Keir

Uplynulo už patnáct let od chvíle, kdy jsem ztratil téměř vše, čeho jsem si v životě cenil. S přibývajícími roky to ale není o nic snazší a jediný důvod, proč stále dýchám, má co do činění s tou dívkou, na kterou se právě dívám.

Ona je důvodem, proč každé ráno vstávám z postele; je to důvod, proč den co den dál funguju, a každý den děkuji Bohyni, že ji udržela v bezpečí.

Od chvíle, kdy Lakota oslavila patnácté narozeniny, se po nocích plížíme ven ze sídla Smečky, a to alespoň jednou týdně. Náš Alfa je domýšlivý blbec, jak říká Lakota; myslí si, že ví, jak vést Smečku, a to je naše výhoda.

Nikdy nikdo nepřišel na to, že jsme Lykani nebo že pocházíme z krve Alfů. Jsou příliš hloupí, aby to viděli nebo si toho všimli, a náš Alfa své lidi řádně necvičí. Za pár týdnů bude Lakotě osmnáct a to bude den, kdy tuto Smečku opustíme a půjdeme hledat nový domov.

Mé myšlenky zabloudí zpět k mé rodné Smečce, Smečce, která už neexistuje, a když na ni pomyslím, necítím vůbec nic. Můj Otec byl Vlkodlak a má Matka Lykanka, ale vzhledem ke svému nízkému lykanskému postavení měla rodit Vlkodlaky. Otec nebyl velkým příznivcem Lykanů a věděla to celá naše Smečka.

Byl velmi zklamaný, když zjistil, že jeho souzená Družka je Lykanka, a navíc Lykanka nízkého postavení. Nikdy před nikým své zklamání neskrýval. Jediný okamžik, kdy byl se svou Družkou spokojený, byl den, kdy mu dala dědice Smečky, a ani to nedopadlo tak, jak si představoval.

Bratrův výcvik na Alfu začal, když mu bylo šestnáct, a mě od toho dne ignorovali ještě víc. Ne že bych se o to vůbec staral. Bavilo mě trénovat s Válečníky a byl jsem v tom sakra dobrý. Bylo mi třináct, asi tři měsíce poté, co můj Bratr oslavil šestnáctiny, a tehdy jsem se poprvé přeměnil.

Ten den jsem svou Matku k smrti vyděsil, protože se ukázalo, že jsem Lykan, a k tomu ještě s černou srstí, což by se mému Bratrovi vůbec nelíbilo. Matka mě varovala, abych nikomu neukazoval, že jsem Lykan, a já přesně věděl, proč to říká. Už vícekrát jsem byl svědkem toho, jak členové Smečky svou Lunu pomlouvali jen proto, že je Lykanka.

Můj Otec i můj Bratr ignorovali to, jak se k ní Smečka chovala, a to byl jeden z hlavních důvodů, proč mi bylo jedno, že mě Otec přehlíží. Echo měl potíže se ovládnout, kdykoli jsme slyšeli, jak členové Smečky o naší Matce mluví, ale oba jsme věděli, že by nám to nebylo k ničemu.

V den, kdy můj Bratr oslavil osmnáctiny, byla Matka nadšená, ale oba jsme věděli, že z něj a jeho Vlka bude Otec zklamaný. Ve chvíli, kdy se proměnil do své vlčí podoby, Otec odkráčel, protože jeho Vlk byl tmavě hnědý, a ne černý, jak Otec očekával; koneckonců, byl to budoucí Alfa.

Otec mě začal zapojovat do výcviku Alfů a Bratr mě za to nenáviděl. Využíval každou příležitost, kterou měl, aby mě před ostatními shodil. Snažil jsem se s ním o tom promluvit, ale nechtěl poslouchat, co mu chci říct, a po nějaké době jsem to přestal zkoušet.

Až do dne svých osmnáctých narozenin jsem neměl tušení, co udělám. Přeměním se a ukážu všem, že jsem Alfa Lykan, nebo se budu chovat, jako bych byl Bezvlčí? Neměl jsem ponětí, a až když jsem se ráno v den svých narozenin probudil, rozhodli jsme se s Echem nepřeměnit v naději, že se Otec vrátí k mému ignorování.

Dopadlo to trochu jinak, než jsem doufal, a nakonec to vedlo k události, která mě přiměla odejít z domova nadobro. Otec mě sice znovu začal přehlížet, ale mému Bratrovi to dalo záminku snášet na mou hlavu urážky, a netrvalo dlouho, než se k němu přidala většina Smečky.

Jediní, komu bylo jedno, že jsem Bezvlčí, byly Omegy a Válečníci. Omegám to bylo jedno, protože věděly, jak umí být naše Smečka zlomyslná, a Válečníci neřešili mou podobu, protože věděli, jaký jsem bojovník.

Matka mě začala ignorovat stejně jako Otec a Bratr, a to mě bolelo víc než urážky, které mi Bratr a členové Smečky předhazovali. Právě jsem se vracel z noční hlídky a byl jsem venku déle než obvykle kvůli hrstce Odpadlíků, když jsem z obývacího pokoje uslyšel Matčin hlas.

"Zlato, máš pravdu. Jako bezvlčí samec je Keir pro naši Smečku přítěží a nikdy do ní nijak nepřispěje." Zachichotala se, než dodala: "Jestli si myslí, že někdy získá Družku, čeká ho překvapení. Ten bezvlčí idiot si jen něco nalhává."

