Snažila jsem se ze všech sil působit klidně a zoufale doufala, že mé lži uvěří. Srdce mi ale bušilo v hrudi a dlaně se mi potily.

Předstírala jsem, že jsem na podobné věci zvyklá, aby se necítil tak provinile, ale on se zdál být naprosto vyrovnaný a dokonce se na mě zářivě usmíval.

Proč mám pocit, že se naše role obrátily?

„Měla bych jít,“ řekla jsem mu a vylezla z postele.

„Chceš, abych tě odvezl?“ Posadil se, slezl z druhé strany postele a otočil se ke mně zády. Přesně v tu chvíli jsem uviděla dlouhé červené škrábance na jeho zádech.

Všiml si, že zírám, a s pobavením se na mě ohlédl. „Jsi první, kdo mě kdy poškrábal.“

„Nechtěla jsem tě poškrábat,“ bránila jsem se.

„Tak co to tedy bylo?“

„Způsoboval jsi mi bolest, tak jsem to udělala v sebeobraně.“

Zasmál se. „To ty jsi byla tak těsná.“

„Myslela jsem, že jsi říkal, že ty jsi moc velký?“ Ta slova ze mě vyklouzla dřív, než jsem se stihla zamyslet, a vzápětí mi po nich zrudly tváře.

„Lyle ti musel vážně hodně ublížit, viď.“ A jen tak připsal všechny mé činy na vrub mimomanželských poměrů svého nejlepšího přítele.

Takže celou dobu věděl, že mě Lyle podvádí. Měla jsem to čekat. Konec konců, vrána k vráně sedá. Jsem vážně idiot.

„Proč jsi mi to neřekl?“ vyjela jsem na něj rozrušeně.

Pokrčil rameny, zatímco si zapínal košili. „Říct ti co? Že se Lyle spustil s jednou z mých kamarádek? Nebo jsem tě měl vzít s sebou, abys je přistihla při činu?“

Zůstala jsem oněmělá.

Natáhl ke mně ruku. „Pojďme.“

„Nepotřebuju, abys mě vozil domů,“ odsekla jsem, plácla ho přes ruku a vstala k odchodu. Pravdou bylo, že jsem se na něj ve skutečnosti nezlobila. Jen mi to gesto přišlo zbytečné, vzhledem k tomu, že jsem si s ním užila jen na jednu noc, abych se pomstila svému manželovi, a nic víc v tom nebylo.

Ke dveřím mě už nenásledoval.

Po odchodu z hotelu jsem pospíchala do lékárny, abych si koupila pilulku po, a okamžitě jsem ji spolkla, čímž jsem se uklidnila o něco víc než předtím.

Když jsem dorazila domů, Lyle už spal. Musel mi opravdu věřit, když mi ani nenapsal, aby se zeptal, kde jsem, když jsem se v noci nevrátila.

Zatáhla jsem závěsy a chystala se do postele, když mi telefon zabzučel oznámením. K mému překvapení to byla textovka od Christophera: Proč zatahuješ ty závěsy? Už jsem beztak všechno viděl.

Zděšeně jsem nadskočila a rychle roztáhla závěsy. Dole pod oknem stálo zaparkované auto.

Christopher? To mě sledoval až domů?

Telefon mi zabzučel znovu: Příště si žádné prášky neber. Vezmu si kondom. Koutek úst mi cukl. On chce nějaké „příště“?

Hned nato jsem dole uslyšela zvuk túrovaného motoru Christopherova auta.

Prsty mi chvíli váhaly nad obrazovkou telefonu. Místo abych mu na zprávy odepsala, smazala jsem celou historii našeho chatu.

To by prozatím stačilo.

Bylo to při snídani následujícího dne, kdy se mě Lyle zeptal: „Kde jsi včera v noci byla?“

Ztuhla jsem a málem upustila vidličku na zem.

Když jsem po něm nenápadně vrhla nervózní pohled, viděla jsem, že si nepřítomně listuje novinami a nevěnuje mi vůbec žádnou pozornost.

Spolkla jsem hořkou pachuť v ústech. Dokonce i má známost na jednu noc mě ze strachu o mé bezpečí sledovala až domů. Zato můj drahý manžel se na mé místo pobytu ptal bez sebemenšího náznaku obav.

Křivě jsem se usmála. „Šla jsem s kamarádkami do kosmetického salonu.“

Mou chabou výmluvu přijal a pouhým souhlasným zamručením naznačil konec konverzace.

Naneštěstí jsem si na toto ticho po dvou letech manželství s ním už zvykla.

Právě jsem se chystala vstát a dát nádobí do dřezu, když jsem ucítila, jak mi něco stlačilo rameno a donutilo mě to vrátit se zpět na židli.

Koutkem oka jsem zahlédla, jak se na židli vedle mě posadila postava oblečená v bílém.