Pohled Caliany

Když jsem popadla boty, srdce mi začalo bušit jako o závod. Následovala jsem mladou služebnou do jídelny, kde seděli čtyři zastrašující muži, kteří vypadali tak mocně jako nikdy předtím. Bratři Chasiové.

Věděla jsem, že to jsou panovační muži, ale vidět je takhle sedět, vypadat jako řečtí bohové a vyzařovat takovou auru, bylo něco úplně jiného. Má vlčice i já zakňučíme, ale nutím se stát vzpřímeně. Jsem přece dcera alfy.

„Ahoj, Caliano,“ postavil se pohledný muž, kterému mohlo být kolem pětadvaceti. Z fotek na internetu jsem ho poznala. Byl to Jamal, druhý bratr a tvář společnosti. Byl také betou smečky. Snažila jsem se vzpomenout, co se o něm v tom článku psalo.

‚Zlatý anděl západu.‘ Vypadal tak, měl nasazenou přátelskou masku, ale za ní byl stejně nebezpečný jako ostatní.

„Dobrý večer,“ pozdravila jsem ho plaše. Jemně mě vzal za ruku a dovedl mě k sedadlu vedle alfy Edwarda, který mi nevěnoval ani pohled.

„Caliano, vítej v rodině. Tohle jsou moji bratři: Marcus a Marcos, dvojčata,“ představil je beta Jamal. Dvojčata byla také pohledná a rozeznat je šlo jen podle drobných rysů, jako byly vlasy a oči. Zatímco Marcus měl špinavě blond vlasy a hnědé oči jako Jamal, Marcos měl vlasy černé jako uhel, stejně jako alfa Edward, a uhrančivé šedomodré oči.

Dvojčata na mě zamávají a stroze přikývnou, tváře stejně vážné jako jejich starší bratr.

„Mám ti ji představit, bratře, nebo se té cti ujmeš sám?“ zeptal se Jamal alfy, který si podrážděně povzdechl, jako by ho to nudilo. Proč mě tak nenáviděl?

„Dobře, udělám to tedy já,“ usmál se beta Jamal. Jak dokáže být tak slušný? Bratři Chasiové měli být namyšlení a hrubí.

‚Jamal je ten anděl.‘

„Tamto je Edward, nejstarší,“ řekl rychle a já přikývla. Rychle jsem pohlédla na alfu, abych zjistila, jestli přikývne nebo se na mě aspoň podívá, ale neudělal to a zlomilo mi to srdce.

Když jsme začali jíst, Marcos a Marcus se bavili o svém zabíjení a detailně popisovali, jak povraždili přes deset lykanů. Po těle mi přejel mráz a zaskočil mi salát, až ztichli a podívali se na mě. Nervózně jsem se kousla do spodního rtu. Doufala jsem, že po zbytek večeře zapomenou, že tu jsem.

„Jeho srdce jsem hodil divokým vlkům a těla jejich vůdců mým lvům. Bylo to vzrušující.“

„Nebyl ten druhý chlápek náhodou ještě naživu?“

„Byla taková sranda se na to dívat. Myslím, že během slavností bychom měli pořádat takové hry.“

Při pomyšlení, že by Marcus navrhoval předhazovat lidi lvům a divokým vlkům pro sport, se mi zvedl žaludek, vstala jsem, doběhla k nejbližšímu umyvadlu a vyzvracela celou večeři... Slyšela jsem, jak se dvojčata smějí, zavrtěla jsem hlavou a rozhodla se, že už se tam nevrátím a půjdu rovnou nahoru do svého pokoje.

Oblékla jsem si na spaní černé hedvábné šaty, ale než jsem stačila zavřít oči, dveře se otevřely a dovnitř vešel alfa. Alfa Edward tam stál a udělal pár kroků k posteli s hrozivým výrazem ve svých šedých očích. Pevněji jsem sevřela matraci. Klekl si jedním kolenem na postel a chytil mě za bradu, abych se mu dívala do tváře. V tu chvíli mi srdce málem vyletělo z hrudi a na kůži mi naskočila husí kůže. Má vlčice vyla štěstím z této blízkosti svého druha.

„Ahoj, má družko.“ Jeho hlas byl hluboký a sexy. Dech se mi zadrhl a on se ušklíbl. „Přišel jsem ti jen sdělit pravidla,“ řekl a co nejrychleji ode mě odstoupil. Zakňučela jsem nad tou ztrátou kontaktu.

„Jaká- jaká- pravidla?“ zakoktala jsem tichým hlasem.