Chloe

*Nevydej ani hlásku. Nevydej ani hlásku.* Tahle mantra se mi rozléhala v hlavě, když se Ryderův pronikavý pohled zavrtával do mé duše.

Ticho v pracovně bylo ohlušující. Pro svět jsem byla zrůda – odporná zrádkyně, která otrávila právě ty lidi, kteří jí dali život. Ale tváří v tvář Alfovi z Dark Hollow jsem si připadala naprosto odhalená.

Najednou stál Ryder přímo přede mnou. Už jen jeho samotná velikost zcela zastínila světlo z okna. Nepohyboval se jako Hunter nebo Dylan; pohyboval se jako stín – tiše, rychle a smrtelně přesně.

Mozolnatý prst mě zachytil za bradu a donutil mě zvednout tvář. Snažila jsem se uhnout, ale jeho stisk byl neústupný.

„Takže říkají, že jsi otrávila vlastní rodiče?“ Jeho palec zlehka stiskl můj tep na krku a ucítil to zběsilé kolibří třepotání mého srdce.

„Byla jsem jen dítě!“ vyrazila jsem ze sebe, patetické písknutí na obranu. „Byla to jen hloupá sklenice limonády! Přísahám bohu, že jsem to nevěděla!“

Ryder svěsil ruku a pomalu otočil hlavu k mému bratrovi. „Dítě? Vy doslova obviňujete šestileté dítě?“

„Měla vědět, jak ta rostlina vypadá!“ zaurčel Hunter, jehož trpělivost praskala ve švech.

Alfa Ryder ze sebe vydal temné, posměšné uchechtnutí. „Zní mi to, jako byste jen potřebovali příhodného obětního beránka.“ Došel zpátky ke svému křeslu a zvedl koženou bundu. „Běžný oměj už celá staletí není smrtelný, Huntere. Vyvinuli jsme se a tohle jsme překonali.“

Ztuhla jsem. *Co to právě řekl?* Oměj že nebyl smrtelný? Vtloukali mi to do hlavy celých šestnáct let!

„Jediné, co takhle zabíjí, je Krev oměje. Tak mi řekni, jak přesně se šestileté dítě dostane k vzácnému jedu, který se pěstuje z krve Alfy?“ Ryderův hlas klesl o oktávu, nasáklý smrtící hrozbou.

Hunterova tvář nabrala ošklivý odstín purpurové. „Nepozval jsem tě sem, abychom se bavili o mý zasraný otrokyni! Ta smlouva—“

„Žádná smlouva není.“ Ryder si přehodil bundu přes široké rameno. „Tady jsem skončil.“

Bez dalšího ohlédnutí ten vrcholový predátor odešel a zanechal za sebou stopu naprosté zkázy.

Těžké dveře se zaklaply.

Nestihla jsem se ani nadechnout, než mi Dylanova pěst narazila do břicha. Vzduch byl surově vytržen z mých plic. Zhroutila jsem se a naprázdno dávila na koberec.

„Co jsi mu, kurva, řekla, ty pitomá děvko?!“ zařval Hunter a tvrdě mě kopl do žeber. „Jestli jsi zničila tohle spojenectví, roztrhám tě na kusy!“

„Nic! Přísahám, že jsem nic neřekla!“ vzlykala jsem a stočila se do těsného klubíčka, abych si ochránila orgány.

Hunter mě popadl za plnou hrst vlasů a trhl mnou z podlahy, až moje kůže na hlavě křičela bolestí. Vytáhl mě z pracovny, po honosné chodbě, přímo k těžkým železným dveřím sklepa. Propasti. Na místo, kde jsem týdny hladověla, ponechána v naprosté tmě jen s krysami.

„Prosím... Huntere, prosím...“ žadonila jsem, moje slzy zanechávaly teplé stopy ve špíně na mé tváři.

Hunter rozrazil dveře sklepa, připravený hodit mě dolů po betonových schodech.

„Fakt milující rodinka, co tu máš.“

Ten hlas zastavil Huntera na místě.

Pohodlně opřený o stěnu chodby, s překříženýma rukama na hrudi, stál Alfa Ryder. Neodešel. Čekal.

„Nestrkej nos do záležitostí mojí smečky!“ štěkl Dylan a vypjal hruď, když udělal krok k Ryderovi.

Ryder ani nemrkl. Vyzařovala z něj aura tak drtivě smrtící, že i Hunter podvědomě o krok ustoupil. „Vteřinu poté, co podepíšu to spojenectví, se tvoje záležitosti stávají mými.“ Jeho karmínové oči pomalu sklouzly ke mně, zkoumaly mou pohmožděnou tvář, propadlé tváře a to, jak jsem se třásla jako list.

„Zabila je, Rydere! Tohle si zaslouží!“ soptil Hunter a stiskl mé vlasy ještě pevněji.

„Pusť ji.“ Ten příkaz nebyl hlasitý, ale ani nemusel být. Vibrovala z něj syrová dominance Alfy, která si vynucovala podřízenost. Hunterova ruka z mých vlasů reflexivně spadla.

„Přidávám k našemu spojenectví novou podmínku,“ oznámil Ryder a na rtech mu pohrával krutý úšklebek, když se odrazil od zdi. „Beru si ji.“

Srdce se mi zastavilo. *Bere si mě?*

Hunter na něj zíral s otevřenou pusou. „Ty chceš tu otrokyni? Na co sakra?“

„Do toho ti nic není. Vydej mi ji natrvalo a získáš ochranu Dark Hollow.“ Ryder přistoupil blíž, jeho stín na mě padl. Nebyl to stín ochránce; byl to stín majetnického zvířete, které si nárokuje svou kořist.

Hunter sotva na vteřinu zaváhal. „Platí.“

„Nechám vypracovat papíry. Zítra ať má sbaleno,“ nařídil Ryder. Zastavil se u vchodových dveří, aniž by se ohlédl. „A Huntere? Jestli na ní do zítřka najdu jedinou novou modřinu, žádné spojenectví nebude. Bude jen masakr.“

Dveře s prásknutím zapadly.

Hunter a Dylan na mě zírali, jako by mi narostla druhá hlava. Nečekala jsem, až jim to dojde. Po čtyřech jsem se vyškrábala na nohy a vyrazila po schodech do svého maličkého podkrovního pokoje.

Hruď se mi dmula. Opouštím Silver Peak. Ale v koutku mysli mě hlodala mrazivá pravda. Alfa Ryder byl známý jako vrcholový predátor, muž, který dobývá bez milosti.

Proč by ten nejnebezpečnější Vlk na světě chtěl zlomenou, neužitečnou otrokyni?