„Jsem tu na snídani zdarma. To ti přece nevadí, viď, Yvonne?“ Byl to Christopher. Lyle kromě něj neměl žádné jiné blízké přátele a jedině Christopher by se odvážil chovat se k nám oběma tak nenuceně.

Aniž by čekal na odpověď, vzal mi mé příbory a začal si nandávat z talířů, které byly připravené na stole.

Lyle se na něj úkosem podíval. „Ty jsou její.“

„Počkat, vážně? Tady máš, Yvonne.“ Christopher mi je s klidem podal zpátky. Ale přece jsem nemohla pokračovat ve snídani stejným příborem poté, co s ním jedl on, že ne?

Když jsem si od něj příbor nevzala, Lyle promluvil s poněkud kyselým výrazem: „To je v pořádku. Prostě si ho vezmi a příště buď opatrnější. Lidi by si začali pouštět pusu na špacír, kdyby tohle viděli.“

„Máš pravdu! Ujistím se, abych byl v budoucnu opatrnější.“ Christopher se zářivě zazubil. „Ty si taky musíš dávat pozor, Yvonne. Pokud by snědl jídlo jiné ženy, znamenalo by to, že tě podvádí.“

Potom na mě hravě mrkl.

Lyle mezitím ztuhl a jeho ruka zamrzla ve vzduchu uprostřed obracení stránky v novinách.

Jeho reakce mě nesmírně uspokojila, ale mlčela jsem.

Po tom, co ze sebe Lyle vynutil rozpačité zakašlání, změnil téma a obrátil pozornost zpět ke Christopherovi. „Poslední dobou jsem tě neviděl. Kde ses toulal?“

„Uf, ani o tom nemluv. Přítel jedné mé kamarádky ji podváděl, a tak jsem jí musel dělat doprovod, zatímco ho přistihla při činu,“ odpověděl Christopher nenuceně. „Měl jsi to vidět! Ona a celá skupina holek svlékly toho chlapa i s tou rozvracečkou rodin do spodního prádla a provedly je po ulicích. Byla to vážně podívaná.“

Lyle znovu zakašlal a otočil se pro sklenici vody na své náhle vyschlé hrdlo.

„Yvonne, pokud ho budeš chtít někdy přistihnout při nevěře, nezapomeň si s sebou vzít novináře,“ naléhal dál Christopher. „On novináře naprosto nesnáší.“

Jakmile to řekl, Lyle omylem převrhl sklenici s vodou a rozlil ji všude po sobě a po pultu. Skoro jsem cítila tu úzkost, která z něj vyzařovala.

„Já... já se půjdu převléct. Můžete si dál povídat.“ S těmito slovy utekl s ocasem staženým mezi nohama.

Christopher se opřel, překřížil paže za hlavou a ušklíbal se jako kočka Šklíba.

Když jsem se otočila, abych se na něj s vděčností zadívala, ovinul mi paži kolem pasu a stáhl si mě na klín.

Můj obličej při té náhlé intimitě okamžitě zrudl, přitiskla jsem mu ruce na hruď a krev mi bušila v uších. „Co to děláš? Vždyť je hned vedle.“

Pustil mě, ale nezapomněl mi předtím vtisknout letmou pusu na tvář. „Ještě ti zbyl nějaký bojovný duch? Vypadá to, že jsem včera v noci nebyl dost drsný.“

Z jeho slov jsem byla celá nesvá a v rozpacích.

Když se Lyle vrátil, Christopher se na něj zašklebil. „Hotovo? Můžeme vyrazit.“

Místo aby Lyle odešel, přistoupil ke mně a lehce zvedl bradu, čímž mi naznačil, abych mu uvázala kravatu.

Už jsem to tak dlouho nedělala, a když jsem to dělala naposledy, nazval můj uzel odbytým a ošklivým, takže jsem si nebyla jistá, proč po mně chce, abych to udělala zrovna teď.

Když jsem skončila, zničehonic mi vtiskl polibek na čelo. „Večer na mě počkej,“ pronesl stroze. „Vrátím se, abychom si dali společně večeři.“

Zabručela jsem na souhlas a nenápadně pohlédla na Christopherův veselý, uličnický výraz, přičemž jsem sledovala, jak něco rychle zahodil do odpadkového koše.

Netrvalo dlouho po tom, co oba muži vyšli ze dveří, a uslyšela jsem Lyla říct: „Kde mám letenku? Myslel jsem, že ji mám u sebe...“

„Možná jsi ji ztratil,“ odpověděl Christopher. Neviděla jsem mu do tváře, ale z jeho hlasu jsem slyšela pyšný tón, když dodal: „Později někoho požádám, aby ti koupil novou.“

Zvedla jsem ten zmačkaný kus papíru z koše. Podle očekávání to byla Lylova letenka. Usmála jsem se pro sebe a poslala Christopherovi zprávu: Jsi tak dětinský.