Lakota

"Alfo, o svou Dceru se postarám já. O hlídky je pro dnešek postaráno a dohlédnu na to, aby to tak zůstalo, zatímco budu pečovat o Lakotu; nemyslím si, že by jí prospělo, kdyby byla zrovna teď v blízkosti Jacea," řekne otec a slyším, jak se ho Doktor ptá, o čem to mluví.

"Doktore, to Jace ji zavrhl," promluví otec, dřív než mu Alfa vůbec stihne nařídit, aby mlčel, ne že by to na otce zabralo.

Doktor hned dostane příkaz od Alfy, aby o tom, co právě slyšel, nikdy nemluvil, těsně předtím, než ti dva opustí patro Gamů, a pak už tam zůstanu jenom já a otec.

Každý vlk a každá vlčice moc dobře ví, že pouze váš souzený Druh vám dokáže zplodit silné dědice, obzvláště pokud jste Vlk či Lykan s vysokým postavením, a na tom se nic nemění ani poté, co ho zavrhnete. Jsem z toho stejně pobouřená jako Lotus a vím, že v nejbližších dnech odsud odejdeme.

"Tati, jak dlouho tu Alfa nebude?" ptám se ho, a když mi odvětí, že pět dní, usměju se na něj. Řeknu mu, co jsem slyšela, a on je stejně zaskočený jako já tím, že Jace ve skutečnosti není Syn naší Luny, ale pak mi bleskne hlavou, že se svým sourozencům ani moc nepodobá. Najednou to všechno dává o něco větší smysl než dřív a jsem rozhodnutá, že tu dál nezůstanu.

Nenechám se proměnit na Jaceův chovný inkubátor, a malá část ve mně doufá, že Jane mu nikdy nebude moci dát malého vlkodlaka; smečka vlčic by byla naprosto dokonalým trestem pro oba. Otec vytáhne dvě krosny ze zadní části mé šatny a oba si začneme balit své věci.

Vytáhneme mapu, kterou otec před pár měsíci vytiskl; jsou na ní značky označující různé Smečky, a to ve třech různých barvách. Červená pro Smečky, kterým se musíme vyhnout, oranžová pro Smečky, které by mohly znamenat potíže, a zelená pro Smečky, o kterých otec ví, že se na ně můžeme spolehnout, pokud bychom cestou potřebovali pomoct.

Naplánujeme si trasu, po které chceme jít; je tam jedno území, kterému se každá Smečka vyhýbá, protože patřilo Smečce, která pomalu vymřela, a všechno to mělo souvislost s vybranými Družkami. Stejně jako v této Smečce, i tam si všichni Alfové vybrali své Družky, ale neuvědomili si, že se tím jejich Smečka stává stále slabší a slabší, a nakonec to znamenalo úplný zánik celé Smečky.

Otec doufá, že se nám to území podaří najít a že tam budeme moci žít v míru, jen my dva. Mám už tohohle světa plné zuby; nejdřív můj strýc poslal Odpadlíky, aby zmasakrovali Smečku mých rodičů, a teď mě zavrhli, protože jsem Bezvlčí. Kdyby si náš Alfa své členy Smečky lépe vycvičil, musel by si uvědomit, že jsme já i otec Lykani.

Nenávidím svět, ve kterém jsem nucena žít; o nic z toho jsem se nikdy neprosila, a pokud už nikdy v životě nespatřím jiného Vlka nebo Lykana, umřu jako nejšťastnější vlčice na světě. Proč je tak těžké nechat někoho, ať si žije svůj život, jak sám chce? Proč mají Vlci a Lykani z vyšších kruhů neustálou potřebu pohrdat všemi s nižším postavením?

Vím, že na většinu svých otázek nikdy nedostanu odpověď, a právě to je důvod, proč jsme se s otcem rozhodli, že prostě zmizíme. Cestou vyprázdníme účet, který nám založil člen Rady Armas, a budeme schopni žít náš život přesně tak, jak chceme, a ne tak, jak si ostatní myslí, že bychom měli.

Otec vstane hned za svítání, aby se ujistil, že hraniční hlídka dostala své rozkazy, a dohlédne na to, že osobně vyprovodí rodiny Alfů a Betů. Jakmile zmizí, informuje ty, kterým důvěřuje, o tom, že mě Jace zavrhl, a vysvětlí jim, proč mě Alfa zamknul u mě v pokoji.

Jeden z Válečníků, který dostal rozkaz střežit patro Gamů, otce kontaktoval už dřív, a když se ho otec zeptal, proč by měl střežit patro Gamů, Válečník mu řekl, že se náš Alfa obává, že bych si mohla ublížit. Ukázalo se, že mu Alfa namluvil, že jsem byla zavržena, když jsem byla zrovna mimo území Smečky, ale on našemu Alfovi nevěřil.

Já totiž území Smečky nikdy neopustila bez toho, abych neinformovala otce a minimálně dva z Válečníků, kterým věřil, a každý jeden z nich to moc dobře věděl. Otec mě myšlenkově kontaktuje a řekne mi, že mě v našem patře už brzy navštíví Lance, a jen o chvíli později se ozve zaklepání, přesně předtím, než se dveře samy otevřou.

Lance vejde do obývacího pokoje s naprosto prázdným výrazem ve tváři a mně je okamžitě jasné, že se mu něco stalo. Na to nemusí být člověk génius, abych si nedala dvě a dvě dohromady, a vím, že ho Jane zavrhla.

"Tati, věříš Lanceovi natolik, že bys ho vzal s námi? Myslím, že byl Janeiným souzeným Druhem," řeknu přes myšlenkové spojení.

Keir

Byl jsem tam v ten den, kdy Jane zavrhla Lanceho kvůli Jaceovi; osmnáctiny měla pouhé dva dny před ním, a toho dne si dala obzvlášť záležet na tom, aby na něj narazila. Jace byl zrovna s ní, když Lance zjistil, že jeho Družka lhala celé Smečce, a tak bez váhání přijal její zavržení.

Jace v té chvíli Jane popadl a odešel, zatímco Lanceho nechali na zemi v neskutečných bolestech. Neměli ale tušení, že jsem tam já a že se o něj postarám. Myslím, že i to je důvod, proč Lance neuvěřil našemu Alfovi a kontaktoval mě, aby mě varoval, že je Lakota pod dozorem.

Válečníci, kterým věřím vlastním životem, moc dobře vědí, co se s Lakotou a Jacem stalo; každý z nich rozzuřeně zavrčel, když jsem je informoval, a všichni svorně slíbili, že nám zítra v noci pomohou dostat se pryč z území Smečky. Dokonce i jeden z nich se sám přihlásil na to, že Alfovi podá zfalšovaná ranní a večerní hlášení ohledně Lakoty.

Smečku nenechám bez obrany, jelikož Válečníci jsou vycvičení podstatně lépe, než by si kdy náš Alfa přál, ale to je něco, o čem on dlouhou dobu nebude mít ani páru, a dost možná nikdy nezjistí, jak precizně jsou jeho Válečníci vycvičení.

Jakmile jim udělím další instrukce, vracím se do sídla Smečky, abych se rozloučil s rodinou Alfy a Bety, jakmile vyrazí na cestu za Alfou Georgem.