Pohled Edwarda

„Koupil jsi mi co?!“ zařval jsem.

„Lunu, omlouvám se, bratře, ale dohoda už je uzavřena, potřebujeme mít tu smečku pod kontrolou, protože po ní šel Dean.“

Dean je lykanský alfa, který mě nenávidí, protože jsem v souboji zabil jeho otce. Ten stařec sem přišel, aby mě zastrašil a vyzval mě o mé území.

„Jak nám ta neužitečná smečka vůbec pomůže? Jsou bezvýznamní.“

„Víš, že ta půda je historická, takže tam nemůže bojovat žádná smečka. Mít ji pod sebou je velké plus. Evelyn se zmínila, že o to Dean usiloval. Přišel také s docela výhodnými podmínkami,“ povzdechl si můj bratr Jamal.

„A jak do toho zapadá ta dívka?“ zavrčel jsem.

„Upevňuje tu dohodu, je to dcera alfy.“

„Ale prosím tě, Jamale, tu půdu bychom mohli získat i bez toho všeho,“ ušklíbl jsem se.

„Já vím, ale bývalá luna mě prosila, abychom je vzali pod naši ochranu. Evelyn byla drahá přítelkyně naší matky, nemohl jsem ji odmítnout.“

Zavrčel jsem a praštil do stolu, až se rozlomil napůl. Nemůžu uvěřit, že to udělal.

„Smečka potřebuje dobrou lunu.“

„Můžu si vybrat svou vlastní.“

„Víš, že to je lež.“

„Nepotřebuji lunu,“ odsekl jsem.

„Neslyšel jsi, co jsem říkal o té historické půdě? Kromě toho už jsem ji koupil,“ pokrčil rameny a vůbec se nestaral, že přivedl ženu, kterou jsem nechtěl. Jamal je můj bratr a beta, dokáže dobře odhadnout povahu a ví, co je pro smečku nejlepší, a jestli si myslí, že je ta žena dobrá, nechám si ji. Bude mou lunou jen podle jména, ale nikdy nepřijmu nic víc.

„Odteď je to tvůj problém a já pro ni nic neudělám,“ prohlásil jsem. Když jsem došel ke dveřím, otočil jsem se na něj a ušklíbl se.

„Možná ji jednou nebo dvakrát ošukám, měl bych za své peníze něco dostat, ne?“ mrkl jsem, vyšel z místnosti a zanechal Jamala s výrazem „a do prdele“.

Přeměním se do své obrovské lykanské podoby a vyběhnu do lesů, vzpomínaje na to, co se stalo, když jsem si naposledy dovolil záležet na nějaké ženě – podvedla mě a plánovala mou smrt. Zařekl jsem se, že už nikdy nebudu milovat žádnou další ženu.

Večer jsem šel do svého pokoje, ale k mému překvapení byla v mé posteli smečková děvka Candace, nahá. Zatáhl jsem ji za kotník a vrazil svou erekci do její kundy. Zakryl jsem jí rukou ústa, protože jsem nechtěl, aby naříkala nějaké hlouposti.

Pohled Caliany

Můj nejlepší přítel z dětství Levy mě doprovodil ke smečce Zlatého kamene, mé nové smečce. Bratři Chasiové nemohli dorazit, tak poslali auto a řidiče.

„Lidé říkají, že členové smečky Zlatého kamene jsou stejně hrubí a nelidští jako jejich vůdci,“ říká. Považují se za zlaté lykany, vzácný druh, protože jsou nejsilnější na míle daleko.

„Říkají si bohové západu,“ povzdechla jsem si a z mých slov čišel sarkasmus.

Ve zpětném zrcátku se střetnu s pohledem řidiče a jeho rty se zkroutí do něčeho zlověstného. Rozšíří se mi oči a stisknu černé tlačítko, které mezi námi vysune přepážku.

„Proč ses rozhodla odjet už dnes?“

„Neměla jsem na výběr, našla jsem svá zavazadla venku před domem,“ odfrkla jsem si.

„Ta děvka.“

Levy mě zbytek cesty drží za ruku a snaží se mě rozveselit, ale je to marné. Opouštím jediný domov, který jsem znala, abych žila s krutým mužem.

Jsem na dně. Věnuji Levymu malý nucený úsměv, který přijme. Když dorazíme ke smečce Zlatého kamene, řidič otevře dveře limuzíny a my vystoupíme.