Slyšel jsem, jak se směje spolu s mým Bratrem a Otcem, zatímco jsem kráčel k obývacímu pokoji. "Já, Keir, Syn Alfy Matta a Luny Lindy, tímto trhám pouta se Smečkou Žlutého kamene," zavrčel jsem, zatímco jsem se přeměnil v Echa a blížil se k naší Matce. "Doufám, že zbytek tvého života v téhle Smečce bude naprosté peklo," zavrčel Echo.

Ve své lykanské podobě jsem po schodech vyrazil do patra Alfů a přeměnil jsem se zpět až těsně před svou ložnicí. Do batohu jsem si nacpal nějaké oblečení a další nezbytnosti. Přede dveřmi mého pokoje na mě čekala jedna Omega. Podala mi tašku s jídlem a svačinami, uklonila se a nechala mě tam stát.

Když jsem vyšel ze sídla Smečky, všichni v obýváku byli stále v šoku, a to bylo naposledy, co jsem svou rodnou Smečku viděl. Vím, že Smečka Žlutého kamene už neexistuje; Rada se o to postarala, když Armand našel důkazy, že za masakrem Smečky Křišťálové krve stál můj Bratr.

Zjistil tehdy, že jsem Alfa Smečky, která byla větší a měla lepší Válečníky než on. Žárlil na to, že mám Družku a jsem šťastný, zatímco jeho Družka ho zavrhla, protože byl domýšlivý blbec. Všechny ty ztracené životy jen kvůli žárlivému Alfovi.

Otce popravili za vraždu mé Matky. Zabil ji proto, že věděla, že jsem Alfa Lykan, a tajila to před ním. Ale ani to ve mně nic nevzbudilo. Kapitolu o své rodné Smečce a rodině jsem uzavřel v den, kdy jsem odešel. Nelituji toho, co jsem tehdy udělal, a jsem vděčný za čas, který jsem mohl strávit se svou Družkou.

"Tati, přestaň znovu prožívat minulost. Nemohl jsi dělat nic a důležité jsou ty věci, které jsi udělal." Lakotin hlas mě vytrhne z mých vzpomínek a já vím, že má pravdu. Poté, co se poprvé přeměnila, pověděl jsem jí svůj životní příběh – od dne, kdy jsem se narodil, až po chvíli, kdy jsem skončil ve Smečce Stříbrného stínu.

Lakota už od svých deseti let ví, že Smečka Stříbrného stínu není její rodná Smečka. Tehdy mě kontaktoval člen Rady Armas a já byl nucen to Lakotě říct. Nebyla z toho úplně překvapená, ale zaskočila mě, když se mě zeptala, jestli bych se tam někdy chtěl vrátit.

Chvíli jsem o tom přemýšlel, a když jsem jí řekl, že to pro mě představuje plno bolestných vzpomínek, poradila mi, ať to prodám. Nebyl to její domov; nic si z něj nepamatovala a pokud mi to působilo tolik bolesti, proč bych si to chtěl nechávat? Lakota měla jediné přání, a to, abychom si ponechali název naší Smečky. Nedokázala přesně vysvětlit, proč si ho chce nechat.

Rada její žádosti vyhověla, a v den, kdy opustíme Smečku Stříbrného stínu, budeme mít dostatek peněz na to, abychom mohli začít znovu. Nemáme sice žádný jasný plán, ale uvidíme, kde nakonec skončíme a co budeme k novému začátku potřebovat.

Vracíme se k sídlu Smečky mlčky, což děláme pro případ, že bychom na někoho narazili. Nikdo není překvapený, když mě vidí v noci venku; dělám to od chvíle, co jsme se tu usadili, a dělal jsem to tak schválně.

Dávalo mi to svobodu jít kamkoli, abych se mohl přeměnit do Echa, ale Lakota nesmí ven v noci, a když si někdo myslí, že jsem sám, neuvědomí si, že se Lakota skrývá ve větvích stromů.

"Zdravím, Gamo," uslyším našeho budoucího Alfu, a vzhlédnu k němu tak, abych působil zamyšleně.

"Omlouvám se, já jen..." začnu říkat, ale on mě zarazí s tím, že mu nemusím nic vysvětlovat.

"Otec mi říkal, že to děláte každou noc, a myslí si, že to má něco společného s vaší minulostí. Nebudu vás zdržovat, Gamo," prohlásí a zní to ještě povýšeněji než jeho Otec. Kroutím nad ním hlavou, když se za ním dívám; míří k sídlu Smečky a já si uvědomím, že to pro Lakotu může být docela zapeklité.

"Jsem v našem patře, tati," řekne přes myšlenkové spojení a já se usměju, zatímco kráčím za naším budoucím Alfou.

Za dvě hodiny mu bude osmnáct a bude moci najít svou Družku; jeho Otec si zřejmě myslí, že jeho souzenou bude Dcera našeho Bety. Dávalo by to smysl, vzhledem k tomu, že už jsou spolu skoro rok, a část mě doufá, že je to pravda.

Nezajímá mě, kdo je jeho Družka, pokud to není Lakota. Kdyby ano, vše by se jí a jejímu Lykanovi nesmírně zkomplikovalo, protože on už dal jasně najevo, že svou Družku zavrhne, pokud se ukáže, že je Bezvlčí nebo Lykanka.