oči jí zrudly, když zavrtěla hlavou. „Ne. Copak nevíte, že jsem vás nikdy neměla za hlupáka...“

„Vypadněte!“ Benjamin ji vyhnal, pohlédl na Edwina a odnesl Jaspera do své pracovny.

„Prosím, odejděte, slečno Adamsová!“ Edwin zůstal zdvořilý navzdory tomu, že v něm vřel hněv.

Danna sledovala, jak Benjamin odchází s Jasperem. Zabolelo ji zjištění, že ji opravdu vyhazuje.

„Prosím, odejděte, slečno Adamsová. Nezpůsobila jste už dost škody tím, že jste Gavinovi ublížila? Je mi jedno, jestli si ho nevážíte, ale jako matka byste ho nikdy neměla šikanovat,“ naléhal nekompromisně Edwin.

Vzhledem k tomu, že se Danna plánovala provdat za Benjamina s využitím faktu, že Gavin je jejich syn, byl Edwin v šoku, když viděl, jak krutě se ke Gavinovi chová.

Měl pocit, že Danna je mnohem bezcitnější, než by k jakémukoli synovi byla kterákoli macecha na světě. Gavin je ještě malý, a přesto musí snášet od své matky kruté zacházení. A ani o tom necekne jediné slovo. Není divu, že má tak zasmušilou povahu a uzavírá se do sebe.

Danna zuřivě zatnula zuby a odešla. „Přijdu se na Gavina podívat příště!“ Ty parchante, kvůli tobě mi Benjamin vynadal. Já se pomstím!

„Slečno Adamsová, navrhuji, abyste sem přestala chodit. Ani Gavin vás nevidí rád. Přestaňte ho obtěžovat!“ Byla pravda, že se Gavin cítil nesvůj, kdykoli byla přítomna.

Oplatila mu zamračený pohled. „Nebojíte se, že bych mohla Benjaminovi říct o vašem postoji ke mně, Edwine?“ I kdybych se mýlila, Gavin je můj syn. Vám nepřísluší mě soudit!

„Jen běžte a donášejte na mě, slečno Adamsová.“ Edwin si byl dobře vědom, že Danna zuří, a v duchu si odfrkl. Určitě to jen hraje. Jak by právě ona mohla být tou, která Gavina porodila? Je to tak žalostné, že má za matku ji. Doufám, že po tomto incidentu už zná její pravou povahu.

Danna byla naštvaná a neměla tušení, jak si s Edwinem poradit. Byl o dost starší a sloužil Benjaminovi už dlouhou dobu. Jediné, co mohla udělat, bylo říct pár věcí naschvál, aby si ulevila. Před Benjaminem si nemohla na nic stěžovat, protože by to bylo naprosto zbytečné.

Nezbývalo jí nic jiného než odejít, jelikož nechtěla, aby ji Benjamin nenáviděl ještě víc.

Benjamin vešel do pracovny a nesl při tom Jaspera. Pak vzal lékárničku. Ve tváři se mu zračil podrážděný výraz, když kontroloval, zda Jasper nemá nějaká zranění.

Jasper se na něj krátce podíval. Zhluboka se nadechl, trochu vyděšený Benjaminem, který po celou dobu mlčel.

Benjamin pohlédl na Jaspera a všiml si, že chlapec pláče. Z oteklých, zarudlých očí mu nepřetržitě kanuly slzy. Benjamina zabolelo u srdce, když viděl, jak je dítě zoufalé. „Přestaň plakat. Jsi už velký kluk!“

Jasper si frustrovaně kousl do koutku úst. „Bolí to! Proč mě nenávidí? Maminky jiných dětí by nesnesly, kdyby měly svému dítěti ublížit, ale maminka se mě snažila ze vší síly štípnout. Je to vůbec moje maminka?“

Benjamin zůstal ohromen. Dříve podstoupili test DNA, který prokázal, že Gavin je bezpochyby jejich dítě. Polkl, letmo pohlédl na Jaspera a pak lékárničku zavřel.

Zjemnil tón a promluvil: „Jestli ji nemáš rád, nemusíš se už se svou maminkou vídat!“

Benjamin si byl jistý, že z jeho syna vyroste řádný člověk, i když nablízku nebude jeho matka. Danna tentokrát zašla příliš daleko.