„Jsi si jistá, že nemůžu zůstat, Cali?“ zeptal se Levy a s úžasem si prohlížel panství. Bylo opravdu nádherné a větší než všechna sídla alfů, která jsem za ta léta viděla.

„Myslím, že ne, a Evelyn by byla vzteky bez sebe,“ políbila jsem svého přítele na tvář a jemně ho strčila do auta. Vystrčil hlavu z okénka.

„Dávej na sebe pozor, a prosím, zavolej mi, kdykoli budeš moct, a já tě od něj odvezu,“ řekl. Usměju se s vědomím, že to dokáže. Levy byl odhodlaný muž a chránil mě od mého prvního dne ve školce.

„Já vím.“

S bolavým srdcem jsem sledovala, jak limuzína opouští příjezdovou cestu. Cítila jsem, jak mi znovu hrozí vytrysknout slzy, ale nadechla jsem se a přinutila se k úsměvu. Tohle teď bude můj nový domov, takže bych si měla pobyt zde zpříjemnit a být užitečná v zájmu své smečky.

S každým mým krokem mi srdce hlasitě bušilo v hrudi a najednou jsem se cítila dojatá. Otec mi chyběl jako nikdy předtím, a kdyby žil, nic z toho by se nestalo. Ucítím, jak mi ruka zatahala za sukni, a podívám se dolů. Je to krásná malá holčička, které není víc než pět let. Usmívá se na mě.

„Ahoj!“ zamávala. U srdce mě okamžitě zahřálo a všechen můj předchozí smutek zmizel. Klekla jsem si na kolena a pohladila ji po blond vlasech.

„Ahoj.“

„Ty jsi Caliana?“ Přikývla jsem na odpověď a ona se usmála, čímž mi roztála srdce. Byla tak roztomilá!

„Strýček říkal, že přijedeš.“ Chtěla říct ještě něco, ale něco upoutalo její pozornost a její velké modré oči se rozzářily.

„Jiskřička!“ Sledovala jsem její pohled a uviděla bílou chlupatou kočku. Utekla a malá holčička se hnala za ní.

„Dobrý den, slečno Meyersová.“ Postavila jsem se a uviděla ženu středního věku. Měla jeden z těch výrazů, které říkaly „Já vedu tohle panství“, se svou vážnou tváří, vlasy svázanými do úhledného drdolu, bílou košilí, tmavě modrou sukní a vysokými podpatky. Vypadala graciézně.

„Dobrý den.“

„Jsem Lena a starám se o to, aby dům hladce fungoval. Prozatím vás tu provedu. Následujte mě prosím do svého pokoje.“ Její hlas byl neutrální, ale zdvořilý.

Ohlédla jsem se na svá zavazadla.

„Nechám vám je poslat.“ Následovala jsem Lenu dovnitř a dům na mě udělal dojem. Byl elegantní a prostě božský. Kolem procházelo několik sluhů v drobných uniformách a zdvořile se mi klanělo.

Lena mě zavedla do třetího patra a uzel v mém žaludku se zvětšil.

„Budete ubytována v alfově apartmá. Za pár minut vám tam pošlu věci.“ Ukázala na velké dveře před námi.

„V alfově apartmá, ale proč?“

Lena zmateně mírně naklonila hlavu. „Protože jste tu jako jeho luna, madam.“

Ztěžka jsem polkla. O tom mě neinformovali. Myslela jsem si, že jsem sem přijela pracovat nebo tak něco. Nenapadlo mě, že sem přijedu jako jeho luna! Luna Edwarda Chasii, luna nejnebezpečnější a nejmocnější smečky v západním teritoriu!

‚Evelyn se přece zmiňovala o uspokojování alfových sexuálních tužeb,‘ připomněla mi klidně má vlčice a já se při těch slovech otřásla. Jak o tom může být tak klidná?

„Omluvte mě, madam, naléhavě mě potřebují v kuchyni, ale pošlu někoho, kdo vám pomůže.“

Pomalu a opatrně jsem zatlačila do dveří, jen abych zažila šok svého života. Na posteli měl nějaký pár žhavý sex, sténali rozkoší a já tam jen stála jako opařená.

Změnili polohu, když si mě všimli, a přestali. Zatímco se dívka přikryla prostěradlem, muž vypadal jen rozzlobeně, jeho tmavé oči měly vražedný pohled a právě v tu chvíli má vlčice vyslovila to slovo.

„Druh.“