Když mi nepřišla žádná odpověď, rozhodla jsem se vrátit ke svým vlastním záležitostem.

Měla jsem na paměti Lylův slib, že se vrátí na večeři, a tak jsem se vydala na trh, abych koupila suroviny na jeho oblíbené jídlo. Po návratu domů jsem ze zvyku zkontrolovala telefon, ale nečekalo tam na mě žádné oznámení o zprávě.

Proč vlastně čekám na zprávu od Christophera? Tohle zjištění mě frustrovalo a zklamalo zároveň. Hodila jsem telefon na pohovku.

Když jsem se zaměstnávala v kuchyni, telefon zazvonil. Z nějakého důvodu mi při tom zvuku vynechalo úder srdce.

Vyřítila jsem se z kuchyně, abych telefon zvedla, ale veškeré vzrušení okamžitě vyprchalo, když jsem uviděla, že mi volá Lyle. „Haló?“

„Ahoj, miláčku. Dnes večer mám jednání, takže na mě nemusíš čekat. Nezapomeň jít po večeři brzy spát, platí? Hodná holka.“ S těmito slovy zavěsil, aniž by mi dal šanci mu odpovědět.

Odfrkla jsem si. Jednání? Jako nějaké kontaktní, soukromé jednání někde v hotelovém pokoji? Jeho zaměstnanci mají takové štěstí, že mají tak pečujícího šéfa.

K mému překvapení mě ta zpráva ani nerozčílila. Znovu jsem zkontrolovala telefon, ale stále tam nebyly žádné nové zprávy.

Nemohla jsem si pomoct a začala jsem přemýšlet, jestli jsem se ráno ke Christopherovi nezachovala až moc tvrdě a nenaštvala ho. Způsobila snad moje textovka nějaké nedorozumění?

Zrovna když jsem zvažovala, jestli bych mu měla zavolat a vyjasnit si to s ním, zazvonil zvonek.

V hlavě se mi úplně vyprázdnilo. Neříkal náhodou Lyle, že bude mít dnes večer plno práce? Proč je najednou doma?

Když jsem otevřela dveře, opíral se o veřeje nečekaný host. Zlatavé paprsky zapadajícího slunce zvýrazňovaly jeho pohledné rysy, takže vypadal jako princ na bílém koni, který právě vystoupil přímo z pohádky.

Mou pozornost okamžitě upoutalo množství červených stop na jeho krku. „Promiň. Vypadá to, že jsem začal být závislý na vůni tvého mléčného mýdla a nedokázal jsem se tě vzdát,“ dobíral si mě.

Jsou to... cucfleky, které jsem mu tam udělala? Cítila jsem, jak mi zrudly tváře.

Pokusil se proklouznout kolem mě do domu, ale má ruka bleskově vystřelila, aby mu zablokovala cestu. „Není doma,“ oznámila jsem mu varovným tónem, ačkoli ve skutečnosti jsem tím chtěla říct: „Prosím, odejdi.“

Předstíral, že mé narážce nerozumí, a trval na svém: „To je v pořádku. Já na něj prostě počkám.“

„Tak počkej venku.“ Zastrčila jsem ho zpátky, ale on tu příležitost využil, chytil mě za zápěstí a přitáhl si mě blíž k sobě.

Ocitla jsem se s ním téměř tváří v tvář, přičemž nás od sebe dělil jen vlásek. Poplašeně jsem klopýtla dozadu do domu.

On se však této šance chopil, vřítil se dovnitř, chytil mě dřív, než jsem stačila ztratit pevnou půdu pod nohama, a zavřel za sebou vstupní dveře.

Zatímco se mi v žaludku usídlil nepříjemný pocit, pokusila jsem se je otevřít. Vzápětí mě přitiskl ke dveřím tak, že se svou hrudí tiskl na má záda.

„Tobě se tahle poloha líbí?“ zeptala jsem se, aniž bych uhnula o jediný centimetr.

Sklonil se a jeho teplý dech mě šimral na krku, když zamumlal: „Ne, taková poloha je vyhrazená jen pro nezralé, hloupé holky. A to ty nejsi.“

„Tak co tedy jsem?“ Má zvědavost byla probuzena, a tak jsem se otočila, abych mu čelila.

„Polib mě a já ti to povím,“ odvětil s úšklebkem. Nastavil mi tvář a poklepal si na ni prstem.

Zkusila jsem ho odstrčit, ale proti jeho síle jsem neměla šanci. Připadalo mi to, jako bych se snažila odtlačit ocelovou zeď. „Musíš jít. Brzy se vrátí.“

To byla lež. Neexistoval žádný způsob, jak by se Lyle mohl dnes večer vrátit domů takhle brzy. Chtěla jsem jen zabránit tomu, aby z té jiskry mezi námi vzplálo něco mnohem nebezpečnějšího.

Zdálo se však, že si z toho Christopher nic nedělá, a naklonil se, aby mě políbil. Když jsem odvrátila tvář, přirozeně se přesunul a začal mě líbat na tváře, přičemž pomalu postupoval dolů na můj krk. „Ještě ani nezačal se svou ‚večeří‘. Není šance, že by se vrátil domů tak brzy.“

Takže on to ví.