Jasperovi v očích svitla naděje a žalostně se zeptal: „Opravdu? Ty ji nemiluješ? Takže si ji už nevezmeš? Říkala mi, že si ji vezmeš, tati!“

Benjamin se zamračil. „S tím si nemusíš dělat starosti! To se nikdy nestane.“

Jasper byl jeho odpovědí zaskočen. Co tím myslí? Znamená to, že tatínek maminku nemiluje? Nebo si ji nevezme? „Mám pocit, že to není moje maminka. Nenávidí mě už od malička. Kdykoli jste tu nebyli, snažila se mě štípnout na místa, která nebudou snadno viditelná, když s něčím nebyla spokojená.“

Jasper upřímně netušil, jestli se Danna takhle chovala vždycky. Jen si to vymýšlel, aby mu Benjamin uvěřil.

Benjaminova tvář zvážněla a hlubokým hlasem se zeptal: „Proč jsi mi o tom neřekl už dřív?“

Jasper po něm loupl okem a našpulil rty. „Neodvážil jsem se, protože mi vyhrožovala!“

Při vysvětlování sklopil hlavu a zachvěl se. Při pohledu na jeho žalostný výraz se Benjaminovi bolestivě sevřelo srdce.

Benjamin mu jemně pocuchal vlasy a slíbil: „Odteď už nedovolím, aby tě někdo šikanoval!“ Cítil se provinile, že jeho milovanému dítěti bylo málem ublíženo, a to ne kýmkoli, nýbrž Dannou.

Jasper se zabořil do Benjaminovy náruče a popotáhl. „Budeš s ní dál mít vztah, tati?“

V Benjaminových očích se mihl záblesk, protože neměl ponětí, jak na jeho otázku odpovědět. „No, a chtěl bys, abych s ní byl?“

Jasper zavrtěl hlavou. „Ne!“

Benjamin se na vteřinu odmlčel, když slyšel Jasperovu odhodlanou odpověď. Sklopil pohled na Jasperovu hlavu. Myslel jsem, že bude chtít, abychom zůstali spolu.

„Bolí tě to někde?“ Držel Jaspera a dál kontroloval, zda neutrpěl nějaká zranění.

„Tady!“ Jasper si poklepal na levou stranu hrudi, aby Benjaminovi ukázal, že je po fyzické stránce v pořádku, ale Danniny činy mu ublížily emocionálně.

Benjamin byl málokdy svědkem toho, že by jeho syn plakal. Od té doby, co se Gavin naučil chodit a mluvit, jsem ho takhle plakat neviděl. Rve mi to srdce.

Jemně poplácal Jaspera po hlavě a utěšoval ho: „Všechno bude v pořádku.“

Benjamin se zamračil a jeho výraz potemněl. Jak k němu může být jeho vlastní matka tak hrubá? Já bych se mu nikdy nepokusil ublížit.

Benjamin byl ke svému synovi velmi ochranitelský. I když Danna byla někým, kdo zaujímal důležité místo v jeho srdci a byla Gavinovou matkou, nemohl si pomoct a cítil se rozrušený.

Jasper vycítil, že je s Benjaminem něco v nepořádku, a obezřetně se zeptal: „Tati, je to opravdu moje maminka? Nemohla by moje maminka být někdo jiný?“

Když to Benjamin uslyšel, svraštil obočí. Ponořil se do Jasperových očí plných naděje a škádlivě ho stiskl za tváře. „Ona je tvoje maminka. Příliš o tom přemýšlíš.“

„Hmph! Co já vím, možná mě adoptovala. Nemyslíš, tati, že se mamince vůbec nepodobám?“ řekl Jasper zklamaně.

Benjaminovi přeběhl mráz po zádech. Pak si pozorně prohlédl Jasperovy rysy ve tváři. Chlapec se vzhledově ze sedmdesáti až osmdesáti procent podobal Benjaminovi, ale Danně se vskutku nepodobal vůbec.

Děti obvykle dědí vzhled po rodičích. Nedokázal Jaspera přesvědčit o opaku, jelikož se Jasper Danně ani v nejmenším nepodobal.