Pohled Caliany

Cítila jsem, jak se mi v žaludku stupňuje bolest, když ten přitažlivý, vysoký muž stál v mé přítomnosti nahý. Můj zrak bezostyšně zabloudil k jeho penisu. Mimochodem, byl obrovský a dlouhý. Tělo tohoto muže bylo ze samých svalů, bezpochyby hodně cvičil, a jeho tvář, ach moje bohyně, měl krásné, ostré rysy, ale můj pohled utkvěl na jeho chladných očích. Měly uhrančivou šedou barvu, ale vypadaly beznadějně a opuštěně. Chtěla jsem se ho dotknout a zeptat se ho, co se děje, ale nemohla jsem. Poté, co si mě také prohlédl, majestátně ke mně přikročil a zastavil se. Stáli jsme tak blízko. Jeho tělo vyzařovalo teplo a jeho vůně byla smíšená s vůní té ženy, kterou právě šukal, a já jsem je oba chtěla praštit. Pěsti jsem měla zatnuté a třásla jsem se vztekem.

‚Cali!‘ zaječela má vnitřní vlčice. Trhla jsem sebou a odkašlala si, ale než jsem mu stačila říct jediné slovo, zabouchl mi dveře před nosem a mně to došlo. Mým druhem je alfa Edward Chasia, ten krutý alfa, a on ani nevzal na vědomí mou přítomnost. Zachvěla jsem se a můj dech byl přerývaný. Nohy pode mnou vypověděly službu a já se svezla podél stěny do sedu. Můj druh byl na druhé straně, s jinou ženou ve své posteli.

Do prdele, do prdele, do prdele. Nikdy jsem nepočítala s tím, že budu mít druha, ale ta myšlenka mě lákala.

Nenáviděl mě. Viděla jsem mu to na očích. Bylo to šílené, vždyť jsem ani nic neudělala! Chtěla jsem plakat a křičet na bohyni, ale neměla jsem k tomu ani vůli.

„To je mi líto,“ ozval se tichý hlásek. Rychle jsem se postavila a pohlédla na mladou ženu, která promluvila.

„Oh, ahoj,“ pokusila jsem se o nucený úsměv. Její výraz prozrazoval, že ví, co se tu stalo.

„Jsem Juanita, madam Lena říkala, že vás budu obsluhovat,“ usmála se. Juanita byla hezká drobná dívka s hustými vlasy, které jí slušely, a s krásnýma velkýma hnědýma očima.

„Dobře, můžeš mě doprovodit do jiného pokoje? Nejlépe do druhého patra.“ Nehodlala jsem zůstat na stejném patře jako ten muž. Chtěla jsem být od alfy co nejdál. Nechápala jsem, proč souhlasil s tím, aby mě sem přivedli, když mě evidentně nepotřeboval. Juanitiny oči mírně ztmavly, což naznačovalo, že se s někým telepaticky spojuje. Když skončila, smutně zavrtěla hlavou.

„Musíte zůstat na tomto patře, madam.“

Jen jsem přikývla. Hádat se byla ztráta času, protože jsem věděla, že jen plní rozkazy. Juanita mě zavedla do pokoje hned vedle alfova apartmá. Byl obrovský, s kulatou postelí a televizí připevněnou na zdi.

„Tyhle dveře vedou na balkon a do koupelny,“ informovala mě. Jen jsem se na ni usmála a posadila se na okraj postele. Juanita odešla z pokoje s tím, že se vrátí, aby mě zavolala na večeři, a ať si zatím užiju svůj pokoj. Má mysl však zabloudila ke krutému alfovi, k mému druhovi. Jaká byla šance?

‚Lio, jsi v pořádku?‘ zeptala jsem se své vlčice.

‚Ano, a ty?‘ Povzdechla jsem si a lehla si na postel. Pravdou bylo, že jsem nebyla v pořádku. Všechno se to seběhlo tak nečekaně. Jednu chvíli jsem byla v otcově smečce. Nebyla jsem tam s Evelyn a Vincem šťastná, ale bojovala jsem s nimi, a teď jsem tady, v cizí smečce, se svým druhem, který na mě zvysoka kašle.

‚Budu v pořádku,‘ odpověděla jsem nakonec. Nejsem slabá žena. Vycvičila jsem svou mysl, abych byla silná, a on mě nezlomí. Vstala jsem z postele a šla se osprchovat do přilehlé koupelny. Dala jsem si dlouhou sprchu a dbala na to, abych si důkladně umyla vlasy, protože to už bylo nějakou dobu, co jsem si je myla naposledy, a ve sprše byly všechny přípravky na mé vlasy. Po sprše jsem si oblékla jednoduché džíny a tričko. Zkontrolovala jsem si telefon a uviděla textovou zprávu od Levyho. Informoval mě, že Evelyn pořádá večírek na oslavu dohody, kterou s Chasii uzavřeli.

O několik hodin později se dveře do mého pokoje otevřely a vešla Juanita. Vypadala vesele.

„Dobrý večer, luno! Chtějí vás vidět.“